Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Ads 25/2015 - 46

pokračování - 48

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Pavla Molka v právní věci žalobce M. B., zastoupeného JUDr. Alexanderem Királym, Ph.D., advokátem se sídlem Ostrava, L. Podéště 1883/5, proti žalované Revírní bratrské pokladně, zdravotní pojišťovně, se sídlem Ostrava, Michálkovická 108, zastoupené JUDr. Libuší Šmehlíkovou, advokátkou se sídlem Ostrava, Michálkovická 967/108, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 1. 2015, č. j. - 35,

takto:

I. Kasační stížnost se odmítá .

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Žalobci se vrací zaplacený soudní poplatek za kasační stížnost ve výši 5.000 Kč, který mu bude vrácen z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

Rozhodnutím Revírní bratské pokladny, zdravotní pojišťovny ze dne 19. 6. 2012, sp. zn. SŘV-ZNL/672/U53/O-14/12 (dále též jen „rozhodnutí žalované“), bylo podle , , ve znění pozdějších předpisů, zamítnuto odvolání žalobce ve věci neschválení úhrady komplexní lázeňské léčebně rehabilitační péče (schválena byla pouze úhrada příspěvkové lázeňské léčebně rehabilitační péče). Rozhodnutí žalované napadl žalobce žalobou, kterou navrhoval jeho zrušení. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 1. 2015, č. j. - 35 (dále též jen „napadený rozsudek“) bylo rozhodnutí žalované zrušeno a věc byla žalované vrácena k dalšímu řízení (výrok I.). Současně s tím krajský soud zavázal žalovanou zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 6.800 Kč, a to ve lhůtě 60 dní od právní moci tohoto rozsudku, k rukám jeho zástupce (výrok II.).

Proti tomuto rozsudku brojí žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížností, v níž explicitně neuvádí žádný zákonný důvod podle (dále jen „ “) Z jejího obsahu lze dovodit, že se jedná o důvod dle , neboť stěžovatel namítá, že „krajský soud nerozhodl o části závazného právního názoru vysloveného Nejvyšším správním soudem“. Tvrdí, že „krajský soud nezahrnul do výroku napadeného rozsudku o nákladech řízení náklady vzniklé v řízení o kasační stížnosti, ačkoli mu Nejvyšší správní soud uložil, aby v novém rozhodnutí rozhodl v souladu s ustanovením věty první také o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti, a to včetně náhrady za daň z přidané hodnoty ve smyslu , neboť zástupce stěžovatele je plátcem této daně.“ Právní subsumpce kasačních důvodů pod konkrétní písmena je věcí právního hodnocení věci kasačním soudem, a nezakládá proto nedostatek návrhu (k tomu srov. například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 1. 2004, č. j. - 50, publikovaný pod č. NSS; všechna rozhodnutí zdejšího soudu jsou dostupná z www.nssoud.cz).

Stěžovatel v kasační stížnosti nejprve poukázal na přípustnost této - opakované kasační stížnosti, s tím, že v předešlé kasační stížnosti nemohl uplatnit námitku, dle které se krajský soud neřídil závazným právním názorem Nejvyššího správního soudu, vyjádřeným v rozsudku ze dne 30. 9. 2013, č. j. – 50. Dále konstatoval, že i když ustanovení stanoví, že kasační stížnost, která směřuje jen proti výroku o nákladech řízení nebo proti důvodům rozhodnutí soudu, je nepřípustná, neznamená to, že je nepřípustná i za situace, kdy stěžovatel současně brojí proti meritu věci. Dle stěžovatele proto může být kasační stížnost přípustná a úspěšná i tehdy, je-li jí namítáno, že se krajský soud neřídil závazným právním názorem kasačního soudu, byť ten se týká (jen) náhrady nákladů řízení o kasační stížnosti. Tak je tomu i v nyní posuzované věci, kdy měl krajský soud podle Nejvyššího správního soudu rozhodnout v novém rozhodnutí také o náhradě nákladů řízení o předchozí kasační stížnosti, což neučinil. Z uvedených důvodů proto stěžovatel kasační stížnost považuje za přípustnou.

Nadto stěžovatel uvádí, že nezahrnul-li krajský soud do výroku o nákladech řízení některou jejich složku, nejde o chybějící výrok, který by bylo možno napravit postupem dle (dále jen „o. s ř.“), ale o vadu rozsudku, jejíž nápravu je možno zjednat jen kasační stížností, a to poukazem na fakt, že se krajský soud neřídil závazným právním názorem Nejvyššího správního soudu o povinnosti rozhodnout po vrácení věci také o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti. Z uvedeného důvodu nelze vytýkaný nedostatek vyřešit ani opravným usnesením dle

Stěžovatel rovněž upozorňuje, že ač je jeho zástupce plátcem daně z přidané hodnoty, krajský soud, v rozporu s ustanovením , do přiznaných nákladů řízení nezahrnul i částku odpovídající této dani, kterou je povinen z přiznané odměny odvést, a to přesto, že na webových stránkách Ministerstva financí lze zjistit, že zástupce stěžovatele je plátcem této daně.

Žalovaná ve vyjádření ke kasační stížnosti pouze konstatovala, že předmětná kasační stížnost se vztahuje pouze k nákladům řízení, které byly napadeným rozsudkem krajského soudu přiznány. Samotnou stížnost považuje žalovaná za formální a postup krajského soudu za správný.

Vzhledem k tomu, že nyní projednávaná kasační stížnost je v dané věci již v pořadí druhou (obě podané stěžovatelem), zabýval se Nejvyšší správní soud nejprve otázkou její přípustnosti. Podle je totiž kasační stížnost nepřípustná proti rozhodnutí, jímž soud rozhodl znovu poté, kdy jeho původní rozhodnutí bylo zrušeno Nejvyšším správním soudem; to neplatí, je-li jako důvod kasační stížnosti namítáno, že se soud neřídil závazným právním názorem Nejvyššího správního soudu. K interpretaci uvedeného ustanovení se vyslovil Ústavní soud v nálezu ze dne 8. 6. 2005, sp. zn. (dostupný na http://nalus.usoud.cz), v němž uvedl, že smyslem a účelem citovaného ustanovení je to,“aby se Nejvyšší správní soud nemusel znovu zabývat věcí, u které již jedenkrát svůj právní názor na výklad hmotného práva závazný pro nižší soud vyslovil, a to v situaci, kdy se nižší soud tímto právním názorem řídil.“ Směřuje-li tedy kasační stížnost proti rozhodnutí, jímž krajský soud rozhodl poté, kdy jeho rozhodnutí bylo zrušeno Nejvyšším správním soudem, je kasační stížnost přípustná především stran právní otázky, kterou se Nejvyšší správní soud nezabýval, neboť toho vzhledem k důvodu zrušení rozhodnutí krajského soudu nebylo třeba či to dokonce ani nebylo možné. Dále je kasační stížnost přípustná, opírá-li se o námitku, že se soud neřídil závazným právním názorem Nejvyššího správního soudu stran právní otázky, kterou tento soud posuzoval (čítaje v to i relevantní skutkové okolnosti rozhodné pro posouzení právní otázky). Jiné, než shora uvedené, stížnostní důvody nemohou být meritorně projednány (viz též usnesení zdejšího soudu ze dne 10. 6. 2008, č. j. – 119). Zdejší soud dospěl k závěru, že ustanovení není v daném případě překážkou věcné projednatelnosti (přípustnosti) kasační stížnosti, neboť stěžovatel krajskému soudu vytýká, že se neřídil závazným právním názorem Nejvyššího správního soudu, kterým byl zavázán zohlednit v novém rozhodnutí i náklady vzniklé v řízení o předešlé kasační stížnosti a rozhodnout i o nich.

Otázka přípustnosti kasační stížnosti se nicméně nevyčerpává jen posouzením podmínek vyplývajících z ustanovení Podle , totiž dále platí, že kasační stížnost není přípustná, pokud směřuje jen proti výroku o nákladech řízení nebo proti důvodům rozhodnutí soudu.

Přestože stěžovatel kasační stížností primárně napadá rozsudek krajského soudu jako celek, fakticky jeho argumentace směřuje jen proti výroku o náhradě nákladů řízení (II.).

Otázkou přípustnosti takové kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud ve své judikatuře zabýval již dříve. Lze poukázat především na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 6. 2010, č. j. - 64, ve kterém rozšířený senát judikoval, že „[u]stanovení , se vztahuje pouze na kasační stížnost podanou výlučně proti výroku o nákladech řízení“. Podle právního názoru vysloveného v tomto usnesení zákonodárce nemínil absolutně a bezvýjimečně vyloučit přezkum výroku o nákladech řízení, ale naopak umožnit jej tam, kde Nejvyšší správní soud skutečně přezkoumává též (především) výrok o věci samé. Ustanovení je tudíž aplikovatelné pouze na kasační stížnosti podané výlučně proti výroku krajského soudu o nákladech řízení.

Stěžovatel v kasační stížnosti nepředkládá důvody a k nim se vztahující argumenty, které by věcně zpochybňovaly, či popíraly zákonnost výroku I. napadeného rozsudku (ostatně stěžovatel byl v řízení před krajským soudem procesně úspěšný). Z obsahu stížnostní argumentace vyplývá, že se stěžovatel domáhá jen přezkoumání a zrušení výroku II. napadeného rozsudku, kterým byla žalované stanovena povinnost nahradit mu náklady řízení. Stěžovatel krajskému soudu v podstatě vytýká jen to, že náhrada nákladů nebyla stanovena ve správné výši. Přípustnost takové kasační stížnosti stěžovatel odůvodňuje tvrzením, že se krajský soud neřídil závazným právním názorem Nejvyššího správního soudu, v části týkající se budoucího rozhodování o nákladech celého soudního řízení. Tento názor Nejvyšší správní soud nesdílí. Argumentace stěžovatele o porušení závazného právního názoru krajským soudem totiž působí dojmem „nutného přívažku“, jehož jediným účelem je založit přípustnost kasační stížnosti směřující fakticky jen proti výroku o náhradě nákladů řízení. Stěžovatel nicméně přehlíží fakt, že pokud Nejvyšší správní soud v bodě [27] předcházejícího rozsudku ze dne 30. 9. 2013, č. j. – 50 konstatoval, že krajský soud je povinen rozhodnout v novém rozhodnutí také o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti, nevyslovil tím závazný právní názor, ale šlo o pouhý odkaz na zákonné ustanovení, upravující povinnost krajského soudu rozhodnout též o nákladech řízení o kasační stížnosti v novém rozhodnutí, jestliže Nejvyšší správní soud postupem podle věty první před středníkem napadené rozhodnutí krajského soudu zruší a věc mu vrátí k dalšímu řízení ( , věta první ). Povinnost rozhodnout i o těchto nákladech řízení tedy pro krajský soud vyplývá ex lege, bez ohledu na to, zda kasační soud ve svém rozsudku existenci této povinnosti výslovně zmíní. Fakt, že tak Nejvyšší správní soud ve svých zrušujících rozsudcích činí, je nutno chápat jako připomenutí existence této povinnosti pro krajský soud a jako informaci pro účastníky řízení, kdy bude o nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodováno. Závazným právním názorem je přitom nutno rozumět především tu část odůvodnění rozhodnutí, která přímo souvisí s projednávanou věcí a je v přímém vztahu k důvodu zrušení rozhodnutí krajského soudu; jde o závaznou interpretaci sporného ustanovení předpisu hmotného či procesního práva, nikoli o připomenutí ex lege existující procesní povinnosti soudu v dalším řízení.

Nejvyšší správní soud z uvedených důvodů naznal, že kasační stížnost stěžovatele směřuje výlučně proti výroku napadeného rozsudku o nákladech řízení (výroku II.); podle ustanovení jde tedy o kasační stížnost nepřípustnou.

Z uvedených důvodů proto zdejšímu soudu nezbylo, než kasační stížnost stěžovatele odmítnout jako nepřípustnou, postupem dle ustanovení , ve spojení s , za použití ustanovení

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o , ve spojení s , podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.

O vrácení zaplaceného soudního poplatku stěžovateli bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením in fine , o soudních poplatcích, v platném znění, dle kterého byl-li návrh na zahájení řízení před prvním jednáním odmítnut, soud vrátí z účtu soudu zaplacený poplatek.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 13. ledna 2016

Mgr. Radovan Havelec

předseda senátu