Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

Nad 253/2015 - 21

- 22

pokračování

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Jany Brothánkové a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Tomáše Langáška v právní věci žalobce: J. O., zastoupen JUDr. Jiřím Císařem, advokátem, se sídlem Hrnčířská 55/14, Ústí nad Labem, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 1292/25, Praha 5 - Smíchov, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 28. 5. 2015, č. j. 550 122 2265/44091-Mach, o nesouhlasu Krajského soudu v Ústí nad Labem s postoupením věci,

t a k t o :

K řízení j e místně p ř í s l u š n ý Krajský soud v Praze.

O d ů v o d n ě n í :

[1] Žalobou podanou dne 28. 7. 2015 u Krajského soudu v Plzni se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalované ze dne 28. 5. 2015, č. j. 550 122 2265/44091-Mach, jímž byly zamítnuty námitky žalobce a potvrzeno rozhodnutí o snížení invalidního důchodu žalobce.

[2] Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 12. 8. 2015, č. j. - 11, postoupil věc Krajskému soudu v Ústí nad Labem. Žalobce podal žalobu ve věci invalidního důchodu, a proto byl podle ustanovení a 3 , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), k řízení příslušný krajský soud, v jehož obvodu měl žalobce bydliště, popřípadě, v jehož obvodu se žalobce zdržoval. Žalobce byl v době podání žaloby ve výkonu trestu ve Věznici Horní Slavkov, trvalé bydliště má v K., obecným soudem je tak Okresní soud v Kladně, místně příslušným je podle ustanovení Krajský soud v Ústí nad Labem.

[3] Krajský soud v Ústí nad Labem nesouhlasil s postupem Krajského soudu v Plzni, a proto dne 3. 9. 2015 věc předložil ve smyslu ustanovení Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí o místní příslušnosti. K tomu uvedl, že žalobce, byť se v době podání žaloby nacházel ve Věznici Horní Slavkov, má bydliště v K., které je v působnosti Krajského soudu v Praze, neboť do obvodu tohoto soudu patří i Okresní soud v Kladně, jenž je obecným soudem žalobce.

[4] Žalobce ani žalovaná se ve lhůtě stanovené soudem nevyjádřili.

[5] Podle „[v]e věcech důchodového pojištění a dávek podle zvláštních předpisů vyplácených spolu s důchody1a) a ve věcech zaměstnanosti, ochrany zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele, dávek státní sociální podpory, dávek pěstounské péče, dávek pro osoby se zdravotním postižením, průkazu osoby se zdravotním postižením, příspěvku na péči a dávek pomoci v hmotné nouzi je k řízení příslušný krajský soud, v jehož obvodu má navrhovatel bydliště nebo sídlo, popřípadě, v jehož obvodu se zdržuje“.

[6] Nejvyšší správní soud skutkově obdobný případ posuzoval již v usnesení ze dne 8. 6. 2004, č. j. Nad 79/2004 - 25, č. NSS (všechna rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná na: www.nssoud.cz). Žalobce zde brojil u Krajského soudu v Ostravě žalobou proti rozhodnutí o zamítnutí jeho žádosti o plný invalidní důchod, přičemž uvedl jako adresu věznici, ve které v době podání žaloby vykonával trest odnětí svobody. Krajský soud v Ostravě posoudil svoji místní příslušnost a věc postoupil Krajskému soudu v Ústí nad Labem, v jehož obvodu měl žalobce bydliště. Nejvyšší správní soud následně při předložení věci dospěl k závěru, že místně příslušný byl Krajský soud v Ústí nad Labem. Rozhodující bylo totiž určení místní příslušnosti v souladu s prvním pravidlem v , podle něhož je třeba za bydliště žalobce jako fyzické osoby považovat místo, kde tato osoba bydlí s úmyslem se zde trvale zdržovat, a druhé pravidlo se mohlo uplatnit pouze tehdy, pokud nebylo možné zjistit místní příslušnost podle pravidla prvního.

[7] Uvedený závěr potvrdil a o nové důvody rozšířil Nejvyšší správní soud v usnesení ze dne 20. 3. 2013, č. j. - 16. K pojmu bydliště uvedl, že „[r]ovněž dostupné komentáře k pojmu ‚bydliště fyzické osoby‘, kteréžto určuje její obecný soud, vychází z toho, že bydlištěm se rozumí místo pobytu, tedy místo, ve kterém se daná osoba zdržuje s úmyslem zdržovat se zde trvale. Tento pojem nelze zaměňovat s pojmem ‚trvalý pobyt‘, jejž užívají předpisy, které upravují evidenci obyvatel. Rozhodující tedy není, kde je fyzická osoba přihlášena k pobytu a jakou adresu má uvedenu v občanském průkazu či jiném dokladu totožnosti, ale její bydliště skutečné, faktické. Tím je třeba rozumět obec nebo městský obvod, kde daná osoba bydlí s úmyslem se zde trvale zdržovat, tedy kde má byt, rodinu nebo kde pracuje, jestliže zde také bydlí“.

[8] S oběma shora citovanými rozhodnutími se Nejvyšší správní soud ztotožnil rovněž v usnesení 21. 4. 2015, č. j. Nad 87/2015 – 40, kde byl žalobce v době podání žaloby taktéž ve výkonu trestu ve věznici, přičemž Nejvyšší správní soud určil místní příslušnost soudu dle trvalého bydliště žalobce.

[9] Z citované judikatury, jež je plně aplikovatelná i na nyní posuzovaný případ, vyplývá, že pojem bydliště je nutné vykládat ve smyslu místa, kde navrhovatel bydlí s úmyslem se zde trvale zdržovat. Nejvyšší správní soud dále neshledal důvody, proč by se měl odchýlit od své konstantní rozhodovací praxe. Za místo, kde účastník bydlí s úmyslem se zde zdržovat trvale, zpravidla nebude možné pokládat věznici, kde účastník vykonává trest odnětí svobody, což je okolnost na jeho vůli nezávislá a z povahy věci dočasná.

[10] Přirozenou součástí pojmu „bydliště“ je skutečnost, že se navrhovatel v místě pobytu zdržuje dobrovolně, jenž je oproti pojmu „trvalý pobyt“ založen na právním uznání faktického stavu (srovnej věta první , , s věta první , o evidenci obyvatel, ve znění pozdějších předpisů). Nejvyšší správní soud proto vycházel z toho, že trvalý pobyt žalobce v K. je rovněž místem jeho bydliště, neboť ze spisu nevyplývá nic, z čeho by bylo možné usuzovat jinak. Okolnost, že se žalobce t. č. zdržuje ve Věznici Horní Slavkov, proto nemá na určení místní příslušnosti vliv.

[11] S ohledem na výše uvedené shledal Nejvyšší správní soud nesouhlas Krajského soudu v Ústí nad Labem s postoupením věci důvodným, a proto rozhodl podle tak, že k řízení je místně příslušný Krajský soud v Praze. Tímto rozhodnutím Nejvyššího správního soudu jsou soudy vázány.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 24. září 2015

Mgr. Jana Brothánková

předsedkyně senátu