Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

31 A 65/2013 - 44

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jaroslavy Skoumalové a soudců JUDr. Lukáše Hloucha, Ph.D. a Mgr. Petra Sedláka, Ph.D. v právní věci žalobce Ing. O. H., zastoupené Mgr. Michalem Gruberem, advokátem, se sídlem Divadelní 616/4, Brno, proti žalovanému Magistrátu města Brna, odboru dopravy, se sídlem Kounicova 67, Brno, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 8. 2013, č. j. 5400/OD/MMB/190641/2013/RO-/12-10/,

t a k t o :

I. Žaloba s e z a m í t á .

II. Žalobce n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

I. Předmět řízení a vyjádření účastníků řízení

[1] Žalobou ze dne 29. 10. 2013 se domáhal žalobce (dále jen „žalobkyně“) zrušení rozhodnutí žalovaného ve výroku rozsudku uvedeného s tím, že napadené rozhodnutí považuje za nezákonné, neboť jím došlo k porušení jejích zákonných práv. Žalobkyně je přesvědčena, že celé řízení je zatíženo vadou, kdy s žalobkyní nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, přestože jím byla, resp. být měla. Žalobkyně je vlastníkem bytové jednotky č. 2 v domě čp. x na p.č. x v k.ú. Staré Brno. V květnu 2010 zjistila, že na části pozemku p.č. x ve vlastnictví Statutárního města Brna byla vybudována restaurační zahrádka k provozovně restaurace nacházející se v sousedním domě čp. x na p.č. x. Tato zahrádka byla zřízena na části pozemku p.č. 1085, která přiléhá k domu č.p. x, takže se ve skutečnosti nachází před domem, kde žalobkyně vlastní bytovou jednotku. Zahrádka se nachází přímo pod okny bytu žalobkyně a znemožňuje jí řádné užívání bytu, neboť je zatížena nadměrným hlukem z provozu restaurační zahrádky. Prakticky je jí znemožněno otevírání oken.

[2] Správní orgán I. stupně – ÚMČ Brno střed jí žádné rozhodnutí o zvláštním užívání komunikace nedoručil přesto, že je takovýmto umístěním restaurační předzahrádky žalovaná dotčena na svých právech. Jelikož žádné rozhodnutí o povolení zvláštního užívání komunikace neobdržela, sdělila svůj nesouhlas podáním ze dne 12. 5. 2010, ovšem bez odezvy ze strany správního orgánu. Proto podala dne 11. 6. 2010 odvolání proti rozhodnutí o zvláštním užívání komunikace.

[3] V roce 2009 tento orgán řešil obdobnou situaci a v tomto případě jí svým rozhodnutím ze dne 7. 8. 2009 přiznal postavení účastníka řízení.

[4] O odvolání rozhodl Magistrát města Brna, odbor dopravy, svým rozhodnutím ze dne 15. 10. 2012 tak, že jej zamítl. Vydání tohoto rozhodnutí navíc předcházelo řízení před Krajským soudem v Brně a Nejvyšším správním soudem, kdy oba soudy ve svých rozsudcích vytkly správnímu orgánu toliko způsob, jakým správní orgán rozhodl o odvolání. Ve svém rozhodnutí pak správní orgán uvedl, že práva a oprávněné zájmy žalobkyně nejsou v daném případě dotčeny, a že žalobkyně není účastníkem řízení. Proti tomuto rozhodnutí byla podána správní žaloba, která byla rozhodnuta rozsudkem zdejšího soudu ze dne 22. 5. 2013, č. j. -39 posouzena tak, že správní orgány nesplnily povinnost rozhodnout o věci (tedy o postavení účastníka řízení), když věc odmítly projednat.

[5] Napadeným rozhodnutím, proti kterému směřuje tato správní žaloba, dle žalobkyně bylo potvrzeno rozhodnutí o nepřiznání postavení účastníka řízení.

[6] Jelikož žalobkyně je přesvědčena, že její práva byla porušena a ona měla být označena ve správním řízení jako účastnice řízení, navrhuje, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc vrácena žalovanému k dalšímu řízení a zároveň, aby jí byly uhrazeny náklady řízení. Své závěry také opírá o rozsudek Městského soudu v Praze, č. j. -64.

[7] Žalovaný ve svém vyjádření, doručeném soudu dne 20. 12. 2013, navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Zároveň žalovaný uvedl, že se v daném řízení řídil závaznými právními názory zdejšího soudu a Nejvyššího správního soudu uvedenými v předchozích rozhodnutích, a že jeho rozhodnutí je zcela zákonné. Zároveň dodal, že restaurační zahrádka se v daném místě nacházela jen po dobu uvedenou v povolení zvláštního užívání komunikace (tj. od května do srpna 2010), a od té doby tam již zahrádka nestála a nestojí. Vzájemná podání účastníci obdrželi a jejich obsah je jim znám.

II. Posouzení věci krajským soudem

[8] Žaloba byla podána v zákonné dvouměsíční lhůtě dle ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “) osobou k tomu oprávněnou dle ustanovení a jde o žalobu přípustnou ve smyslu ustanovení , a

[9] Krajský soud v Brně na základě včas podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného v mezích žalobních bodů ( , věta první, ), jakož i řízení předcházející jeho vydání. Při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správních orgánů ( ). Dospěl k závěru, že žaloba není důvodná a na základě ustanovení ji zamítl. O žalobě soud rozhodl, aniž nařizoval jednání, za podmínek vyplývajících z ustanovení poté, kdy účastníci řízení s tímto postupem vyslovili souhlas (výslovně žalobkyně), resp. v zákonné lhůtě nevyjádřili svůj nesouhlas (žalovaný).

[10] Zdejší soud úvodem konstatuje, že v dané věci rozhoduje již potřetí (předcházející řízení vedeny u zdejšího soudu pod sp. zn. a sp. zn. ).

[11] Krajský soud dovozuje s odkazem na ustanovení , o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), že k užívání dálnic, silnic a místních komunikací jiným než obvyklým způsobem nebo k jiným účelům, než pro které jsou určeny (dále jen „zvláštní užívání“), je třeba povolení příslušného silničního správního úřadu vydaného s předchozím souhlasem vlastníka dotčené pozemní komunikace, a může-li zvláštní užívání ovlivnit bezpečnost nebo plynulost silničního provozu, také s předchozím souhlasem Ministerstva vnitra, jde-li o dálnici a rychlostní silnici, v ostatních případech se souhlasem příslušného orgánu Policie České republiky. Souhlas vlastníka se zvláštním užíváním podle odstavce 6 písm. c) bodu 3 a odstavce 6 písm. d) se nevyžaduje v případě, že se jedná o veřejně prospěšnou stavbu; k návrhu na zvláštní užívání může vlastník uplatnit námitky, o kterých rozhodne silniční správní úřad.

[12] Podle ustanovení § 24 odst. 6 písm. c) bod 5 zákona o pozemních komunikacích zvláštním užíváním dálnice, silnice a místní komunikace je užití dálnice, silnice nebo místní komunikace a silničního pomocného pozemku pro zřizování a provoz stánků, pojízdných či přenosných prodejních a jiných podobných zařízení.

[13] Podle ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), účastníky řízení (dále jen „ “) jsou v řízení o žádosti žadatel a další dotčené osoby, na které se pro společenství práv nebo povinností s žadatelem musí vztahovat rozhodnutí správního orgánu.

[14] Podle ustanovení účastníky jsou též další dotčené osoby, pokud mohou být rozhodnutím přímo dotčeny ve svých právech nebo povinnostech.

[15] Řízení o zvláštním užívání spojovací komunikace podle ustanovení zákona o pozemních komunikacích je řízením o žádosti; účastníky takového správního řízení proto vymezuje obecně ustanovení , neboť neobsahuje vlastní právní úpravu účastenství.

[16] Účastníkem předmětného řízení proto mohou být žadatel – v posuzované věci M. S. – a další dotčené osoby, pokud mohou být rozhodnutím přímo dotčeny ve svých právech nebo povinnostech a jichž se činnost správního orgánu v jednotlivém případě dotýká podle ustanovení ve spojení s ustanovením .

[17] Podle právního názoru zdejšího soudu však žalobkyně nemohla být činností správních orgánů přímo dotčena ve svých právech, protože napadeným rozhodnutím bylo rozhodnuto o zvláštním užívání spojovací komunikace v podobě vybudování a dočasném provozování restaurační zahrádky, přičemž hranice tohoto užívání se nacházela cca 3 m od bytu žalobkyně. Soud je toho názoru, že účastenství žalobkyně v předmětném řízení nemohla být založena pouze tím, že žalobkyně ze svých oken viděla na restaurační zahrádku, a že by mohlo dojít k určitému (žalobkyní blíže nedoloženému) navýšení hluku z restaurace provozované M. S. Účastenství ve správním řízení proto nelze zakládat pouze na faktu, že povolovaná činnost se určité osobě subjektivně nelíbí, případně že nepřímé a vzdálené důsledky takovéto činnosti potencionálně a vzdáleně zasahuje do sféry takovéto osoby. Účastníkem předmětného řízení by byl mimo žadatele podle názoru zdejšího soudu pouze ten, komu by realizací zvláštního užívání pozemní komunikace došlo k podstatnějšímu narušení jeho práv a oprávněných zájmů. Žalobkyně toto narušení v předmětném správním řízení pak ani nikterak neprokázala, a ani se prokázat nesnažila (např. odborným vyjádřením či posudkem), čímž mj. také neunesla své důkazní břemeno ve smyslu ustanovení věta první . („Účastníci jsou povinni označit důkazy na podporu svých tvrzení.“) Tento názor je zcela souladný se závěrem rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 11. 2010, č. j. -64, na který žalobkyně odkazuje.

[18] Podle (část druhá, hlava III), bude za účastníka v pochybnostech považován i ten, kdo tvrdí, že je účastníkem, dokud se neprokáže opak. O tom, zda osoba je či není účastníkem, vydá správní orgán usnesení, jež se oznamuje pouze tomu, o jehož účasti v řízení bylo rozhodováno, a ostatní účastníci se o něm vyrozumí. Postup podle předchozí věty nebrání dalšímu projednávání a rozhodnutí věci.

[19] Odvolací řízení upravuje v části druhé, hlavě VIII. Podle , jestliže v této hlavě není stanoveno jinak, pro řízení o odvolání se obdobně použijí ustanovení hlav I až IV, VI a VII této části (tedy druhé).

[20] Podle může proti rozhodnutí podat odvolání, pokud zákon nestanoví jinak.

[21] Podle ustanovení odvolací správní orgán opožděné nebo nepřípustné odvolání zamítne.

[22] K otázce oprávnění účastníka správního řízení podat odvolání se vyjádřil, mimo jiné, Ústavní soud v nálezu ze dne 27. 4. 2010, sp. zn. takto: „ v ustanovení zakotvuje účastníkovi řízení právo podat odvolání proti rozhodnutí správního orgánu. Odvolání podané osobou od účastníka odlišnou je pak nutno považovat za nepřípustné. Podle téhož zákona má pak správní orgán povinnost opožděné nebo nepřípustné odvolání rozhodnutím zamítnout. Jestliže rozhodnutí již nabylo právní moci, následně zkoumá, zda nejsou dány předpoklady pro přezkoumání rozhodnutí v přezkumném řízení, pro obnovu řízení nebo pro vydání nového rozhodnutí. Shledá-li předpoklady pro zahájení přezkumného řízení, pro obnovu řízení nebo pro vydání nového rozhodnutí, posuzuje se opožděné nebo nepřípustné odvolání jako podnět k přezkumnému řízení nebo žádost o obnovu řízení nebo žádost o vydání nového rozhodnutí. Z toho plyne, že na nepřípustné odvolání, které neodůvodňuje použití některého z mimořádných opravných prostředků, může správní orgán reagovat pouze jediným možným způsobem - a to zamítavým rozhodnutím.“ Tyto závěry Ústavního soudu lze použít i v této věci. Rovněž i Nejvyšší správní soud za nepřípustné považoval takové odvolání, které podala osoba, která nebyla účastníkem řízení (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 8. 2009, č. j. -94).

[23] Jak Nejvyšší správní soud rozhodl ve svém rozsudku ze dne 7. 4. 2011, č. j. -122: „jestliže je odvolání proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně podáno osobou, která tvrdí, že s ní mělo být jednáno jako s účastníkem správního řízení a že je tzv. opomenutým účastníkem, je správní orgán povinen o takovém odvolání vydat rozhodnutí i v případě, že odvolání vyhodnotí jako nepřípustné ( z roku 2004).“

[24] V napadeném rozhodnutí žalovaný výrokem I. konstatoval, že žalobkyně není účastníkem řízení (ve výroku napadeného rozhodnutí je pak exaktně správní řízení identifikované) a výrokem II. pak rozhodl, že se odvolání zamítá jako nepřípustné. Zdejší soud shledává, že žalovaný v napadeném rozhodnutí zcela opravil své procesní vady, které mu zdejší soud vytýkal v předcházejících soudních řízeních a postupoval zcela v souladu s výše citovanou zákonnou úpravu i v souladu s právními závaznými závěry zdejšího soudu (i Nejvyššího správního soudu) vyslovenými v předchozích soudních řízeních i ve výše citované ustálené judikatuře, a při aplikaci právních závěrů na zjištěný skutkový stav dospěl ke správnému a nezpochybnitelnému závěru, že žalobkyně neměla být účastnicí správního řízení.

[25] Soud si je vědom toho, že je rozhodováno ve věci, která se týká řízení zahájeného v roce 2010 a kdy předmět řízení – nesouhlas s užíváním restaurační zahrádky – odpadl. V soudních řízeních je však zdejší soud vázán právním názorem soudu vyššího stupně (Nejvyššího správního soudu), a proto byl povinen o podané žalobě meritorně opětovně rozhodnout a posoudit věc tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku.

III. Shrnutí a náklady řízení

[26] S ohledem na vše shora uvedené dospěl soud k závěru, že rozhodnutí žalovaného, kterým bylo odvolání žalobkyně mj. zamítnuto, bylo vydáno v souladu se zákonem a shora uvedené žalobní námitky nyní uplatněné žalobkyní nejsou důvodné. Soudu tedy nezbylo, než žalobu jako nedůvodnou podle zamítnout.

[27] Výrok o nákladech řízení má oporu v , podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má , který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně v řízení úspěšná nebyla, proto jí právo na náhradu nákladů řízení nepřísluší. Žalovanému, který měl v řízení plný úspěch, však žádné náklady spojené s tímto řízením nad rámec jeho běžné administrativní činnosti nevznikly, proto soud rozhodl, že žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Brně dne 26. listopadu 2015

JUDr. Jaroslava Skoumalová

předsedkyně senátu