Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

2 As 200/2015 - 47

- 48

pokračování

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců JUDr. Karla Šimky a Mgr. Evy Šonkové v právní věci žalobce: A. H., proti žalovanému: Nejvyšší správní soud, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 12. 2014, č. j. - 54, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. 6. 2015, č. j. – 30,

t a k t o :

I. Řízení s e z a s t a v u j e .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Dne 5. 6. 2015 bylo Nejvyššímu správnímu soudu prostřednictvím Krajského soudu v Brně doručeno podání žalobce ze dne 3. 8. 2015, kterým brojí proti několika usnesením Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“), mezi něž náleží i nadepsané usnesení krajského soudu (dále jen „napadené usnesení“).

Napadeným usnesením odmítl krajský soud žalobcovu žalobu směřující proti shora označenému usnesení Nejvyššího správního soudu. V odůvodnění odmítavého výroku přitom uvedl, že v jím posuzované věci nešlo o žalobu proti rozhodnutí správního orgánu, nýbrž o žalobu proti rozhodnutí soudu. Rozhodování Nejvyššího správního soudu v rámci výkonu soudnictví není rozhodování či postupem orgánu v oblasti veřejné správy ve smyslu , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), a proto se proti němu nelze bránit žalobou ve správním soudnictví ve smyslu Žaloba proti úkonu jiného orgánu než orgánu správního je návrhem nepřípustným, který soud odmítne podle

Žalobce se daným podáním domáhá zrušení napadeného usnesení a vrácení věci krajskému soudu k dalšímu řízení. Toto podání označil žalobce výslovně jako žalobu a doručil je Krajskému soudu v Českých Budějovicích. Ten vyhodnotil podání žalobce na základě jeho obsahu jako kasační stížnost, pročež je s odkazem na ustanovení postoupil Nejvyššímu správnímu soudu. Nejvyšší správní soud k tomuto toliko podotýká, že dle citovaného ustanovení postoupí kasační stížnost Nejvyššímu správnímu soudu právě soud, který (kasační stížností) napadené rozhodnutí vydal, byla-li tato kasační stížnost podána u tohoto soudu. Jelikož v nynější věci nenastaly předpoklady pro postup dle , bylo namístě postupovat dle ustanovení věty první , dle kterého věcně nepříslušný soud (kterým je krajský soud pro řízení o kasační stížnosti) postoupí návrh k vyřízení soudu věcně a místně příslušnému, byl-li u něj takový návrh podán. Jedná se však o toliko formální nedostatek bez vlivu na výslednou zákonnost postupu předkládajícího soudu či zachování procesních práv žalobce.

Nejvyšší správní soud se v rámci vyhodnocování naplnění podmínek řízení nejprve zabýval otázkou, zda je předmětné podání kasační stížností ve smyslu Dle věty první tohoto ustanovení je kasační stížnost opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu ve správním soudnictví, jímž se účastník řízení, z něhož toto rozhodnutí vzešlo, nebo osoba zúčastněná na řízení domáhá zrušení soudního rozhodnutí.

Dle ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), jejž lze s ohledem na použít přiměřeně v soudním řízení správním, a tedy na základě též v řízení o kasační stížnosti, je soud povinen posuzovat každý úkon účastníka řízení podle jeho obsahu, i když je nesprávně označen.

Nejvyšší správní soud konstatuje, že hlavním cílem žalobcem učiněného podání je zahájení soudního přezkumu rozhodnutí krajského soudu ve věci správního soudnictví. Z povahy argumentace žalobce je přitom zřejmé, že nezamýšlel podat ústavní stížnost dle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Rovněž předmětné podání nelze kvalifikovat jako správní žalobu dle , neboť touto nelze docílit přezkumu soudního rozhodnutí vydaného v rámci výkonu soudní moci, kterého se však žalobce výslovně domáhal.

Jediným opravným prostředkem, jehož užití přichází za těchto okolností v úvahu, je právě kasační stížnost. Podání žalobce je kasační stížností, neboť směřuje proti rozhodnutí krajského soudu ve správním soudnictví, přičemž žalobce byl účastníkem soudního řízení správního, ze kterého napadené usnesení vzešlo a domáhá se jeho zrušení, čímž jsou splněny obligatorní znaky kasační stížnosti dle Krajský soud v Českých Budějovicích postupoval správně, pokud dospěl ke stejnému závěru a podání žalobce postoupil Nejvyššímu správnímu soudu.

Stěžovatel spolu s podáním kasační stížnosti nezaplatil soudní poplatek spojený s podáním kasační stížnosti a rovněž nedoložil splnění podmínky zastoupení advokátem podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “). Nejvyšší správní soud proto stěžovatele usnesením ze dne 18. 8. 2015, č. j. – 39, vyzval, aby ve lhůtě jednoho týdne od doručení tohoto usnesení zaplatil soudní poplatek za kasační stížnost a aby ve lhůtě jednoho týdne od doručení usnesení předložil plnou moc udělenou advokátovi k zastupování v řízení o kasační stížnosti, nebo ve stejné lhůtě prokázal, že má vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Stěžovatel byl též poučen o možnosti požádat soud o osvobození od soudních poplatků ve lhůtě stanovené pro zaplacení soudního poplatku za kasační stížnost.

Stěžovatel na toto usnesení reagoval podáním ze dne 27. 8. 2015, v němž zdůraznil, že výše označené podání, Nejvyšším správním soudem posouzené jako kasační stížnost, označil výslovně jako žalobu, za žalobu je považuje a proto je také podal ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích. Stěžovateli uvedl, že mu není zřejmé, z jakého podání Nejvyšší správní soud dovozuje, že jde o kasační stížnost a že má toto podání všechny náležitosti kasační stížnosti. V této otázce odkazuje Nejvyšší správní soud na výše uvedené zdůvodnění kvalifikace stěžovatelova původního podání jako kasační stížnosti; stěžovatelovo podání přitom nelze považovat za zpětvzetí kasační stížnosti.

Stěžovatel ve stanovené lhůtě soudní poplatek spojený s podáním kasační stížnosti nezaplatil, a neučinil tak ani později. Rovněž nevyužil možnosti požádat o osvobození od soudních poplatků. Nejvyšší správní soud proto řízení podle , o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s ustanovením , zastavil.

S ohledem na skutečnost, že zdejší soud řízení o stěžovatelově kasační stížnosti zastavil, byla již nerozhodná otázka splnění podmínky zastoupení stěžovatele podle

Na okraj Nejvyšší správní soud uvádí, že se nezabýval podnětem k zahájení kárného řízení ve věci stěžovatelem určených soudců Krajského soudu v Brně, jenž byl stěžovatelem zahrnut do kasační stížnosti, neboť k jeho projednání není zdejší soud příslušný. V tomto směru považuje za vhodné zdůraznit, že kárným soudem jednajícím ve věcech kárné odpovědnosti soudců je sice na základě , o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), Nejvyšší správní soud, nicméně řízení ve věci kárné odpovědnosti soudce lze zahájit pouze na návrh dle tohoto zákona, který může být podán toliko osobou k tomu oprávněnou dle a násl. tohoto zákona, kterou stěžovatel zjevně není.

Pokud jde o námitku podjatosti směřující proti členům soudního senátu krajského soudu, jenž vydal napadené usnesení, konstatuje Nejvyšší správní soud, že námitku podjatosti je třeba vznést v souladu s ustanovením zásadně ještě za trvání řízení, na kterém se údajně podjatý soudce podílí. Pokud to není z objektivních důvodů možné, například dozví-li se účastník řízení o důvodu podjatosti soudce až poté, kdy bylo ve věci samé rozhodnuto, lze se nápravy domáhat cestou kasační stížnosti [srov. , za dodržení podmínky ustanovení téhož zákona]. Vypořádání takové kasační námitky je však součástí věcného posouzení důvodnosti kasační stížnosti, ke kterému v důsledku nezaplacení soudního poplatku a následného zastavení řízení nemohlo dojít.

Výrok o nákladech řízení se opírá o ve spojení s , podle něhož nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 10. září 2015

JUDr. Miluše Došková

předsedkyně senátu