Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

10 Afs 147/2014 - 46

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudce Miloslava Výborného a soudkyně Michaely Bejčkové v právní věci žalobce: Ústecký kraj, se sídlem Velká Hradební 48, Ústí nad Labem, zast. společností AGIS, spol. s r. o., se sídlem Moskevská 1/14, Most, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 31, Brno, o žalobě proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Ústí nad Labem ze dne 31. 1. 2012, čj. 760/12-1100-500144, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 9. 6. 2014, čj. – 30,

t a k t o :

Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 9. 6. 2014, čj. -30, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

I. Předmět řízení a vymezení sporu

[1] Rozhodnutím Finančního úřadu v Ústí nad Labem ze dne 1. 7. 2011, čj. 213028/11/214913505081, byla žalobci podle , daňový řád, ve znění do 31. 12. 2012 (dále jen „daňový řád“), uložena pokuta za opožděné podání vyúčtování daně z příjmů ze závislé činnosti za zdaňovací období roku 2010 ve výši 124 276 Kč.

[2] Finanční ředitelství v Ústí nad Labem (původní žalovaný) v záhlaví uvedeným rozhodnutím ze dne 31. 1. 2012 zamítlo odvolání žalobce a rozhodnutí (platební výměr) vydané prvostupňovým správcem daně potvrdilo.

[3] Mezi účastníky není sporné, že žalobce jako plátce daně podal vyúčtování daně opožděně. Žalobce zpochybnil postup při výpočtu výše pokuty a tvrdil, že podle § 250 odst. 2 daňového řádu nelze vůbec postupovat.

[4] V žalobě podané ke krajskému soudu, stejně jako v odvolání proti platebnímu výměru, žalobce namítal, že citované ustanovení daňového řádu stanoví, že plátci daně vzniká povinnost uhradit pokutu z celkové částky daně, kterou byl povinen v hlášení nebo vyúčtování uvést. Výše pokuty byla stanovena z částky 24 855 185 Kč, kterou lze získat výpočtem hodnot z řádků části II. vyúčtování [řádek 8 (=9) + řádek 6 – řádek 3 – řádek 7]. V souladu se zněním daňového řádu však má být pokuta stanovena z částky, kterou je plátce povinen ve vyúčtování uvést, nikoli ze součtu či rozdílu těchto částek; částka 24 855 185 Kč, z níž byla pokuta vypočtena, ve vyúčtování uvedena není. Naproti tomu jedněmi z částek, které je plátce daně ve vyúčtování povinen uvést, je i 284 Kč na řádku 3 nebo 0 Kč na řádku 5 v části II. vyúčtování. Daňový řád ani žádný jiný předpis dle žalobce nestanoví, ze které z částek, které měly být ve vyúčtování uvedeny, se má pokuta vypočítat.

[5] Žalobce dále upozornil, že částky, které byl povinen ve vyúčtování uvést, představují jednotlivé zálohy na daň, přičemž ani jedna z nich, ani jejich součty či rozdíly, nejsou daní z příjmu fyzických osob. Současně však každá z těchto částek naplňuje definici pojmu daň uvedenou v § 2 daňového řádu. Všechny tyto částky lze proto podřadit pod pojem „celková částka daně, kterou byl povinen v hlášení uvést“, ze žádného předpisu však není zřejmé, která z nich je rozhodná pro stanovení výše pokuty. S ohledem na nejednoznačnost § 250 odst. 2 daňového řádu nelze dle žalobce pokutu dle citovaného ustanovení vůbec uložit.

[6] Krajský soud k námitkám žalobce uvedl, že pro uložení pokuty byly splněny zákonné podmínky a správce daně neměl jinou možnost než platebním výměrem deklarovat vznik pokuty a uložit ji žalobci k úhradě. Výše pokuty se odvíjí od daně, kterou je povinen plátce daně ve vyúčtování uvést, a je jí sražená zálohová daň z příjmů ze závislé činnosti zaměstnanců, kterou byl žalobce povinen odvést prostřednictvím záloh způsobem stanoveným zákonem o daních z příjmů.

[7] Dále soud konstatoval, že částka 24 855 185 Kč, ze které byla určena výše pokuty a která byla dle žalobce získána pouze výpočtem z jednotlivých údajů na řádcích vyúčtování, je uvedena v části I. vyúčtování ve sloupci 9 (Vyúčtovaná částka) na řádku 13 (Úhrn) tiskopisu vydaném pro účely vyúčtování daně Ministerstvem financí pod č. 25 5459 MFin vzor č. 16, který žalobce použil.

[8] Krajský soud v této souvislosti žalovanému vytkl, že se částka 24 855 185 Kč nevyskytuje v části II. vyúčtování na řádku 8 ani 9, ačkoliv zde má být provedena celková rekapitulace (řádek 8), resp. být uvedena celková částka daně, která byla odvedena na účet finančního úřadu (řádek 9). Správce daně i žalovaný tak vycházeli z údaje uvedeného v části I. vyúčtování, který však neodpovídá celkovému vyúčtování daně v části II. Částka uvedená na řádku 8 části II. vyúčtování představuje konkludentní vyměření daně ve výši 24 832 125 Kč. Správce daně při stanovení výše pokuty vycházel z částky 24 855 185 Kč uvedené v části I. vyúčtování, která má dle žalovaného představovat celkovou sumu, kterou byl žalobce povinen odvést na zálohách na daň ze závislé činnosti. S ohledem na skutečnost, že se shora uvedené částky v jednotlivých částech vyúčtování neshodují, označil krajský soud závěry správce daně i žalovaného za nesrozumitelné a rozhodnutí žalovaného zrušil.

II. Kasační stížnost a vyjádření žalobce

[9] Žalovaný (dále jen „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost, neboť krajský soud dle jeho názoru nezohlednil odlišný charakter části I. a části II. vyúčtování daně z příjmů ze závislé činnosti.

[10] Část I. vyúčtování se vztahuje k vyměření daňové povinnosti, zatímco část II. se týká placení daně. V části I. jsou obsaženy údaje o vlastní daňové povinnosti, tedy údaje o tom, kolik správce daně za jednotlivé měsíce na zálohách srazil a kolik srazit měl, výsledek ročního zúčtování za předchozí období ovlivňující vyúčtovanou částku a zejména celkový úhrn vyúčtovaných částek, tedy výši vlastní daňové povinnosti (řádek 13 sloupec 9). Část II. je pouze evidenčního charakteru a jejím výsledkem je (řádek 10) informace pro daňový subjekt, zda na sražených zálohách odvedl částku odpovídající jeho daňové povinnosti, nebo částku vyšší či nižší.

[11] Částka uvedená na řádku 8 ani řádku 9 části II. vyúčtování nemusí odpovídat částce uvedené v řádku 13 sloupci 9 části I., neboť se jedná o zcela odlišné údaje. Skutečnost, že se zmiňované hodnoty neshodují, je zcela běžná a nemá a ani nemůže mít vliv na přezkoumatelnost či zákonnost rozhodnutí správce daně.

[12] Stěžovatel se dále neztotožnil se závěrem krajského soudu, že částka 24 832 125 Kč uvedená na řádku 8 části II. vyúčtování představuje konkludentně vyměřenou daň. Poukázal přitom na § 235 daňového řádu, ze kterého vyplývá, že v případě, kdy se částka vyúčtovaná plátcem daně neodchyluje od částky, která měla být sražena a odvedena, stanovuje správce daně daň potvrzením vyúčtování, které se zakládá do spisu. V daném případě byla daň ve smyslu citovaného ustanovení stanovena rozhodnutím ze dne 29. 4. 2011, čj. 140826/11/214913505081, nejednalo se tedy o konkludentní vyměření daně.

[13] Na základě shora uvedeného stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

[14] Ve vyjádření ke kasační stížnosti žalobce poukázal na nejednoznačnost aplikované právní úpravy a s odkazem na ústavní principy konstatoval, že je v takových případech nutné zákon interpretovat ve prospěch soukromého subjektu.

III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem

[15] Kasační stížnost je podle ustanovení a násl. přípustná a podle jejího obsahu jsou v ní namítány důvody podle ustanovení , tj. nezákonnost rozhodnutí krajského soudu. Rozsahem a důvody kasační stížnosti je Nejvyšší správní soud podle ustanovení a 4 vázán.

[16] Předmětem posouzení v projednávané věci je otázka obsahu jednotlivých položek daňového tiskopisu vyúčtování z příjmů ze závislé činnosti, který v daném případě žalobce použil.

[17] Krajský soud pochybení správce daně a stěžovatele spatřoval v tom, že se v žalobcem podaném vyúčtování od sebe lišily částka uvedená v řádku 13 sloupci 9 části I. a částka uvedená v řádku 8, resp. 9 části II. vyúčtování.

[18] Sporný sloupec 9 části I. vyúčtování obsahuje vyúčtované částky záloh na daň za jednotlivé kalendářní měsíce příslušného zdaňovacího období, jejichž součet je potom uveden v řádku 13 této části vyúčtování (Úhrn). Příslušná vyúčtovaná částka je výsledkem výpočtu (sloupec 1 – sloupec 3 – sloupec 4 – sloupec 5), do kterého vstupuje částka, která měla být na zálohách za příslušný měsíc sražena (po slevách), od které se dále odečítá dlužná částka, která byla plátci správcem daně předepsána k přímému placení (sloupec 3), částka přeplatku z ročního zúčtování záloh na daň z příjmů ze závislé činnosti a funkčních požitků, která byla zaměstnancům vrácena (sloupec 4), a úhrn částek měsíčních daňových bonusů a částek doplatků na daňovém bonusu z ročního zúčtování daňového zvýhodnění vyplacených při zúčtování mzdy za příslušný kalendářní měsíc (sloupec 5). V daném případě do výpočtu celkové vyúčtované částky na řádku 13 sloupce 9 vstupovaly jako nenulové hodnoty částek ze sloupců 1, 4 a 5, tj. sloupec 1 – sloupec 4 – sloupec 5.

[19] Řádek 8 části II. vyúčtování (Rekapitulace) je dán výpočtem mezi řádky 1 až 7 části II. vyúčtování (řádek 1 – řádek 2 + řádek 3 – řádek 4 + řádek 5 – řádek 6 + řádek 7). V projednávané věci jsou na řádcích 3 a 5 uvedeny částky 0 Kč, výsledek na řádku 8 je tedy dán výpočtem: řádek 1 – řádek 2 – řádek 4 – řádek 6 + řádek 7.

[20] Částky na jednotlivých řádcích části II. vyúčtování jsou přeneseny z části I. řádku 13 (Úhrn) tak, že řádek 1 části II. odpovídá sloupci 1 části I., řádek 2 části II. je převzat ze sloupce 4 části I., řádek 4 části II. ze sloupce 5 části I. a řádky 6 a 7 části II. odpovídají sloupcům 6 a 7 části I.

[21] Výpočet řádku 8 části II. vyúčtování (Rekapitulace) uvedený v bodě [19] lze tedy s využitím odkazu na řádek 13 část I. (Úhrn) zapsat takto: sloupec 1 – sloupec 4 – sloupec 5 - sloupec 6 + sloupec 7.

[22] Prostým porovnáním s mechanismem výpočtu celkové vyúčtované částky uvedené na řádku 13 ve sloupci 9 části I. vyúčtování (sloupec 1 – sloupec 4 – sloupec 5; viz bod [18]) lze dospět k závěru, že do výsledné rekapitulace v části II. vstupují navíc částky uvedené v řádku 13 ve sloupcích 6 a 7 části I. vyúčtování. Jedná se o úhrn ostatních přeplatků na dani zjištěných v běžném zdaňovacím období za předcházející zdaňovací období (sloupec 6) a úhrn zjištěných nedoplatků v běžném zdaňovacím období za předcházející zdaňovací období (sloupec 7). V daném případě se konkrétně jedná o přeplatky/nedoplatky evidované za měsíc únor 2010 (viz řádek 2 části I. vyúčtování).

[23] Nejvyšší správní soud se tak na základě shora uvedeného neztotožnil se závěrem krajského soudu, že je rozhodnutí správce daně nesrozumitelné z důvodu rozdílu mezi celkovou vyúčtovanou částkou v části I. vyúčtování a rekapitulací provedenou v části II. V projednávané věci je výsledná vyúčtovaná částka 24 855 185 Kč, ze které se odvíjela výše pokuty, upravena pro účely placení daně v části II. o úhrn ostatních přeplatků a nedoplatků za předcházející zdaňovací období na výslednou částku 24 832 125 Kč. Za situace, kdy jsou žalobcem evidovány ostatní přeplatky/nedoplatky za předcházející zdaňovací období, je s ohledem na shora nastíněný způsob výpočtu sporných částek vyloučeno, aby jejich hodnoty byly shodné.

[24] S hodnotou celkové vyúčtované částky v části I. nesouvisí ani suma, která byla odvedena na účet finančního úřadu uvedená na řádku 9 části II. vyúčtování, neboť ta pouze odráží faktický stav plátcem daně sražených a odvedených záloh na účet správce daně.

[25] Stěžejní kasační námitku stěžovatele ohledně nesrozumitelnosti závěrů správce daně a stěžovatele při stanovení výše pokuty hodnotí Nejvyšší správní soud jako důvodnou.

[26] Stěžovatel dále nesouhlasil se závěrem krajského soudu, že částka uvedená v rekapitulaci části II. vyúčtování (řádek) představuje konkludentně vyměřenou daň.

[27] Poukázal na znění § 235 odst. 1 daňového řádu, který stanoví, že [z]jistí-li správce daně, že se částka, která byla plátcem daně vyúčtována, neodchyluje od částky, která měla být plátcem daně sražena a odvedena, stanoví daň vybíranou srážkou plátci daně potvrzením vyúčtování s náležitostmi podle § 102 odst. 1 písm. g), pokud k jejímu stanovení nedošlo již z moci úřední platebním výměrem k přímé úhradě před podáním vyúčtování; tento způsob stanovení daně vybírané srážkou správce daně zaznamená pouze ve spise a nelze se proti němu odvolat. Dojde-li ke zjištění zřejmých a nepochybných rozdílů, jejichž odstraněním se nemění výše odvedené daně vybírané srážkou, správce daně o tom vyrozumí plátce daně ověřenou kopií potvrzeného vyúčtování s vyznačením oprav.

[28] Shora uvedený způsob stanovení daně nelze označit za konkludentní, neboť předpokládá úkon správce daně v podobě potvrzení vyúčtování, který představuje souhlas s údaji uvedenými ve vyúčtování. V daném případě vydal správce daně potvrzení vyúčtování daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a z funkčních požitků dne 29. 4. 2011; tímto potvrzením byla současně stanovena daň. Výhradu stěžovatele vůči závěru krajského soudu tedy Nejvyšší správní soud pokládá za důvodnou.

IV. Závěr a náklady řízení

[29] Nejvyšší správní soud dospěl na základě všech uvedených důvodů k závěru, že kasační stížnost je důvodná, dle proto rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

[30] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne krajský soud v novém rozhodnutí dle

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 26. listopadu 2015

Daniela Zemanová

předsedkyně senátu