Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 Azs 205/2015 - 23

- 24

pokračování

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobce: Y. K., zast. Mgr. Zděnkou Havlíkovou, advokátkou se sídlem Guldenerova 2339/28, Plzeň, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 4. 2015, č. j. OAM-66/ZA-ZA05-K08-2015, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 24. 7. 2015, č. j. – 30,

takto:

I. Kasační stížnost se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

[1] Žalobce podal dne 22. 1. 2015 žádost o udělení mezinárodní ochrany, kterou odůvodnil strachem z výhrůžek tří mužů, kteří s ním spolupracovali na stavbě v Rusku. Zadavatel jim nezaplatil a tito muži požadují peníze po žalobci, který jim práci sehnal. Vyhrožovali mu, že zapálí jeho dům, má proto strach o svůj život a rodinu. V následném pohovoru upřesnil, že se neobrátil na ukrajinskou policii, protože by nic neudělala.

[2] Žalovaný rozhodnutím citovaným v záhlaví neudělil žalobci mezinárodní ochranu podle , , , a , o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“); v rozhodnutí se vyjádřil ke všem formám mezinárodní ochrany.

[3] Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného u Krajského soudu v Plzni (dále jen „krajský soud“), který však ze stejných důvodů jako žalovaný námitkám žalobce nepřisvědčil. Dle krajského soudu žalobce netvrdil azylové důvody podle ani b) , ale pouze to, že jej pronásledovaly soukromé osoby, přitom však nevyčerpal prostředky ochrany, které existují v zemi původu. Nezjistil důvody hodné zvláštního zřetele, pro které by bylo žalobci možné udělit humanitární azyl podle ; takovým důvodem nemůže být snaha žalobce o pobyt s blízkými na území České republiky. Neshledal ani důvody pro udělení doplňkové ochrany podle téhož zákona, neboť žalobce může rodinný život realizovat na Ukrajině, při návratu do země původu mu nehrozí nebezpečí vážné újmy, a to ani z důvodu tamějšího konfliktu.

[4] Proti rozsudku krajského soudu žalobce (dále jen „stěžovatel“) brojí kasační stížností.

II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného

[5] Stěžovatel v kasační stížnosti rozporoval závěr o tom, že u něj nejsou splněny podmínky k udělení humanitárního azylu a doplňkové ochrany podle , respektive . Vyjádřil obavy, že bude muset narukovat a zúčastnit se ozbrojeného konfliktu, a uvedl, že žalovaný nepostupuje jednotně, neboť žadatelům z afrických zemí je azyl z těchto důvodů udělován. Navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení, případně aby stěžovateli sám azyl udělil.

[6] Žalovaný odkázal na průběh správního řízení a své rozhodnutí, ztotožnil se s napadeným rozsudkem. Zdůraznil, že každá žádost je posuzována individuálně, plnění zákonem stanovené branné povinnosti je základní státoobčanskou povinností a situace na Ukrajině nedosahuje intenzity totálního konfliktu, k čemuž odkázal na související judikaturu. Navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítl pro nepřijatelnost, případně zamítl pro její nedůvodnost.

III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu

[7] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že byla podána včas a stěžovatel je zastoupen advokátkou [ , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“)].

[8] Ve věcech mezinárodní ochrany se Nejvyšší správní soud v souladu s zabývá otázkou, zda podaná kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje zájmy stěžovatele. Není-li tomu tak, soud kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou. Zákonný pojem přesah vlastních zájmů stěžovatele představuje typický neurčitý právní pojem, jehož vymezením se Nejvyšší správní soud zabýval např. v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. - 39, publ. pod č. 933/2006 Sb. NSS (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou též dostupná na www.nssoud.cz), na které pro stručnost odkazuje.

[9] Nejvyšší správní soud v projednávané věci přesah vlastních zájmů stěžovatele neshledal.

[10] Stěžovatel se dovolával toho, že splňuje podmínky pro udělení humanitárního azylu podle , neboť se obává, že bude muset narukovat a účastnit se ozbrojeného konfliktu. Nejvyšší správní soud námitce nepřisvědčil.

[11] Podle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu je na uvážení správního orgánu, zda humanitární azyl udělit, či nikoli; míra volnosti uvážení správního orgánu je limitována pouze zákazem libovůle. Samotné správní rozhodnutí podléhá přezkumu soudu pouze v tom směru, zda nevybočilo z mezí a hledisek stanovených zákonem, zda je v souladu s pravidly logického usuzování a zda premisy takového úsudku byly zjištěny řádným procesním postupem. Za splnění těchto předpokladů není soud oprávněn z týchž skutečností dovozovat jiné nebo přímo opačné závěry (srovnej např. rozsudek ze dne 22. 1. 2004, č. j. – 48, rozsudek ze dne 11. 3. 2004, sp. zn. – 55, a mnohá další).

[12] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že krajský soud napadené rozhodnutí přezkoumal řádně a v přiměřeném rozsahu, a shodně jako uvedený soud konstatuje, že žalovaný se problematikou udělení humanitárního azylu zabýval a své závěry dostatečně zdůvodnil.

[13] Argumentace stěžovatele v kasační stížnosti se omezuje na výtku, že otázka udělení humanitárního azylu pro obavy z narukování je žalovaným posuzována rozdílně a „pro příjem běženců z afrických zemí jde o otázku směrodatnou“. Toto tvrzení však stěžovatel ničím nedoložil, není zřejmé, z čeho je dovodil, a Nejvyššímu správnímu soudu není ani z jeho úřední činnosti známa žádná okolnost, která by svědčila o jeho opodstatněnosti. Postup žalovaného tedy ani s ohledem na toto tvrzení nenese znaky libovůle.

[14] Problematikou služby v armádě se ostatně Nejvyšší správní soud opakovaně zabýval, např. již v rozsudku ze dne 29. 3. 2004, č. j. – 49, či v rozsudku ze dne 7. 8. 2012, č. j. - 44, a dospěl k závěru, že samotné odmítání této služby, byť by její výkon byl spojen s rizikem účasti při bojových akcích ve válečném konfliktu, není azylově relevantní.

[15] Stěžovatel dále naznačil, že mu měla být udělena doplňková ochrana podle , neboť mu v souvislosti s válečnou situací na Ukrajině hrozí nebezpečí vážné újmy. Nejvyšší správní soud ani této námitce nepřisvědčil.

[16] Podle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu (zejména rozsudku ze dne 13. 3. 2009, č. j. – 68, publ. pod č. 1840/2009 Sb. NSS) nestačí k udělení mezinárodní ochrany pouze reálná existence ozbrojeného konfliktu na území země původu žadatele, ale žadateli musí v důsledku takového konfliktu hrozit reálná újma, např. v podobě vážného a individuálního ohrožení života nebo tělesné integrity z důvodu svévolného násilí. V situacích tzv. totálního konfliktu hrozí vážná újma v zásadě každému žadateli přicházejícímu z této země původu či postiženého regionu, neboť pouhá přítomnost na území této země nebo regionu jej vystavuje reálnému nebezpečí ohrožení života a tělesné integrity. Pokud ozbrojený konflikt nemá charakter tzv. totálního konfliktu, musí žadatel „prokázat dostatečnou míru individualizace, a to např. tím, že prokáže, (1) že již utrpěl vážnou újmu nebo byl vystaven přímým hrozbám způsobení vážné újmy ve smyslu čl. 4 odst. 4 kvalifikační směrnice; (2) že ozbrojený konflikt probíhá právě v tom regionu jeho země původu, ve kterém skutečně pobýval, a že nemůže nalézt účinnou ochranu v jiné části země; či (3) že jsou u něj dány jiné faktory (ať už osobní, rodinné či jiné), které zvyšují riziko, že terčem svévolného (nerozlišujícího) násilí bude právě on.“

[17] K bezpečnostní situaci na Ukrajině se Nejvyšší správní soud vyjádřil např. v usnesení ze dne 15. 1. 2015, č. j. – 17, kde konstatoval, že „[n]a Ukrajině nelze ani dříve, ani v současné době klasifikovat situaci jako „totální konflikt“, neboť probíhající ozbrojený konflikt nedosahuje takové intenzity, že by každý civilista z důvodu své přítomnosti na území Ukrajiny byl vystaven reálnému nebezpečí vážné újmy. Nutno upozornit, že se jedná o konflikt izolovaný pouze na východní části Ukrajiny, přičemž jeho intenzita i v dotčených oblastech výrazně kolísá.“ Odkázat lze také na další rozhodnutí, ve kterých se této problematice věnoval, např. usnesení ze dne 31. 3. 2015, č. j. – 28, ze dne 30. 4. 2015, č. j. – 69, či ze dne 17. 6. 2015, č. j. – 31.

[18] Místem pobytu stěžovatele na území Ukrajiny byla obec Jaseniv Pilny v Ivanofrankivské oblasti, která se nachází v západní části země. Západní část Ukrajiny nebyla vojenskými událostmi nijak významněji zasažena, a nelze tudíž dovozovat, že by zde hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy ve smyslu citovaných ustanovení . Nejvyššímu správnímu soudu nejsou známy ani žádné jiné relevantní informace, na jejichž základě by vyvstaly pochybnosti, že by neudělením mezinárodní ochrany došlo k porušení zásady non-refoulement.

IV. Závěr a náklady řízení

[19] Nejvyšší správní soud neshledal v posuzované věci přesah vlastních zájmů stěžovatele, a proto kasační stížnost odmítl jako nepřijatelnou podle

[20] Výrok o nákladech řízení o kasační stížnosti se opírá o , větu první, ve spojení s , podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 7. října 2015

JUDr. Radan Malík

předseda senátu