Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
1 Ads 260/2015 - 19.pdf
PDF · 0 B
No categories available
1 Ads 260/2015 - 19
R O Z S U D E K
J M É N E M R E P U B L I K Y
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudců JUDr. Marie Žiškové a JUDr. Filipa Dienstbiera v právní věci žalobkyně: R. P., zastoupena opatrovníkem L. L., zastoupena JUDr. Martinou Hrbatovou, advokátkou se sídlem Karlov 6, Prostějov, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. 9. 2015, čj. 34 Ad 18/2014 – 49,
t a k t o :
I. Kasační stížnost s e z a m í t á .
II. Žalobkyně n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalované s e náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti n e p ř i z n á v á .
IV. Ustanovené zástupkyni žalobkyně JUDr. Martině Hrbatové, advokátce se sídlem Karlov 6, Prostějov, s e p ř i z n á v á odměna za zastupování v řízení o kasační stížnosti ve výši 1.300 Kč, která jí bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
O d ů v o d n ě n í :
I. Vymezení věci
[1] Žalobkyně podala ke krajskému soudu žalobu na ochranu proti nezákonnému zásahu správního orgánu, který spatřovala v tom, že žalovaná prováděla srážky z jejího důchodu na základě v žalobě vyjmenovaných exekučních titulů a exekučního příkazu. Domáhala se toho, aby krajský soud určil, že strhávání srážek žalovanou z důchodu žalobkyně pod čj. X bylo nezákonné, a dále aby žalované zakázal strhávat částku vyšší než 3.684 Kč z důchodu žalobkyně k uspokojení pohledávky oprávněného Statutárního města Prostějov ve zmíněné věci.
[2] Krajský soud neshledal v postupu žalované nezákonnost, a proto žalobu jako nedůvodnou zamítl. Uvedl, že žalovaná je subjektem povinným provádět srážky z příjmu žalobkyně na základě exekučního příkazu, avšak není oprávněna zkoumat zákonnost či nezákonnost exekučních titulů a exekučního příkazu, jak se mylně domnívala žalobkyně. Případnou nezákonnost těchto rozhodnutí lze namítat v soudním a exekučním řízení.
II. Kasační stížnost
[3] Proti rozsudku krajského soudu podala žalobkyně (stěžovatelka) prostřednictvím ustanovené zástupkyně velmi strohou kasační stížnost, a to proti výroku I. o zamítnutí žaloby a proti výroku IV. o odměně ustanovené zástupkyně.
[4] Stěžovatelka za prvé považuje za nesprávný a nedůvodný závěr krajského soudu, že správní orgán nemá žádnou jinou možnost, než realizovat pokyn exekutora. Soud nesprávně posuzoval řešenou problematiku pohledem civilního soudu rozhodujícího o exekuční věci, ač měl rozhodovat jako správní soud o nezákonném zásahu správního orgánu. Neposuzoval tedy otázku, která byla předmětem řízení.
[5] Za druhé stěžovatelka brojí proti nepřiznání částky 2.531 Kč ustanovené zástupkyni za úkon spočívající v nahlížení do spisu. Soud totiž nesprávně uzavřel, že tento náklad je neúměrný k době studia spisu, neboť v současné době probíhá studium spisu tak, že si ustanovený advokát pořídí fotokopie celého spisového materiálu, které si pak v klidu prostuduje. K tomu je nezbytné, aby se dostavil z Prostějova do Brna a zpět a vynaložil tak náklady cestovného a ztráty času, jež jsou zcela jednoznačně zákonným požadavkem advokáta.
[6] Stěžovatelka tedy navrhla, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a vrátil věc krajskému soudu k dalšímu řízení.
[7] Žalovaná se ve stanovené lhůtě ke kasační stížnosti nevyjádřila.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[8] Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti hodnotil, zda jsou splněny podmínky řízení. Dospěl k závěru, že kasační stížnost má požadované náležitosti, byla podána včas a osobou oprávněnou, a je tedy projednatelná.
[9] Kasační stížnost není důvodná.
[10] Z obsahu kasační stížnosti lze dovodit, že stěžovatelka brojí nejprve proti nezákonnosti napadeného rozsudku dle § 103 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb. , soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s. “), kterou spatřuje v nesprávném posouzení otázky, zda strhávání namítaných srážek z důchodu žalobkyně představuje nezákonný zásah. Tuto námitku však stěžovatelka nijak konkrétně nerozvedla, pouze uvedla, že tento závěr považuje za nedůvodný a nesprávný.
[11] Stěžovatelka ve své žalobě především namítala nezákonnost exekučních titulů a exekučního příkazu, na základě nichž žalovaná provádí srážky z jejího příjmu. Nejvyšší správní soud se ztotožňuje s posouzením krajského soudu, který v provádění srážek z důchodu stěžovatelky neshledal nezákonný zásah ze strany žalované. Žalovaná je totiž jako plátkyně důchodu žalobkyně povinna v souladu s příslušnými ustanoveními zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (§ 299 a násl. ve spojení s § 276 a násl.) a zákona č. 120/2001 Sb. , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), a o změně dalších zákonů [§ 59 odst. 1 písm. a) ], provádět srážky z důchodu bez toho, aby jakkoliv přezkoumávala zákonnost příslušných exekučních titulů a exekučního příkazu. Pokud tedy žalovaná při provádění srážek z důchodu postupovala v souladu s jí zaslaným exekučním příkazem a právní úpravou obsaženou v občanském soudním řádu a exekučním řádu, nelze v jejím postupu shledat nezákonnost. Nejvyšší správní soud proto námitku stěžovatelky týkající se nesprávného posouzení právní otázky soudem neshledal důvodnou.
[12] Kasačnímu soudu dále není zřejmé, z čeho stěžovatelka vyvozuje, že krajský soud posoudil věc pohledem civilního soudu, nikoliv jako žalobu proti nezákonnému zásahu dle soudního řádu správního . Tuto námitku stěžovatelka blíže nekonkretizovala, proto soud pouze stručně poznamenává, že považuje postup krajského soudu za správný a zcela v souladu s § 82 a násl. s. ř. s. s. ř. s. upravující řízení o ochraně před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením ze strany správního orgánu. Jako civilní soud by naopak postupoval tehdy, pokud by přezkoumával zákonnost jednotlivých namítaných exekučních titulů a exekučního příkazu, což krajský soud správně neučinil.
[13] Nelze přisvědčit ani druhé kasační námitce, tedy že krajský soud měl ustanovené zástupkyni přiznat odměnu také za úkon spočívající v nahlížení do spisu. Nejvyšší správní soud souhlasí s tím, že uplatněná odměna je v tomto případě neúměrným nákladem. Prostudování kopií spisového materiálu lze navíc nepochybně započítat do úkonu spočívajícího v převzetí a přípravě zastoupení, který byl ustanovené zástupkyni přiznán. Na okraj Nejvyšší správní soud poznamenává, že lze polemizovat s tím, zda všechny úkony, za něž krajský soud ustanovené zástupkyni přiznal odměnu, představovaly úkony právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Replika žalobkyně k vyjádření žalované ze dne 9. 3. 2015 například toliko odkazuje na doplnění žaloby a stěží ji tak lze považovat za písemné podání ve smyslu § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu. Stejně tak důvodnost a účelnost tří porad s klientkou není Nejvyššímu správnímu soudu zcela zřejmá.
IV. Závěr a náklady řízení o kasační stížnosti
[14] Nejvyšší správní soud tedy neshledal námitky stěžovatelky důvodnými. Jelikož v řízení nevyšly najevo ani žádné vady, k nimž musí kasační soud přihlížet z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s. s. ř. s. ), zamítl kasační stížnost jako nedůvodnou (§ 110 odst. 1 věta druhá s. ř. s. s. ř. s. ).
[15] O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 1 za použití § 120 s. ř. s. s. ř. s. Stěžovatelka nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť ve věci neměla úspěch. Žalovanému žádné náklady nad rámec jeho úřední činnosti nevznikly, a proto mu soud náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznal.
[16] Krajský soud ustanovil stěžovatelce zástupce z řad advokátů, jehož zastupování trvá i v řízení o kasační stížnosti; náklady řízení v tomto případě hradí stát (§ 35 odst. 8 s. ř. s. s. ř. s. , § 120 s. ř. s. s. ř. s. ). Výše těchto nákladů spočívá v odměně advokátky za jeden úkon právní služby (kasační stížnost) v částce 1.000 Kč [§ 9 odst. 2 , § 7 bod 3 a § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu] a v náhradě jejích hotových výdajů v částce 300 Kč (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu). Celkově tedy bude ustanovené advokátce JUDr. Martině Hrbatové vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu částka 1.300 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. V této souvislosti je však namístě poznamenat, že ustanovená zástupkyně svým velmi strohým odůvodněním kasační stížnosti příliš nepřispěla k ochraně práv stěžovatelky, spíše usilovala o obranu svého nároku na odměnu za zastupování stěžovatelky v řízení před krajským soudem.
P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e j s o u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 9. prosince 2015
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu