Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

Nao 311/2015 - 28

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců Mgr. Aleše Roztočila a JUDr. Petra Hluštíka v právní věci žalobkyně: Odborová organizace ochrany práv zaměstnance, IČ 22770623, se sídlem Družební 1004/4, Kopřivnice, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 376/1, Praha 2, v řízení o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu, o námitce podjatosti vznesené žalobcem proti soudcům Městského soudu v Praze JUDr. Naděždě Řehákové, JUDr. Ivance Havlíkové a Mgr. Martinu Křížovi,

t a k t o :

Soudci Městského soudu v Praze JUDr. Naděžda Řeháková, JUDr. Ivanka Havlíková a Mgr. Martin Kříž n e j s o u v y l o u č e n i z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. .

O d ů v o d n ě n í :

Podáním, které bylo Městskému soudu v Praze doručeno dne 29. 10. 2015, žalobkyně v řízení o žalobě na ochranu před nezákonných zásahem správního orgánu vznesla námitku podjatosti vůči soudcům Městského soudu v Praze JUDr. Naděždě Řehákové, JUDr. Ivance Havlíkové a Mgr. Martinu Křížovi. Z obsahu námitky podjatosti Nejvyšší správní soud zjistil, že žalobkyně spatřuje pochyby o nepodjatosti uvedených soudců „[…] v kontextu předchozího rozhodování, když senát Městského soudu v Praze rozhodoval o žalobě podané odborovou organizací ochrany práv zaměstnance, IČ 227 70 623 a tuto žalobu odmítl.“

Městský soud v Praze předložil věc v souladu s ustanovením , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), k vyřízení námitky podjatosti Nejvyššímu správnímu soudu. Soudci Městského soudu v Praze, jimž byla věc v souladu s rozvrhem práce přidělena, ve vyjádření uvedli, že nemají žádný vztah k předmětu řízení, ani k účastníkům řízení a nejsou jim známy skutečnosti, které by zakládaly pochybnosti o jejich podjatosti.

Podle věta první a třetí „[s]oudci jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.“

Podle „[ú]častník nebo osoba zúčastněná na řízení může namítnout podjatost soudce, soudní osoby, tlumočníka nebo znalce. Námitku musí uplatnit do jednoho týdne ode dne, kdy se o podjatosti dozvěděl; zjistí-li důvod podjatosti při jednání, musí ji uplatnit při tomto jednání. K později uplatněným námitkám se nepřihlíží. Námitka musí být zdůvodněna a musí být uvedeny konkrétní skutečnosti, z nichž je dovozována. O vyloučení soudce rozhodne usnesením po jeho vyjádření Nejvyšší správní soud, a je-li namítána podjatost soudní osoby, tlumočníka nebo znalce, senát po jejich vyjádření.“

Z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu i Ústavního soudu vyplývá, že nestrannost soudce je především subjektivní psychickou kategorií, jež vyjadřuje vnitřní vztah soudce k projednávané věci. Při posuzování námitky podjatosti je však třeba nestrannost vnímat i z hlediska objektivního, tzn. zkoumat, zda skutečně existují objektivní okolnosti, jež vyvolávají oprávněné pochybnosti o nezaujatosti soudce v konkrétním případě. Také podle Ústavního soudu může být vyloučení soudce z projednávání a rozhodování ve věci založeno nikoliv jen na skutečně prokázané podjatosti, ale již tehdy, jestliže lze mít pochybnosti o nepodjatosti konkrétního soudce; při posuzování této otázky je tedy třeba učinit úvahu, zda s ohledem na okolnosti případu lze mít za to, že by soudce podjatý mohl být (viz nález Ústavního soudu ze dne 27. 11. 1996, sp. zn. , N 127/6 SbNU 429). Otázka podjatosti nemůže být ve všech případech postavena zcela najisto, nicméně rozhodovat o ní je nutno vždy na základě existujících objektivních skutečností, které k subjektivním pochybnostem o osobě soudce vedou. Platí však, že k vyloučení soudce z projednání a rozhodnutí věci může v zásadě dojít teprve tehdy, je-li evidentní, že vztah soudce k dané věci, účastníkům nebo jejich zástupcům dosahuje takové povahy a intenzity, že i přes zákonem stanovené povinnosti nebude moci, nebo schopen, nezávisle a nestranně rozhodovat (srov. nález Ústavního soudu ze dne 3. 7. 2001, sp. zn. , N 98/23 SbNU 11). Podjatost soudce totiž zcela nepochybně zasahuje do ústavního principu zákonného soudce.

Vždy je totiž nutné pamatovat na to, že statut soudce je vybudován na předpokladu jeho nestrannosti a jako takový tvoří pilíř demokratické společnosti. Proto vyloučit soudce z projednávání a rozhodnutí věci postupem podle lze jen výjimečně a ze skutečně závažných důvodů (blíže k tomu v usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 4. 2003, č. j. - 16, dostupném na www.nssoud.cz).

Nejvyšší správní soud předně zdůrazňuje, že podle výše citovaného důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu v řízení o projednávané věci nebo v rozhodování o jiných věcech. Žalobkyně však explicitně opřela námitku podjatosti právě o tvrzení, že k uvedeným soudcům nemá důvěru, a to právě kvůli jejich předchozí rozhodovací činnosti. Lze připustit, že kdyby výše uvedení soudci žalobkyni systematicky, úmyslně a zjevně svévolně upírali práva, jednalo by se o důvod k pochybnostem o jejich nepodjatosti. To však není v současnosti posuzovaný případ a žalobkyně to ani netvrdí.

Na základě těchto skutečností dospěl Nejvyšší správní soud k závěru o nepodjatosti soudců Městského soudu v Praze JUDr. Naděždy Řehákové, JUDr. Ivanky Havlíkové a Mgr. Martina Kříže, a proto rozhodl, že tito soudci nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. .

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 9. prosince 2015

JUDr. Jiří Palla

předseda senátu