Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

1 As 119/2015 - 32

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové a soudců JUDr. Petra Hluštíka a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci žalobce: M. B., zastoupen Mgr. Janem Vargou, advokátem se sídlem v Praze, Fügnerovo nám. 1808/3, proti žalovanému: Ministerstvo obrany, se sídlem Tychonova 1, Praha 6, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 1. 2012, č. j. 866-7/2011-1070, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 4. 2015, č. j. – 80,

t a k t o :

I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 14. dubna 2015, č. j. - 80, s e z r u š u j e .

II. Žaloba s e o d m í t á .

III. Žalobce n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

IV. Žalovanému s e náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti n e p ř i z n á v á .

O d ů v o d n ě n í :

I. Vymezení věci

[1] Rozhodnutím zástupce ředitelky Kabinetu ministra obrany – ředitele Sekce legislativní a právní Ministerstva obrany ze dne 6. 1. 2012 bylo zamítnuto odvolání žalobce (dále též „stěžovatel“) proti rozhodnutí ředitele Odboru pro právní zastupování Ministerstva obrany ze dne 23. 9. 2011, jehož předmětem byl nárok na náhradu za ztížení společenského uplatnění a bolestného v souvislosti se služebním úrazem, který stěžovatel utrpěl. Současně byl rozhodnutím odvolacího orgánu označen nárok stěžovatele na náhradu za ztížení společenského uplatnění jako promlčený.

[2] Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel žalobu a domáhal se jeho zrušení, přičemž namítal, že rozhodnutí není dostatečně odůvodněno, vychází z nedostatečně zjištěného skutkového stavu věci a je nezákonné.

[3] Městský soud v Praze napadeným rozsudkem žalobu zamítl při závěru, že napadené rozhodnutí je zákonné, přičemž neshledal důvodnými žalobní námitky stěžovatele.

II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného

[4] Stěžovatel napadl rozsudek Městského soudu v Praze kasační stížností z důvodů dle , neboť je přesvědčen o nezákonnosti napadeného rozhodnutí, spočívajícího v nesprávném posouzení právní otázky v předcházejícím řízení.

[5] Žalovaný navrhl kasační stížnost zamítnout, neboť má za to, že Městský soud v Praze řádně a úplně zjistil skutkový stav věci a vyvodil z něj správné právní závěry, které detailně odůvodnil.

III. Posouzení kasační stížnosti Nejvyšším správním soudem

[6] Kasační stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a je přípustná; stěžovatel je zastoupen advokátem. Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v rozsahu důvodů uplatněných v kasační stížnosti a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti ( a 4 ). Po přezkoumání napadeného rozsudku soud dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná, avšak z jiných než stěžovatelem namítaných důvodů.

[7] Nejvyšší správní soud totiž dospěl k závěru, že řízení před městským soudem je zmatečné a je tak dán důvod kasační stížnosti dle

[8] Jak vyplývá z obsahu správního spisu, stěžovatel se domáhal podáním ze dne 23. 2. 2009, došlým správnímu orgánu – Vojenskému úřadu pro právní zastupování Ministerstva obrany - dne 12. 3. 2009 náhrady za ztrátu platu po dobu neschopnosti výkonu služby ve výši 300.000 Kč, náhrady za ztrátu platu po skončení neschopnosti výkonu služby ve výši 300.000 Kč, náhrady bolestného ve výši 400.000 Kč, náhrady za ztížení společenského uplatnění ve výši 3.000.000 Kč a náhrady účelně vynaložených nákladů spojených s léčením ve výši 350.000 Kč, a to v souvislosti se služebním úrazem, který stěžovatel utrpěl dne 5. 3. 2006.

[9] Usnesením ředitele odboru pro právní zastupování Sekce legislativní a právní Ministerstva obrany č. j. 304-00395-09-34-15 ze dne 2. 2. 2011, bylo řízení o nároku za ztrátu na platu po dobu výkonu služby ve výši 300.000 Kč, nároku na náhradu za ztrátu na platu po skončení neschopnosti výkonu služby ve výši 300.000 Kč a nároku na náhradu za účelně vynaložené náklady spojené s léčením ve výši 350.000 Kč přerušeno.

[10] Ve vztahu k nároku na náhradu za ztížení společenského uplatnění a bolestného byla stěžovateli přiznána rozhodnutím ředitele odboru pro právní zastupování Sekce legislativní a právní Ministerstva obrany ze dne 24. 3. 2011 za ztížení společenského uplatnění částka ve výši 12.000 Kč. Nárok na bolestné byl zamítnut. Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel odvolání, kterému bylo vyhověno rozhodnutím ředitele Sekce legislativní a právní Ministerstva obrany, jako odvolacím orgánem příslušným dle , o vojácích z povolání (dále též „zákon o vojácích z povolání“) ve znění účinném do 30. 9. 2009. Tímto rozhodnutím ze dne 16. 5. 2011 bylo napadené rozhodnutí zrušeno a věc vrácena služebnímu orgánu prvního stupně.

[11] Následně vydal služební orgán prvního stupně dne 23. 9. 2011 nové rozhodnutí, kterým nároky stěžovatele na bolestné a ztížení společenského uplatnění zamítl. K odvolání stěžovatele bylo vydáno žalobou napadené rozhodnutí.

[12] Právní úprava odpovědnosti za škodu způsobenou vojákovi při výkonu služby, v přímé souvislosti s ním nebo pro výkon služby porušením právní povinnosti je obsažena v ustanoveních § 112 až § 125 zákona o vojácích z povolání.

[13] , kterým se mění , o vojácích z povolání, ve znění pozdějších předpisů, , o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a v některých dalších organizacích a orgánech, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, došlo s účinností od 1. 10. 2009 ke změně v oblasti řízení ve věcech služebního poměru vojáků, a to též ve vztahu k přezkumu rozhodnutí ve věcech služebního poměru soudem. Nicméně, jak vyplývá z čl. II. bod 7. přechodných ustanovení tohoto zákona, řízení ve věcech služebního poměru podle až 158 , ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, které bylo zahájeno přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se dokončí podle , ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Řízení o nárocích na náhradu škody ve věci stěžovatele je tedy nutno posoudit podle právní úpravy účinné ke dni zahájení řízení, tj. k 12. 3. 2009.

[14] Co se týče možnosti soudního přezkumu rozhodnutí ve věcech služebního poměru, stanovil zákon o vojácích z povolání ve znění účinném do 30. 9. 2009 v § 157 odst. 1 a 2, že návrh na přezkoumání rozhodnutí služebního orgánu soudem je možno podat až po vyčerpání opravného prostředku podle , a to v době 30 dnů od nabytí právní moci rozhodnutí. Při přezkoumávání rozhodnutí služebních orgánů soudem se postupuje podle zvláštního právního předpisu, kterým byl dle poznámky pod čarou č. 45 až 250k .

[15] Nejvyšší správní soud má za to, že ustanovením zákona o vojácích z povolání ve znění účinném do 30. 9. 2009 ve spojení s , , byla svěřena pravomoc k projednání a rozhodnutí o nárocích mj. na náhradu škody, tedy též o nárocích stěžovatele, soudům v občanském soudním řízení, a to podle části páté . Není tak dána pravomoc soudů ve správním soudnictví. Ke shodným závěrům dospěl také Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 21. 3. 2013, sp. zn. , který vyložil, že ,,pracovními věcmi ve smyslu ustanovení se rozumí nejen spory plynoucí z pracovněprávních vztahů upravených v , ale též všechny další spory ze závislé práce, která je vykonávána osobně ve vztahu nadřízenosti a podřízenosti jedním ze subjektů podle pokynů druhého (jako kupříkladu spory ze vztahů člena k družstvu, spory ze služebních vztahů). O pracovní věc v tomto smyslu půjde všude tam, kde je dána pravomoc soudu v občanském soudním řízení, bez ohledu na to, zda plyne z ustanovení nebo Řízení o náhradu škody, která vznikla při plnění pracovních (služebních) úkolů nebo v přímé souvislosti s ním porušením právních povinností (žalobce se podle vymezení předmětu řízení obsaženého v žalobě domáhal tohoto nároku), je tedy řízením ve věci pracovní, o níž před okresním soudem jedná a rozhoduje senát [ ]“.

IV. Závěr a náklady řízení

[16] Za dané situace je nutno dospět k závěru, že řízení před Městským soudem v Praze bylo zmatečné, neboť nebyla splněna základní podmínka řízení, a to pravomoc soudu ve správním soudnictví. Nejvyšší správní soud tedy napadený rozsudek dle zrušil. Jelikož již v řízení před městským soudem byly dány důvody pro odmítnutí žaloby dle , rozhodl soud výrokem II. též o odmítnutí žaloby.

[17] Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ve spojení s , neboť byla-li žaloba odmítnuta, nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e j s o u opravné prostředky přípustné.

Stěžovatel může do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozhodnutí podat žalobu ve vztahu k projednávanému nároku k místně příslušnému okresnímu soudu. Bude-li v této lhůtě žaloba podána, platí, že řízení o ní je u soudu zahájeno dnem, kdy soudu došla odmítnutá žaloba ( ).

V Brně dne 27. srpna 2015

JUDr. Marie Žišková

předsedkyně senátu