Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

1 As 169/2015 - 32

pokračování - 34

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy a soudců JUDr. Marie Žiškové a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci žalobce: ZOD Haná, družstvo se sídlem ve Švábenicích, se sídlem Švábenice 348, Vyškov, zastoupen Mgr. Robertem Holmanem, advokátem se sídlem Slezská 13, Praha 2, proti žalovanému: Státní pozemkový úřad, se sídlem Husinecká 1024/11a, Praha 3, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 3. 2013, č. j. SPU 055790/2013, za účasti osoby zúčastněné na řízení: Město Ivanovice na Hané, se sídlem: Palackého náměstí 796/11, Ivanovice na Hané, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 25. 6. 2015, č. j. – 60,

t a k t o :

I. Kasační stížnosti s e p ř i z n á v á odkladný účinek.

II. Žalobci s e u k l á d á zaplatit do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí České republice – Nejvyššímu správnímu soudu soudní poplatek ve výši 1.000 Kč za podání návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

O d ů v o d n ě n í :

I. Vymezení věci

[1] Žalobce se u Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“) domáhal zrušení v záhlaví specifikovaného rozhodnutí žalovaného, jímž bylo zamítnuto žalobcovo odvolání proti rozhodnutí Ministerstva zemědělství, Pozemkového úřadu Vyškov, ze dne 2. 2. 2011, č. j. 950/2007/130763/P1/33-RI, jímž byl podle , o pozemkových úpravách, pozemkových úřadech a o změně , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen „ “) schválen návrh komplexních pozemkových úprav v k. ú. Chvalkovice na Hané, pod č. zakázky PÚ-726/2007sml. Krajský soud v záhlaví označeným rozsudkem žalobu zamítl.

[2] Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) včasnou kasační stížnost a požádal o přiznání odkladného účinku. Uvedl, že rozhodnutí o schválení návrhu pozemkových úprav je podle § 11 odst. 8 zákona o pozemkových úpravách závazným podkladem mj. pro rozhodnutí pozemkového úřadu podle § 10 odst. 2 tohoto zákona. Toto rozhodnutí však pozemkový úřad vydá až po prověření, zda nebyla proti rozhodnutí o schválení pozemkových úprav podána žaloba. V této souvislosti upozorňuje na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 2. 2007, sp. zn. , či rozsudek ze dne 29. 8. 2014, sp. zn. . Napadeným rozhodnutím byla zamítnuta žaloba proti rozhodnutí o schválení pozemkových úprav a formálně tak pozemkovému úřadu nic nebrání vydat rozhodnutí podle § 11 odst. 8 zákona o pozemkových úpravách. Z tohoto důvodu stěžovatel navrhuje přiznat odkladný účinek, neboť se jím prodlouží trvání překážky podle § 11 odst. 9 zákona o pozemkových úpravách.

[3] Nepřiznání odkladného účinku kasační stížnosti a případné vydání rozhodnutí podle § 11 odst. 8 zákona o pozemkových úpravách by jak pro stěžovatele, tak pro další vlastníky pozemků dotčených pozemkovými úpravami, znamenalo nepoměrně větší újmu, než jaká může vzniknout ostatním osobám v případě jeho nepřiznání. Pokud by odkladný účinek nebyl přiznán, hrozí zásah do vlastnického práva stěžovatele a dalších osob na základě rozhodnutí, jehož závazný podklad (tj. rozhodnutí o schválení pozemkových úprav) může být v důsledku vyhovění kasační stížnosti zrušen. Následně by nastal stav právní nejistoty ohledně vlastnictví všech pozemků dotčených pozemkovými úpravami, přičemž evidence a zápisy v katastru nemovitostí by neodpovídaly skutečnosti. Nadto v mezidobí může dojít k převodům vlastnictví k dotčeným pozemkům, důsledkem čehož může mít zrušení rozhodnutí o schválení pozemkových úprav negativní dopad i na práva třetích osob, respektive může dojít k obtížně reparovatelným následkům. Podle stěžovatele pak přiznání odkladného účinku není v rozporu s důležitým veřejným zájmem, naopak zajistí soulad s veřejným zájmem na ochranu vlastnického práva a ochranu jistoty ve vlastnických vztazích.

[4] Žalovaný byl vyzván k vyjádření se k návrhu na přiznání odkladného účinku. Této možnosti ovšem nevyužil a k návrhu se nevyjádřil.

II. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem

[5] Podle , (dále jen „ “) kasační stížnost nemá odkladný účinek. Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Ustanovení až 5 se užije přiměřeně. Odkladný účinek podle může být v řízení o kasační stížnosti přiznán a působit nejen ve vztahu k přezkoumávanému rozhodnutí krajského soudu (či jeho části), ale i přímo ve vztahu ke správnímu rozhodnutí (či jeho části), k jehož přezkumu se dotyčné řízení před krajským soudem vedlo (viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 12. 2005, č. j. - 96, publikované pod č. 786/2006 Sb. NSS).

[6] Možnost přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je ve smyslu podmíněna kumulativním naplněním dvou objektivních podmínek: 1) výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí by znamenaly pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a 2) přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.

[7] Důvody možného vzniku nepoměrně větší újmy stěžovatele oproti jiným osobám jsou zásadně individuální, závislé na osobě a situaci stěžovatele. Povinnost tvrdit a prokázat vznik újmy má proto stěžovatel, zpravidla poukazem na konkrétní skutkové okolnosti případu. Pokud jde o splnění druhého zákonného předpokladu, tj. že přiznání odkladného účinku není v rozporu s veřejným zájmem, soud vychází z povahy věci, z obsahu spisového materiálu, případně z vyjádření účastníků řízení o kasační stížnosti.

[8] Výše uvedené skutečnosti musel Nejvyšší správní soud vzít v potaz při poměřování újmy, která by mohla stěžovateli vzniknout nepřiznáním odkladného účinku a újmou, která by mohla vzniknout jiným osobám, pokud by k odložení účinků jinak závazného rozhodnutí došlo.

[9] V nyní posuzovaném případě stěžovatel tvrdí újmu spočívající v zásahu do vlastnického práva, jež by nastala v důsledku vydání rozhodnutí podle § 11 odst. 9 zákona o pozemkových úpravách, jehož závazným podkladem je rozhodnutí o schválení návrhu pozemkových úprav, které je nyní předmětem soudního přezkumu.

[10] Při zkoumání první ze zákonných podmínek nutno uvést, že podle § 11 odst. 8 zákona o pozemkových úpravách je schválený návrh pozemkových úprav závazným podkladem pro rozhodnutí pozemkového úřadu o výměně nebo přechodu vlastnických práv, určení výše úhrady a lhůty podle § 10 odst. 2, popřípadě o zřízení nebo zrušení věcného břemene k dotčeným pozemkům a pro zpracování obnoveného souboru geodetických informací. Rovněž je závazným podkladem pro rozhodnutí o přechodu vlastnických práv k pozemkům, na nichž se nacházejí společná zařízení. Tímto rozhodnutím zanikají dosavadní nájemní vztahy, zatímní bezúplatné užívání a časově omezený nájem k předmětným pozemkům, kterých se rozhodnutí týká.

[11] Podle § 11 odst. 9 zákona o pozemkových úpravách vydá pozemkový úřad rozhodnutí podle § 11 odstavce 8 téhož zákona po prověření, zda nebyla u příslušného soudu uplatněna žaloba proti rozhodnutí vydanému podle odstavce 4. Pokud žaloba podána byla, přeruší pozemkový úřad řízení, a to až do konečného rozhodnutí soudem.

[12] Smyslem této právní regulace se Nejvyšší správní soud zabýval již v usnesení ze dne 12. 2. 2007, č. j. - 69, v němž dospěl k závěru, že § 11 odst. 9 zákona o pozemkových úpravách „nutno vyložit nikoli doslovně (tedy že postačuje pouhé „prověření“ a bez ohledu na to, zda žaloba byla či nebyla podána, může poté pozemkový úřad rozhodnout podle § 11 odst. 8 zákona o pozemkových úpravách), nýbrž tak, že zjistí-li pozemkový úřad, že proti rozhodnutí o schválení návrhu pozemkových úprav byla žaloba podána, nesmí pozemkový úřad přede dnem vykonatelnosti rozhodnutí krajského soudu o ní vydat rozhodnutí podle § 11 odst. 8. Při jiné interpretaci by totiž toto ustanovení postrádalo jakýkoli rozumný smysl. Dožaduje-li se stěžovatel přiznání odkladného účinku kasační stížnosti s poukazem na to, že jeho přiznání bude znamenat zachování dosavadních vlastnických a uživatelských vztahů, je zřejmé, že nebylo třeba, aby v dřívějším řízení žádal o přiznání odkladného účinku žaloby, neboť v tomto směru jej poskytuje právě § 11 odst. 9 zákona o pozemkových úpravách.“

[13] K výše citovanému § 11 odst. 9 zákona o pozemkových úpravách se Nejvyšší správní soud vyjádřil rovněž v rozsudku ze dne 29. 8. 2013, č. j. - 16, v němž zdůraznil, že důsledkem podání žaloby je zachování dosavadních vlastnických a uživatelských vztahů, což pochopitelně omezuje především vlastníky dotčených pozemků v tom, že musí vyčkat rozhodnutí soudu, nicméně tento zásah není nepřiměřený účelu tohoto ustanovení. Nelze pominout, že rozhodovací mechanismus upravený v § 11 odst. 4 zákona o pozemkových úpravách vychází ze souhlasu většiny vlastníků dotčených pozemků s návrhem pozemkových úprav. Účelem § 11 odst. 9 zákona o pozemkových úpravách je tak mimo jiné ochrana menšinových vlastníků a posílení právní jistoty, že rozhodnutí o schválení návrhu pozemkových úprav obstojí z hlediska zákonnosti i ústavních principů ochrany vlastnictví. Na jeho základě totiž mohou být vydána rozhodnutí, která představují podstatný zásah do vlastnických práv, přičemž při jejich vydávání je pozemkový úřad rozhodnutím podle § 11 odst. 4 zákona o pozemkových úpravách vázán.

[14] Vzhledem k výše uvedenému lze dojít k závěru, že by újma hrozící stěžovateli v důsledku nepřiznání odkladného účinku byla nepoměrně větší, než možná újma hrozící jiným osobám v důsledku jeho přiznání. První kritérium přiznání odkladného účinku je proto splněno.

[15] Z obsahu správního spisu dále nejsou patrny žádné skutečnosti, na základě kterých lze mít za to, že by přiznání odkladného účinku bylo v rozporu s důležitým veřejným zájmem.

[16] Nejvyšší správní soud proto dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti ve smyslu , ve spojení s Rozhodl proto tak, že se kasační stížnosti odkladný účinek přiznává.

[17] Vzhledem k úpravě obsažené v § 11 odst. 9 zákona o pozemkových úpravách není v posuzovaném případě nutné, aby Nejvyšší správní soud vyslovil, že jím přiznaný odkladný účinek kasační stížnosti působí i ve vztahu k rozhodnutí správního orgánu. Přiznaný odkladný účinek kasační stížnosti tedy působí pouze ve vztahu k napadenému rozsudku a do rozhodnutí o kasační stížnosti se tak pozastavují účinky rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 25. 6. 2015, č. j. – 60, a pozemkový úřad nesmí v této věci vydat rozhodnutí podle § 11 odst. 8 zákona o pozemkových úpravách.

[18] Výrok č. II. usnesení vychází z toho, že povinnost zaplatit soudní poplatek za podání návrhu na přiznání odkladného účinku vzniká dnem právní moci rozhodnutí, jímž bylo o návrhu rozhodnuto a v němž byla navrhovateli uložena povinnost soudní poplatek zaplatit, podle , o soudních poplatcích, aplikovaného per analogiam (viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 2. 2012, č. j. - 32). Stěžovatel je tedy do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí povinen zaplatit soudní poplatek ve výši 1.000 Kč. Poplatek je možno zaplatit v hotovosti na pokladně soudu nebo na účet Nejvyššího správního soudu č. 3703-46127621/0710, vedený u České národní banky, pobočka Brno, variabilní symbol pro identifikaci platby je 1010416915.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 12. srpna 2015

JUDr. Josef Baxa

předseda senátu

Vyhovuji výzvě a zasílám v kolkových známkách určený soudní poplatek.

podpis .................................................

Místo pro nalepení kolkových známek: