Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 Ads 45/2014 - 23

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy a soudkyň Mgr. Petry Weissové a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci žalobce Ing. F. Č., zastoupeného Mgr. Viktorem Procházkou, advokátem se sídlem v Brně, Zemkova 20, proti žalovanému Ministerstvu práce a sociálních věcí, se sídlem v Praze 2, Na Poříčním právu 376/1, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. 1. 2014, č. j. - 32,

t a k t o :

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. 1. 2014, č. j. - 32, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Včas podanou kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. 1. 2014, č. j. - 32 (dále jen „napadené usnesení“), kterým byla odmítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 8. 2013, č. j. 2013/19674 - 421, jímž bylo zamítnuto odvolání proti II. výroku rozhodnutí Úřadu práce České republiky - Krajská pobočka v Brně (dále jen „správní orgán prvního stupně“) ze dne 7. 3. 2013, č. j. BBM-T-66/2013, a rozhodnutí správního orgánu prvního stupně bylo potvrzeno. Ve II. výroku rozhodnutí správního orgánu prvního stupně bylo rozhodnuto o neposkytnutí příspěvku na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením ve výši 220.439 Kč, podle ustanovení , o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “).

Krajský soud v Brně (dále jen „krajský soud“) v napadeném usnesení dospěl k závěru, že se stěžovatel domáhá přezkoumání rozhodnutí, které je z přezkoumání podle , o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “) vyloučeno. Poukázal přitom na rozpočtových pravidel, podle něhož se na rozhodnutí podle odstavce 4 téhož ustanovení nevztahují obecné předpisy o správním řízení a je vyloučeno jeho soudní přezkoumání. Proto krajský soud žalobu v souladu s , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), odmítl jako nepřípustnou.

V kasační stížnosti stěžovatel namítá nezákonnost napadeného usnesení, které podle něj postrádá dostatečné odůvodnění vztahující se ke konkrétní věci a odkaz na odůvodnění jiné věci rozhodované Nejvyšším správním soudem (ze dne 24. 10. 2013, č. j. - 23) není podle něj případný. Závěr, že stanoví, že v případě porušení podmínek z dohody zaměstnavatelem se postupuje podle právních předpisů upravujících porušení rozpočtové kázně, není odůvodněn odkazem na stejně nebo podobně znějící ustanovení zákona. Pokud tím byl míněn rozpočtových pravidel, ten naopak podle stěžovatele nařizuje úřadu práce, aby v dohodě o zřízení chráněného pracovního místa rozlišil podmínky, při jejichž nesplnění zaměstnavatelem se jedná o porušení rozpočtové kázně a kdy se o porušení rozpočtové kázně nejedná. V odstavci 11 tohoto ustanovení se přímo stanoví, že porušením rozpočtové kázně je nevrácení příspěvku ve stanoveném termínu. Z toho podle stěžovatele vyplývá, že v souvislosti s příspěvky na chráněné pracovní místo rozlišuje, kdy se jedná o porušení rozpočtové kázně a kdy nikoliv. Proto podle stěžovatele není správný závěr, že se v případě porušení podmínek z dohody zaměstnavatelem vždy postupuje podle právních předpisů upravujících porušení rozpočtové kázně, nýbrž takový postup se má odvíjet od konkrétní situace. Z toho stěžovatel dovozuje, že v případě příspěvku podle ustanovení se nejedná o dotaci, jak dovodil v napadeném usnesení krajský soud, a nelze tedy aplikovat a 5 rozpočtových pravidel. Podle stěžovatele se jedná o plnění na základě dohody uzavřené podle ustanovení . Důvodem neposkytnutí příspěvku ze strany správních orgánů, které ve věci v obou stupních rozhodovaly, bylo chybné právní posouzení skutkového stavu, jelikož stěžovatel v rámci sdružení podnikatelů podle ustanovení a násl. , , jako zaměstnavatel jen nahradil jiného účastníka sdružení V. K., aniž se jinak na jejich právech a povinnostech jako zaměstnavatelů něco změnilo. Podle stěžovatele se tedy jedná o právní posouzení věci, kterou ze soudního přezkumu nevylučuje. Navrhuje tedy napadené usnesení krajského soudu zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení.

Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjadřuje.

Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti a zjistil, že kasační stížnost je podána včas, neboť byla podána ve lhůtě dvou týdnů od doručení napadeného usnesení ( ), je podána oprávněnou osobou, neboť stěžovatel byl účastníkem řízení, z něhož napadené usnesení vzešlo ( ), a je zastoupen advokátem ( ).

Poté Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení, vázán rozsahem ( , věta před středníkem ) a důvody ( , věta před středníkem ), které stěžovatel uplatnil v kasační stížnosti. Zkoumal přitom také, zda napadené usnesení netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti ( , věta první za středníkem ). Ve věci rozhodl bez nařízení jednání za podmínek vyplývajících z ustanovení , věty první a dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.

Stěžovatel namítá nezákonnost napadeného usnesení o odmítnutí žaloby, tedy implicitně v kasační stížnosti uplatňuje kasační důvod dle

Nejvyšší správní soud považuje za vhodné před vyřešením sporných otázek, nastolených kasační stížností, zda má příspěvek na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením dle povahu dotace dle rozpočtových pravidel, zda se na něj proto aplikují a pokud ano, zda je rozhodnutí o něm vyloučeno ze soudního přezkumu, vypořádat námitku stěžovatele, že příspěvek na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením je plněním dle , nikoliv dotací, a proto na něj nelze použít .

Uvedený závěr stěžovatele není podle Nejvyššího správního soudu správný. Ze systematického výkladu i věcného řazení příslušných zákonných ustanovení , na něž stěžovatel odkazuje ( a ) vyplývá, že příspěvek na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením (dále také jen „příspěvek“) je sice příspěvkem, který věcně souvisí s uzavřením písemné dohody mezi zaměstnavatelem a správním orgánem prvního stupně o zřízení chráněného pracovního místa dle , věta první a , ale jeho poskytnutí není součástí takové dohody. Při zřízení chráněného pracovního místa se totiž poskytuje samostatný (jiný) příspěvek (srovnej věta druhá ) a teprve vlastní zřízení chráněného pracovního místa písemnou dohodou dle je předpokladem pro to, aby zaměstnavateli, který na takto zřízeném chráněném pracovním místě zaměstnává více než 50 % osob se zdravotním postižením z celkového počtu svých zaměstnanců, byl poskytnut, za splnění dalších zákonných podmínek, i příspěvek na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením. Ten je však určen k jinému účelu, než příspěvek dle . To plyne z výslovné dikce , podle nějž příspěvkem jsou nahrazovány skutečně vynaložené prostředky na mzdy nebo platy (…), včetně pojistného na sociální zabezpečení a pojistného na veřejné zdravotní pojištění.

tedy upravuje v části třetí ohledně zaměstnávání osob se zdravotním postižením v souvislosti s chráněným pracovním místem více druhů příspěvků, které mají odlišné předpoklady jejich poskytnutí, jejich povaha je však stejná (k tomu viz dále). Příspěvek na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením tedy není plněním dle , avšak „plnění“ dle uvedeného zákonného ustanovení je příspěvkem (na zřízení chráněného místa).

Jedná-li se o vyřešení shora nastolených sporných právních otázek (na povahu příspěvku a soudní přezkoumatelnost rozhodnutí o něm), je třeba poukázat na skutečnost, že dosavadní judikatura Nejvyššího správního soudu je v odpovědích na ně nejednotná. Část se přiklání k názoru prezentovanému také krajským soudem v nynější věci, tedy že rozhodnutí o neposkytnutí příspěvku soudnímu přezkumu nepodléhá (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 8. 2014, č. j. - 20, či na něj navazující rozsudky ze dne 27. 8. 2014, č. j. - 15, a ze dne 22. 10. 2014, č. j. - 23). Naopak například v rozsudcích zdejšího soudu ze dne 23. 1. 2013, č. j. - 34, nebo ze dne 24. 1. 2014, č. j. - 78, byla věc týkající se téhož příspěvku podrobena věcnému přezkumu zdejším soudem poté, co byla meritorně posouzena krajskými soudy. Tedy ze soudního přezkumu vyloučena nebyla.

Vzhledem k nutnosti sjednocení této nejednotné judikatury, což je také jedním ze stěžejních úkolů Nejvyššího správního soudu ( , (dále jen „ “), byla otázka možností soudního přezkumu správních rozhodnutí o uvedených příspěvcích na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením předložena k posouzení rozšířenému senátu Nejvyššího správního soudu, který v rozsudku ze dne 30. 9. 2015, č. j. – 46, formuloval následující právní závěry:

I. Výluka ze soudního přezkumu dle § 14 odst. 5 (dříve 4) rozpočtových pravidel se vztahuje pouze na pozitivní rozhodnutí o poskytnutí dotace dle § 14 odst. 4 (dříve 3) rozpočtových pravidel.

II. Rozhodnutí o neposkytnutí příspěvku na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením dle je plně přezkoumatelné ve správním soudnictví ( ).

V citovaném rozsudku se tedy Nejvyšší správní soud přiklonil k závěru o soudní přezkoumatelnosti rozhodnutí o neposkytnutí příspěvku na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením dle .

Rozšířený senát zde předně vyjádřil úvahu o povaze poskytovaného příspěvku a uzavřel, že „[p]osuzovaný příspěvek je jednoznačně motivačním opatřením, jeho účelem je stimulovat zájem podnikatelů o zaměstnávání osob se zdravotním postižením a kompenzovat případné snížené výnosy a zvýšené náklady z důvodu jejich zaměstnávání. Finanční prostředky vyčleněné na tyto příspěvky jsou poskytovány z rozpočtové kapitoly Ministerstva práce a sociálních věcí a podléhají rozpočtovým pravidlům. Svojí povahou jde o účelovou dotaci.“

Pokud tedy příspěvek, jehož poskytnutí se stěžovatel domáhal, má povahu dotace, pak na postup při rozhodování o něm je třeba aplikovat § 14 rozpočtových pravidel. I to implicitně z citovaného rozsudku rozšířeného senátu plyne.

Další spornou otázkou, kterou v této souvislosti musel rozšířený senát odpovědět, byla otázka mezí (výluky) soudního přezkumu rozhodnutí o neposkytnutí příspěvku, zejména z pohledu aplikace § 14 odst. 5 rozpočtových pravidel, podle něhož na rozhodnutí podle odstavce 4 se nevztahují obecné předpisy o správním řízení a je vyloučeno jeho soudní přezkoumání.

K tomu ve zmíněném rozsudku rozšířený senát uzavřel, že v dopadají pouze na kladná rozhodnutí o dotaci, tedy na případy, kdy poskytovatel dotace žadateli o dotaci vyhoví. To plyne ze samotného textu zákona (viz návětí rozpočtových pravidel ve znění: [v]yhoví-li poskytovatel žádosti o poskytnutí dotace nebo návratné finanční výpomoci, vydá písemné rozhodnutí...).

Jelikož neposkytnutí příspěvku, mající povahu dotace, může být citelným zásahem do právní sféry žadatele, neboť ten při splnění zákonných podmínek očekává její poskytnutí, „tomuto legitimnímu očekávání musí být poskytnuta soudní ochrana v procesní i hmotněprávní rovině“ (bod 27 citovaného rozsudku rozšířeného senátu). Pro tuto soudní ochranu přitom není primárně určující „nárokovost“ dotace, tedy skutečnost, zda při splnění všech zákonem stanovených podmínek má na její poskytnutí žadatel nárok (tzv. nárokové dotace), či zda její poskytnutí je závislé pouze na uvážení jejího poskytovatele a právní nárok na její poskytnutí není vůbec (tzv. nenárokové dotace). Uvedené rozlišení dotací je významné nikoliv z hlediska možností jejich soudního přezkumu (zda je lze ve správním soudnictví přezkoumat či nikoliv), nýbrž pouze z hlediska rozsahu, tedy mezí, soudního přezkumu.

Soudní přezkum negativních rozhodnutí o tzv. nenárokových dotacích je podle rozšířeného senátu omezen na „posouzení řádného procesu, který garantuje rovnou ochranu práv a rovné zacházení se všemi žadateli za obecným způsobem stanovených podmínek. Zjednodušeně řečeno žadatel nemá právo na „výsledek“, ale na „řádný proces“ s ním související“ (bod 31 citovaného rozsudku rozšířeného senátu).

Na nyní posuzovaný případ však tyto závěry nedopadají, jelikož příspěvek na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením je svojí povahou onou dotací, na niž má žadatel právní nárok tehdy, pokud splní podmínky stanovené v .

Jedná-li se tedy o dotaci, na kterou vzniká žadateli nárok při splnění všech zákonem stanovených podmínek pro její poskytnutí (nárokovou dotaci), což je právě případ příspěvku, je negativní rozhodnutí poskytovatele způsobilé soudního přezkumu v plném rozsahu, neboť žadatel legitimně očekává, že za situace, kdy všechny zákonem stanovené podmínky splnil, mu bude příspěvek poskytnut. Zamítavé rozhodnutí se proto nepochybně dotýká jeho právní sféry a nelze jej z uvedeného důvodu ze soudního přezkumu vylučovat.

Závěry rozšířeného senátu o soudním přezkumu negativního rozhodnutí o příspěvku vyjádřené v citovaném rozsudku tedy dopadají i na nynější případ, v němž stěžovateli nebyl příspěvek na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením poskytnut. Odvolání proti tomuto rozhodnutí správního orgánu prvního stupně bylo následně žalovaným zamítnuto. Toto negativní rozhodnutí žalovaného tedy bylo soudně přezkoumatelné.

Proto nelze než uzavřít, že krajský soud posoudil otázku nepřípustnosti žaloby podle z důvodu výluky napadeného rozhodnutí ze soudního přezkumu ve smyslu odchylně od nynějších judikaturních závěrů vyslovených rozšířeným senátem Nejvyššího správního soudu v rozsudku ze dne 30. 9. 2015, č. j. - 46. K tomu však Nejvyšší správní soud doplňuje, že v době, kdy krajský soud napadeným usnesením rozhodoval, citované závěry rozšířeného senátu ještě známy nebyly.

Lze tedy shrnout, že příspěvek na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením je svojí povahou dotací podle rozpočtových pravidel, na uvedený příspěvek dopadá zákonná úprava a 5 rozpočtových pravidel a negativní rozhodnutí o tomto příspěvku není vyloučeno ze soudního přezkumu podle

S ohledem na skutečnost, že krajský soud v napadeném usnesení vyjádřil k možnosti soudního přezkumu rozhodnutí o neposkytnutí příspěvku odlišný právní názor, který není v souladu se závěry rozšířeného senátu zdejšího soudu, byť přijatými až v době po vydání napadeného usnesení, Nejvyššímu správnímu soudu nezbylo, než toto usnesení krajského soudu zrušit a věc vrátit uvedenému soudu k dalšímu řízení. V něm je vázán právním názorem, vysloveným Nejvyšším správním soudem v tomto rozsudku a v novém rozhodnutí rozhodne i o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti ( ).

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné ( ).

V Brně dne 15. října 2015

JUDr. Jakub Camrda

předseda senátu