Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

60 Ad 9/2015 - 26

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, rozhodl samosoudkyní

Mgr. Lucií Trejbalovou v právní věci žalobkyně Ing. R.K., bytem XX, zastoupené obecným zmocněncem P. K., bytem N. Ch. 28E, V. 1, proti žalovanému Ministerstvu práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 376/1, 128 00 Praha 2, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 3. 2015, č. j. MPSV-UM/1074/15/4S-LBK,

takto:

I. Rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 6. 3. 2015,

č. j. MPSV-UM/1074/15/4S-LBK, se zrušuje pro vady řízení a věc

se vrací k dalšímu řízení žalovanému.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám obecného zmocněnce P. K., bytem N. Ch. 28E, V. 1, náhradu nákladů řízení ve výši 300 Kč ve lhůtě 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobkyně domáhá zrušení shora označeného rozhodnutí žalovaného, kterým žalovaný výrokem I. změnil usnesení Úřadu práce České republiky, Krajské pobočky v Liberci (dále jen „úřad práce“), ze dne 13. 1. 2015,

č. j. 1924/2015/LIB, o zastavení řízení o přiznání doplatku na bydlení, zahájeného na základě žádosti ze dne 23. 7. 2014, č. j. 97301/2014/LIB, tak, že ve výrokové části za slova ,,§ 66“ doplnil slova ,,odst. 1, písm. e)“ a výrokem II. prvostupňové rozhodnutí ve zbytku potvrdil.

Žalobkyně namítala, že žalovaný se nezabýval všemi odvolacími námitkami. Žalovaný přenesl v rozporu se skutkovým stavem vinu za zastavení řízení na žalobkyni. Odůvodnění,

že žalobkyně podala dvě žádosti a že dávku nelze vyplácet dvakrát, je pro ni nepřijatelné. Žalobkyně uvedla, že se dosud nedomohla vydání přesvědčivého rozhodnutí o věci samé ani za jeden měsíc období od 1. 1. do 31. 8. 2014. Vznesla otázku, jaký procesní postup měly správní orgány zvolit. Namítala, že správní orgán I. stupně porušil zákon v , , tím, že nerozhodoval ve stanovených lhůtách. To správní orgány pominuly a vyložily věc tak, že to byla žalobkyně, která postupovala nezákonně, jestliže o jednu dávku požádala dvakrát. Žalovaný se měl odvolací námitkou nesprávného procesního postupu zabývat. Žalobkyně zopakovala, že v odvolání namítala, že očekávala přiznání doplatku na bydlení za měsíc únor 2014. Dávka za měsíc únor 2014 jí však nebyla přiznána, nezbylo jí než bránit se proti nepříznivému pravomocnému rozhodnutí u soudu, který správní rozhodnutí obou stupňů zrušil pro vady řízení. Za stavu, kdy žalobkyni nebyl přiznán doplatek na bydlení, nelze jí přičítat k tíži, že ve všech dalších měsících podala vždy samostatnou žádost o doplatek na bydlení. Znovu zopakovala, že správní orgán I. stupně byl povinen rozhodnutí vydat nejpozději do 30 dnů od zahájení řízení. Pokud správní orgán I. stupně vydával oznámení o přiznání dávky o jejím zvýšení a snížení opožděně, pak tento postup považuje za nezákonný. Se zastavením řízení nesouhlasila. Žalobkyně namítla,

že za červenec 2014 nepodala jinou žádost než tu, které byla uvedena ve výrokové části usnesení ze dne 13. 1. 2015 a řízení o ní bylo zastaveno. Dále žalobkyně uvedla, že o prvních měsících roku 2014, tedy o dávce za leden a únor nebylo dosud meritorně rozhodnuto,

což není logické. Rovněž řízení o dávce za březen 2014 je vedeno samostatně. Žalobkyně navrhovala, aby soud napadené rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení a žalobkyni přiznal právo na náhradu hotových výdajů za dva úkony ve výši 600 Kč podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. za podání žaloby a podání ze dne 7. 7. 2015.

V písemném vyjádření k žalobě žalovaný uvedl, že důvodem zastavení řízení byla skutečnost, že žalobkyně podala dne 28. 4. 2014 žádost o doplatek na bydlení. Na jejím základě jí byla oznámením dne 3. 10. 2014 přiznána dávka doplatek na bydlení od dubna 2014 a tato dávka jí byla vyplacena i za červenec 2014, ve kterém byla podána druhá žádost. Žalovaný uvedl, že podle § 4 odst. 4 zákona č. 111/2004 Sb., o pomoci v hmotné nouzi,

je doplatek na bydlení dávkou měsíčně se opakující. Vzhledem k tomu, že dávka doplatku na bydlení byla žalobkyni přiznána na základě žádosti ze dne 28. 4. 2014, je žádost ze dne

23. 7. 2014 druhou žádostí v téže věci a v řízení je dána překážka podle a je důvod zastavit řízení podle . Žalovaný dále poznamenal, že překročení zákonné lhůty pro vydání rozhodnutí není vadou řízení,

která by byla schopna ovlivnit rozhodnutí ve věci samé. Podání nové žádosti není řešením průtahů, i obsahují nástroje proti nečinnosti. Žalovaný dodal, že meritorně není o dávkách rozhodnuto, neboť žalobkyně nesouhlasila s výší dávky. Žalovaný z uvedených důvodů navrhoval, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

Ze správního spisu soudu vyplynulo, že žalobkyně podala dne 23. 7. 2014 žádost o dávku hmotné nouze – doplatek na bydlení, jež byla zaevidována pod č. j. 97301/2014/LIB. Žalobkyně o doplatek na bydlení požádala také dne 28. 4. 2014, žádost byla evidována pod č. j. 67961/2014/LIB. Obsahem správního spisu soudu postoupeného soudu žalovaným

ve věci obdobné žaloby žalobkyně sp. zn. bylo doloženo, že k posledně uvedené žádosti bylo žalobkyni oznámením ze dne 3. 10. 2014 sděleno, že se jí přiznává dávka doplatek na bydlení ve výši 102 Kč měsíčně od dubna 2014. Oznámením ze dne 22. 10. 2014 bylo žalobkyni sděleno, že dávka doplatek na bydlení na základě žádosti č. j. 67961/2014/LIB se od 1. 5. 2014 zvyšuje na částku 312 Kč měsíčně. Oznámením ze dne 6. 11. 2014 bylo žalobkyni sděleno, že dávka doplatek na bydlení č. j. 67961/2014/LIB se z částky 312 Kč zvyšuje na částku 3 114 Kč měsíčně od 1. 7. 2014. Rozhodnutím ze dne 1. 12. 2014, č. j. 138811/2014/LIB, úřad práce vyslovil, že dávka doplatek na bydlení pod

č. j. 67961/2014/LIB se od 1. 8. 2014 snižuje z 3 114 Kč na 312 Kč měsíčně. Soud považuje za nutné poznamenat, že z úřední činnosti, konkrétně ze správního spisu předloženého žalovaným ve věci pod sp. zn. , je mu známo, že veškerá oznámení úřadu práce žalobkyně napadá námitkami, proti rozhodnutím pak brojí odvoláními.

Usnesením ze dne 13. 1. 2015, č. j. 1924/2015/LIB, úřad práce podle a rozhodl o zastavení řízení o přiznání doplatku na bydlení zahájeného na základě žádosti ze dne 23. 7. 2014 s odůvodněním, že žalobkyně je současně posuzována na jiné žádosti o doplatku na bydlení pod č. j. 67961/2014/LIB, a to v souladu s .

K odvolání žalobkyně bylo uvedené usnesení částečně změněno tak, že uvedení ve výrokové části usnesení bylo doplněno o odst. 1 písm. e) ,

ve zbytku bylo prvostupňové rozhodnutí potvrzeno. V odůvodnění žalovaný uvedl, že žádost žalobkyně ze dne 28. 4. 2014, pod č. j. 67961/2014/LIB, za rozhodné období duben 2014 byla úřadem práce vyhodnocena oznámením ze dne 3. 10. 2014, kterým byla dávka doplatek za bydlení od dubna 2014 přiznána. S odkazem na § 4 odst. 2 zákona o pomoci v hmotné nouzi žalovaný uvedl, že se podává jen jedna žádost, z té se vychází pro další následující měsíce. V případě žalobkyně tak došlo k novému podání žádosti o dávku opět v červenci 2014 a dále každý následující měsíc. Po vyplacení dávky za měsíc duben, květen, červen 2014 posuzoval úřad práce další rozhodné období a nárok na dávku přehodnotil a oznámením ze dne

6. 11. 2014 rozhodl, že se dávka doplatek na bydlení žalobkyni od 1. 7. 2014 zvyšuje z 312 Kč na 3 114 Kč měsíčně. Uvedená výše byla žalobkyni vyplacena dne 13. 11. 2014. Vzhledem k tomu, že žádost podaná v dubnu 2014 je žádostí běžící, nadbytečné žádosti se zastavují, dvakrát na stejnou dávku nelze vyplácet. Žalovaný vytkl úřadu práce, že uvedl pouze , uvedené pochybení podle žalovaného nemělo vliv na věcné posouzení věci. Žalovaný uzavřel tím, že úřad práce nepochybil, když řízení o žádosti zastavil, neboť ve stejné věci bylo rozhodnuto na základě žádosti ze dne 28. 4. 2014 a dávka na červenec 2014 byla přiznána a vyplacena.

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v řízení dle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“) a dospěl k závěru, že je na místě rozhodnutí žalovaného zrušit pro vady řízení ve smyslu , a to bez jednání v souladu s a

Soud je ve správním soudnictví striktně vázán uplatněnými žalobními body, v jejichž intencích v souladu s napadené správní rozhodnutí podrobí soudnímu přezkumu. Z úřední povinnosti soud přihlíží k vadám, které způsobují nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nesrozumitelnost či nedostatek důvodů podle , neboť nepřezkoumatelnost rozhodnutí pojmově vylučuje jeho přezkum v mezích žalobních námitek. Nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nesrozumitelnost způsobuje mj. též vzájemná rozpornost výroku a odůvodnění. Nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů je pak spatřována i v tom, že se správní orgán nevypořádá se všemi základními námitkami účastníka řízení. Právě takové vady napadeného rozhodnutí soud shledal v souzené věci.

Předmětem soudního přezkumu v dané věci jsou rozhodnutí správních orgánů o zastavení řízení o žádosti žalobkyně ze dne 23. 7. 2014 o dávku hmotné nouze – doplatek na bydlení.

Soud předesílá, že ustanovení upravuje dvě překážky pro vedení správního řízení, které od sebe, stejně jako doktrína a judikatura, odlišuje. Podle [z]ahájení řízení u některého správního orgánu brání tomu, aby o téže věci z téhož důvodu bylo zahájeno řízení u jiného správního orgánu. Podle odst. 2 cit. ustanovení [p]řiznat totéž právo nebo uložit tutéž povinnost lze z téhož důvodu téže osobě pouze jednou.

Podle je tedy překážkou správního řízení zahájení řízení o téže věci u některého správního orgánu. Jde o překážku litispendence, tedy překážku zahájeného a probíhajícího řízení, pokud je splněna podmínka totožnosti věci. Pokud takovou překážku řízení správní orgán zjistí, řízení zastaví podle , které na ustanovení definující překážku litispendence výslovně odkazuje.

Ustanovení pak stanoví překážku rei iudicatae, tedy překážku věci pravomocně rozhodnuté, je-li splněna podmínky totožnosti práva či povinnosti. Nutno dodat, že překážku rei iudicatae vytvoří správní rozhodnutí, kterým bylo právo pravomocně přiznáno či povinnost pravomocně uložena, nikoli rozhodnutí negativní, zamítavé. Rovněž zjištění překážky věci pravomocně rozhodnuté je důvodem zastavení řízení. Ustanovení však na rozdíl od překážky litispendence dle , výslovně na překážku rei iudicatae nepamatuje. V úvahu připadá zastavení řízení dle z důvodu, že jde o žádost zjevně právně nepřípustnou, neboť nelze žádat o právo, které již bylo pravomocně přiznáno (srov. , komentář, 4. vydání, autorů Jemelka, Pondělíčková, Bohadlo, C. H. Beck, 2013, str. 227). Případně by bylo možné obecně odkázat na ustanovení , jak naznačuje rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 3. 2012, č. j. -151 (všechny rozsudky Nejvyššího správního soudu dostupné na www.nssoud.cz).

V souzeném případu však z rozhodnutí úřadu práce, jež tvoří s rozhodnutím žalovaného jako odvolacího orgánu jeden významový celek, nelze seznat, zda k zastavení řízení o žádosti žalobkyně o dávku hmotné nouze doplatek na bydlení, podané dne 23. 7. 2014 a evidované pod č. j. 97301/2014/LIB, došlo z důvodu zahájení řízení o téže věci či z důvodu již přiznaného práva na tuto dávku.

Úřad práce ve výrokové části usnesení o zastavení řízení ze dne 13. 1. 2015 uvedl obecně ustanovení a . V odůvodnění hovořil o tom, že žalobkyně „je posuzována současně na jiné žádosti o doplatku na bydlení vedené pod č. j. 67961/2014/LIB“, tedy jinými slovy, že probíhá řízení o téže věci na základě žádosti žalobkyní podané dříve,

což by odpovídalo zjištěné překážce litispendence ve smyslu . Zároveň však úřad práce vyslovil, že řízení bylo zastaveno v souladu s . To v rozporu s dříve učiněným konstatováním naznačuje, že dávka doplatek na bydlení byla již žalobkyni pravomocně přiznána. Z odůvodnění usnesení však nevyplývá, a neplyne to ani z obsahu předloženého správního spisu, jakým pravomocným rozhodnutím se tak mělo stát.

Popsaný rozpor neodstranil ani žalovaný. Ten sice úřadu práce vytknul obecné užití ustanovení (jež je ustanovením procesněprávním nikoli hmotněprávním, jak žalovaný uvedl), a to z důvodu jeho členění na odst. 1 písm. a) až h) a odst. 2, a doplnil,

že řízení bylo zastaveno podle , tedy že byla zjištěna překážka dle , ovšem nijak výslovně nekorigoval odůvodnění prvostupňového rozhodnutí, jež uzavřelo s tím, že bylo rozhodnuto o zastavení řízení v souladu s . Také žalovaný v odůvodnění svého rozhodnutí zmiňoval, že žalobkyně již dříve o doplatek na bydlení požádala v dubnu 2014 a „že žádost podaná v dubnu 2014 je žádostí běžící“. To by odpovídalo tomu, že žalovaný považuje za důvod zastavení řízení podle zjištěnou překážku zahájeného řízení v totožné věci ve smyslu . Tomuto závěru ostatně odpovídá i zmínka žalovaného ve vyjádření k žalobě, že meritorně není o žádostech žalobkyně rozhodnuto. V rozporu s tím však i žalovaný odůvodnění svého rozhodnutí uzavřel tím, že bylo na místě řízení zastavit, neboť ve stejné věci bylo rozhodnuto na základě žádosti ze dne 28. 4. 2014, č. j. 67961/2014/LIB,

když předeslal, že od 1. 7. 2014 byl doplatek na bydlení zvýšen z částky 312 Kč na 3 114 Kč oznámením ze dne 6. 11. 2014. Ani z napadeného rozhodnutí, ani z obsahu předloženého správního spisu nevyplývá, že by doplatek na bydlení za červenec 2014 byl přiznán rozhodnutí pravomocným (k tomu srov. též a zákona o pomoci v hmotné nouzi). Soud z odůvodnění rozhodnutí žalovaného ani neseznal, že by žalovaný užil analogicky z důvodu existence překážky rei iudicatae.

Za dané situace má soud za to, že rozhodnutí žalovaného je ve spojení s prvostupňovým rozhodnutím nesrozumitelné, když výroková část neodpovídá důvodům rozhodnutí obsaženým v odůvodnění, když i tyto důvody zastavení řízení o žádosti žalobkyně ze dne 23. 7. 2014 nejsou jednoznačné.

Žalovanému lze rovněž vytknout, že nijak nereagoval na odvolací námitky žalobkyně týkající se procesního postupu správního orgánu v rozporu s , odst. 3 , který dle žalobkyně ovlivnil průběh správního řízení. V napadeném rozhodnutí se žalovaný k namítanému odvolacímu důvodu nijak nevyjádřil. Tuto vadu rozhodnutí pak žalovaný nemůže zhojit tím, že se k vznesené výhradě žalobkyně vyjádří dodatečně v písemném vyjádření k žalobě. V této části je tak rozhodnutí žalovaného nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.

Soud proto postupem podle ve spojení s zrušil napadené rozhodnutí pro vady řízení a věc v souladu s vrátil k dalšímu řízení žalovanému.

V dalším řízení je žalovaný vysloveným právním názorem soudu vázán ve smyslu Jeho úkolem bude vady rozhodnutí odstranit tak, aby bylo zřejmé,

zda pokračování v řízení o žádosti žalobkyně o dávku doplatek bydlení ze dne 23. 7. 2014 skutečně brání překážka dříve zahájeného a stále probíhajícího řízení o téže věci podle a je tak důvod zastavit řízení dle , či je dána překážka věci pravomocně rozhodnuté ve smyslu . V takovém případu pak musí být z rozhodnutí o zastavení řízení zřejmé, jaké konkrétní pravomocné rozhodnutí takovou překážku rei iudicatae vytvořilo. Dále bude povinností žalovaného řádně se vypořádat se všemi základními odvolacími námitkami žalobkyně.

O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s věta první , podle něhož má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl.

Úspěšné žalobkyni proto soud přiznal náhradu nákladů řízení, a to hotových nákladů řízení ve smyslu v paušální výši 300 Kč za 1 úkon právní služby,

a to podání žaloby. K tomuto rozhodnutí soud vedly závěry Ústavního soudu v nálezu ze dne 7. 10. 2014, , jehož se ostatně žalobkyně výslovně dovolávala, neboť na takovou náhradu nákladů řízení by měla žalobkyně právo, pokud by byla zastoupena advokátem

(srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 11. 2014, č. j. -20 či ze dne 15. 1. 2015, č. j. -47). Požadovala-li žalobkyně také paušální náhradu nákladů řízení v souvislosti s podáním ze dne 7. 7. 2015, pak soud jí právo na náhradu hotových nákladů v souvislosti s tímto podáním nepřiznal, neboť se nejednalo o písemné podání ve věci ve smyslu , advokátního tarifu. Žalovanému soud uložil, aby náhradu nákladů řízení žalobkyně zaplatil v přiměřené lhůtě

15 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám jejího obecného zmocněnce.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

V Liberci dne 2. září 2015.

Mgr. Lucie Trejbalová,

samosoudkyně