Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

Nad 128/2015 - 59

- 60

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jana Passera a soudců Mgr. Davida Hipšra a JUDr. Michala Mazance v právní věci žalobce: GARLAND distributor, s. r. o., se sídlem Hradecká 1136, Jičín, zastoupeného Mgr. Kateřinou Kavalírovou, advokátkou, se sídlem Dukelská 15, Hradec Králové, proti žalovanému: Česká obchodní inspekce, ústřední inspektorát, se sídlem Štěpánská 15, Praha 2, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 4. 2013, čj. ČOI 142258/12/O100/1000/12/13/Be/Št, o nesouhlasu Krajského soudu v Praze s postoupením této věci Městským soudem v Praze,

t a k t o :

K projednání a rozhodnutí věci j e p ř í s l u š n ý Městský soud v Praze.

O d ů v o d n ě n í :

[1] Inspektorát České obchodní inspekce pro Středočeský kraj a hlavní město Prahu uložil žalobci rozhodnutím ze dne 19. 10. 2012, čj. 12/0913/12/22, pokutu ve výši 130 000 Kč za správní delikty podle a b), a , o technických požadavcích na výrobky, a povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1000 Kč.

[2] Ústřední ředitel České obchodní inspekce (dále jen „žalovaný“) výrokem I. rozhodnutí ze dne 18. 4. 2013, čj. ČOI 142258/12/O100/1000/12/13/Be/Št (dále jen „napadené rozhodnutí“), změnil rozhodnutí správního orgánu prvního stupně tak, že snížil pokutu uloženou žalobci na 120 000 Kč a doplnil skutkové vymezení deliktů. Výrokem II. napadeného rozhodnutí ve zbytku potvrdil prvoinstanční rozhodnutí.

[3] Žalobce podal dne 18. 6. 2013 žalobu k Městskému soudu v Praze, jíž se domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného. Usnesením ze dne 5. 7. 2013, čj. – 31, Městský soud žalobu postoupil Krajskému soudu v Praze. Postoupení odůvodnil tím, že v nyní projednávané věci správní orgán prvního stupně vykonával svou působnost v rámci Středočeského kraje. Rovněž správní delikt, o kterém bylo napadeným rozhodnutím rozhodnuto, byl spáchán ve Středočeském kraji. Platí proto zákonem stanovená fikce, že sídlo správního orgánu prvního stupně je v místě obvodu jeho působnosti, tedy v místě, které spadá do obvodu Středočeského kraje a do působnosti Krajského soudu v Praze.

[4] Krajský soud v Praze vyslovil dne 4. 5. 2015 s postoupením věci nesouhlas. Ustanovení , věta druhá , totiž uvádí, že má-li správní orgán sídlo mimo obvod své působnosti, platí, že má sídlo v obvodu své působnosti. Podle názoru Krajského soudu v Praze se však fikce upravená v tomto ustanovení dotýká pouze případů, kdy správní orgán sídlí mimo územní oblast své působnosti, tj. mimo území, kde je oprávněn vykonávat své pravomoci. Jen v těch případech se na něj pro účely určení místní příslušnosti hledí tak, jako by v obvodu své působnosti sídlil. Tuto základní tezi pak doprovodil rozsáhlou právní argumentací.

[5] Podle platí, že nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak, je k řízení místně příslušný soud, v jehož obvodu je sídlo správního orgánu, který ve věci vydal rozhodnutí v prvním stupni nebo jinak zasáhl do práv toho, kdo se u soudu domáhá ochrany. Má-li tento správní orgán sídlo mimo obvod své působnosti, platí, že má sídlo v obvodu své působnosti.

[6] Podle platí, že není-li soud, u něhož byl návrh podán, k jeho vyřízení místně příslušný, postoupí jej k vyřízení soudu příslušnému. Nesouhlasí-li tento soud s postoupením věci, předloží spisy k rozhodnutí o příslušnosti Nejvyššímu správnímu soudu. Rozhodnutím Nejvyššího správního soudu o této otázce jsou soudy vázány.

[7] V předložené věci se Nejvyšší správní soud musel zabývat tím, kde je sídlo správního orgánu, který ve věci rozhodoval v prvním stupni, a současně, zda je jeho sídlo uvnitř obvodu jeho působnosti nebo mimo něj. Na posouzení této otázky záviselo rozhodnutí o příslušnosti, neboť hypotéza právní normy obsažené v větě druhé, je vymezena slovy „má-li tento správní orgán sídlo mimo obvod své působnosti“. Inspektorát České obchodní inspekce pro Středočeský kraj a hlavní město Prahu, který rozhodoval ve věci v prvním stupni, však má sídlo v Praze, tedy zjevně v obvodu své působnosti; dispozice právní normy (právní fikce, podle níž „platí, že má sídlo v obvodu své působnosti“), se tak v daném případě pro nesplnění výchozí podmínky neuplatní. Je ostatně pojmově zcela vyloučeno, aby právní fikce nastupovala tam, kde se její účinek ve výsledku kryje s reálným stavem.

[8] Jakým způsobem je územní obvod působnosti správního orgánu vymezen, stejně tak jako na kterém místě tohoto územního obvodu správní orgán svou kompetenci v konkrétním případě uplatnil, je pro určení místní příslušnosti soudu bez významu, právní norma tuto skutečnost jako relevantní nestanoví a v projednávané věci zde nejsou ani jiné skutečnosti, jež by mohly vést k jejímu odlišnému výkladu či dokonce k jejímu neaplikování a nahrazení normou jinou. Místní příslušnost soudu se tak řídí výhradně ustanovením , věty první,

[9] S ohledem na výše uvedené proto rozhodl, že soudem místně příslušným k projednání a rozhodnutí věci je Městský soud v Praze.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně 18. srpna 2015

JUDr. Jan Passer

předseda senátu