Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

Nao 288/2015 - 103

- 104

pokračování

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Hubáčka a soudců JUDr. Tomáše Foltase a Mgr. Davida Hipšra v právní věci žalobce: M. M., zastoupen JUDr. Janou Graňákovou, advokátkou se sídlem Štefánikova 1734/10, Český Těšín, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 31, Brno, o námitce podjatosti vznesené žalobcem proti soudkyni Krajského soudu v Ostravě JUDr. Monice Javorové,

t a k t o :

Soudkyně Krajského soudu v Ostravě JUDr. Monika Javorová n e n í vyloučena z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. .

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce M. M. se žalobami podanými u Krajského soudu v Ostravě domáhá proti žalovanému Odvolacímu finančnímu ředitelství přezkoumání celé řady jeho rozhodnutí a navrhuje, aby byla tato rozhodnutí zrušena nebo vyslovena jejich nicotnost.

O žalobách nebylo dosud rozhodnuto.

Žalobce v podání ze dne 20. 10. 2015, jež bylo adresováno a doručeno Krajskému soudu v Ostravě téhož dne, vznesl námitku podjatosti proti soudkyni Krajského soudu v Ostravě JUDr. Monice Javorové, která v jeho věci vedené pod sp. zn. rozhoduje jako předsedkyně senátu.

Žalobce uvedl, že je momentálně vážně nemocen po zlomení nohy a z tohoto důvodu není schopen bez tlumících léků proti bolesti být plně při smyslech. Dne 21. 10. 2015 se proto nemůže dopravit k soudu, kde nebude ani jeho zástupkyně JUDr. Jana Gráňáková, advokátka. Z tohoto důvodu musí požádat Krajský soud v Ostravě o určení náhradního termínu jednání na začátek roku 2016, při němž by měli být vyslechnuti i jím navrhovaní svědci. Současně vznesl i námitku podjatosti proti soudkyni Krajského soudu v Ostravě JUDr. Monice Javorové, neboť „získala mimoprocesní nátlak ve prospěch žalovaného“.

Soudkyně JUDr. Monika Javorová v písemném vyjádření k námitce podjatosti ze dne 21. 10. 2015 uvedla, že žalobce viděla poprvé až dne 21. 10. 2015 před jednací síní. Z tohoto důvodu proto odmítá tvrzení žalobce, že „získala mimoprocesní nátlak ve prospěch žalovaného“. Žalovaného pak zná pouze z úřední činnosti.

Z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu a Ústavního soudu vyplývá, že nestrannost soudce je především subjektivní psychickou kategorií, jež vyjadřuje vnitřní vztah soudce k projednávané věci. Při posuzování námitky podjatosti je však třeba nestrannost vnímat i z hlediska objektivního, tzn. zkoumat, zda skutečně existují objektivní okolnosti, jež vyvolávají oprávněné pochybnosti o nezaujatosti soudce v konkrétním případě. Jak se k této otázce vyjádřil Ústavní soud, vyloučení soudce z projednávání a rozhodování ve věci má být založeno nikoliv jen na skutečně prokázané podjatosti, ale již tehdy, jestliže lze mít pochybnosti o jeho nepodjatosti; při posuzování této otázky je tedy třeba učinit úvahu, zda – s ohledem na okolnosti případu – lze mít za to, že by soudce mohl být podjatý (viz nález ze dne 27. 11. 1996, sp. zn. , N 127/6 SbNU 429). Otázka podjatosti nemůže být ve všech případech postavena zcela najisto, nicméně rozhodovat o této otázce je nutno vždy na základě existujících objektivních skutečností, které k subjektivním pochybnostem osob zúčastněných na řízení vedou. K vyloučení soudce z projednání a rozhodnutí věci však může v zásadě dojít teprve tehdy, když je evidentní, že vztah soudce k dané věci, účastníkům nebo k jejich zástupcům dosahuje takové povahy a intenzity, že i přes zákonem stanovené povinnosti nebude moci nebo schopen nezávisle a nestranně rozhodovat (srov. nález ze dne 3. 7. 2001, sp. zn. , N 98/23 SbNU 11). Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon (d). Tak jak zákon tuto příslušnost stanovil, je tato zásadně dána, a postup, kterým je věc odnímána příslušnému soudci a přikázána soudci jinému, je nutno chápat jako postup výjimečný.

Podle ust. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci tehdy, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti.

Důvodem vyloučení je podle tohoto ustanovení taková povaha subjektivního vztahu soudce k věci samé, k účastníkům či jejich zástupcům, která je natolik objektivizovatelná, že lze důvodně pochybovat o soudcově nepodjatosti.

K vyloučení soudce z projednání a rozhodnutí věci z výše uvedeného důvodu může proto dojít teprve tehdy, když je evidentní, že vztah soudce k dané věci, účastníkům nebo k jejich zástupcům, dosahuje takové povahy a intenzity, že i přes zákonem stanovené povinnosti nebude moci nebo schopen nezávisle a nestranně rozhodovat.

Poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na výsledku projednávané věci. Tak je tomu v případě, kdy by soudce sám byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen na svých právech (např. kdyby jinak mohl být osobou zúčastněnou na řízení). Vyloučen je také soudce, který získal o věci poznatky jiným způsobem než dokazováním při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování). Shodně to platí, že soudce má k účastníkům řízení, případně k jejich zástupcům příbuzenský, přátelský nebo zjevně nepřátelský vztah, příp. vztah ekonomické závislosti (viz NS , Soudní judikatura 3/2000, str. 113; shodně Bureš, J., Drápal, L., Mazanec, M., - Komentář, 5. vydání, str. 56). Pokud jde o vztah zjevně nepřátelský, touto otázkou se zabýval Ústavní soud v již citovaném nálezu sp. zn. , když uvedl, že v daném případě šlo o takový konflikt mezi rozhodující soudkyní a zástupkyní navrhovatelky, který svou povahou a intenzitou - označení rozhodnutí soudkyně za „právní zmetek" a následná soudní dohra – je nepochybně dostatečným důvodem k tomu, aby v zájmu soudkyně samé o věci rozhodovala jiná osoba.

Žalobce v námitce podjatosti tvrdí jen to, že podjatost soudkyně Krajského soudu v Ostravě JUDr. Moniky Javorové, jednající a rozhodující ve věci vedené u tohoto krajského soudu pod sp. zn. jako předsedkyně senátu, spočívá v tom, že „získala mimoprocesní nátlak ve prospěch žalovaného“.

Z obsahu této námitky podjatosti nelze dovodit, že by objektivně existovaly pochybnosti o nepodjatosti soudkyně JUDr. Moniky Javorové se zřetelem na její poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům, který by jako jediný z důvodů vyloučení z projednávání a rozhodnutí věci mohl teoreticky přicházet v úvahu. Je tomu tak především proto, že níže uvedené skutečnosti ani náznakem nesvědčí o dřívějších nebo současných vztazích a vazbách, které by zavdávaly v uvedeném směru jakékoliv obavy.

Z vyjádření JUDr. Moniky Javorové k námitce podjatosti, v němž uvedla, že žalobce viděla poprvé až dne 21. 10. 2015 před jednací síní, a z tohoto důvodu proto odmítá jeho tvrzení, že „získala mimoprocesní nátlak ve prospěch žalovaného“, objektivně vyplývá, že nemá žádný poměr k uvedené věci, ani k žalobci a k žalovanému a není nijak zainteresována na výsledku řízení. Je tomu tak proto, že žalobce nijak nespecifikoval zdroj svého tvrzení, ani neuvedl žádné konkrétní skutečnosti, o které by mohl opírat své tvrzení o mimoprocesním nátlaku ve prospěch žalovaného, či způsob jak by k tvrzenému nátlaku mělo dojít, když JUDr. Monika Javorová navíc uvádí, že žalovaného zná pouze z úřední činnosti. Za této situace potom tvrzení žalobce o podjatosti JUDr. Moniky Javorové vyznívá zcela osamoceně a není vůbec objektivizovatelné, aby bylo možno důvodně pochybovat o její nepodjatosti.

I kdyby však žalobce byl případně přesvědčen o opaku, ani to ještě není důvodem, pro který by bylo nutno považovat uvedenou soudkyni Krajského soudu v Ostravě za podjatou. Žalobce má nepochybně právo na svůj názor, ten však není podložen žádnou objektivní skutečností, z níž by se mohl dovozovat opak.

Z obsahu spisu také nevyplývá, že by se soudkyně Krajského soudu v Ostravě JUDr. Monika Javorová podílela na projednávání nebo rozhodování předmětné věci u příslušného správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Je tomu tak proto, že z obsahu správního spisu nevyplývá, že by se tato soudkyně vůbec někdy podílela na úkonech správního orgánu. Rozhodování věci v předchozím soudním řízení je pak třeba chápat nikoli časově (tedy jako jakékoliv řízení před správním soudem, jehož byl žalobce M. M. účastníkem řízení a v němž by se uvedená soudkyně podílela na rozhodování), nýbrž instančně (srov. č. NSS). Vyloučen by byl jen soudce, který by o téže věci rozhodoval nejprve v řízení u krajského soudu (resp. Městského soudu v Praze) a následně pak v řízení kasačním u Nejvyššího správního soudu či naopak. O takový případ zde vůbec nejde, a námitka v uvedeném směru také nebyla žalobcem vznesena.

Zákon v ust. stanoví, že důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Postup soudce v řízení o projednávané věci a rozhodování soudce v jiných – souvisejících či nesouvisejících – věcech, proto již ze zákona nemůže vést k vyloučení soudce, byť by v těchto věcech byl žalobce neúspěšný ( in fine). I kdyby tedy žalobce opíral svou námitku podjatosti vůči soudkyni JUDr. Monice Javorové o její nezákonný postup v řízení o projednávané věci nebo o její rozhodování v jiných věcech, které považuje za nezákonné, ani z tohoto důvodu by nemohla být tato námitka podjatosti relevantní a úspěšná. Je tomu tak proto, že právě v rozhodovací činnosti soudce se projevuje jeho nezávislost a účastníkův nesouhlas s právními závěry, které soudce již dříve vyslovil, je při hodnocení otázek podjatosti nevýznamný. O takový případ zde také nejde, a námitka v uvedeném směru rovněž nebyla žalobcem vznesena.

Ostatně soudce může být vyloučen z rozhodování jen z objektivních důvodů, nikoli pro subjektivní přesvědčení účastníka řízení o nespravedlivosti dřívějšího rozhodnutí či neústavnosti postupu soudu, které se projevuje polemikou s názory soudu a jejich zpochybňováním. Zpochybňovat rozhodnutí soudu jistě lze; k tomu však slouží opravné prostředky a nikoli námitka podjatosti.

Nejvyšší správní soud proto o námitce podjatosti žalobce vůči soudkyni Krajského soudu v Ostravě JUDr. Monice Javorové rozhodl tak, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 12. listopadu 2015

JUDr. Jaroslav Hubáček

předseda senátu