Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Ad 8/2014 - 59

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu

Mgr. Jiřího Gottwalda a soudkyň JUDr. Moniky Javorové a JUDr. Miroslavy

Honusové ve věci žalobce Spolek Kadula se sídlem Bohumín, Koperníkova 118,

v řízení zastoupeného Mgr. Radimem Vašendou, advokátem se sídlem Frenštát

pod Radhoštěm, Rožnovská 241, proti žalovanému Ministerstvo práce a sociálních

věci se sídlem Praha 2, Na Poříčním právu 1, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného

ze dne 2.3.2012 č.j. 2011/81564-421, ve věci příspěvku na podporu zaměstnávání

osob se zdravotním postižením,

t a k t o :

I. Rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 2.3.2012 č.j. 2011/

81564-421 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku

12.429 ,02 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Radima

Vašendy, advokáta se sídlem Frenštát pod Radhoštěm, Rožnovská 241.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se podanou žalobou domáhá přezkoumání shora označeného

rozhodnutí žalovaného, jímž bylo zamítnuto žalobcovo odvolání proti rozhodnutí

Úřadu práce České republiky ze dne 9.9.2011 č.j. OTA-T-230/2011, kterým nebyl

pokračování - 2 -

žalobci poskytnut příspěvek na podporu zaměstnávání osob se zdravotním

postižením za 2. čtvrtletí 2011 dle a odst. 7 písm. b)

Sb., o zaměstnanosti, ve znění účinném do 31.12.2011 (dále jen „zákon

o zaměstnanosti“).

Napadené rozhodnutí je vystavěno na závěru, že je neplatná pracovní

smlouva, kterou uzavře jediná osoba za obě smluvní strany (jednak jako statutární

orgán zaměstnavatele, jednak jako zaměstnanec). V tomto směru se žalovaný

dovolává rozsudků Nejvyššího soudu ze dne 17.11.1998 sp. zn. ,

www.nsoud.cz, a ze dne 4.11.2009 sp. zn. . Proto je podle

žalovaného neplatná i pracovní smlouva D. N. ze dne 30.4.2011, když ji za žalobce

jako zaměstnavatele uzavřela tatáž D. N.

Žalobce namítá, že:

1) pracovní smlouvu nelze považovat za neplatnou jen podle toho, kdo ji uzavíral.

Pracovní smlouva přitom nebyla uzavřena účelově - žalobce i D. N. se totiž vždy

podle této pracovní smlouvy chovali a došlo tak k naplnění obsahu pracovní

smlouvy;

2) závěry Nejvyššího soudu obsažené v rozhodnutích, na která odkazuje žalovaný,

jsou aplikovatelné jen na obchodní společnosti, nikoli na občanské sdružení.

Žalovaný navrhuje zamítnutí žaloby, přičemž argumentuje shodně jako v napadeném rozhodnutí.

Z obsahu správního spisu se nikterak nepodává, že by žalobce či D.N. kdy

namítl neplatnost předmětné pracovní smlouvy vůči druhému účastníkovi této

smlouvy.

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí, přičemž vycházel

ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu

[ , , ve znění pozdějších předpisů

(dále jen „ “)].

K projednání věci nařídil jednání, když na tom trval žalovaný,

který se z dnešního jednání omluvil s tím, že všechny rozhodné skutečnosti jsou

obsaženy ve spisové dokumentaci.

Předně krajský soud uvádí, že žalobní bod 2) není důvodný. K otázce

uzavírání pracovních smluv „sám se sebou“ se totiž již jediný senát Nejvyššího soudu

rozhodující ve věcech pracovněprávních (srov. rozvrhy práce Nejvyššího soudu

pro roky 2009-2015 dostupné na www.nsoud.cz) již vyjádřil v rozhodnutí ze dne 11.

11.2010 sp. zn. , www.nsoud.cz, kde neplatnost pracovní smlouvy

uzavřené způsobem „sám se sebou“ dovodil i v případě občanského sdružení

vzniklého podle , o sdružování občanů.

Důvodným je však žalobní bod 1). Posuzovanou věc je totiž třeba posuzovat

dle , , ve znění účinném v r. 2011, tj. po zásahu

Ústavního soudu představovaném jeho nálezem ze dne 12.3.2008 sp. zn.

06, č. 116/2008 Sb., nalus.usoud.cz, a před novelizací provedenou

Sb.

pokračování - 3 -

Uvedeným nálezem Ústavního soudu totiž byla zrušena v

(v jeho původním znění účinném od 1.1.2007) část první věty za středníkem.

Uvedená změna měla za následek, že absolutní neplatnost nemohla být

u pracovněprávních úkonů nadále uplatňována a že tedy všechny důvody

způsobující neplatnost kteréhokoli z pracovněprávních úkonů představovaly jen

námitku jejich relativní neplatnosti. Absolutní neplatnost se tak stala institutem, který

přestal být – na rozdíl od jiných právních vztahů – v pracovněprávních vztazích

používán. Uvedené mělo mimo jiné za následek, že každý pracovněprávní úkon,

který byl postižen důvodem neplatnosti, se považoval za platný, dokud se neplatnosti

nedovolal ten, kdo byl k tomu oprávněn. K dovolání se neplatnosti byl legitimován ten

z účastníků (jiných subjektů) pracovněprávních vztahů, který byl pracovněprávním

úkonem dotčen ve svých právech nebo povinnostech a který neplatnost nezpůsobil

sám; neplatnost bylo potřebné uplatnit vůči účastníkům (druhému z účastníků)

dotčeného pracovněprávního úkonu. Nebyla-li námitka relativní neplatnosti

pracovněprávního úkonu k ní legitimovaným účastníkem (jiným subjektem)

pracovněprávních vztahů uplatněna, soud, správní úřad a ani nikdo jiný nesměl

k důvodu neplatnosti přihlížet (i kdyby byl jinak nepochybný) a při svém rozhodování

musel vycházet z toho, že se jedná o platný (bezvadný) právní úkon. Absolutní

neplatnost pak do navrátila až novelizace provedená zák. č. 365/

2011 Sb. s účinností od 1.1.2012.

V nyní posuzované věci však žalovaný – bez jakékoli námitky žalobce či D. N.

napadající platnost předmětné pracovní smlouvy – dovodil neplatnost tohoto

pracovněprávního úkonu sám. Tím ovšem zatížil své rozhodnutí nezákonností, pro

kterou krajský soud napadené rozhodnutí podle zrušil a věc podle

vrátil žalovanému k dalšímu řízení, v němž jsou správní orgány

vázány právními názory vyslovenými v tomto rozsudku.

Pro úplnost soud dodává, že ke shora uvedenému závěru by bylo zcela

nadbytečné doplňovat dokazování o výslech D.N. k otázce naplnění

pracovněprávního vztahu, či o doklady o pojistném zaplaceném žalobcem

na zdravotní a sociální pojištění z důvodu předmětného pracovněprávního vztahu.

Proto byly tyto důkazní návrhy žalobce zamítnuty.

O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ,

podle kterého procesně úspěšnému žalobci vzniklo vůči žalovanému právo

na náhradu nákladů řízení. Náklady žalobce tvoří:

a) zaplacený soudní poplatek 3.000,00 Kč

b) náklady právního zastoupení advokátem

α) odměna advokáta za zastupování

v řízení ve výši 3.100 Kč bez DPH / úkon při těchto úkonech právní služby:

1) příprava a převzetí věci §7, § 9 odst. 4 písm. d)

2) účast u dnešního jednání vyhl. č. 6.200,00 Kč

β) paušální náhrada hotových výdajů

advokáta ve výši 300 Kč bez DPH /

úkon při úkonech právní pomoci § 13 odst. 3

vypočtených pod písm. α) vyhl. č. 600,00 Kč

γ) cestovné advokáta k jednání soudu

pokračování - 4 -

a zpět, při použití osobního automobilu, ujetí celkem 100 km, základní náhradě

3,70 Kč/km, průměrné spotřebě 6,2 l 370,00 Kč benzínu Natural 95/100km, ceně paliva § 13 odst. 4

35,90 Kč/l vyhl. č. 222,58 Kč δ) náhrada za čas advokáta zmeškaný

cestou k jednání soudu a zpět,

v rozsahu 4 započatých půlhodin, § 14 odst. 1, 3

ve výši 100,- Kč bez DPH/půlhodina vyhl. č. 400,00 Kč

ε) DPH 21% z částek uvedených

pod písm.α) – δ) 1.636,44 Kč

Celkem 12.429,02 Kč

Soud proto uložil žalovanému zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení tuto částku,

a to dle ve spojení s , občanského

soudního řádu, ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen „ “) k rukám

advokáta, který žalobce v řízení zastupoval. Vzhledem k odlišné úpravě a ,

týkající se nabytí právní moci rozhodnutí (srov. , ,

odst. 1 ), uložil soud žalovanému povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení

ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozsudku.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku je m o ž n o podat kasační stížnost ve lhůtě

dvou týdnů od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu správnímu

soudu v Brně.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní

rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Ostravě dne 26. října 2015

Mgr. Jiří Gottwald

předseda senátu