Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

57 A 102/2015 - 29

4

pokračování

U S N E S E N Í

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Alexandra Krysla a soudců Mgr. Jany Komínkové a Mgr. Jaroslava Škopka v právní věci žalobkyně: P.Š., IČ 73406937, zastoupené JUDr. Josefem Kašparem, advokátem v Karlových Varech, Jáchymovská 27/114, proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí, se sídlem Praha 10, Vršovická 65, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. června 2015 zn. 716/530/15/Se, 30022/ENV/15,

t a k t o :

Žaloba s e p o s t u p u j e k vyřízení Městskému soudu v Praze.

O d ů v o d n ě n í

Žalobkyně se žalobou domáhá zrušení výše označeného rozhodnutí žalovaného (dále též jen „napadené rozhodnutí“). Napadeným rozhodnutím bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí České inspekce životního prostředí, Oblastního inspektorátu Ústí nad Labem, pobočky Karlovy Vary, ze dne 19. února 2015 č.j. ČIŽP/44/OVH/SR01/1412055.005/15/DDZ, jímž byla žalobkyni uložena pokuta ve výši 50 000,-Kč za správní delikt podle , o vodách.

Doručením žaloby ke Krajskému soudu v Plzni (dále jen „soud“) bylo zahájeno řízení podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “).

Podle , , ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s kdykoliv za řízení přihlíží soud k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení). Mezi podmínky řízení patří mimo jiné místní příslušnost soudu.

Podle věty prvé nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak, je k řízení místně příslušný soud, v jehož obvodu je sídlo správního orgánu, který ve věci vydal rozhodnutí v prvním stupni nebo jinak zasáhl do práv toho, kdo se u soudu domáhá ochrany.

V daném případě zvláštní zákon ani jinak nestanoví.

V napadeném rozhodnutí je správní orgán I. stupně označen jako „Česká inspekce životního prostředí“.

Z usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 28.11.2012 č.j. – 71 (publikovaného ve Sb. NSS pod č. 2803/2013) se podává: „Pokud je k rozhodování o správních deliktech (např. dle , o České inspekci životního prostředí a její působnosti v ochraně lesa, , o ochraně přírody a krajiny, , o odpadech) příslušná Česká inspekce životního prostředí, rozhoduje o nich v prvním stupni; o odvolání rozhoduje Ministerstvo životního prostředí. Oblastním inspektorátům České inspekce životního prostředí zákon nesvěřil samostatné rozhodovací pravomoci. K řízení o žalobě proti těmto rozhodnutím je proto v souladu s ve znění účinném od 1. 1. 2012 místně příslušný krajský soud, v jehož obvodu sídlí ústředí České inspekce životního prostředí.“

Ve výše uvedeném usnesení Nejvyššího správního soudu se dále uvádí: „V předkládané věci má Nejvyšší správní soud posoudit, zda lze oblastní inspektorát České inspekce životního prostředí považovat za správní orgán, který ve věci vydal rozhodnutí v prvním stupni dle Nejvyšší správní soud o této otázce rozhodoval již v usneseních čj. Nad 9/2012 - 37, Nad 21/2012 - 38, Nad 39/2012 - 30 a Nad 79/2012 - 36 (všechna zde uváděná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz) a neshledal důvod k tomu, aby se v posuzovaném případě od těchto rozhodnutí odchýlil.

Za správní orgán lze považovat orgán moci výkonné, orgán územního samosprávního celku, jakož i fyzickou nebo právnickou osobu nebo jiný orgán, pokud jim bylo svěřeno rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy [ ]. Organizační složka správního orgánu může být správním orgánem rozhodujícím v prvním stupni pouze tehdy, svěřuje-li jí nějaký právní předpis určité samostatné rozhodovací pravomoci (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. - 84).

Oblastní inspektoráty České inspekce životního prostředí takové postavení nemají. Česká inspekce životního prostředí byla zřízena , o České inspekci životního prostředí a její působnosti v ochraně lesa, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “) jako orgán státní správy s celostátní působností. Ustanovení upravuje pouze postavení a interní organizaci České inspekce životního prostředí, nesvěřuje však jednotlivým oblastním inspektorátům samostatné rozhodovací pravomoci ani nevymezuje jejich působnost. Zákony upravující oblast ochrany životního prostředí rovněž nepředpokládají žádnou pravomoc jednotlivých oblastních inspektorátů, neboť zmiňují pouze Českou inspekci životního prostředí (například zákon o odpadech, , o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů, , o vodách a o změně některých zákonů, , o ochraně přírody a krajiny). O odvoláních proti rozhodnutím České inspekce životního prostředí rozhoduje žalovaný (srov. např. , ve spojení s zákona o odpadech). Oblastní inspektoráty jakožto dekoncentrované regionální složky České inspekce životního prostředí tak jednají a vykonávají činnost jejím jménem, a proto o nich nelze uvažovat jako o samostatných správních orgánech, které by byly nadány rozhodovací pravomocí.

Na základě výše popsaných úvah dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že za orgán, který v dané věci vydal rozhodnutí v prvním stupni ( věta první ) nelze považovat oblastní inspektorát, nýbrž Českou inspekci životního prostředí se sídlem Praha 9, Na Břehu 267. Proto je podle Přílohy č. 2 , o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, místně příslušným Městský soud v Praze.“.

K výše uvedenému zdejší soud dodává, že rovněž zákon o integrované prevenci přiznává oprávnění a ukládá povinnosti České inspekci životního prostředí, nikoli jejím oblastním inspektorátům. , o České inspekci životního prostředí a její působnosti v ochraně lesa, ve znění pozdějších předpisů, kterým se Česká inspekce životního prostředí zřizuje, sice uvádí, že Česká inspekce životního prostředí se člení na ústřední a oblastní inspektoráty ( věta prvá), ale ve vztahu k působnosti v jednotlivých složkách životního prostředí, již stanoví tento zákon a další zákony, uvádí jen inspekci, tj. Českou inspekci životního prostředí, nikoli její oblastní inspektoráty či jiné dekoncentráty ( ).

Jelikož vzhledem k uvedenému není zdejší soud k vyřízení podané žaloby místně příslušným, postupuje ji podle věty prvé [podle něhož není-li soud, u něhož byl návrh podán, k jeho vyřízení místně příslušný, postoupí jej k vyřízení soudu příslušnému] k vyřízení Městskému soudu v Praze jako soudu, v jehož obvodu je sídlo správního orgánu, který ve věci vydal rozhodnutí v prvním stupni.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost do dvou týdnů po jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

V Plzni dne 27. srpna 2015

Mgr. Alexandr Krysl, v.r.

předseda senátu

Za správnost vyhotovení:

Bc. Michaela Karásková