Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

Nao 223/2015 - 27

- 29

pokračování

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Hubáčka a soudců JUDr. Elišky Cihlářové a JUDr. Tomáše Foltase v právní věci žalobce: P. Č., proti žalovanému: Nejvyšší správní soud, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno, o žalobě proti nezákonnému zásahu ze dne 17. 9. 2012, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. 3. 2014, č. j. - 43, v řízení o vyloučení soudce JUDr. Josefa Baxy z projednávání a rozhodnutí věci ve smyslu ust. třetí věty ,

t a k t o :

Soudce Nejvyššího správního soudu JUDr. Josef Baxa j e v y l o u č e n z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. .

O d ů v o d n ě n í :

Sedmý senát Nejvyššího správního soudu v tomto řízení rozhoduje ve smyslu ust. třetí věty o vyloučení předsedy Nejvyššího správního soudu JUDr. Josefa Baxy jako soudce a předsedy senátu z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. .

Tento postup je odůvodněn faktem, že předseda Nejvyššího správního soudu JUDr. Josef Baxa, rozhodující jako předseda senátu v právní věci žalobce P. Č. proti žalovanému Nejvyššímu správnímu soudu, vedené u tohoto soudu pod sp. zn. , v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. 3. 2014, č. j. – 43, učinil dne 1. 7. 2015 do soudního spisu záznam v tomto znění: „V uvedené věci nemohu rozhodovat, neboť jsem v pozici žalovaného. Provedl jsem tedy jen neodkladné úkony a předkládám spis místopředsedovi NSS k opatření dle “.

Z tohoto důvodu byl místopředsedovi Nejvyššího správního soudu předložen spisový materiál k postupu podle ust. třetí věty p. a. Tento funkcionář zaujal stanovisko, že JUDr. Josef Baxa není vyloučen z rozhodování ve věci vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. . V tomto směru poukázal zejména na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. – 18, s tím, že důvody pro vyloučení tu nejsou. Vzhledem k tomu, že nespatřuje důvod podjatosti u JUDr. Josefa Baxy, je nutné, aby o věci rozhodl jiný senát Nejvyššího správního soudu.

Věc byla přidělena sedmému senátu Nejvyššího správního soudu, aby rozhodl o vyloučení ve smyslu ust. třetí věty

Sedmý senát tohoto soudu při svém rozhodování vyšel z následujícího obsahu soudního spisu:

Žalobce se žalobou ze dne 17. 9. 2012, doručenou Krajskému soudu v Brně dne 24. 9. 2012, domáhá vydání rozsudku v tomto znění: „Zakazuje se předsedovi Nejvyššího správního soudu, aby pokračoval v porušování žalobcova práva na procesní návrh, a přikazuje se mu, aby obnovil stav před zásahem, ke dni zadržení podání 5. dubna 2012 (Na 87/12, S 116/12), a neprodleně předal návrh na určení lhůty příslušnému senátu NSS“.

Žalobce spolu s podáním žaloby nezaplatil soudní poplatek.

Krajský soud v Brně (dále také „krajský soud“) proto vyzval žalobce usnesením ze dne 19. 6. 2013, č. j. – 22, k zaplacení soudního poplatku za podanou správní žalobu ve výši 2.000 Kč [položka č. 18 bod 2 písm. d) Sazebníku soudních poplatků, který je přílohou , o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů] ve lhůtě do 10 dnů od doručení toho usnesení. Přes tuto výzvu žalobce soudní poplatek nezaplatil a podáním ze dne 11. 7. 2013 požádal o osvobození od soudních poplatků.

Krajský soud s ohledem na judikaturu Nejvyššího správního soudu (zejména na rozsudek ze dne 19. 7. 2012, č. j. – 7) žádost žalobce o osvobození od soudních poplatků usnesením ze dne 28. 8. 2013, č. j. – 27, zamítl a současně vyzval žalobce, aby ve lhůtě 10 dnů od doručení tohoto usnesení zaplatil soudní poplatek ve výši 2.000 Kč.

Žalobce toto usnesení krajského soudu napadl kasační stížností, v níž zejména uvedl, že napadené rozhodnutí je „projevem svévole i nesoudnosti, počínaje výrokem a konče poučením“.

Rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 12. 2013, č. j. – 18, byla zamítnuta kasační stížnost žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. 8. 2013, č. j. – 27, a rozhodnuto o náhradě nákladů řízení.

Vzhledem k tomu, že žalobce soudní poplatek ve výši 2.000 Kč za podanou správní žalobu nezaplatil při podání žaloby, ani poté, co byl k jeho zaplacení správním soudem vyzván, Krajský soud v Brně usnesením ze dne 21. 3. 2014, č. j. – 43, řízení o žalobě ze dne 17. 9. 2012 (doručené dne 24. 9. 2012) zastavil podle ust. a ust. , o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů a současně rozhodl i o náhradě nákladů řízení.

Nejvyššímu správnímu soudu byla poté dne 15. 5. 2014 doručena kasační stížnost žalobce ze dne 13. 5. 2014, v níž žalobce brojí proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. 3. 2014, č. j. – 43.

Podle ust. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci tehdy, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.

Podle ust. soudce, který zjistí důvod své podjatosti, oznámí takovou skutečnost předsedovi soudu a v řízení zatím může provést jen takové úkony, které nesnesou odkladu. Předseda soudu na jeho místo určí podle rozvrhu práce jiného soudce nebo jiný senát. Má-li předseda soudu za to, že není dán důvod podjatosti soudce, nebo týká-li se věc předsedy soudu, rozhodne o vyloučení Nejvyšší správní soud usnesením, a jde-li o soudce, Nejvyššího správního soudu, jiný jeho senát.

Z ustálené judikatury Ústavního soudu vyplývá, že nestrannost soudce je především subjektivní psychickou kategorií, jež vyjadřuje vnitřní vztah soudce k projednávané věci. Při posuzování námitky podjatosti je však třeba nestrannost vnímat i z hlediska objektivního, tzn. zkoumat, zda skutečně existují objektivní okolnosti, jež vyvolávají oprávněné pochybnosti o nezaujatosti soudce v konkrétním případě. Jak se k této otázce vyjádřil Ústavní soud, vyloučení soudce z projednávání a rozhodování ve věci má být založeno nikoliv jen na skutečně prokázané podjatosti, ale již tehdy, jestliže lze mít pochybnosti o jeho nepodjatosti; při posuzování této otázky je tedy třeba učinit úvahu, zda – s ohledem na okolnosti případu – lze mít za to, že by soudce podjatý mohl být (viz nález Ústavního soudu ze dne 27. 11. 1996, sp. zn. , N 127/6 SbNU 429). Otázka podjatosti nemůže být ve všech případech postavena zcela najisto, nicméně rozhodovat o této otázce je nutno vždy na základě existujících objektivních skutečností, které k subjektivním pochybnostem osob zúčastněných na řízení vedou. K vyloučení soudce z projednání a rozhodnutí věci však může v zásadě dojít teprve tehdy, když je evidentní, že vztah soudce k dané věci, účastníkům nebo jejich zástupcům dosahuje takové povahy a intenzity, že i přes zákonem stanovené povinnosti nebudou moci nebo schopni nezávisle a nestranně rozhodovat (srov. nález Ústavního soudu ze dne 3. 7. 2001, sp. zn. , N 98/23 SbNU 11). Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v totiž představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon ( d). Tak jak zákon tuto příslušnost stanovil, je tato zásadně dána, a postup, kterým je věc odnímána příslušnému soudci a přikázána soudci jinému, je nutno chápat jako postup výjimečný.

Jak již bylo uvedeno, předseda (soudce a rozhodující předseda prvního senátu) Nejvyššího správního soudu JUDr. Josef Baxa sám oznámil důvod své podjatosti v právní věci žalobce P. Č. proti žalovanému Nejvyššímu správnímu soudu v záznamu ze dne 1. 7. 2015, který je založen v soudním spisu zn. , v němž uvedl: „V uvedené věci nemohu rozhodovat, neboť jsem v pozici žalovaného. Provedl jsem tedy jen neodkladné úkony a předkládám spis místopředsedovi NSS k opatření dle “.

Sedmý senát Nejvyššího správního soudu rozhodující o vyloučení ve smyslu ust. musí vzhledem ke shora uvedenému nejprve poukázat na nález Ústavního soudu ze dne 27. 11. 1996, sp. zn. , dostupný na www.nalus.usoud.cz, který mimo jiné konstatuje, že „…Nejde tudíž pouze o hodnocení subjektivního pocitu soudkyně, zda se cítí nebo necítí být podjatá, anebo hodnocení osobního vztahu k účastníkům řízení, ale o objektivní úvahu, zda - s ohledem na okolnosti případu – lze mít za to, že soudce by podjatý mohl být…“. Obdobně musí poukázat i na nález Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2007, sp. zn. , který je dostupný na www.nalus.usoud.cz, který mimo jiné vyslovil, že „…Při posuzování nestrannosti a nezávislosti soudce proto nelze zcela odhlédnout ani od jevové stránky věci, kdy je za validní kriterium považováno i tzv. zdání nezávislosti a nestrannosti pro třetí osoby, neboť i tento aspekt je důležitý pro zaručení důvěry v soudní rozhodování vůbec. I toto kriterium reflektuje sociální povahu soudního rozhodování, z níž vyplývá, že i když třeba reálný důvod k pochybnostem o nestrannosti a nezávislosti ve skutečnosti neexistuje – jak v subjektivní, tak dokonce i v objektivní poloze – nelze přehlížet ani existenci možného přesvědčení, že takový důvod dán je…“.

Poměr k věci ve smyslu ust. , který by jako jediný mohl v projednávané věci přicházet v úvahu, může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na výsledku projednávané věci. Tak je tomu v případě, kdy soudce sám by byl účastníkem řízení, ať na straně navrhovatele či na straně odpůrce, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen na svých právech (např. kdyby jinak mohl být osobou zúčastněnou na řízení). Vyloučen je také soudce, který získal o věci poznatky jiným způsobem než dokazováním při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování).

Sedmý senát Nejvyššího správního soudu, který rozhoduje o vyloučení ve smyslu ust. třetí věty , dospěl po posouzení všech uvedených skutečností a obsahu záznamu ze dne 1. 7. 2015 k závěru, že předseda Nejvyššího správního soudu JUDr. Josef Baxa jako rozhodující předseda senátu by s ohledem na všechny okolnosti případu mohl být v projednávané věci podjatý z důvodů uvedených v citovaném záznamu, ale i se zřetelem k obsahu žalobního petitu.

Způsobilost být účastníkem řízení má každý, kdo má způsobilost mít práva a povinnosti, tj. kdo je subjektem podle práva hmotného. Jsou to fyzické osoby, právnické osoby a stát; tuto způsobilost bude mít i ten, komu ji zákon výslovně přizná.

v obecných ustanoveních výslovně přiznává způsobilost být účastníkem řízení také soudům (srov. ust. podle kterého, je-li účastníkem soud, jedná za senát, jehož se věc týká, jeho předseda).

JUDr. Josef Baxa jako předseda Nejvyššího správního soudu vykonává kromě rozhodovací činnosti v jednotlivých věcech (např. ve věci ) také státní správu Nejvyššího správního soudu v rozsahu stanoveném ( , , a 2 ), spočívající mimo jiné i v zajišťování chodu soudu po stránce organizační [ ] a ve vyřizování stížností [ ]. Právě způsob vyřízení nejasného podání žalobce soudcem Nejvyššího správního soudu (dopis ze dne 12. 4. 2012, č. j. – 4) a následně vyřízení stížnosti žalobce předsedou Nejvyššího správního soudu (dopis ze dne 10. 7. 2012, č. j. S 116/2012 – 3) jsou pro žalobce podkladem pro formulaci žalobního petitu. Domáhá-li se proto žalobce petitem u správního soudu toho, že se „Zakazuje předsedovi Nejvyššího správního soudu, aby pokračoval v porušování žalobcova práva na procesní návrh, a přikazuje se mu, aby obnovil stav před zásahem, ke dni zadržení podání 5. dubna 2012 (Na 87/12, S 116/12), a neprodleně předal návrh na určení lhůty příslušnému senátu NSS“, je předseda Nejvyššího správního soudu JUDr. Josef Baxa v pozici žalovaného ( ), byť žaloba formálně směřuje proti Nejvyššímu správnímu soudu.

Tento procesní stav by mohl nadále vyvolávat z objektivního hlediska pochybnosti o nestrannosti rozhodujícího předsedy senátu Nejvyššího správního soudu JUDr. Josefa Baxy u účastníků řízení, ale i u tzv. třetích osob, pokud by tento funkcionář rozhodoval nejen o výše uvedeném petitu (aby právě JUDr. Josefu Baxovi bylo zakázáno pokračování v porušování žalobcova práva a přikázáno, aby obnovil stav před zásahem), ale i v poplatkové záležitosti, která mu předchází.

Sedmý senát Nejvyššího správního soudu je toho názoru, že zde nejde o případ, který byl judikatorně řešen v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 12. 2013, č. j. – 18 (v této věci je to předseda soudu (senátu) Nejvyššího správního soudu, který naopak tvrdí a poukazuje na to, že jen on sám ze senátu nemůže rozhodovat, neboť je v pozici žalovaného).

Vzhledem k uvedenému, rozhodl sedmý senát Nejvyššího správního soudu tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 17. září 2015

JUDr. Jaroslav Hubáček

předseda senátu