Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 Afs 91/2012 - 58

- 59

pokračování

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy a soudců JUDr. Lenky Matyášové a Mgr. Ondřeje Mrákoty v právní věci žalobce: město Žamberk, se sídlem Masarykovo nám. 166, Žamberk, zastoupené Mgr. Milanem Šebestou, LL.M., advokátem se sídlem Jakubská 121/1, Brno, proti žalovanému: Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, se sídlem třída Kpt. Jaroše 7, Brno, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 6. 12. 2012, č. j. - 91,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e o d m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Žalobci s e v r a c í zaplacený soudní poplatek za kasační stížnost ve výši 5000 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.

O d ů v o d n ě n í :

Rozhodnutím ze dne 25. 1. 2011, č. j. ÚOHS-S191/2010/VZ-19182/2010/540/IMa, ve znění opravného rozhodnutí ze dne 25. 7. 2011, č. j. ÚOHS-S191/2010/VZ-11539/ 2011/540/IMa, rozhodl žalovaný o tom, že se žalobce jako zadavatel veřejné zakázky „Regenerace a revitalizace veř. prostranství včetně veř. zeleně a parkovacích ploch – pěší zóna Žamberk – dodavatel stavby II“ dopustil správního deliktu podle , o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “) tím, že nedodržel postup stanovený v zákona o veřejných zakázkách, když hodnotící komise vyřadila nabídku uchazeče, i když ta splňovala zákonné požadavky i požadavky uvedené zadavatelem v zadávací dokumentaci a nebyla nabídkou nepřijatelnou, přičemž tento postup mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, a na tuto veřejnou zakázku byla dne 19. 11. 2009 uzavřena smlouva (výrok I.). Žalovaný dále rozhodl, že se žalobce dopustil správního deliktu podle zákona o veřejných zakázkách tím, že nedodržel postup stanovený v zákona o veřejných zakázkách, když jmenoval do hodnotící komise osobu, která byla ve vztahu k veřejné zakázce a k uchazečům podjatá a podílela se na hodnocení nabídek, přičemž tento postup mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, a na tuto veřejnou zakázku byla dne 19. 11. 2009 uzavřena smlouva (výrok II.). Za spáchání obou správních deliktů žalovaný uložil žalobci pokutu ve výši 250 000 Kč (výrok III.).

Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného i proti opravnému rozhodnutí rozklad, který však předseda žalovaného rozhodnutím ze dne 21. 9. 2011, č. j. ÚOHS-R31,176/2011/VZ-14201/2011/310/JSI, zamítl, a napadená rozhodnutí potvrdil.

Následně napadl žalobce rozhodnutí předsedy žalovaného žalobou u Krajského soudu v Brně, jenž rozsudkem ze dne 6. 12. 2012, č. j. - 91, rozhodnutí předsedy žalovaného zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Z odůvodnění rozsudku vyplývá, že krajský soud shledal nedůvodnými žalobní námitky, jimiž žalobce vyvracel skutkové a právní závěry týkající se spáchání obou deliktů. Krajský soud se naopak ztotožnil se závěry žalovaného o tom, že žalobce svým jednáním naplnil znaky skutkových podstat obou správních deliktů. Za opožděnou označil krajský soud námitku týkající se tvrzené nepřezkoumatelnosti výroku II. správního rozhodnutí prvního stupně. Žalobce dále namítal nepřiměřenost uložené pokuty. V této souvislosti však krajský soud dospěl k závěru, že rozhodnutí žalovaného jsou nepřezkoumatelná, neboť z jejich odůvodnění není ani v obecných rysech seznatelné, jakým způsobem bylo v celkové výši pokuty zohledněno spáchání dvou správních deliktů a zda žalovaný při stanovení její výše postupoval v souladu s absorpční zásadou, podle níž je třeba při ukládání pokuty za spáchání více správních deliktů v jedno- či vícečinném souběhu postupovat, nestanoví-li příslušný právní předpis jinak. Z tohoto důvodu zrušil krajský soud rozhodnutí předsedy žalovaného jako nepřezkoumatelné podle

Žalobce (stěžovatel) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost, kterou opírá o důvody podle a d) Námitkami, které se v podstatné míře shodují s námitkami uplatněnými již v žalobě, stěžovatel brojí především proti skutkovým a právním závěrům žalovaného a krajského soudu týkajícím se naplnění znaků skutkových podstat obou správních deliktů. Dále namítá, že krajský soud pochybil tím, že se věcně nezabýval námitkami, které se týkaly tvrzené nepřezkoumatelnosti výroku II. správního rozhodnutí prvního stupně. Z uvedených důvodů proto stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud zrušil jak rozsudek krajského soudu, tak i rozhodnutí žalovaného v obou stupních a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti mimo jiné uvedl, že dle jeho názoru není kasační stížnost přípustná. Odkázal přitom na judikaturu Nejvyššího správního soudu, podle níž je nepřípustná kasační stížnost, která nenapadá správnost výroku rozhodnutí krajského soudu. Žalovaný si však byl vědom existence i opačné rozhodovací praxe Nejvyššího správního soudu.

Vzhledem k tomu, že kasační stížnost podal účastník, který byl v předcházejícím řízení o žalobě před krajským soudem procesně úspěšný, zabýval se ve věci rozhodující senát Nejvyššího správního soudu nejprve otázkou přípustnosti kasační stížnosti.

Podle je kasační stížnost opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu ve správním soudnictví, jímž se účastník řízení, z něhož toto rozhodnutí vzešlo, nebo osoba zúčastněná na řízení domáhá zrušení soudního rozhodnutí. Kasační stížnost je přípustná proti každému takovému rozhodnutí, není-li stanoveno jinak. Podle je kasační stížnost, která směřuje jen proti výroku o nákladech řízení nebo proti důvodům rozhodnutí soudu, nepřípustná.

Při předběžném hodnocení přípustnosti kasační stížnosti rozhodující senát zjistil, že existovala rozporná judikatura Nejvyššího správního soudu týkající se výkladu Rozdílně byl totiž judikaturou Nejvyššího správního soudu vykládán pojem „kasační stížnost směřující proti důvodům rozhodnutí soudu“. S ohledem na uvedené byly dány zákonné důvody dle pro předložení věci rozšířenému senátu Nejvyššího správního soudu. Ve věci rozhodující pátý senát tak učinil usnesením ze dne 7. 5. 2014, č. j. – 35.

Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu rozhodl v této věci usnesením ze dne 1. 7. 2015, č. j. – 41, v němž dospěl k následujícímu závěru: „Kasační stížnost podaná účastníkem, který byl v řízení před krajským soudem procesně úspěšný a který nenamítá, že krajský soud měl výrokem ve věci rozhodnout jinak, je podle nepřípustná.“

V posuzované věci se stěžovatel předmětnou kasační stížností domáhal, aby Nejvyšší správní soud zrušil rozsudek krajského soudu. Krajský soud přitom rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, čímž rozhodl ve prospěch stěžovatele a umožnil tak, aby věc byla žalovaným znovu projednána. Stěžovatel byl tedy v řízení před krajským soudem procesně plně úspěšný a v kasační stížnosti nenamítá, že měl krajský soud výrokem ve věci rozhodnout jinak.

Vzhledem k tomu, že rozhodující senát je uvedeným závěrem rozšířeného senátu vázán, nezbylo mu než podle ve spojení s kasační stížnost odmítnout, neboť je dle nepřípustná.

O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanoveními a , podle nichž nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.

Vzhledem k odmítnutí kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl podle věty poslední , o soudních poplatcích, v účinném znění, o vrácení zaplaceného soudního poplatku.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné ( , ).

V Brně dne 27. srpna 2015

JUDr. Jakub Camrda

předseda senátu