Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 As 141/2015 - 34

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobce: J. M., zast. JUDr. Ing. Ondřejem Horázným, advokátem, se sídlem Ondříčkova 1304/9, Praha 3, proti žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje, se sídlem Žerotínovo náměstí 3/5, Brno, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. 4. 2015, č. j. - 78,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

O d ů v o d n ě n í :

Žalovaný rozhodnutím ze dne 12. 2. 2013, sp. zn. S – JMK 121560/2012/OD/Fö, zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Znojmo (dále jen „prvostupňový orgán“) ze dne 19. 9. 2012, sp. zn. SMUZN 3239/2011 DOP-Čí, kterým prvostupňový orgán zamítl námitky žalobce proti záznamům bodů v registru řidičů. Žalovaný v odůvodnění rozhodnutí uvedl, že považuje skutkový stav za dostatečně zjištěný. Pokutový blok série JI/2006, č. I 2309184, obsahoval krátký popis skutku „jízda bez osvětlení“, a proto ve spojení s Oznámením o uložení blokové pokuty Policie České republiky ze dne 10. 7. 2008, č. j. ORZN-9050/PŘ-2008-07, v němž bylo uvedeno, že žalobce neměl za jízdy rozsvícená obrysová a potkávací světla, vedl žalovaného k závěru, že bloková pokuta byla žalobci uložena za přestupek podle , o přestupcích, ve znění účinném ke dni 8. 7. 2008, za porušení povinnosti podle , o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění účinném ke dni 8. 7. 2008. Žalovaný proto uzavřel, že je záznam jednoho bodu v registru řidičů oprávněný.

Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 30. 4. 2015, č. j. - 78, žalobu proti rozhodnutí žalovaného zamítl. V odůvodnění uvedl, že s ohledem na judikaturu Nejvyššího správního soudu mají správní orgány v rámci námitkového řízení pouze omezenou přezkumnou roli. Nejsou tak oprávněny zpochybňovat skutkové či právní hodnocení orgánů rozhodujících o přestupcích. Podle krajského soudu záznam o uložení blokové pokuty ve spojení se záznamem na pokutovém bloku „jízda bez osvětlení“ vedou k závěru, že žalobce porušil ustanovení § 32 odst. 1 zákona o silničním provozu. Za toto jednání pak přísluší podle přílohy k zákonu o silničním provozu záznam jednoho bodu do registru řidičů, což správní orgán správně učinil. Krajský soud považoval vyjádření žalobce, že došlo k jinému pochybení, konkrétně užití vozidla nesplňujícího podmínky stanovené zvláštním předpisem, za účelové a neprokázané. Podle krajského soudu existoval způsobilý podklad pro záznam jednoho bodu za výše uvedený přestupek a správní orgány se dostatečným a přezkoumatelným způsobem věnovaly námitkám žalobce.

Proti výše uvedenému rozsudku podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) včasnou kasační stížnost. V ní správním orgánům vytkl, že nedostatečně zjistily skutkový stav. Správní orgány pochybily při výkladu popisu skutku na pokutovém bloku. Podle stěžovatele se nabízelo více variant výkladu popisu skutku „jízda bez osvětlení“, a proto v této souvislosti správním orgánům vytkl, že došly k závěru o porušení povinnosti ve smyslu § 32 odst. 1 zákona o silničním provozu. Stěžovatel namítl, že krajský soud nesprávně aplikoval závěry judikatury Nejvyššího správního soudu. Podle názoru stěžovatele záznam v registru řidičů nebyl proveden za pomoci způsobilého podkladu v podobě rozhodnutí v blokovém řízení. Přestože podle judikatury Nejvyššího správního soudu postačí uvést v pokutovém bloku strohé a zkratkovité formulace, v jeho případě formulace uvedená v pokutovém bloku nepostačila, neboť zde chyběl odkaz na příslušné ustanovení zákona o silničním provozu. Podle stěžovatele oznámení o uložení blokové pokuty neodpovídalo skutečnostem uvedeným v dokladu o blokové pokutě a nelze proto souhlasit se závěrem krajského soudu, že z vyjádření „jízda bez osvětlení“ je možné jednoznačně dovodit vztah k § 32 odst. 1 zákona o silničním provozu. Stěžovatel zdůraznil, že ve správním řízení nemá důkazní povinnost, přesto mu však krajský soud vytkl, že se mu nepodařilo zpochybnit skutkové a právní závěry Policie ČR. Stěžovatel odmítl názor krajského soudu, že jeho tvrzení jsou účelová, neboť takové hodnocení podle něj krajskému soudu nepřísluší činit. Uzavřel, že tvrzení krajského soudu o existenci způsobilého podkladu pro záznam jednoho bodu do registru řidičů nemá oporu ve spise a vytkl krajskému soudu, že se v pochybnostech nepřiklonil k výkladu v prospěch stěžovatele. Nejvyššímu správnímu soudu proto stěžovatel navrhl, aby napadený rozsudek zrušil a věc mu vrátil k dalšímu projednání.

Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti navrhl její zamítnutí, neboť rozsudek krajského soudu považuje za správný i odůvodněný a rozhodnutí vydaná ve správním řízení jsou v souladu s platnou právní úpravou.

Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v souladu s a 4 , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil v kasační stížnosti. Neshledal přitom vady podle , k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.

Kasační stížnost není důvodná.

Před vlastním vypořádáním jednotlivých stížnostních námitek považuje zdejší soud za vhodné připomenout, že bodový systém zavedený zákonem o silničním provozu obecně spočívá v tom, že řidičům motorových vozidel jsou za vybrané přestupky a trestné činy proti bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích zaznamenávány „trestné“ body do určité výše, jimiž se ohodnocuje nebezpečnost spáchaného přestupku nebo trestného činu a registruje jeho spáchání. V praxi to znamená, že za spáchaný přestupek nebo trestný čin bude řidiči uložena sankce podle zákona o přestupcích, případně trest za spáchaný trestný čin, a zároveň ještě, půjde-li o vybraný přestupek nebo trestný čin spadající do systému bodového hodnocení, mu bude zaznamenán stanovený počet bodů. Při dosažení nejvyššího stanoveného počtu bodů pozbývá řidič odbornou způsobilost k řízení motorových vozidel a s tím i řidičské oprávnění. Zákon o silničním provozu v příloze upravuje taxativní výčet protiprávních jednání a počtů bodů, které za tato jednání budou zaznamenány. Počet bodů za určité jednání je stanoven fixně, a tudíž při záznamu bodů nelze uplatnit správní uvážení ohledně počtu bodů, které budou zaznamenány, a stejně tak nelze zaznamenat počet bodů za jednání, které není v příloze uvedeno. Tyto závěry vyslovil Nejvyšší správní soud již v rozsudku ze dne 21. 3. 2012, č. j. – 103, (dostupné na: www.nssoud.cz), a v nyní projednávané věci neshledal důvod se od nich odchýlit.

Nejvyšší správní soud z obsahu správních spisů zjistil, že stěžovateli byla uložena bloková pokuta ve výši 200 Kč za přestupek podle § 22 odst. 1 písm. l) zákona o přestupcích s tím, že v pokutových blocích série JI/2006 číslo I 2309184 a I 2309185 zasahující policista v popisu přestupkového jednání uvedl „8. 7. 2008, 13:40, Hodonice, jízda bez osvětlení, X.“ Prvostupňový orgán následně obdržel od Policie České republiky Oznámení o uložení pokuty v blokovém řízení ze dne 10. 7. 2008, č. j. ORZN-9050/PŘ-2008-07, v němž bylo uvedeno, že stěžovatel dne 8. 7. 2008 v 13:40 v obci Hodonice „[…] za jízdy neměl rozsvícena obrysová světla a potkávací světla“, čímž porušil § 32 odst. 1 zákona o silničním provozu a dopustil se přestupku podle § 22 odst. 1 písm. l zákona o přestupcích, za což mu byla uložena bloková pokuta ve výši 200 Kč, kterou na místě uhradil.

Podle § 32 odst. 1 zákona o silničním provozu „[m]otorové vozidlo musí mít za jízdy rozsvícena obrysová světla a potkávací světla nebo světla pro denní svícení, pokud je jimi vybaveno podle zvláštního právního předpisu.“ Podle přílohy k zákonu o silničním provozu přísluší za porušení ustanovení § 32 odst. 1 uvedeného zákona záznam 1 bodu do registru řidičů.

Podle §123f odst. 1 zákona o silničním provozu „[n]esouhlasí-li řidič s provedeným záznamem bodů v registru řidičů, může podat proti provedení záznamu písemně námitky obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností příslušnému k provádění záznamu.“

Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 6. 8. 2009, č. j. - 44, uvedl, že „[s]právní orgán rozhodující v řízení o námitkách proti provedenému záznamu bodů v registru řidičů ( , zákon o silničním provozu) je oprávněn zkoumat pouze to, zda existuje způsobilý podklad pro záznam (tj. pravomocné rozhodnutí příslušného orgánu veřejné správy či soudu ve smyslu , 2 zákona o silničním provozu), zda záznam v registru řidičů byl proveden zcela v souladu s tímto způsobilým podkladem a zda počet připsaných bodů odpovídá v příloze k zákonu o silničním provozu obsaženému bodovému hodnocení jednání. Správní orgán v tomto řízení však zásadně nepřezkoumává správnost a zákonnost aktů orgánů veřejné moci, na základě kterých byl záznam proveden, neboť na tyto akty je třeba nahlížet jako na správné a zákonné, a to až do okamžiku, než je příslušný orgán veřejné moci zákonem předvídaným postupem prohlásí za nezákonné a zruší je (zásada presumpce správnosti aktů orgánů veřejné moci).“ Nejvyšší správní soud dále v rozsudku ze dne 24. 8. 2010, č. j. - 44, uvedl, že „[o]známení policie, na základě kterých je prováděno hodnocení dosaženého počtu bodů ( , o silničním provozu), poskytuje správnímu orgánu pouze určitou informaci o věci; nelze však z něj bez dalšího vycházet v případech, vyskytnou-li se v řízení pochybnosti o údajích zde zaznamenaných. K dokazování průběhu událostí popsaných v úředním záznamu je proto třeba v takovém případě vyžádat další důkazy prokazující skutečnosti zde uvedené, např. část pokutového bloku prokazující, že přestupek byl v blokovém řízení projednán.“ Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 9. 2012, č. j. - 20, „[p]okutový blok ( a násl. , o přestupcích) není způsobilý podklad pro záznam bodů do registru ( , o provozu na pozemních komunikacích), není-li na něm přestupek jako konkrétní, individualizované jednání vůbec vymezen.“

Nejvyšší správní soud z předložené spisové dokumentace učinil závěr, že stěžovateli byl zapsán jeden bod do registru řidičů oprávněně. Podle zdejšího soudu lze z Oznámení o uložení blokové pokuty a předmětných pokutových bloků učinit jednoznačný závěr, že stěžovatel byl sankcionován právě za porušení povinnosti mít v průběhu jízdy rozsvícená obrysová a potkávací světla. Formulace „jízda bez osvětlení“ odpovídá dikci § 32 odst. 1 zákona o silničním provozu, který předpokládá, že motorové vozidlo má mít za jízdy rozsvícena obrysová světla a potkávací světla. V této souvislosti zdejší soud připomíná, že účelem rozhodování řízení o námitkách proti záznamu bodů do registru není, aby správní orgány či soudy přezkoumávaly ex offo skutkový stav spáchaného přestupku. Uvedené potvrzuje i výše citovaná judikatura zdejšího soudu.

Stěžovatel se navíc mýlí, pokud tvrdí, že nebylo jeho povinností prokázat v rámci soudního řízení svá tvrzení. Stěžovatel totiž v jen v obecné rovině uvedl, že vytýkané přestupkové jednání mohlo proběhnout i jiným způsobem, a proto měl toto své tvrzení specifikovat, aby se jím bylo možné zabývat. Uvedeným způsobem však nepostupoval, v důsledku čehož neosvědčil žádné konkrétní okolnosti, jež by měly krajský soud vést k závěru, že skutkový stav nebyl zjištěn dostatečně. Protože ani v řízení před Nejvyšším správním soudem stěžovatel nepodložil žádnými konkrétními důkazy své tvrzení, že se mohl dopustit i jiného přestupku, za který mu neměl být zapsán od registru řidičů žádný bod, nebylo možné této námitce přisvědčit.

Krajský soud tedy nepochybil, když dospěl k závěru o zákonnosti žalobou napadeného rozhodnutí, a proto Nejvyšší správní soud podle in fine zamítl kasační stížnost stěžovatele jako nedůvodnou.

O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s ve spojení s Stěžovatel neměl ve věci úspěch a nemá proto právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Žalovanému v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly. Proto Nejvyšší správní soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 30. července 2015

JUDr. Jiří Palla

předseda senátu