Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

10 A 73/2015 - 42

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Marie Trnkové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce SKLOFORM, a.s., zast. JUDr. Jaroslavem Ortmanem, advokátem se sídlem Hořovice, Husovo nám. 65/2, proti žalovanému Státnímu úřadu inspekce práce, se sídlem Opava, Kolářská 451/13, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 13. 2. 2015, čj. 105/1.30/15-2, t a k t o :

Žaloba se z a m í t á .

Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se žalobou domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného, jímž bylo rozhodnuto o jeho odvolání proti rozhodnutí Oblastního inspektorátu práce pro Jihočeský kraj a Vysočinu se sídlem v Českých Budějovicích ze dne 10. 9. 2014 čj. 13962/5.30/14/14.3, jímž bylo rozhodnuto, že se žalobce dopustil správního deliktu na úseku odměňování zaměstnanců – neposkytnutím mzdy ve stanoveném termínu podle § 26 odst. 1 písm. c) zákona o inspekci práce, neboť neposkytl uvedeným zaměstnancům mzdu nejpozději v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém vzniklo zaměstnanci právo na mzdu, přičemž za tento správní delikt mu byla uložena pokuta 40.000 Kč. O odvolání žalobce bylo rozhodnuto tak, že prvostupňové rozhodnutí Oblastního inspektorátu práce bylo potvrzeno a odvolání žalobce jako nedůvodné zamítnuto.

Žalobce v žalobě uvádí, že Oblastní inspektorát práce pro Jihočeský kraj a Vysočinu provedl u žalobce kontrolu zaměřenou na dodržování povinností na úseku pracovního poměru dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, povinností na úseku pracovní doby a na úseku odměňování zaměstnanců. Výsledek kontroly byl zachycen v protokolu ze dne 22. 5. 2014. Prvostupňovým správním orgánem byla žalobci uložena pokuta ve výši 60.000 Kč, a to příkazem čj. 9524/5.30/2014/14.3. Proti tomuto příkazu podal žalobce odpor. Následně vydal oblastní inspektorát dne 10. 9. 2014 rozhodnutí, kterým žalobce uznal vinným ze správního deliktu dle § 26 odst. 1 písm. c) zákona o inspekci práce a uložil žalobci pokutu ve výši 40.000 Kč. Žalobce považuje postih za velmi tvrdý a je zcela neúměrný tomu, čeho se žalobce dopustil. Žalobce podniká více jak 20 let, prodlení při vyplacení mzdy se dopustil pouze jednou, a to ve vztahu ke čtyřem zaměstnancům. Žalobce je závislý při vyplácení mzdy zaměstnancům na úhradě od svých odběratelů. V daném případě byly odběratelé žalobce v prodlení s platbami, což bránilo žalobci dostát svým závazkům vůči zaměstnancům. Proto byla mzda uhrazena opožděně. Zaměstnanci však nebyli na odměně zkráceni a žádný majetkový prospěch žalobce z tohoto jednání neměl. Tvrzení žalovaného o nevyhnutelnosti uložení peněžité pokuty je v rozporu s právním řádem a neodpovídá náležitostem . Správní rozhodnutí musí vycházet ze zásad spravedlivého procesu, musí ctít práva a postavení účastníků řízení, má plnit své výchovné a preventivní cíle. Samotné projednání celé věci bylo pro žalobce dostatečným trestem a výstrahou do budoucna, aby k podobnému jednání již nedošlo. Uložení pokuty ve výši 40.000 Kč je zcela neúměrné jednání, jehož se žalobce dopustil a proto je jím navrhováno, aby rozhodnutí žalovaného bylo zrušeno.

Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Žalobce nerozporuje spáchání správního deliktu, za který mu byla pokuta uložena, namítá pouze výši uložené pokuty. Napadené rozhodnutí považuje za přezkoumatelné a správné. Prvostupňový správní orgán se podrobně zabýval odůvodněním uložené pokuty, žalovaný na toto rozhodnutí navázal a na straně 3 až 5 žalobou napadeného rozhodnutí odůvodnění pokuty doplnil.

Ze správního spisu byly zjištěny tyto rozhodné skutečnosti:

Dne 20. 5. 2014 byla u žalobce zahájena kontrola dodržování povinností vymezených v § 3 odst. 1 zákona o inspekci práce se zaměřením zejména na povinnosti na úseku pracovního poměru, dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, povinnosti na úseku pracovní doby a povinnosti na úseku odměňování zaměstnanců. O kontrole byl vyhotoven protokol, proti kterému žalobce nepodal námitky. Při kontrole oblastní inspektorát zjistil porušení na úseku odměňování zaměstnanců a dále, že žalobce při uzavření dohody o pracovní činnosti zaměstnance F.T. nesjednal výši odměny za vykonanou práci. K odstranění nedostatků bylo vydáno opatření ze dne 23. 5. 2014, kterým byla stanovena opatření k odstranění nedostatků zjištěných při kontrole a byl současně stanoven termín k podání písemné zprávy o odstranění nedostatků do 30. 7. 2014. Žalobce zaslal oblastnímu inspektorátu práce informaci o přijatých opatřeních.

Na základě výsledků kontroly vydal oblastní inspektorát práce příkaz čj. 9524/5.30/14/14.3 ze dne 1. 7. 2014, jímž žalobce byl uznán vinným za správní delikt dle § 26 odst. 1 písm. c) zákona o inspekci práce a byla mu uložena pokuta ve výši 60.000 Kč. Proti tomuto příkazu žalobce podal odpor. Dne 21. 8. 2014 se konalo ústní jednání, při kterém bylo provedeno dokazování listinnými důkazy. Žalobce nezpochybňoval skutková zjištění, nesouhlasil ovšem s pokutou, zejména poukázal na důvody, na základě kterých došlo ke zpoždění výplaty mezd. Oblastní inspektorát práce dne 10. 9. 2014 vydal rozhodnutí, kterým žalobce uznal vinným ze spáchání správního deliktu dle § 26 odst. 1 písm. c) zákona o inspekci práce a byla mu uložena pokuta ve výši 40.000 Kč. Toto rozhodnutí žalobce napadl odvoláním, ve kterém zejména uváděl, že mzda zaměstnanců placena byla se zpožděním z důvodu nedodržení závazků ze strany jeho odběratelů. Neměl dostatek finančních prostředků, proto ve čtyřech případech nevyplatil mzdu včas. Zaměstnance však v jejich odměnách nekrátil.

Napadeným rozhodnutím bylo odvolání žalobce zamítnuto a prvostupňové rozhodnutí potvrzeno. Námitka žalobce do výše uložené pokuty nebyla shledána důvodnou. Správní orgány hodnotily řádně zákonná kritéria k ukládání sankcí za správní delikt dle zákona o inspekci. Bylo postupováno v souladu s ustanovením § 36 odst. 1 zákona o inspekci práce. Žalovaným bylo poukázáno na to, že pokuta ve 40.000 Kč je schopna naplnit svou preventivní funkci a rovněž tak i funkci represivní. Pokuta nezpůsobí likvidaci účastníka řízení. Uložená pokuta je adekvátní rovněž k pokutám, které jsou obdobným subjektům ukládány za totožný správní delikt. Skutečnost, že žalobce se dostal do finančních problémů vinou odběratelů, kteří nespláceli žalobcovy pohledávky, a tím došlo k druhotné platební neschopnosti, byla zhodnocena jako polehčující okolnost, proto pokuta uložená příkazem ve výši 60.000 Kč byla následně snížena na 40.000 Kč. Jako přitěžující okolnost byla shledána pochybení žalobce ve vztahu ke čtyřem zaměstnancům, která nastala v jednotlivých případech více než dvakrát, u M.B. byla mzda chybně vyplacena dokonce osmkrát. Pokuta ve výši 40.000 Kč je dle žalovaného přiměřená.

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

Soud především poukazuje na to, že soudní přezkumné řízení je ovládáno dispoziční zásadou, která se projevuje ve vymezení žalobních bodů podle Dle uvedené normy musí být žalobní body formulovány tak, aby z nich bylo patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje žalobce napadené výroky rozhodnutí za nezákonné. Proto je vždy na žalobci, aby včas a řádně formuloval žalobní body, což v souzené věci znamená, z jakých skutkových a právních důvodů považuje žalobce výrok o výši sankce za nezákonný. Vymezenými žalobními body je soud vázán a právě v jejích mezích se napadeným rozhodnutím zabývá.

V daném případě žalobce považuje napadené rozhodnutí za nezákonné, neboť výše sankce byla stanovena v nepřiměřené výši. Výhrada žalobce tedy směřuje proti odůvodnění výroku o výši uložené pokuty. Žalobce tak namítá nesprávnost výše pokuty.

Žalobci byla uložena pokuta za správní delikt neposkytnutí mzdy ve stanoveném termínu podle § 26 odst. 1 písm. c) zákona o inspekci práce. Žalobce nezpochybňuje, že se uvedeného správního deliktu dopustil.

Při úvaze o výši pokuty musí správní orgán hodnotit kritéria, která jsou pro výši pokuty stanovena zákonem z pohledu konkrétních zjištění vyplývajících z provedeného řízení. V daném případě je správní orgán při stanovení výše pokuty vázán hledisky uvedenými v § 36 odst. 1 zákona o inspekci, dle něhož při určení výše pokuty právnické osobě se přihlédne k jejím poměrům, závažnosti správního deliktu, zejména ke způsobu jeho spáchání, jeho následkům a k okolnostem, za nichž byl spáchán. Z uvedeného vyplývá, že rozhodnutí správního orgánu musí obsahovat úvahu o tom, k jakým konkrétním skutečnostem správní orgány přihlížely jako ke skutečnostem rozhodujícím ve vztahu k rozsahu, závažnosti, způsobu, době trvání a následkům protiprávního jednání. Odůvodnění výše pokuty tedy musí vycházet ze zcela konkrétní logické a přezkoumatelné úvahy správních orgánů, na podkladě konkrétních zjištěných skutečností, které vyplynuly ze správního řízení. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí je zřejmé, že se žalovaný zabýval hledisky stanovenými v § 36 odst. 1 zákona o inspekci, a to jak správní orgán prvního stupně, tak i žalovaný. Nutno poznamenat, že rozhodnutí obou instancí tvoří jeden celek.

Soud poznamenává, že stanovení výše pokuty je správním uvážením. Při ukládání sankce správní orgány nevybočily z mezí zákona a správně aplikovaly kritéria stanovená zákonem pro ukládání sankcí za správní delikt na daném úseku. Poměry žalobce byly řádně zhodnoceny, bylo poukázáno jakého správního deliktu se žalobce dopustil. Pro danou věc je rozhodné, že se žalobce uvedeného správního deliktu dopustil a že při usuzování o výši sankce byla vzata na zřetel hlediska stanovená v § 36 zákona o inspekci práce. Odpovědnost za správní delikt na daném úseku je odpovědností objektivní, proto nepřichází v úvahu posuzování, šlo-li o delikt úmyslný, eventuálně zkoumat pohnutky žalobce. Dle soudu se zřetelem ke kritériím daným § 36 zákona o inspekci práce bylo správní uvážení o stanovení výše sankce aplikováno v souladu se zákonem. Správní uvážení nevybočuje z mezí a hledisek zákona, proto nelze žalobci přisvědčit, že uložená pokuta je nepřiměřená. Soud poznamená, že nic nebrání k tomu, aby žalobce požádal příslušný orgán o povolení splátek. Napadené rozhodnutí nebylo vydáno v rozporu s předpisy, kterých se žalobce dovolává.

K tvrzení žalobce o nepřiměřené výši pokuty a jeho likvidaci soud připomíná, že žalobce své tvrzení ve správním řízení ničím nedoložil, a proto není žádný skutkový podklad, na základě kterého by bylo možno o nepřiměřenosti sankce uvažovat. Žalobce v tomto smyslu ani žádné doplnění dokazování nenavrhl. Soud proto uzavřel, že o sankci ve zjevně nepřiměřené výši se v dané věci nejedná. Žalovaný zohlednil veškeré aspekty při stanovení výše pokuty v souladu s § 36 odst. 1 zákon o inspekce práce, když vycházel z toho, že žalobce se dopustil správního deliktu, přičemž se jednalo celkem o čtyři různé skutky. Sankce byla žalobci uložena dle ustanovení § 26 odst. 2 písm. c) zákona o inspekci práce, dle něhož se pachateli uloží pokuta až do výše 2.000.000 Kč. Skutečnost, že se žalobce dopustil několika skutků, byla hodnocena jako přitěžující okolnost. Výše uložené pokuty představuje 2 % horní hranice zákonného rozpětí sazby, z čehož plyne, že žalobci byla uložena pokuta ve spodní hranici zákonného rozpětí, a proto nelze pokutu ve stanovené výši považovat za nepřiměřenou. Z odůvodnění prvostupňového rozhodnutí vyplývá, že při určení výše pokuty bylo správně přihlédnuto i k provedeným opatřením ze strany žalobce směřujícím k nápravě kontrolou zjištěných nedostatků. Žalobce se k pochybení doznal, v průběhu kontroly spolupracoval a přijal i opatření k nápravě. Rovněž správně byla vyhodnocena polehčující okolnost, že mzda nakonec se zpožděním zaměstnancům byla vyplacena. Nedůvodná je výhrada žalobce, že správní orgán neprokázal, že nastaly nějaké negativní důsledky pro zpoždění výplaty mezd. V daném případě byl ze strany žalobce ohrožen zájem zaměstnance na včasném vyplacení mzdy. Při spáchání správního deliktu není relevantní skutečnost, zda zpoždění s výplatou mezd, tedy nevyplacení mzdy v termínu splatnosti, způsobilo potíže či nikoliv. Tato skutečnost není znakem spáchaného deliktu, proto správně prvostupňový správní orgán i žalovaný nevedl dokazování za účelem tohoto zjištění.

Žalobce jako zaměstnavatel byl povinen odměnu za práci v daném termínu zaměstnancům poskytnout. Skutečnost, že žalobce neměl dostatek finančních prostředků, eventuálně, že není podnikání žalobce výdělečné, není důvodem pro neuložení pokuty. V případě, že by soud přihlédl ke skutečnosti, že se žalobce nachází v nepříznivé ekonomické situaci, že nemá dostatek finančních prostředků na výplatu mezd, a proto mu nemůže být uložena pokuta, došlo by tak k diskriminaci subjektů, které se v příznivé situaci nacházejí a špatně hospodařící subjekty by pak beztrestně porušovaly zákony bez sankce. Jestliže žalobce není v likvidaci, přičemž sankce ve výši 40.000 Kč může být případně uhrazena i ve splátkách, soud uzavřel, že výše pokuty nemůže likvidaci žalobce přivodit. Tvrzení žalobce, že se nachází v druhotné platební neschopnosti, nebylo v průběhu správního řízení ani před soudem doloženo. Výše uložené pokuty rovněž nevybočuje z toho, jaké pokuty jsou ze strany žalovaného ukládány pachatelům u obdobně závažných správních deliktů v obdobné ekonomické situaci. V daném případě soud proto uzavřel, že výše pokuty je přiměřená, jestliže se výše pokuty pohybuje přibližně v rozsahu 2 % horní hranice zákonného rozpětí sazby. Výše pokuty odpovídá i rozhodovací praxi žalovaného, z takové praxe nebylo vybočeno. Ze zákonných kritérií vykročeno nebylo a úsudek o výši sankce je logický a přesvědčivý. Z rozhodnutí vyplývá, že se žalovaný řádně řídil kritérii vymezenými zákonem.

Soud po zhodnocení poměrů žalobce rovněž zhodnotil i další skutečnosti, které žalobce tvrdil a které vyplynuly v rámci správního řízení. Dospěl k závěru, že pokuta je přiměřená, poté co byla řádně vyhodnocená majetková situace za žalobce. Inspektorát při stanovení výše pokuty přihlédl správně i k tomu, že závadový stav byl odstraněn, byla přijata opatření, což vyplývá ze zprávy o odstranění nedostatků, ve které žalobce informoval správní orgán o přijatých opatřeních. Rovněž bylo i kladně hodnoceno, že žalobce svým zaměstnancům mzdu, byť opožděně, zaplatil. Tato okolnost však nezbavuje žalobce jeho odpovědnosti za protiprávní jednání, neboť bylo povinností žalobce včas a řádně vyplácet mzdy.

Soud k uložené sankci v podobě pokuty za deliktní jednání ve výši 40.000 Kč uvádí, že žalobce by měl mít na paměti, že za uvedený správní delikt mu mohla být uložena pokuta až do výše 2.000.000 Kč. Z právě uvedeného je zřejmé, že uložená pokuta byla vyměřena na samé spodní hranici přípustné zákonem.

Soud proto uzavřel, že žalobce zcela bezdůvodně namítá, že uložená pokuta byla vyměřena v nepřiměřené a nespravedlivé výši. Jestliže správní orgány dospěly k jednoznačnému závěru, že se žalobce dopustil předmětného správního deliktu, bylo jejich povinností za toto jednání žalobce postihnout, a to sankcí v podobě pokuty, a to až do výše 2.000.000 Kč.

Žalovaný rovněž správně odkázal na rozsudek NSS čj. -9, dle něhož musí být povinnost k sankčnímu plnění vždy pociťována tíživě, neboť i to je projevem jejího preventivního represivního účinku.

K námitce žalobce, že tvrzení žalovaného o nevyhnutelnosti uložení peněžité pokuty, je v rozporu se ČR a neodpovídá náležitostem , soud uvádí, že uvedená výhrada je obecná, proto soud k této výhradě pouze odkazuje na zákona o inspekci práce, dle něhož bylo v souladu ze strany žalovaného postupováno. Za tohoto stavu soud nemohl přisvědčit námitce, že v daném případě by bylo dostačující pouze projednání správního deliktu.

Ze shora uvedených důvodů soud žalobu z hlediska uplatněných žalobních námitek vyhodnotil jako nedůvodnou, a proto ji podle zamítl.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení dle , dle něhož soud nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce neměl v řízení úspěch a žalovanému žádné náklady řízení nad rámec jeho úřední činnosti nevznikly.

Podle nebylo třeba k projednání žaloby nařizovat jednání, protože účastníci projevili s takovým procesním postupem souhlas.

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Krajský soud v Českých Budějovicích

dne 18. srpna 2015

JUDr. Věra Balejová, v. r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení :

Prázdná Jaroslava