Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

15 A 99/2013 - 56

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedkyně

JUDr. Markéty Lehké, Ph.D. a soudců JUDr. Petra Černého, Ph.D. a Mgr. Gabriely Vršanské

ve věci žalobce: V. M., bytem „X“, proti žalovanému: Krajský úřad Ústeckého kraje,

odbor životního prostředí a zemědělství, se sídlem Velká Hradební 3118/48, Ústí nad Labem,

v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 6. 2013, č. j. 1960/ZPZ/2013-4

t a k t o :

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 6. 2013, č. j. 1960/ZPZ/2013-4, a rozhodnutí

Městského úřadu Žatec ze dne 4. 4. 2013, č. j. MUZA8858/2013, se pro nezákonnost

zrušují a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 3.000,- Kč do

třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí č. j.

1960/ZPZ/2013-4 ze dne 19. 6. 2013, kterým žalovaný zamítl žalobcovo odvolání a potvrdil

rozhodnutí Městského úřadu Žatec ze dne 4. 4. 2013, č. j. MUZA8858/2013, kterým byl

zamítnut návrh na ustavení žalobce mysliveckým hospodářem pro společenstevní honitbu

Sádek – Lhota, pro nesplnění podmínky bezúhonnosti, neboť byl pravomocně odsouzen za

úmyslný trestný čin.

Žalobce nesouhlasil s tím, že správní orgány zamítly návrh Mysliveckého sdružení

Černá Hora, uživatele společenstevní honitby Sádek – Lhota na jeho ustanovení mysliveckým

hospodářem, protože nesplňuje podmínku bezúhonnosti. Žalobce zopakoval v žalobě námitky

uplatněné v odvolání proti rozhodnutí Městského úřadu Žatec č. j. MUZA8858/2013

[OBRÁZEK]Pokračování

a odcitoval části odůvodnění rozhodnutí žalovaného. K tomuto zejména namítal, že oba

správní orgány nesprávně dovodily, že mají-li právo si při posuzování bezúhonnosti

mysliveckého hospodáře vyžádat podle , o myslivosti,

opis z jeho evidence Rejstříku trestů, pak je tím myšleno uplatnění stejného pravidla pro

posuzování bezúhonnosti jako u myslivecké stráže stanovené v § 12 odst. 5 zákona

o myslivosti. Žalobce připomněl, že sice byl v minulosti pravomocně odsouzen za úmyslný

trestný čin, ale jeho odsouzení bylo soudem zahlazeno, proto se na něj ve smyslu § 106

, (dále jen „ “) hledí, jako by odsouzen

nebyl. Poukazoval na to, že žalovaný nepřihlížel, ačkoli mu tato skutečnost byla známa

z opisu evidence Rejstříku trestů, k zahlazení odsouzení, přičemž tento svůj postup opíral o

vzájemný poměr mezi zákonem o myslivosti a v tom smyslu, že zákon o

myslivosti je ve vztahu k trestněprávním předpisům zákonem speciálním a pro účely

posuzování bezúhonnosti podle § 35 odst. 1 zákona o myslivosti se ustanovení § 106

o zahlazení odsouzení nepoužije.

Žalobce namítal nezákonnost postupu žalovaného při posuzování bezúhonnosti

žalobce, navrženého na mysliveckého hospodáře, spočívající v aplikaci § 12 odst. 5 zákona

o myslivosti, který se vztahuje výlučně k posuzováním způsobilosti kandidáta na mysliveckou

stráž. Úprava myslivecké stráže a mysliveckého hospodáře je přitom v zákoně provedena

odděleně a § 35 odst. 1 písm. c) zákona o myslivosti, který upravuje podmínky ustanovení

mysliveckého hospodáře, odkazuje výlučně na § 12 odst. 4 téhož zákona, který upravuje

podmínky pro ustanovení myslivecké stráže tak, že za bezúhonného se podle tohoto zákona

nepovažuje ten, kdo byl pravomocně odsouzen pro úmyslný trestný čin nebo uznán vinným ze

spáchání přestupku na úseku myslivosti nebo komu byla pravomocně uložena pokuta podle

tohoto zákona. Přísnější podmínky bezúhonnosti platí proto právě jen u myslivecké stráže,

a pokud by podle § 12 odst. 5 zákona o myslivosti mělo být postupováno i v případě

mysliveckého hospodáře, zákon by tak jistě výslovně stanovil.

Žalobce své argumenty podpořil odkazem na důvodovou zprávu k novele zákona

o myslivosti č. , v níž se uvádí, že myslivecký hospodář není na rozdíl od

myslivecké stráže veřejným činitelem, a proto by bylo nesprávné, pokud by pro něj byla

uplatňována stejná kritéria. Vzhledem k tomu, že Policie ČR provádí šetření zejména

spolehlivosti a bezúhonnosti ve smyslu zákona o zbraních a střelivu, není důvod, aby byl

myslivecký hospodář stejné proceduře podroben dvakrát. Žalobce dále odkazoval na

důvodovou zprávu k , změna zákona o Rejstříku trestů a dalších

zákonů, kterým bylo do zákona o myslivosti vloženo ustanovení, na jehož základě si správní

orgán vyžaduje opis z evidence Rejstříku trestů a touto dokládal, že provedená změna byla

pouze technického rázu a měla vést k přesunu povinnosti fyzických osob předkládat výpis

z evidence Rejstříku trestů na správní orgány v tom smyslu, že tyto mají povinnost sami

vyžádat opis z Rejstříku trestů.

Z uvedených důvodů žalobce navrhoval zrušení napadeného rozhodnutí pro nezákonnost a požadoval náhradu nákladů řízení.

V písemném vyjádření k žalobě žalovaný navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou

zamítl a přiznal žalovanému náhradu nákladů řízení. K žalobním námitkám, se vyjádřil tak, že

při posuzování bezúhonnosti žalobce postupoval podle právní zásady lex specialis derogat

legi generali, tedy že zvláštní úprava má přednost před normou obecnou (subsidiární), která

se uplatní jen tam, kde zvláštní právní předpis věc sám neupravuje. Žalovaný proto v daném

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování 3 15A 99/2013

případě v prvé řadě postupoval podle zákona o myslivosti, který přímo definuje bezúhonnost,

jako podmínku pro ustanovení mysliveckého hospodáře. V tomto zákoně je upraveno

i posouzení bezúhonnosti ve vztahu k zahlazení odsouzení, kterým se žalovaný rovněž

zabýval, když z opisu evidence Rejstříku trestů zjistil, že žalobce byl pravomocně odsouzen

za úmyslný trestný čin a osvědčil se. Žalovaný přisvědčil žalobci v tom, že § 35 zákona

o myslivosti neobsahuje na rozdíl od § 12 téhož zákona pravidlo upravující posouzení

bezúhonnosti ve vztahu k zahlazení odsouzení a poukázal na to, že žalovaný k překlenutí této

nejasnosti postupoval v souladu s obecnými metodami výkladu právní normy. Za užití

logického výkladu založeného na argumentu per analogiam legis (analogie zákona) žalovaný

aplikoval na daný případ nejblíže podobné ustanovení, kterým je § 12 odst. 5 uvedeného

zákona. Tento závěr žalovaného byl odůvodněn i tím, že předpoklady k ustanovení

mysliveckého hospodáře a myslivecké stráže jsou téměř totožné, a myslivecký hospodář je

oprávněn stejně jako myslivecká stráž usmrcovat toulavé psi a kočky a další škodlivá zvířata

dle § 35 odst. 4 písm. e) a § 14 odst. 1 písm. e), f), g) zákona o myslivosti.

Žalovaný připomněl, že pokud by zákonodárce zamýšlel učinit rozdíl mezi

bezúhonností myslivecké stráže a mysliveckého hospodáře, nestanovil by v zákoně výslovnou

povinnost správního orgánu vyžádat si opis z evidence Rejstříku trestů, v němž jsou, na rozdíl

od výpisu, uvedeny i zahlazené trestné činy.

Žalovaný závěrem odmítl argumentaci žalobce důvodovými zprávami k zákonu

č. , změna zákona o myslivosti a zákona o obcích a k ,

změna zákona o Rejstříku trestů a dalších zákonů, s odůvodněním, že žalobce irelevantně

spekuluje o záměru zákonodárce.

V replice k vyjádření žalovaného žalobce poukázal na to, že myslivecká stráž je na

rozdíl od mysliveckého hospodáře úřední osobou a ani práva a povinnosti z těchto funkcí

vyplývající si nejsou podobná. Hlavním úkolem myslivecké stráže je dohlížet na dodržování

povinností spojených s ochranou myslivosti, naproti tomu hlavním úkolem mysliveckého

hospodáře je zabezpečovat plnění povinností spojených s chovem a lovem lesní zvěře. Tomu

pak odpovídají i rozdíly v předpokladech pro výkon shora uvedených funkcí. Žalobce

poukázal na to, že shora uvedené skutečnosti žalovaný zcela opominul při výkladu ustanovení

zákona a ani podpůrně nepoužil historickou metodu výkladu ustanovení zákona o myslivosti,

která by jej musela přivést ke zcela odlišnému závěru než prosté použití analogie zákona.

O žalobě soud rozhodl v souladu s , soudní řád

správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), bez jednání, neboť oba účastníci

vyslovili k výzvě soudu s tímto postupem souhlas.

Napadené rozhodnutí žalovaného soud přezkoumal v řízení podle části třetí hlavy

druhé prvního dílu , který vychází z dispoziční zásady vyjádřené v ,

písm. d), odst. 2 větě druhé a třetí a v větě první Z této zásady vyplývá, že

soud přezkoumává zákonnost rozhodnutí správního orgánu pouze v rozsahu, který žalobce

uplatnil v žalobě nebo během dvouměsíční lhůty po oznámení napadeného rozhodnutí ve

smyslu věty první Povinností žalobce je proto tvrdit, že rozhodnutí

správního orgánu nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení, a toto tvrzení

zdůvodnit. Nad rámec žalobních bodů musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného

rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu nebo které vyvolávají nicotnost napadeného

rozhodnutí podle Takové nedostatky však v projednávané věci nebyly

zjištěny.

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]Pokračování 4 15A 99/2013

Po přezkoumání skutkového a právního stavu a po prostudování obsahu předloženého

správního spisu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná.

Mezi účastníky je nesporné, že uživatel honitby Sádek – Lhota, Myslivecké sdružení

Černá Hora podalo 29. 3. 2013 návrh na ustanovení žalobce mysliveckým hospodářem ve

smyslu § 35 zákona o myslivosti. Orgán státní správy myslivosti – Městský úřad Žatec

rozhodnutím ze dne 4. 4. 2013, sp. zn. MUZA8858/2013, návrh zamítl s odůvodněním, že

z opisu z evidence Rejstříku trestu zjistil, že žalobce byl pravomocně odsouzen pro úmyslný

trestný čin, tudíž nesplňuje zákonem požadovanou podmínku bezúhonnosti. Proti rozhodnutí

podal žalobce odvolání, které žalovaný rozhodnutím ze dne 19. 6. 2013, č. j. 1960/ZPZ/2013-

4, zamítl. Mezi účastníky rovněž není sporu o tom, že žalobce byl pravomocně odsouzen pro

úmyslný trestný čin, a že toto odsouzení bylo zahlazeno. Podstata sporu mezi účastníky

spočívá v tom, zda žalovaný (shodně s ním i správní orgán prvního stupně) správně posoudil

bezúhonnost žalovaného, když při posouzení podle § 35 odst. 1 písm. c) zákona o myslivosti

aplikovaly § 12 odst. 5 zákona o myslivosti a nepřihlédly k tomu, že jeho odsouzení bylo

zahlazeno, a proto se na něj ve smyslu , (dále jen

„ “), hledí, jako by odsouzen nebyl.

Za stěžejní pro danou věc soud považuje výklad § 35 odst. 1 písm. c) zákona

o myslivosti ve spojení s ustanovením § 12 odst. 5 a § 35 odst. 2 zákona o myslivosti, tj.

posouzení zda byla u žalobce splněna podmínka bezúhonnosti ve smyslu ustanovení

§ 35 odst. 1 písm. c) zákona o myslivosti pro ustanovení do funkce mysliveckého hospodáře.

Podle zákona o myslivosti, ve znění ,

kterým se mění , o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů,

a některé další zákony, účinného od 1. 7. 2008, je podmínkou pro ustanovení do funkce

mysliveckého hospodáře mimo jiné bezúhonnost navržené osoby s odkazem na § 12 odst. 4

zákona.

Podle § 12 odst. 4 zákona o myslivosti (jedná se o ustanovení, které se vztahuje

k ustanovení myslivecké stráže) se za bezúhonného pro účely tohoto zákona nepovažuje ten,

kdo byl pravomocně odsouzen pro úmyslný trestný čin nebo uznán vinným ze spáchání

přestupku na úseku myslivosti nebo komu byla pravomocně uložena pokuta podle tohoto

zákona. K uloženým pokutám za přestupky na úseku myslivosti a k pokutám za přestupky

uložené podle tohoto zákona se nepřihlíží, pokud od právní moci rozhodnutí o jejich uložení

uplynuly 2 roky.

Podle § 35 odst. 2 věta prvá zákona o myslivosti si orgán státní správy myslivosti,

který rozhoduje o ustanovení mysliveckého hospodáře, k ověření bezúhonnosti podle

odstavce 1 písm. c) vyžádá podle zvláštního právního předpisu opis z evidence Rejstříku

trestů. Věta třetí shora uvedeného ustanovení praví, že ke splnění podmínky bezúhonnosti je

také třeba předložení čestného prohlášení, jímž fyzická osoba prokáže, že na úseku myslivosti

jí nebyla pravomocně uložena sankce za spáchání přestupku podle zákona o přestupcích, ani

jí nebyla pravomocně uložena pokuta podle tohoto zákona. K uloženým sankcím za přestupky

na úseku myslivosti a k pokutám za přestupky uložené podle tohoto zákona se nepřihlíží,

pokud od právní moci rozhodnutí o jejich uložení uplynuly 2 roky (věta čtvrtá).

Bezúhonnost jako podmínka pro ustanovení do funkce mysliveckého hospodáře je

tedy definována odkazem na ustanovení definující bezúhonnost požadovanou pro

mysliveckou stráž. Podle § 12 odst. 5 zákona o myslivosti je pro ověření podmínky

bezúhonnosti správní orgán rozhodující o ustanovení myslivecké stráže oprávněn vyžádat si

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

[OBRÁZEK]Pokračování

opis z evidence Rejstříku trestů. Ustanovení § 12 odst. 5 věty druhé zákona o myslivosti dále

výslovně stanoví, že při posuzování bezúhonnosti se nepřihlíží k zahlazení odsouzení podle

zvláštního zákona (s odkazem na ustanovení § 69 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon).

Pro úplnost soud dodává, že zákon o myslivosti upravuje posuzování bezúhonnosti

osoby rovněž v § 47 odst. 3 písm. d) pro účely vydání loveckého lístku. V § 47 odst. 3 písm.

d) zákona o myslivosti se rovněž odkazuje na ustanovení § 12 odst. 4 zákona. Rozdílnost

úpravy oproti úpravě mysliveckého hospodáře je dána až v textu § 47 odst. 4 zákona

o myslivosti, podle kterého si orgán státní správy myslivosti, který vydává lovecké lístky,

k ověření bezúhonnosti podle odstavce 3 písm. d) vyžádá podle zvláštního právního předpisu

výpis z evidence Rejstříku trestů. Dále je shodně jako v ustanovení § 35 odst. 2 zákona

o myslivosti stanoveno, že ke splnění podmínky bezúhonnosti je také třeba předložení

čestného prohlášení, jímž fyzická osoba prokáže, že na úseku myslivosti jí nebyla

pravomocně uložena sankce za spáchání přestupku podle zákona o přestupcích, ani jí nebyla

pravomocně uložena pokuta podle tohoto zákona s tím, že k uloženým sankcím za přestupky

na úseku myslivosti a k pokutám za přestupky uložené podle tohoto zákona se nepřihlíží,

pokud od právní moci rozhodnutí o jejich uložení uplynuly 2 roky.

Právní úprava zákonných předpokladů pro ustanovení do funkce mysliveckého

hospodáře účinná do 30. 6. 2008 byla od současné úpravy odlišná.

byla s účinností od 28. 2. 2003 novelizována i ustanovení týkající se mysliveckého hospodáře.

Nově bylo stanoveno, že bezúhonnost se dle ustanovení § 35 odst. 1 písm. c) zákona

o myslivosti prokazuje předložením výpisu z evidence Rejstříku trestů, nikoli opisem, jak

bylo vyžadováno dle § 12 odst. 5, ve spojení s § 35 odst. 6 zákona o myslivosti, ve znění do

27. 2. 2003. Zároveň bylo v § 35 odst. 6 zákona o myslivosti zakotveno, že pro ustanovení

mysliveckého hospodáře platí obdobně § 12 odst. 3, tedy nikoli i § 12 odst. 4 až 6, jak tomu

bylo do 27. 2. 2003. K této novelizaci byla vydána důvodové zpráva, na kterou žalobce

odkazuje, a která odůvodňovala zmírnění podmínek ustanovení mysliveckého hospodáře od

podmínek myslivecké stráže tím, že „myslivecký hospodář není veřejným činitelem jako

myslivecká stráž, a proto je nesprávné, pokud jsou uplatňována stejná kriteria. Vzhledem

i k tomu, že Policie ČR provádí šetření zejména spolehlivosti a bezúhonnosti ve smyslu

zákona o zbraních a střelivu, není důvod, aby myslivecký hospodář byl stejné proceduře

podroben dvakrát“.

Další změna ustanovení § 35 odst. 1 písm. c) zákona o myslivosti byla provedena

s účinností od 1. 7. 2008 , kterým se mění ,

o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů. Tímto byla z § 35 odst. 1 písm. c) vypuštěna

slova „k prokázání bezúhonnosti předloží výpis z evidence Rejstříku trestů;“ a za odstavec 1

byl vložen nový odstavec 2, kterým byla orgánu státní správy myslivosti, rozhodujícímu

o ustanovení mysliveckého hospodáře, stanovena povinnost vyžádat si k ověření

bezúhonnosti podle odstavce 1 písm. c) opis z evidence Rejstříku trestů. Ke splnění podmínky

bezúhonnosti byla nově zavedena povinnost fyzické osoby předložit čestného prohlášení k

prokázání, že na úseku myslivosti jí nebyla pravomocně uložena sankce za spáchání

přestupku podle zákona o přestupcích, ani jí nebyla pravomocně uložena pokuta podle tohoto

zákona. Zákon nově stanovil, že k uloženým sankcím za přestupky na úseku myslivosti a k

pokutám za přestupky uloženým podle tohoto zákona se nepřihlíží, pokud od právní moci

rozhodnutí o jejich uložení uplynuly 2 roky. Důvodová zpráva k návrhu

Sb., v části týkající se novelizace některých ustanovení zákona o myslivosti shora popsanou

změnu označuje jako legislativně technickou úpravu (zjevně související s možností předávání

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování 6 15A 99/2013

žádostí i výstupů z evidence Rejstříků trestů v elektronické podobě způsobem umožňujícím

dálkový přístup). V důvodové zprávě k návrhu je deklarován jeho

účel, kterým bylo splnění úkolů uložených v usnesení vlády ze dne 12. července 2006 č. 855,

kterým vláda schválila postup realizace Záměru snížení administrativní zátěže fyzických osob

při řízeních a činnostech, při nichž je vyžadován výpis z evidence Rejstříku trestů za účelem

doložení bezúhonnosti. Deklarovaným cílem právní úpravy pak bylo odstranění dlouhodobě

nepřijatelného stavu, kdy fyzické osoby samy žádaly o výpis z evidence Rejstříku trestů za

účelem doložení bezúhonnosti pro účely správního řízení ve formě originálu výpisu nebo jeho

ověřené kopie. V návaznosti na změny provedené v zákoně o Rejstříku trestů byl předložen

návrh změny těch právních předpisů, ve kterých byl požadován výpis nebo opis z evidence

vedené Rejstříkem trestů za účelem doložení bezúhonnosti či důvěryhodnosti fyzické osoby,

která je účastníkem správního řízení. Přínosem nové právní úpravy mělo být zrychlení,

zjednodušení a zefektivnění služby veřejné správy, neboť správní orgán dostane aktuální

výpis a může opakovaně ověřit, zda osoba splňuje podmínky bezúhonnosti a sníží se i

možnost vzniku padělků.

Z výše popsaného je jasně patrné, že až po novelizaci provedené

Sb. se zákon o myslivosti stal v otázce bezúhonnosti mysliveckého hospodáře nesourodým,

když sice v § 35 odst. 1 písm. c) odkazuje pouze na ustanovení § 12 odst. 4 (a nikoli rovněž

na ustanovení § 12 odst. 5, které výslovně uvádí, že se k zahlazení odsouzení nepřihlíží), ale

současně nahradil požadavek na výpis z Rejstříku trestů (v němž se zahlazená odsouzení

neuvádějí) požadavkem na opis z Rejstříku trestů (obsahuje informace i o zahlazených

odsouzeních), který se v podmínkách naší právní úpravy obvykle používá jen tehdy,

nepřihlíží-li se při posuzování bezúhonnosti k zahlazení odsouzení (např. u myslivecké stráže,

vydávání zbrojního průkazu).

V projednávané věci se pak střetávají dva výklady této nejednotnosti zákona. Žalobce

zastává názor, že z pouhého nahrazení výpisu z Rejstříku trestů opisem, nelze dovodit, že by

se podmínka stanovená pro mysliveckou stráž v ustanovení § 12 odst. 5 zákona o myslivosti

nově vztahovala i na mysliveckého hospodáře, když zákon neobsahuje výslovný odkaz na

toto ustanovení v § 35 téhož zákona. K tomu žalobce rovněž poukázal na to, že předmětná

novela byla pouze technickou novelou vycházející ze změny zákona o Rejstříku trestů.

Žalovaný naproti tomu opírá svou argumentaci právě o skutečnost, že se bezúhonnost nově

dokládá opisem z Rejstříku trestů, který by nemělo smysl vyžadovat, pokud by správní orgán

měl přihlížet k zahlazení odsouzení.

Soud po zvážení výše uvedených argumentů a historie vývoje právní úpravy zákona

o myslivosti dospěl k závěru, že právní argumentaci žalovaného nelze přisvědčit. Podle

§ 12 odst. 4 zákona o myslivosti, který se prostřednictvím odkazu uvedeného

v § 35 odst. 1 písm. c) téhož zákona vztahuje i na mysliveckého hospodáře, se za

bezúhonného pro účely tohoto zákona nepovažuje mimo jiné ten, kdo byl pravomocně

odsouzen pro úmyslný trestný čin. Žalovanému je třeba přisvědčit, že zákon o myslivosti

obsahuje vlastní definici bezúhonnosti spočívající na principu absence odsouzení za úmyslný

trestný čin, to však neznamená, že by jen z tohoto důvodu bylo možné nepřihlížet k existenci

fikce obsažené v ustanovení , (shodně jako zákon

č. 140/1961 Sb., trestní zákon v § 70 odst. 1), které stanoví, že bylo-li odsouzení zahlazeno,

hledí se na pachatele, jako by nebyl odsouzen [Zde soud pouze pro úplnost poznamenává, že

u zahlazení odsouzení podle a ( a trestního zákona)

a u osvědčení podle ( trestního zákona) se sice jedná o odlišné

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

[OBRÁZEK]Pokračování 7 15A 99/2013

instituty, jejich důsledky jsou však totožné, tzn. v obou případech se na pachatele hledí, jako

by nebyl odsouzen. Rozlišování těchto institutů z hlediska splnění podmínek bezúhonnosti

soud proto považuje za bezpředmětné]. Účelem uvedené právní fikce je umožnit pachateli,

aby po splnění určitých podmínek byly odstraněny nepříznivé důsledky jeho odsouzení, které

přetrvávají i po výkonu trestu či ochranného opatření a které by mu mohly ztěžovat uplatnění

v dalším životě (shodně Šámal, P. a kol. , 2. vydání, Praha: C.H.Beck, 2012,

str. 1224). Výklad slovního spojení „hledí se“ přitom provedl Nejvyšší správní soud

v rozsudku ze dne 26. 1. 2015, č. j. -48, kde uvedl: „Slovní spojení „hledí se“

nelze interpretovat jinak, než jako obecnou povinnost nahlížet na pachatele tak, jako by nebyl

odsouzen, jako na osobu bezúhonnou. Výjimku představují pouze případy, kdy právní přepis

výslovně stanoví, že i k zahlazenému odsouzení je třeba přihlédnout při posouzení požadavku

bezúhonnosti (srov. např. , o zbraních a střelivu).“

V projednávané věci soud neshledává důvody se od shora uvedeného výkladu jakkoli

odklonit a z tohoto dovozuje, že v § 12 odst. 5 zákona o myslivosti je tak u myslivecké stráže

zakotvena výjimka z obecného pravidla, která musí být vykládána restriktivně. Pokud tedy

§ 35 zákona o myslivosti v souvislosti s bezúhonností mysliveckého hospodáře odkazuje

výlučně na § 12 odst. 4, a nikoliv rovněž na § 12 odst. 5, nelze toto ustanovení při posuzování

způsobilosti kandidáta na mysliveckého hospodáře aplikovat. Je nezbytné připomenout, že

, došlo primárně ke změně úpravy zákona o Rejstříku trestů, jejímž

cílem bylo zjednodušení procesu získávání údajů z Rejstříku trestů, což ostatně výslovně

deklarovala i důvodová zpráva k návrhu zákona. Tomuto záměru pak odpovídala novelizace

několika desítek zvláštních předpisů, která dala správním orgánům možnost a povinnost si

potřebné výpisy či opisy opatřovat z vlastní iniciativy. Důvodová zpráva k návrhu zákona

neobsahuje žádnou zmínku o tom, že by zákonodárce zamýšlel zpřísnit podmínku

bezúhonnosti pro myslivecké hospodáře. Dovozování zpřísnění úpravy bezúhonnosti výše

uvedenou novelou tak postrádá oporu nejen v samotném textu zákona (jak bylo uvedeno

výše), ale i v okolnostech přijetí

Pakliže žalovaný argumentoval tím, že § 12 odst. 5 zákona o myslivosti použil

v případě mysliveckého hospodáře na základě logického výkladu založeného na argumentu

per analogiam legis (analogie zákona), je zřejmé, že při posuzování skutkové podstaty zcela

pominul úvahy o tom, zda jde o analogii přípustnou a zda je dána relevantnost takového

postupu. Závěry žalovaného jsou v rozporu se shora uvedenými výsledky historického

výkladu, které jsou podpořeny i výkladem teleologickým, když smyslem omezení osoby

pachatele trestného činu vyjádřeným v ustanovení § 12 odst. 5 zákona o myslivosti (tedy

zpřísněním podmínek bezúhonnosti myslivecké stráže), je veřejný zájem na ochraně

společnosti před potencionálním zneužitím rozsáhlých pravomocí, které zákon myslivecké

stráži (na rozdíl od mysliveckého hospodáře) přiznává. Výčet pravomocí myslivecké stráže je

přitom obsažen v ustanovení § 14 zákona o myslivosti a vyplývá z něho, že myslivecká stráž,

je mimo jiné, oprávněna požadovat od osob, které jsou v honitbě se střelnou zbraní nebo

s jinou loveckou výzbrojí, předložení zbrojního průkazu, průkazu zbraně, loveckého lístku,

povolenky k lovu a potvrzení o povinném pojištění, popřípadě jiného průkazu, jímž lze

prokázat jméno, příjmení, datum narození a místo trvalého nebo přechodného pobytu [odst. 1

písm. a)], zastavit a prohlížet v honitbě a na účelových komunikacích v honitbě dopravní

prostředky včetně přepravovaných zavazadel, je-li důvodné podezření, že přepravují nebo

obsahují neoprávněně nabytou zvěř, a za tím účelem požadovat předložení dokladu o nabytí

zvěře [odst. 1 písm. b)], zadržet osobu, kterou přistihne v honitbě při neoprávněném lovu

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

[OBRÁZEK]Pokračování

nebo při jiné činnosti tímto zákonem zakázané, nebo osobu, kterou přistihne v honitbě se

zakázanou loveckou výzbrojí anebo se střelnou zbraní, pokud nejde o osobu oprávněnou

podle zvláštních právních předpisů držet střelnou zbraň i na honebních pozemcích,

a neprodleně přivolat orgán Policie České republiky (dále jen "policie") [odst. 1 písm. c)],

odejmout osobám uvedeným v písmenech b) a c) střelnou zbraň nebo zakázanou loveckou

výzbroj, chycenou, ulovenou nebo přepravovanou zvěř, popřípadě i loveckého psa a fretku

a vykázat je z honitby; o odnětí věci sepsat úřední záznam a osobě, jíž byla věc odňata,

vystavit potvrzení o odnětí věci a odňatou střelnou zbraň nebo zakázanou loveckou výzbroj

odevzdat neprodleně orgánu policie; osoby uvedené v písmenech a) až d) jsou povinny

výzvám či úkonům v nich uvedeným vyhovět, popřípadě jich uposlechnout [odst. 1 písm. d)],

ukládat a vybírat pokuty v blokovém řízení za přestupky podle zvláštního právního předpisu

[odst. 1 písm. i)], vstupovat na pozemky v honitbě v rozsahu nezbytně nutném k výkonu

funkce [odst. 1 písm. j)]. Ze shora uvedených důvodů, se pak jeví jako zcela přiměřený

požadavek na bezúhonnost takové osoby – myslivecké stráže, spočívající v tom, že se musí

jednat o osobu, která nebyla pravomocně odsouzena za úmyslný trestný čin a je nerozhodné,

zda její odsouzení za takový trestný čin bylo již pro jiné účely podle zvláštních zákonů

zahlazeno. Naproti tomu mysliveckému hospodáři zákon žádnou ze shora uvedených

pravomocí nesvěřuje, tento je při své činnosti, jak vyplývá z ustanovení § 35 odst. 4 zákona

o myslivosti nadán oprávněními zejména ve vztahu k hospodaření v honitbě a zastupování

uživatele honitby a jeho pravomoci se ve vztahu k právům třetích osob, pravomocem

myslivecké stráže co do kvality ani kvantity ani nepřibližují. Ve světle shora uvedeného je

pak zřejmé, že dovozuje-li žalovaný zpřísnění podmínek bezúhonnosti pouze z požadavku na

opis z trestního rejstříku (§ 35 odst. 2 zákona o myslivosti), zavedeného novelizací zákona

o myslivosti v roce 2008, jde o výklad extenzivní v rozporu s principem proporcionality,

neodpovídající účelu sledovaného zákonem provedenou úpravou.

Vzhledem k výše uvedenému soud uzavírá, že pravomocně odsouzený pachatel

úmyslného trestného činu navržený na ustanovení mysliveckým hospodářem splňuje

podmínku bezúhonnosti podle ustanovení § 35 odst. 1 písm. c), ve spojení s ustanovením § 12

odst. 4 zákona o myslivosti, jestliže jeho odsouzení bylo zahlazeno podle ustanovení § 69

trestního zákona resp. podle ustanovení . Ustanovení

věty druhé zákona o myslivosti se na mysliveckého hospodáře nevztahuje. Správní orgány

obou stupňů tak v projednávané věci pochybily, když nezohlednily zahlazení odsouzení

žalobce a jejich závěr, že žalobce nesplňuje podmínku bezúhonnosti, tak nemůže obstát.

Na základě všech shora uvedených skutečností soud shledal žalobu důvodnou, a proto

napadené rozhodnutí žalovaného a jemu předcházející rozhodnutí správního orgánu prvního

stupně pro nezákonnost podle , odst. 3 zrušil. Zároveň soud v souladu

s rozhodl o tom, že se věc vrací žalovanému k dalšímu řízení, při němž je

dle vázán shora uvedeným právním názorem soudu.

V souladu s ustanovením věty první ve výroku ad II. rozsudku soud

žalobci, který byl ve věci zcela úspěšným, přiznal vůči žalovanému právo na náhradu nákladů

řízení, které představuje částka 3.000,- Kč zaplaceného soudního poplatku, kterou je žalovaný

povinnen zaplatit do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsuku. Jiné náklady podle obsahu

soudního spisu žalobci nevznikly, přičemž žalobce jejich náhradu ani nepožadoval.

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování 9 15A 99/2013

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode

dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních

u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační

stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým

označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení

rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je

posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty

k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v

a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí,

proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá,

a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to

neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo

jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních

zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní

symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu

lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

V Ústí nad Labem dne 14. října 2015

JUDr. Markéta Lehká, Ph.D. v.r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení:

Iva Tovarová

(K.ř.č. 1 - rozsudek)