Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
2 Ad 38/2015 - 27.pdf
PDF · 0 B
No categories available
2 Ad 38/2015 - 27
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Marií Trnkovou v právní věci žalobce J.B., bytem Ch. 8, proti žalované České správě sociálního zabezpečení v Praze 5, Křížová 25, o žalobě žalobce proti rozhodnutí žalované ze dne 12. 5. 2015, č.j. X, t a k t o :
Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení v Praze ze dne 12. 5. 2015, č.j. X se pro vady řízení z r u š u j e a věc se v r a c í České správě sociálního zabezpečení v Praze k dalšímu řízení.
Žalobci se právo na náhradu nákladů řízení n e p ř i z n á v á .
O d ů v o d n ě n í :
I. Vymezení věci.
(1) Žalobou doručenou dne 16. 6. 2015 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 12.5.2015 č.j. X, kterým byly zamítnuty námitky žalobce proti rozhodnutí České správě sociálního zabezpečení ze dne 23.2.2015 č.j. X, kterým byla zamítnuta žádost žalobce o změnu výše invalidního důchodu z důvodu zhoršení zdravotního stavu, neboť podle posudku lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení byl žalobce nadále invalidní pro invaliditu prvního stupně a toto rozhodnutí bylo potvrzeno.
(2) Žalobce v žalobě namítal, že nesouhlasí s posouzením zdravotního stavu, neboť posudkový lékař závěr vyslovil, aniž podrobně zkoumal zdravotní stav žalobce. Na zjišťovací prohlídku nebyl pozván, tudíž jeho zdravotní stav a aktuální fyzická kondice nebyla zkoumána. Posudkový lékař nevzal v úvahu ani skutečnost, že se zdravotní stav žalobce oproti stavu v době přiznání invalidního důchodu prvního stupně značně zhoršil. Jak vyplývá z lékařských zpráv, dle vyšetření MRI každý rok je patrná progrese dem. ložisek, jmenovitě v prosinci roku 2014 přibylo nové objemné ložisko 17 x 10 mm v bílé hmotě. Vyplývá, že rozhodnutí žalovaného bylo vydáno na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu a nebylo přihlédnuto k ustanovení § 3 odst. 2 vyhlášky č. 359/2009 Sb. Proto bylo navrženo zrušení rozhodnutí žalované a vrácení věci k dalšímu řízení.
II. Stručné shrnutí vyjádření žalovaného.
(3) Žalovaná k věci poukázala na ustanovení právních předpisů, která byla ve věci použita. Napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě lékařského posudku ze dne 29. 4. 2015 vypracovaného pro účely řízení o námitkách, kdy lékař dospěl k závěru, že žalobce byl k datu vydání napadeného rozhodnutí invalidní podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění a jednalo se nadále o invaliditu prvního stupně, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho pracovní schopnost o 35 %. Lékař jednoznačně vymezil rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce. S ohledem na námitky žalobce žalovaná navrhla provést důkaz posudkem Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR, která je ve smyslu ustanovení § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb. , povolána k posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce pro účely přezkoumaného řízení. Za takto zjištěného skutkového stavu věci žalovaná trvala na svém rozhodnutí ze dne 12. 5. 2015 č.j. 660 823 0497/43091-KV a navrhla soudu zamítnutí žaloby.
III. Obsah správních spisů.
(4) Z přiloženého posudkového spisu soud zjistil, že žalobce byl posuzován lékařem Okresní správy sociálního zabezpečení v Písku dne 5. 2. 2015 se závěrem, že žalobce je invalidní podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Jedná se o invaliditu prvního stupně podle § 39 odst. 2 písm. a) téhož zákona. U žalobce se jednalo o pokles pracovní schopnosti o 35 %. Na základě tohoto posudkového závěru vydala Česká správa sociálního zabezpečení v Praze dne 23. 2. 2015 rozhodnutí, kterým zamítla žádost o změnu výše invalidního důchodu z důvodu zhoršení zdravotního stavu. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce dne 17. 3. 2015 námitky. Novým posudkem o invaliditě ze dne 24. 4. 2015 bylo ověřeno, že se u žalobce jedná o invaliditu prvního stupně podle § 39 odst. 2 písm. a) zákona o důchodovém pojištění. K datu vydání napadeného rozhodnutí bylo rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti zdravotní postižení uvedené v kapitole VI, položka 6, písm. b) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. , pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 35 %. Na podkladě tohoto posudkového závěru bylo dne 12. 5. 2015 vydáno rozhodnutí, kterým byly námitky žalobce zamítnuty a rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 17. 6. 2014 potvrzeno.
(5) Soud doplnil důkazní řízení o posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích. Posudková komise ve svém posudku určeném pro krajský soud ze dne 3. 9. 2015 uvedla, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu bylo v době vydání napadeného rozhodnutí demyelinizační onemocnění typu roztroušené sklerózy, kdy byl zaznamenán pokles celkové výkonnosti při běžném zatížení. Žalobce byl schopen chůze jen na kratší vzdálenost do několika set metrů, měl výrazné sfinkterové poruchy, EDSS odpovídala pěti, kdy žalobce byl schopen pracovního zařazení s vyloučením především fyzické práce, práce v nepříznivých klimatických podmínkách, nebyl schopen delšího stání a rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu odpovídala k datu vydání napadeného rozhodnutí zdravotnímu postižení uvedenému v kapitole VI, položka 6c) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. ve znění platném v době vydání napadeného rozhodnutí, kde je míra poklesu pracovní schopnosti stanovena na 50 %. Komise tento pokles stanovila rovněž na 50 %. Vzhledem k původní profesi žalobce a dosud vykonávanému charakteru práce (lesní dělník) komise využila § 3 vyhlášky č. 359/2009 Sb. v platném znění a zvýšila horní hranici míry poklesu pracovní schopnosti o dalších 10 % na celkových 60 % míry poklesu pracovní schopnosti. Posudková komise hodnotila zdravotní stav žalobce rozdílně od lékaře České správy sociálního zabezpečení. Zvolila položku 6c), neboť zejména při vyšetření neurologem v komisi byl zjištěn poměrně závažný topický neurologický nález ve smyslu funkčního postižení odpovídajícího stanovení EDSS 5. Daná progrese při objektivním vyšetření i subjektivně sdělovaná žalobcem koreluje i s progresí patologického nálezu na MRI vyšetření. Žalobce byl schopen vykonávat po vzniku invalidity druhého stupně výdělečnou činnost jen s podstatně menšími nároky na tělesné schopnosti a podstatně menším rozsahu a intenzitě, kdy byl jen velmi hraničně schopen pokračovat v předchozí výdělečné činnosti. Komise uzavřela, že žalobce byl k datu vydání napadeného rozhodnutí invalidní ve druhém stupni podle § 39 odst. 2 písm. b) zákona o důchodovém pojištění.
(6) Závěr komise vyslovila na základě vyšetření žalobce v komisi odborným neurologem MUDr. S. na základě zpráv z odborných lékařských vyšetření MUDr. L.L., Nemocnice České Budějovice ze dne 17. 12. 2014, ze dne 18. 3. 2015 a ze dne 9. 5. 2015 na základě lékařského nálezu obvodní lékařky MUDr. S.P. ze dne 2. 2. 2015.
IV. Právní názor soudu.
(7) V dané záležitosti soud postupoval podle § 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb. , soudního řádu správního ve znění pozdějších předpisů (dále jen s.ř.s. ), při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Napadené výroky rozhodnutí soud přezkoumal podle odstavce druhého téhož ustanovení v mezích žalobních bodů a dospěl k závěru, že žaloba důvodná nebyla, a proto ji zamítl.
(8) Podle § 39 odst. 1 písm. b) zákona č.155/1995 Sb. , ve znění platném od 1. 1. 2010 je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Podle odst. 2, jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu I. stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu II. stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu III. stupně. Podle odstavce 3 pracovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a k předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Podle odstavce 4 při určování poklesu pracovní schopnosti se vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnost než dosud vykonával, schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce 69 % a v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % též o to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. Za zdravotní postižení pro účely posouzení poklesu pracovní schopnosti podle odstavce 5 téhož ustanovení, se považuje soubor všech funkčních poruch, které s ním souvisejí. Podle odstavce 6 je stabilizovaný zdravotní stav takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení. Pojištěnec je adaptován na své zdravotní postižení, jestliže nabyl, popřípadě znovu nabyl schopností a dovedností, kterému mu spolu se zachovanými tělesnými, smyslovými a duševními schopnostmi umožňují vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti.
(9) Posouzení míry poklesu pracovní schopnosti a stanovení dne vzniku invalidity je otázkou odbornou, tudíž medicínskou, neboť důchod je podmíněn dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem a rozhodnutí soudu z toho důvodu závisí na odborném lékařském posouzení. Správní soudy nemohou učinit úsudek o této otázce samy. To vyplývá z § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb. , o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, kdy posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění Ministerstvo práce a sociálních věcí. To za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. Ty jsou vybaveny oprávněním k posuzování poklesu pracovní schopnosti a k zaujmutí posudkových závěrů o invaliditě (vznik, trvání, zánik). Posudkové řízení proto představuje specifickou formu správní činnosti spočívající v posouzení zdravotního stavu občana a některých důsledků z něj vyplývajících pro oblast sociálního zabezpečení a důchodového pojištění. Posudková činnost vyžaduje vedle odborných lékařských znalostí zároveň znalosti z oboru posudkového lékařství Soud tyto posudky hodnotí jako každý jiný důkaz ve smyslu § 77 odst. 2 s.ř.s. a u posudku se zabývá otázkou úplnosti, přesvědčivosti posudku, který se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi a bývá zpravidla rozhodujícím důkazem pro posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí. Posudkový závěr musí být zdůvodněn, avšak nemůže být soudem měněn v důsledku toho, že soud nemá potřebné odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení invalidity závisí.
(10) Jinými slovy řečeno, soud sám zdravotní stav žadatele o invalidní důchod neposuzuje a nepřezkoumává. Ověřuje pouze, zda je posudek úplný a přesvědčivý. Zároveň se zabývá správností posudku a případně otázkou řádného složení komise. Bere přitom v úvahu, že úloha posudkových komisí Ministerstva práce a sociálních věcí se opírá o stanovenou zákonnou úpravu. Komise jednají ve složení předseda, tajemník a vždy ještě alespoň jeden přísedící odborný lékař klinického oboru. Posudkový závěr se přijímá komisionálně. Požadavek úplnosti, přesvědčivosti a správnosti posudku spočívá v tom, že posudková komise se musí vypořádat se všemi rozhodujícími skutečnostmi, zvláště pak s těmi, které posuzovaná osoba namítá a musí své posudkové závěry náležitě a srozumitelně odůvodnit. Z posudku musí být zřejmé, že zdravotní stav byl posouzen komplexně na základě úplné zdravotnické dokumentace a s přihlédnutím ke všem tvrzeným obtížím, aby nevznikly pochybnosti o úplnosti a správnosti klinické diagnózy.
(11) V dané záležitosti podal žalobce námitky proti rozhodnutí ze dne 23. 2. 2015 č.j. 660 823 0497, kterým mu byla zamítnuta žádost o změnu výše invalidního důchodu z důvodu zhoršení zdravotního stavu podle § 41 odst. 3 zákona o důchodovém pojištění pro nesplnění podmínek stanovených v § 39 odst. 2 písm. b) a c) téhož zákona, neboť podle posudku lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení Písek ze dne 5.2.2015 byl žalobce nadále invalidní jen pro invaliditu prvního stupně ve smyslu § 39 odst. 2 písm. a) téhož zákona. V námitkovém řízení byl vypracován dne 24. 4. 2015 nový posudek o invaliditě, ve kterém dospěl lékař ke stejnému závěru jako lékař okresní správy sociálního zabezpečení, a tudíž byl závěr prvostupňového správního orgánu potvrzen.
(12) Ke zcela odlišnému závěru dospěla Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích ve svém posudku ze dne 3. 9. 2015, o jehož vypracování soud důkazní řízení doplnil. Komise uzavřela, že žalobce byl invalidní k datu vydání napadeného rozhodnutí podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb. , ve znění pozdějších předpisů a jednalo se o invaliditu druhého stupně podle § 39 odst. 2 písm. b) téhož zákona. Komise totiž dospěl k závěru, že pokles pracovní schopnosti žalobce v důsledku dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu činil 60 %.
(13) Komise hodnotila dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav žalobce tak, že odpovídá zdravotnímu postižení uvedenému v kapitole VI, položka 6c) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. ve znění platném v době vydání napadeného rozhodnutí, kde je míra poklesu pracovní schopnosti stanovena na 50 % a komise tento pokles stanovila na 50 %. Dále vzhledem k původní profesi žalobce a dosud vykonávanému charakteru práce (lesní dělník) využila § 3 vyhlášky č. 359/2009 Sb. , v platném znění a zvýšila horní hranici míry poklesu pracovní schopnosti o dalších 10 % na celkových 60 % míry poklesu pracovní schopnosti. Komise rozhodla odlišně od lékaře České správy sociálního zabezpečení, neboť při vyšetření neurologem v komisi byl zjištěn poměrně závažný topický neurologický nález ve smyslu funkčního postižení odpovídajícího stanovení EDSS 5. Daná progrese byla objektivizována i nálezem na MRI vyšetření. Žalobce byl po vzniku invalidity druhého stupně schopen pracovní činnosti jen s podstatně menšími nároky na tělesné schopnosti a podstatně menším rozsahu a intenzitě, kdy byl i jen velmi hraničně schopen pokračovat v předchozí výdělečné činnosti. Komise tudíž zjistila, že závěr vyslovený prvostupňovým orgánem i orgánem v námitkovém řízení nebyl správný, neboť žalobce byl invalidní ve druhém stupni.
(14) Soud zhodnotil podle § 77 odst. 2 s.ř.s. důkazy jím provedené jednotlivě i v jejich souhrnu i s důkazy, které byly doloženy a hodnoceny v řízení před správním orgánem. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu takto zjištěného a dospěl k závěru, že žalobou napadené rozhodnutí není správné, a to pro vady řízení. Posudková komise dospěla k závěru, že zdravotní stav žalobce je třeba hodnotit při horní hranici procentní míry poklesu pracovní schopnosti žalobce, a to s přihlédnutím k tíži jeho obtíží. Zdůraznila, že zvýšení horní hranice o dalších 10 % je nutné s přihlédnutím k původní profesi žalobce. Komise uzavřela, že žalobce byl k datu vydání napadeného rozhodnutí invalidní podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb. v platném znění a jednalo se invaliditu druhého stupně podle § 39 odst. 2 písm. b) téhož zákona. Z toho důvodu nebyl správný závěr vyslovený v žalobou napadeném rozhodnutí, kterým byly námitky žalobce proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení zamítnuty. V dané věci byl zdravotní stav žalobce, který byl zjištěn na základě posudku posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR hodnocen poklesem pracovní schopnosti o 60 %, a tudíž odůvodňoval u žalobce invaliditu podle druhého stupně podle § 39 odst. 2 písm. b) zákona o důchodovém pojištění. Komise vzala v úvahu veškeré doložené zprávy žalobce, zabývala se jeho onemocněními a přihlédla i k profesi žalobce. Žalobce byl v komisi vyšetřen odborným neurologem a zároveň bylo přihlédnuto i k výsledku MRI vyšetření. Bylo vzato v úvahu, že zdravotní stav žalobce ovlivňuje jeho pracovní schopnost. Soud hodnotí posudek, který byl vypracován Posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích za úplný, objektivní a dostačující ke komplexnímu posouzení poklesu pracovní schopnosti žalobce.
V. Závěr, náklady řízení.
(15) Soud proto uzavřel, že žaloba žalobce byla důvodná, a proto podle § 78 odst. 1 s.ř.s. ve vztahu k § 76 odst. 1 písm. b) s.ř.s. napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil České správě sociálního zabezpečení k dalšímu řízení. V dalším řízení České správa sociálního zabezpečení v Praze rozhodne znovu o námitkách žalobce a bude vycházet ze závěrů, že zdravotní stav žalobce k datu vydání napadeného rozhodnutí odpovídal invaliditě druhého stupně ve smyslu § 39 odst. 2 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb. ve znění pozdějších předpisů.
(16) Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s. , podle kterého má účastník řízení, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů před soudem proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobce byl v řízení úspěšný, avšak vzhledem k tomu, že soud rozhodl bez nařízeného jednání, žalobci žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žalobci se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.
Krajský soud v Českých Budějovicích
dne 12. října 2015
Samosoudkyně:
JUDr. Marie T r n k o v á v.r.
Za správnost vyhotovení:
Zdeňka Soukupová