Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

Aprk 53/2015 - 45

pokračování Aprk 53/2015 - 46

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci žalobkyně: M. Č., proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, Na Poříčním právu 376/1, Praha 2, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 5. 2014, čj. MPSV-UM/3473/14/4S-OLK, vedené u Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci pod sp. zn. , o návrhu žalobkyně na určení lhůty k provedení procesního úkonu dle , o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů,

t a k t o :

I. Návrh s e z a m í t á .

II. Navrhovatelka n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobkyně (dále „navrhovatelka“) podala u Krajského soudu v Ostravě (dále „krajský soud“) žalobu dne 4. 8. 2014; návrhem ze dne 17. 9. 2015, který byl Nejvyššímu správnímu soudu postoupen krajským soudem dne 23. 9. 2015, se domáhá určení lhůty k provedení procesního úkonu podle , o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (dále „“).

Navrhovatelka v návrhu poukazuje na to, že krajský soud zcela nedůvodně přerušil řízení na dobu neurčitou z důvodu pochybností o její způsobilosti k podání žaloby, resp. k udělení plné moci. Poukazuje na to, že se jedná o věc sociálního zabezpečení, délka řízení je pro ni vzhledem k jejímu věku a zdravotnímu stavu neúnosná a způsobuje jí majetkovou újmu; konstatuje, že první žaloby ve věci soud projednal, poté v třetím soudním řízení soud shledává pochybnosti ohledně plné moci. Je zjevné, dle navrhovatelky, že soud se odmítá věcí zabývat, a že se jedná fakticky o pomstu za třetí žalobu. Ke dni 13. 3. 2015, tj. vyhlášení rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2, sp. zn. měl soud za to, že navrhovatelka je účastníkem řízení. S ohledem na tuto skutečnost tak není důvodu pochybovat o tom, že by navrhovatelka nemohla dne 4. 8. 2014 udělit plnou moc svému synovi pro soudní řízení v nyní projednávané věci. Navrhovatelka požaduje, aby Nejvyšší správní soud nařídil krajskému soudu pokračovat v řízení a nařídit ústní jednání.

K návrhu se vyjádřila soudkyně krajského soudu s tím, že po doručení vyjádření správního orgánu a správního spisu s ohledem na obsah vyjádření žalovaného a obsah posudku Posudkové komise MPSV ze dne 11. 4. 2014, z něhož vyplývá, že navrhovatelka trpí demencí u Alzheimerovy nemoci s časným počátkem a postupným zhoršováním demence, kdy již v roce 2012 bylo zjištěno, že nezvládá devět ze základních životních potřeb, mezi nimi i orientaci a komunikaci, a je považována za osobu závislou na pomoci jiné osoby ve IV. stupni, měl soud důvodné pochybnosti o způsobilosti navrhovatelky právně jednat, tedy i pochybnosti o udělené plné moci. Z uvedených důvodů podal soud dne 30. 1. 2015 podnět k Okresnímu soudu v Přerově k zahájení řízení o omezení svéprávnosti navrhovatelky. Dne 7. 4. 2015 bylo usnesením Okresního soudu v Přerově čj. - 12, zahájeno řízení o svéprávnosti a řízení ve věcech opatrovnictví. Proto krajský soud usnesením ze dne 14. 4. 2015, čj. - 27, předmětné řízení o správní žalobě přerušil, a to do pravomocného skončení řízení o svéprávnosti navrhovatelky (řízení je aktuálně vedeno u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. , a nachází se v procesním stádiu zhlédnutí navrhovatelky).

Soud k tomuto postupu vedla i skutečnost, že ve věci samé se jedná o doplacení příspěvku na péči pro navrhovatelku za období minulé, od února 2011 do dubna 2011 v celkové výši 12 000 Kč, tudíž soud neshledal důvody pro procesní postup dle , tj. ustanovení opatrovníka pro řízení z důvodu nebezpečí prodlení.

Nejvyšší správní soud ze soudního spisu krajského soudu ověřil uváděné skutečnosti a dospěl k závěru, že návrh není důvodný.

Řízení o návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu, upravené v zákona o soudech a soudcích, představuje promítnutí zásad spravedlivého procesu z hlediska naplnění práva účastníka nebo jiné strany řízení na projednání jeho věci bez zbytečných průtahů, zakotveného zejména v d.

Nejvyšší správní soud v projednávané věci po posouzení shora uvedeného postupu krajského soudu dospěl k závěru, že soud nebyl v případě navrhovatelky nečinný. Soud, jak vyplývá z předloženého spisového materiálu, se věcí po jejím obdržení řádně zabýval a činil postupně v přiměřené době všechny nezbytné procesní úkony, jejichž vykonání bylo ve věci zapotřebí tak, aby věc mohl projednat a rozhodnout.

Nejvyšší správní soud považuje za nutné předeslat, že opakovaně konstatuje, že v řízení vedeném dle ust. § 174a zákona o soudech a soudcích, mu nepřísluší přezkoumávat věcnou správnost vydaných rozhodnutí v řízení před krajskými soudy, neboť k tomu slouží zvláštní prostředky soudní ochrany, především kasační stížnost. Jakkoli na tomto závěru nehodlá ničeho měnit, nemůže na stranu druhou odhlédnout ani od toho, že se jedná o úkon, který je ve smyslu kompetenční výluky dle z možnosti přezkoumání v rámci kasační stížnosti vyloučen, nelze tedy navrhovatelku odkázat, a to zcela formalisticky, na možnost podání kasační stížnosti (srov. též usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 1. 2014, čj. – 46).

Nejvyšší správní soud se proto zabýval tím, zda přerušení řízení krajským soudem bylo důvodné, či tak soud naopak postupoval účelově a svévolně. Ze spisu ověřil, že krajský soud měl zcela důvodně pochybnosti o svéprávnosti úkonů navrhovatelky, a tak zcela legitimně postupoval způsobem výše uvedeným. Krajský soud k uvedenému postupu dospěl na základě relevantních podkladů, nečinil tak zcela svévolně, a nelze dovozovat, že tak konal z důvodu pomsty za podávané žalobní návrhy ze strany navrhovatelky.

Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru o neoprávněnosti podaného návrhu, neboť dobu, po kterou se navrhovatelce dosud nedostalo rozhodnutí, nelze z hlediska d považovat již za nepřiměřenou.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 174a odst. 8 zákona o soudech a soudcích, dle kterého hradí náklady řízení o něm stát jen tehdy, je-li návrh uznán jako oprávněný. K tomu v projednávané věci nedošlo, proto Nejvyšší správní soud rozhodl, že navrhovatelka nemá právo na náhradu nákladů řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 7. října 2015

JUDr. Lenka Matyášová

předsedkyně senátu