Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 Azs 210/2015 - 12

- 13

pokračování

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Jany Brothánkové, soudce zpravodaje JUDr. Tomáše Langáška a soudce JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce: A. K., zastoupeného Mgr. Lilianou Křístkovou, advokátkou, se sídlem nám. I. P. Pavlova 3, Praha 2, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, týkající se žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. ledna 2014, č. j. OAM-226/ZA-ZA08-P05-2013 ,v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. srpna 2015, č. j. - 81,

t a k t o :

I. Kasační stížnost žalobce s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Ustanovené zástupkyni žalobce Mgr. Lilianě Křístkové, advokátce, se sídlem nám. I. P. Pavlova 3, Praha 2, s e p ř i z n á v á odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů ve výši 4 114 Kč, která je splatná do jednoho měsíce od právní moci tohoto usnesení z účtu Nejvyššího správního soudu.

O d ů v o d n ě n í :

[1] Žalobce, státní příslušník X, ročník X (jeho identita byla stanovena jen na základě čestného prohlášení, žádné doklady nepředložil), podal žádost o mezinárodní ochranu, v níž a v následném pohovoru uvedl, že je kurdské národnosti, svobodný a vyznává islám. Má základní vzdělání, v rodné oblasti Mardin (vesnice Savur) se živil od dětství jako pastevec. Do České republiky přicestoval tajně v kamionu (Istanbul – Brno) v červenci 2013. Žádost o udělení mezinárodní ochrany odůvodnil každodenními problémy s policií při cestě na horské pastviny, které zaznamenali i jiní pastevci; policie jej podezírala z toho, že nosí jídlo „teroristům“ z PKK, skrývajícím se v horách – vyslýchali jej, jídlo mu brali, bili jej a ponižovali, někdy ho i zadrželi na policejní stanici. To se mělo dít dlouhodobě, cca od roku 2002 až do jeho odjezdu z Turecka. Své problémy nikde nehlásil, nemělo by to smysl. Nikdy nebyl trestně stíhán. Nechce nastoupit základní povinnou vojenskou službu v turecké armádě, hrozí mu za to postih.

[2] Žalovaný rozhodnutím ze dne 21. ledna 2014, č. j. OAM-226/ZA-ZA08-P05-2013, rozhodl, že se žadateli mezinárodní ochrana podle , , , a , o azylu, ve znění pozdějších předpisů, neuděluje. Žalobce napadl citované rozhodnutí žalobou, kterou Krajský soud v Hradci Králové (dále jen „krajský soud“) výše uvedeným rozsudkem zamítl.

[3] Proti rozhodnutí krajského soudu podal žalobce (dále též „stěžovatel“) dne 10. září 2015 kasační stížnost spojenou s návrhem na přiznání odkladného účinku. Stěžovatel napadl rozsudek krajského soudu z důvodů uvedených v a b) a d) , (dále jen „ “). Krajský soud podle něj řádně nezkoumal, zda jsou dány podmínky zejména dle , , popř. dle zákona o azylu. Nelze mu klást k tíži, že své problémy nikde nehlásil, když to byla právě policie, která jej ponižovala a bila. V jeho případě tak došlo k „selhání vnitrostátní ochrany“ ve smyslu zákona o azylu. Dovolával se též humanitárního azylu a tvrdil, že správní uvážení překročilo meze zákona, resp. že zákon správní orgán vyložil příliš úzce; v jeho případě jsou dány důvody zvláštního zřetele a napadené správní rozhodnutí mělo být jako nepřezkoumatelné zrušeno.

[4] K podané kasační stížnosti se vyjádřil i žalovaný správní orgán, který popřel její oprávněnost a poukázal na totožnost kasačních a žalobních námitek. Navrhl kasační stížnost zamítnout pro nedůvodnost.

[5] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že nebyla splněna podmínka přijatelnosti kasační stížnosti, tedy přesah vlastních zájmů stěžovatele, ostatně nic v tomto směru ani sám stěžovatel netvrdil, a proto ji svým rozhodnutím odmítl. Ač by takové usnesení nemuselo podle vůbec obsahovat odůvodnění, Nejvyšší správní soud přesto stručné odůvodnění připojuje.

[6] Zákonný pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“ představuje neurčitý právní pojem, který je v ustálené judikatuře Nejvyššího správního soudu (srov. usnesení ze dne 26. dubna 2006, č. j. - 1) vykládán tak, že kasační stížnost bude posouzena jako přijatelná v případě, že (1) vznáší ne plně prejudikovanou právní otázku; (2) obsahuje právní otázku, která je dosavadní judikaturou řešena rozdílně; (3) je potřeba učinit judikatorní odklon; (4) bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele. Nutno ovšem konstatovat, že své kasační námitky stěžovatel předestřel ve velmi vágní podobě, nadto se s judikaturou vymezenými důvody přijatelnosti kasační stížnosti míjí.

[7] Již jen nad rámec nutného lze poukázat na to, že stěžovatel nezpochybňuje závěr, že by byl vystaven pronásledování ve smyslu § 12 písm. a) zákona o azylu, ani že by mu měl svědčit důvod podle § 13 zákona o azylu (tj. azyl za účelem sloučení rodiny), resp. obdobně důvod podle § 14b zákona o azylu. Své kasační námitky směřuje pouze do oblasti tzv. „konvenčního“ azylu podle § 12 písm. b), humanitárního azylu podle § 14, resp. doplňkové ochrany podle § 14a zákona o azylu. Namítá nepřezkoumatelnost správního rozhodnutí, resp. rozhodnutí krajského soudu o těchto otázkách, tuto vadu však Nejvyšší správní soud neshledal. Je pravda, že odůvodnění napadeného správního rozhodnutí je v tomto ohledu stručné, nicméně je také pravda, že na udělení humanitárního důvodu právní nárok není a že záleží na správní úvaze o důvodech hodných zvláštního zřetele; takové však stěžovatel netvrdil, ostatně i v kasační stížnosti se omezil na nekonkrétní námitku, že toto ustanovení zákona správní orgán a soud vykládají příliš úzce. K obavám z pokračování jednání policistů v případě jeho návratu žalovaný přesvědčivě poukázal na to, že podle tvrzení stěžovatele mělo jít o dlouhodobou situaci, v níž se ocital pravidelně (denně) téměř 10 let, a to jen v souvislosti s tím, že chodil jako pastevec do hor s větším množstvím jídla, takže policisté pojímali podezření ze zásobování hledaných osob v horách se ukrývajících, nikoli přímo v souvislosti s příslušností stěžovatele ke kurdské národnosti. Nejvyšší správní soud nezpochybňuje, že jde o praxi v moderním demokratickém právním státě nepřijatelnou a že ji stěžovatel mohl oprávněně pociťovat tíživě, na straně druhé však z ničeho nelze dovodit, že by šlo o jednání v intenzitě nebezpečí vážné újmy podle § 14a zákona o azylu, resp. hrozící újmy v intenzitě pronásledování podle § 12 písm. b) zákona o azylu.

[8] Nejvyšší správní soud proto uzavírá, že žádný důvod přijatelnosti z kasační stížnosti a napadeného rozsudku nezjistil, pročež kasační stížnost odmítl podle

[9] O návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti Nejvyšší správní soud pro jeho bezpředmětnost nerozhodoval, neboť odkladný účinek byl s kasační stížností spojen ze zákona (§ 32 odst. 5 zákona o azylu).

[10] Výrok o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti se opírá o větu první ve spojení s , podle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.

[11] Právní zástupkyně stěžovatele byla ustanovena již v řízení před krajským soudem (usnesení Městského soudu v Praze č. j. - 28 ze dne 9. května 2014, před postoupením věci Krajskému soudu v Hradci Králové)). Podle na konci takto ustanovený advokát zastupuje stěžovatele i v řízení o kasační stížnosti. Podle část věty prvé za středníkem platí hotové výdaje a odměnu za zastupování ustanoveného advokáta stát. Podle a , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, a podle obsahu spisu Nejvyšší správní soud přiznal ustanovené advokátce úkon právní služby ve smyslu advokátního tarifu (návrh ve věci samé – kasační stížnost), za nějž jí náleží odměna ve výši 3 100 Kč a podle advokátního tarifu ještě náhrada hotových výdajů v paušální částce 300 Kč. Ustanovená zástupkyně v řízení před krajským soudem tvrdila, že je plátkyní daně z přidané hodnoty, a i krajský soud ji za plátkyni daně z přidané hodnoty považoval, výsledná částka se tudíž zvyšuje o 21% daň, celkem na částku 4 114 Kč. Odměna bude z účtu Nejvyššího správního soudu vyplacena v přiměřené jednoměsíční lhůtě.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 6. října 2015

Mgr. Jana Brothánková

předsedkyně senátu