Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 A 70/2015 - 25

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Veberové

a soudců Mgr. Marka Bedřicha a JUDr. Jitky Hroudové v právní věci žalobce Mgr. R. K.,

bytem X, zastoupeného JUDr. Pavlem Ramešem, advokátem se sídlem v Praze 2, Fügnerovo

náměstí 1808/3, proti žalovanému Ministerstvu vnitra České republiky, se sídlem v Praze

7, Nad Štolou 3, P. O. BOX 155/P, o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalovaného správního

úřadu

t a k t o:

I. Žaloba s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Žalobce se žalobou, podanou u Městského soudu v Praze, domáhal ochrany proti

nečinnosti žalovaného správního úřadu s odůvodněním, že ode dne 1. 9. 2008 byl ve

služebním poměru u Policie České republiky, dne 28. 6. 2013 oznámil služební úraz

způsobený vlivem dlouhodobého tlaku a stresové zátěže ze strany vedení odboru korupce,

pročež se změnil zdravotní stav žalobce po psychické stránce a způsobil mu dočasnou

pracovní neschopnost. Tento úraz se žalobcem nebyl nikterak sepsán a byl následně řešen

způsobem odporujícím platným předpisům a závazným pokynům policejního prezidenta. Dne

21. 10. 2013 bylo žalobci sděleno, že závěr vyšetřovací komise ze dne 11. 10. 2013 zní, že

poškození zdraví není v případě žalobce služebním úrazem.

Žalobce v podané žalobě namítl, že služební funkcionáři v posuzované věci

nepostupovali podle Závazného pokynu policejního prezidenta č. 149/2007, kterým se stanoví

jednotný postup při hlášení, evidování a vyšetřování služebních a pracovních úrazů

způsobených u organizačních článků Policejního prezídia České republiky, Policie České

republiky, útvarů s působností na území celé České republiky a ředitelům Policie České

republiky správ krajů a správy hlavního města Prahy, přičemž v několika bodech byl tento

závazný pokyn hrubým způsobem porušen. Jedná se zejména o článek 3 odstavec 2 písm. b),

pokračování 2

písm. d) a písm. f) a článek 3 odstavec 3 písm. a) závazného pokyny policejního prezidenta.

Podle názoru žalobce došlo nejen k porušení závazného pokynu policejního prezidenta č.

149/2007, ale i k porušení práv žalobce v souvislosti se vznikem služebního úrazu, dávek

vyplácených v dočasné pracovní neschopnosti a nároku na náhradu škody.

Protože námitky a snahy žalobce o řešení celé situace v souladu s platnými normami

nebyly žalovaným nijak reflektovány, nebyl se žalobcem služební úraz ani zpětně řádně

sepsán a žalobce nebyl vyslechnut, žalobce dne 25. 10. 2014 zaslal ministru vnitra cestou

datové schránky žádost o přezkumné řízení ve smyslu ustanovení § 193 odstavec 1 zákona č.

, o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších

předpisů (dále jen ), ve věci náhrady za služební úraz, to vše na základě

doručení rozhodnutí Policejního prezídia o zamítnutí odvolání. Dne 7. 4. 2015 bylo žalobci

ministrem vnitra sděleno, že přezkumné řízení nezahajuje a že se ministr ztotožňuje

s právními i skutkovými závěry služebních funkcionářů a dále již ve věci nekonal.

Na základě výše uvedeného žalobce žádal, aby soud rozsudkem uložil Ministerstvu

vnitra povinnost zahájit řádné přezkumné řízení ve věci služebního úrazu žalobce, zjistit řádné

vyšetření služebního úrazu a uhradit žalobci náhradu nákladů řízení.

Žalovaný správní orgán ve vyjádření k podané žalobě uvedl, že žalobce žádal ministra

vnitra o zahájení přezkumného řízení podle ustanovení Žalobce

žádal o přezkum pravomocného rozhodnutí náměstka policejního prezidenta pro službu

kriminální policie a vyšetřování ve věcech služebního poměru ze dne 13. 10. 2014, kterým

bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí ředitele útvaru odhalování korupce a finanční

kriminality služby kriminální policie a vyšetřování ve věcech služebního poměru ze dne 30. 6.

2014, jímž nebyly žalobci poskytnuty náhrady podle ustanovení

Žalovaný uvedl, že po posouzení věci určeným senátem poradní komise ministra

vnitra nebylo rozhodnutí, vůči němuž podnět žalobce směřoval, shledáno rozporným

s právními předpisy a ministr vnitra tedy nenašel relevantní právní důvod k tomu, aby

přezkumné řízení podle ustanovení § 193 zákona o služebním poměru zahájil. O tom byl

žalobce vyrozuměn dopisem ze dne 7. 4. 2014.

Žalovaný poukázal na to, že účastník řízení může dát podnět k provedení

přezkumného řízení podle ustanovení a následujících , správního

řádu, ve znění pozdějších předpisů. Tento podnět však není návrhem na zahájení řízení a

správní orgán jím není vázán. Na provedení přezkumného řízení tak nemají účastníci řízení

právní nárok, což ve stejném rozsahu platí i pro přezkumné řízení podle služebního zákona.

, upravuje přezkumné řízení v ustanovení a toto řízení je -

shodně jako v případě přezkumného řízení podle - konstruováno jako řízení

zahajované z moci úřední a nikoli zahajované podáním podnětu. Z uvedeného plynu, že na

použití tohoto mimořádného opravného prostředku není právní nárok a shledá-li správní úřad

po prošetření podnětu, že nejsou důvody pro zrušení, či změnu přezkoumávaného rozhodnutí,

nevydá rozhodnutí, nýbrž o tom jen vyrozumí toho, kdo podal podnět neformálním sdělením.

Z uvedených důvodů žalovaný navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

Při ústním jednání u Městského soudu v Praze dne 6. 10. 2015 zástupce žalobce

odkázal na podanou žalobu s tím, že žalobce v jejím písemném vyhovení vylíčil všechny

potřebné skutečnosti.

pokračování 3

Zástupkyně žalovaného u jednání soudu setrvala na stanovisku, které bylo soudu

sděleno v písemném vyjádření žalovaného k podané žalobě. Ministr se podáním žalobce

zabýval, postupoval podle zákona a žalobci srozumitelně vysvětlil, že v posuzované věci

nebyly shledány zákonem stanovené předpoklady pro zahájení přezkumného řízení ve vztahu

k již vydaným rozhodnutím.

Žalobce při jednání soudu uvedl, že podle jeho názoru se služební funkcionář

nezabýval náležitě jeho žádostí o přezkumné řízení, nedodržel závazné pokyny policejního

prezidenta a neformální odpověď byla žalobci doručena po uplynutí všech zákonem

stanovených lhůt, stanovených pro odvolací a přezkumné řízení.

K výzvě soudu žalobce výslovně upřesnil, že nečinnost žalovaného spatřuje ve

vyřízení jeho podnětu k přezkumu rozhodnutí ze dne 13. 10. 2014, který podal podle

ustanovení § 193 služebního zákona. Tímto rozhodnutím ze dne 13. 10. 2014 bylo zamítnuto

jeho odvolání proti rozhodnutí služebního funkcionáře ze dne 30. 6. 2014 ve věci

neposkytnutí náhrad za ztrátu na služebním příjmu, za bolest a ztížení společenského

uplatnění, náhrady účelně vynaložených nákladů spojených s léčením a neposkytnutí

jednorázového odškodnění v souvislosti s poškozením zdraví, nahlášenému jako služební

úraz. Nečinnost tak žalobce spatřuje v tom, že na základě jeho podání nebylo v zákonem

stanovených lhůtách zahájeno přezkumné řízení ve vztahu k rozhodnutí o nepřiznání nároků

z titulu žalobcova služebního úrazu.

Z obsahu spisového materiálu byly zjištěny následující pro rozhodnutí ve věci samé podstatné skutečnosti:

Rozhodnutím ředitele Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality služby

kriminální policie a vyšetřování ve věcech služebního poměru ze dne 30. 6. 2014, č. j. OKFK-

2979-43/ČJ-2013-2500KR, bylo rozhodnuto o tom, že žalobci nebyla v souvislosti s

„Oznámením o služebním úrazu“ ze dne 28. 6. 2013 poskytnuta náhrada za ztrátu na

služebním příjmu podle ustanovení § 101 písm. a/ služebního zákona, náhrada za bolest a

ztížení společenského uplatnění podle ustanovení § 101 písm. b/ služebního zákona, náhrada

účelně vynaložených nákladů spojených s léčením podle ustanovení § 101 písm. c/ služebního

zákona a jednorázové odškodnění podle ustanovení § 101 písm. d/ služebního zákona.

Proti uvedenému rozhodnutí podal žalobce dne 17. 7. 2014 odvolání, v němž namítal,

že žalobcem řádně nahlášený služební úraz nebyl doposud řádně prošetřen, že žalobce nebyl

ke vzniku úrazu doposud vyslechnut a že nebylo dosud skončeno přezkumné řízení.

O podaném odvolání rozhodl náměstek policejního prezidenta pro službu kriminální

policie a vyšetřování rozhodnutím ve věcech služebního poměru ze dne 13. 10. 2014, č. j.

PPR-22791-15/ČJ-2014-990131, kterým odvolání žalobce zamítl a rozhodnutí ze dne 30. 6.

2014 potvrdil s odůvodněním, že nebylo prokázáno, že by odvolatel utrpěl služební úraz.

Dne 25. 10. 2014 podal žalobce žádost o přezkumné řízení ve smyslu ustanovení § 193

odstavec 1 ve věci náhrady za služební úraz, v níž uváděl, že o

služebním úrazu i odvolání žalobce bylo rozhodnuto, ačkoliv úraz nebyl doposud řádně

prošetřen, žalobce nebyl ke vzniku úrazu doposud vyslechnut a jediný záznam o úrazu učinila

osoba, která jej sama způsobila, to vše bez podpisu či vyjádření žalobce. Z uvedeného žalobce

pokračování 4

dovozuje, že v řízení o vzniklém služebním úrazu nebylo řádně skončeno a je v rozporu

s platnými právními předpisy i závaznými pokyny policejního prezidenta.

Ze sdělení ministra vnitra ze dne 7. 4. 2015 vyplývá, že podnět žalobce k zahájení

přezkumného řízení byl na podkladě nashromážděné spisové dokumentace posouzen a nebyly

shledány relevantní právní důvody pro to, aby bylo možno podnětu vyhovět a přezkumné

řízení zahájit. Ministr dospěl k závěru, že úraz žalobce byl pečlivě a řádně prošetřen v souladu

s příslušnými ustanoveními právních předpisů a interních aktů řízení. Žalobce sice nebyl

vyslechnut k úrazu, z právních ani služebních předpisů však povinnost služebního

funkcionáře účastníka řízení vyslechnout nevyplývá. I bez výpovědi žalobce služební

funkcionář zjistil stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti a v rozsahu, který byl

nezbytný pro rozhodnutí. Dále ministr uvedl, že nelze souhlasit s vyjádřením žalobce o tom,

že mu nebylo umožněno se k celé věci vyjádřit, neboť žalobce činil četná podání a písemná

vyjádření v průběhu celého řízení. Závěrem ministr poukázal na to, že na přezkum

pravomocného rozhodnutí v přezkumném řízení podle ustanovení

Sb. není právní nárok a k jeho zahájení lze přistoupit pouze v případě nejhrubšího porušení

právních předpisů, které způsobuje nezákonnost rozhodnutí ve věci samé. Takového porušení

zákona o služebním poměru ministr ve věci žalobce neshledal a nezjistil ani žádné

skutečnosti, které by odůvodňovaly prolomení právní moci napadeného rozhodnutí a jeho

zrušení či změnu v přezkumném řízení.

Žalobce se podanou žalobou domáhal ochrany proti nečinnosti žalovaného správního

orgánu. Postup soudu při rozhodování o takových žalobách je stanoven v ustanoveních § 79 -

, , ve znění pozdějších předpisů (dále jen

s. ř. s).

Podle ustanovení ten, kdo bezvýsledně vyčerpal prostředky,

které procesní předpis platný pro řízení u správního úřadu stanoví k jeho ochraně proti

nečinnosti správního úřadu, může se žalobou domáhat, aby soud uložil správnímu úřadu

povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení. Podle ustanovení soud

rozhoduje na základě skutkového stavu zjištěného ke dni svého rozhodnutí. Je-li návrh

důvodný, soud uloží rozsudkem správnímu úřadu povinnost vydat rozhodnutí nebo osvědčení

a stanoví k tomu přiměřenou lhůtu, ne však delší, než kterou určuje zvláštní zákon. Není-li

žaloba důvodná, soud žalobu zamítne.

Žaloba na ochranu proti nečinnosti správního orgánu přichází v úvahu tam, kde je

správní úřad nečinný, tedy nevydá rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení v situaci, kdy je

povinen ve věci rozhodnout. Aby soud mohl učinit závěr o tom, že je žalovaný správní úřad

povinen vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení, musí být splněna podmínka existence

zahájeného správního řízení. Jestliže správní řízení není zahájeno, nelze dospět k závěru, že

správní orgán je povinen rozhodnout (vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení) a

žaloba proto nemůže být v těchto případech úspěšná.

Žalobce nečinnost žalovaného spatřoval v tom, že na základě jeho podání ze dne 25.

10. 2014 nezahájil příslušný funkcionář přezkumné řízení ve vztahu k rozhodnutí ze dne 13.

10. 2014.

Postup správního orgánu při vyřizování podání, jimiž se účastník pravomocně

skončeného správního řízení domáhá přezkumu rozhodnutí v původním řízení vydaného,

[OBRÁZEK]pokračování 5

upravuje v dané věci ustanovení Podle tohoto ustanovení

pravomocné rozhodnutí, o němž se účastník nebo služební funkcionář domnívá, že je v

rozporu s právními předpisy, přezkoumá příslušný ministr, a jde-li o rozhodnutí služebního

funkcionáře Bezpečnostní informační služby, vládou určený člen vlády. Služební funkcionář,

který rozhodnutí vydal, může vyhovět podnětu účastníka k přezkoumání rozhodnutí v celém

rozsahu. Jestliže bylo vedeno odvolací řízení, může vyhovět podnětu účastníka i odvolací

orgán. Při přezkoumávání rozhodnutí vychází služební funkcionář z právního stavu a

skutkových okolností existujících v době jeho vydání. Přezkumné řízení lze zahájit nejdéle do

čtyř let ode dne nabytí právní moci přezkoumávaného rozhodnutí a rozhodnutí v přezkumném

řízení lze vydat do pěti let ode dne nabytí právní moci přezkoumávaného rozhodnutí. Proti

rozhodnutí v přezkumném řízení je možno podat rozklad. Proti rozhodnutí služebního

funkcionáře podle odstavce 2 je možno podat odvolání.

Z uvedeného ustanovení vyplývá, že žádost účastníka řízení o přezkoumání

pravomocného rozhodnutí není úkonem, v jehož důsledku by došlo k zahájení přezkumného

řízení. Jde o podání, jehož důvodnost posoudí příslušný služební funkcionář a v případě, že

shledá důvody pro zahájení přezkumného řízení, toto přezkumné řízení vlastním úkonem

zahájí. K zahájení přezkumného řízení tedy dochází jen tehdy, učiní-li úkon zahájení

příslušný správní orgán, v dané věci příslušný funkcionář. Pokud příslušný orgán neshledá

důvody pro zahájení přezkumného řízení, takový úkon neučiní a řízení nezahájí. Z uvedeného

ustanovení je zřejmé, že žádost o přezkum není návrhem, který má za následek zahájení

správního řízení, ale jedná se pouze o podnět, který příslušný orgán posoudí, a buď zahájí

přezkumné řízení z moci úřední, nebo jej v případě, že důvody pro zahájení přezkumného

řízení neshledá, vyřídí - byť i neformálně – oznámením (sdělením) tomu, kdo podnět učinil,

tj. přezkumné řízení nezahájí. Účastník řízení může dát pouze podnět, nárok na zahájení

přezkumného řízení nemá (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 1. 2014, č. j.

– 26, dostupný na www.nssoud.cz).

Není-li správní řízení zahájeno, nelze – jak již bylo výše uvedeno – dospět k závěru,

že žalovaný správní orgán je povinen vydat rozhodnutí ve věci samé nebo vydat osvědčení.

Ze znění ustanovení – 81 vyplývá, že soud není oprávněn uložit správnímu

orgánu, aby správní řízení zahájil. Jeho pravomoc je omezena u tohoto typu žalob na

oprávnění uložit povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé a osvědčení tehdy, jestliže správní

orgán ze zákona vyplývající povinnost neplní a je nečinný. Jestliže neběží žádné správní

řízení, nelze povinnost správnímu orgánu rozhodnout uložit, protože takovou povinnost

správní orgán v takovém případě nemá. Soud proto dospěl k závěru, že žaloba není důvodná,

proto ji podle ustanovení zamítl.

O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 60 odstavec 1 soudního řádu

správního, podle něhož žalobce, který neměl ve věci úspěch, nemá právo na náhradu účelně

vynaložených nákladů v řízení a žalovaný správní úřad, jemuž by právo na náhradu účelně

vynaložených nákladů podle výsledku řízení náleželo, žádné náklady řízení nad rámec

běžných činností správního úřadu nevykázal ani neuplatňoval. Z tohoto důvodu Městský soud

v Praze vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Pro úplnost soud považuje za vhodné poukázat na princip subsidiarity žaloby na

ochranu proti nečinnosti správního úřadu s tím, že tento institut lze využít v případě, vyčerpal-

li účastník řízení bezvýsledně prostředky, které zákon stanoví. V nyní posuzované věci bylo

právem žalobce využít v případě, že se cítil dotčen ve svých právech rozhodnutím náměstka

pokračování 6

policejního prezidenta pro službu kriminální policie a vyšetřování rozhodnutím ve věcech

služebního poměru ze dne 13. 10. 2014, kterým odvolání žalobce zamítl a rozhodnutí ze dne

30. 6. 2014 potvrdil, právo podat žalobu na soudní přezkoumání pravomocného rozhodnutí

správního úřadu podle ustanovení a následujících

P o u č e n í

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho

doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního

soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní

soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením

shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední

den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující

pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v ustanovení § 103 odstavec 1 s.

ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž

směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo

rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li

stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské

právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol

pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho

internetových stránkách: www.nssoud.cz.

V Praze dne 6. října 2015 JUDr. Hana V e b e r o v á ,

předsedkyně senátu