Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

10 A 40/2015 - 24

Pokračování - 4 - 10A 40/2015

-24

U S N E S E N Í

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Trnkové a soudců JUDr. Ing. Zdeňka Strnada, Ph.D. a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce Budweis trading s.r.o., Karla IV. 93/3, České Budějovice, proti žalovanému Finanční úřad pro Jihočeský kraj, České Budějovice, Mánesova 3a, o žalobě žalobce proti rozhodnutí na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu, t a k t o :

Žaloba se o d m í t á .

Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Žalobci se v r a c í soudní poplatek ve výši 2.000,-- Kč na účet žalobce.

O d ů v o d n ě n í :

I. Vymezení věci.

(1) Žalobou doručenou dne 2. 3. 2015 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobce domáhal ochrany před nezákonným zásahem správního orgánu, kdy jako nezákonný zásah označil jako exekuční příkaz ze dne 17. 6. 2014 č.j. 1560928/14/2201-25201-302602.

(2) Žalobce uvedl, že objektivní lhůta byla dodržena, neboť neuplynuly dva roky od nezákonného zásahu. Subjektivní lhůtu žalobce dokládal v návaznosti na rozhodnutí o zamítnutí odvolání ve věci posečkání s úhradou daně, neboť v případě kladného rozhodnutí by byla vada nezákonnosti exekučního příkazu ve smyslu zhojena.

(3) Žalobce uvedl, že mu byla zamítnuta stížnost na nezákonný postup správce daně v.s. námitka proti postupu při placení daní. Žalobce se bránil nezákonnému postupu stížností na nezákonný postup správce daně ze dne 19. 6. 2014. Namítaná nezákonná exekuce byla zahájena dne 17. 6. 2014 vydáním exekučního příkazu, stížnost byla podána dne 19. 6. 2014 ve třicetidenní lhůtě a správce daně ji měl posoudit dle § 70 odst. 2 podle skutečného obsahu jako námitku, což protizákonně neučinil.

(4) Správce daně potvrdil v zamítnutí stížnosti žalobce, že neaplikoval před vydáním exekučního příkazu ustanovení § 153 odst. 3 daňového řádu, neboť žalobce nepochybně věděl o daňovém nedoplatku. Přitom ustanovení § 153 odst. 3 daňového řádu kromě vyrozumění o výši nedoplatku dopadá také na upozornění na následky spojené s jejich neuhrazením. Žalobce obdržel dne 23. 5. 2014 rozhodnutí o zamítnutí jeho žádosti o posečkání s úhradou daně. Rozhodnutí připouští možnost odvolání ve lhůtě 30 dnů a žalobce do protokolu dne 2. 6. 2014 uvedl, že se proti rozhodnutí správce daně odvolá. Postupem správce daně se žalobce cítil zkrácen na svých právech.

(5) Žalobce poukázal na nesoulad postupu správce daně s ustanovením § 181 odst. 1 daňového řádu. Podle tohoto ustanovení může správce daně daňovou exekuci na návrh dlužníka nebo z úřední moci částečně nebo zcela odložit. Správce daně tak nepostupoval. Žalobci sice bylo dne 17. 7. 2014 v jeho žádosti o odložení daňové exekuce vyhověno, ale vzhledem k částkám (Kč 1.263,07) bylo toto odložení exekuce nematerielní a ve vztahu k legalizaci nezákonné exekuce zjevně účelové. Žalobce byl zkrácen na svých právech náklady daňové exekuce a současně i nematerielně u svého bankovníhou. Žalobce uvedl, že nezákonný zásah souvisí se žalobou proti nezákonnému rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ve věci posečkání s úhradou daňového nedoplatku, které vedlo k nezákonné exekuci, a proto bylo navrženo společné projednání obou věcí.

(6) Žalobce navrhl, aby soud vyslovil nezákonnost zásahu správce daně v souvislosti s nařízením exekuce dle exekučního příkazu ze dne 17.6.2014 č.j. 1474285/14/2201-25201-302602.

II. stručné shrnutí vyjádření žalovaného.

(7) Žalovaný správní orgán navrhl odmítnutí žaloby, neboť nejsou splněny důvody pro podání správní žaloby ve smyslu

(8) Žalovaný poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. a k tomu uvedl, že podmínky stanovené pro nezákonný zásah ve věci žalobce splněny nebyly. Jednak v době vydání předmětného exekučního příkazu na osobním daňovém účtu žalobce byl splatný daňový nedoplatek, a proto nelze říci, že nebyly splněny podmínky pro vydání exekučního příkazu a tento byl vydán protizákonně. Zároveň by žalobce musel být zkrácen na svých právech zásahem, který není rozhodnutím. K tomu bylo odkázáno na rozsudek NSS sp. zn. . Exekuční příkaz je rozhodnutím, a tudíž nelze proti němu brojit žalobou na nezákonný zásah správního orgánu, ale je nutno použít jiný prostředek právní ochrany. Žalovaný doplnil, že u žalobce byl daňový nedoplatek zcela uhrazen a exekuce byla zastavena. Zásah proto netrvá ani nehrozí jeho opakování.

(9) Žalovaný zrekapituloval daňové řízení. K žalobním námitkám dále uvedl, že žalobní důvody směřují proti vyrozumění o přešetření způsobu vyřízení stížnosti, což bylo vydáno Odvolacím finančním ředitelstvím v Brně a žalovaný se necítí kompetentní k tomuto se dále vyjádřit.

(10) Žalovaný poukázal na smysl a účel ustanovení § 153 odst. 3 daňového řádu. Správce daně nemá povinnost postupovat vždy podle tohoto ustanovení a vyrozumívat každý daňový subjekt. V dané věci si žalobce byl vědom existence daňového nedoplatku i jeho výše. To vyplývá z jeho žádosti o posečkání úhrady daně z přidané hodnoty za 1. čtvrtletí 2014, ve které žalobce uvedl výši nedoplatku v částce 303.729 Kč. Žalobce věděl, že tento nedoplatek je evidován na jeho osobním daňovém účtu k 23. 5. 2014, kdy převzal rozhodnutí o posečkání úhrady daně z přidané hodnoty. Postup podle § 153 odst. 3 daňového řádu byl proto zcela nadbytečný. Nesprávnost postupu žalovaného žalobce namítal ve stížnosti na nezákonný postup správce daně, která byla vyřízena dne 18. 7. 2014 a byla shledána nedůvodnou. Tentýž závěr byl vysloven ve vyřízení prošetření způsobu vyřízení stížnosti. Stížnost byla nedůvodná.

(11) K průběhu exekučního řízení a k žalobní námitce nesouladu postupu správce daně s § 181 odst. 1 daňového řádu žalovaný sdělil, že dne 22. 5. 2014 vydal vykonatelný výkaz nedoplatků žalobce uvedených na jeho osobním daňovém účtu. Ke dni vydání tohoto vykonatelného výkazu nedoplatků evidoval žalovaný na osobním daňovém účtu žalobce nedoplatek na dani z přidané hodnoty ve výši 305.717 Kč. Dne 28. 5. 2014 provedl žalovaný u žalobce místní šetření, kde bylo zjištěno, že žalobce pronajímá své sídlo virtuálně dalším 15 obchodním korporacím. Žalovaný proto přistoupil k vydání exekučního příkazu na přikázání pohledávky z účtu vedeného u ČSOB, a.s. Exekuční příkaz byl žalobci doručen dne 19. 6. 2014 a nabyl právní moci. Tentýž den převzal žalovaný žádost žalobce o odložení daňové exekuce. Dne 17. 7. 2014 vydal žalovaný rozhodnutí o odkladu daňové exekuce, kterým bylo vyhověno daňové exekuci v částce 1.263,07 Kč. V mezidobí totiž došlo k převodu peněžních prostředků, které byly ve prospěch účtu žalovaného bankou poukázány. Jednalo se o účet žalobce u žalovaného registrovaný a účet u žalovaného neregistrovaný. Dne 18. 7. 2014 doručil žalobce žalovanému žádost o použití přeplatku na dani z přidané hodnoty na úhradu splatného závazku, který byl předmětem daňové exekuce. Dne 25. 7. 2014 obdržel žalovaný podání žalobce označené jako zpětvzetí podání žádosti o odložení daňové exekuce. Dne 31. 7. 2014 vydal žalovaný rozhodnutí o zastavení daňové exekuce, neboť pominuly důvody, pro které byla daňová exekuce nařízena a exekučně vymáhaný daňový nedoplatek byl včetně příslušenství zcela uhrazen. K návrhu žalobce na společné projednání žaloby proti rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ve věci zamítnutí žádosti o posečkání s úhradou daňového nedoplatku na DPH s návrhem žalobce na ochranu před nezákonným zásahem žalovaný sdělil, že s tímto návrhem nesouhlasí, neboť tyto věci spolu skutkově nesouvisí

II. Obsah správních spisů.

(12) Ze správního spisu pro věc vyplynuly tyto skutečnosti:

(13) Žalobce podal daňové přiznání k dani z přidané hodnoty za první čtvrtletí 2014 dne 25. 4. 2014 a uvedl daňovou povinnost ve výší 303.729 Kč. Žalobci byla vyměřena daň v této výši konkludentním platebním výměrem. Splatnost daně nastala dne 25. 4. 2014.

(14) Žalobce podal u žalovaného dne 28. 4. 2014 žádost o posečkání s úhradou daně z přidané hodnoty za první čtvrtletí 2014 ve výši 303.729 Kč podle § 156 odst. 1 písm. d) daňového řádu. Žádal o posečkání do doby nejdéle 10 dnů po připsání vrácené daně z přidané hodnoty na bankovní účet. Svou žádost doplnil tak, že požaduje posečkat nejdéle do 20. 12. 2014 a přiložil obratovou předvahu rozvahovou a výsledkovou sestavenou ke dni 30. 4. 2014. Žádost žalobce o posečkání daně z přidané hodnoty za první čtvrtletí 2014 byla rozhodnutím žalovaného o posečkání úhrady daně ze dne 23. 5. 2014 zamítnuta. Proti rozhodnutí o posečkání podal žalobce dne 19. 6. 2014 odvolání. O odvolání bylo rozhodnuto dne 19. 12. 2014 Odvolacím finančním ředitelstvím v Brně tak, že odvolání žalobce bylo zamítnuto a napadené rozhodnutí žalovaného bylo potvrzeno.

(15) Správce daně vydal vzhledem k tomu, že nebyla daň žalobcem uhrazena, dne 17. 6. 2014 exekuční příkaz na přikázání pohledávky z účtu u ČSOB a.s. ČSOB a.s. jako poddlužník zaslala správci daně peněžní prostředky ke dni 27. 6. 2014 v celkové výši 314.881,93 Kč. Žalobce podal dne 19. 6. 2014 stížnost na nezákonný postup správce daně podle § 261 daňového řádu, která byla vyřízena dne 17. 6. 2014 vyrozuměním o vyřízení stížnosti, která byla shledána nedůvodnou. Současně se stížností na nezákonný postup správce daně podal žalobce žádost o odložení daňové exekuce podle § 181 daňového řádu, která byla vyřízena rozhodnutím o odkladu daňové exekuce dne 17. 7. 2014 tak, že daňová exekuce na přikázání pohledávky z účtu byla odložena, a to v částce 1.263,07 Kč do rozhodnutí o odvolání proti rozhodnutí o posečkání. Vzhledem k pominutí důvodů, pro které byl odklad daňové exekuce nařízen, nedoplatky byly zcela uhrazeny včetně příslušenství, správce daně daňovou exekuci dne 31. 7. 2014 zcela zastavil na návrh žalobce.

IV. Právní názor soudu.

(16) V dané záležitosti byla žalobcem podána žaloba na ochranu proti nezákonnému zásahu správního orgánu, kdy jako nezákonný zásah žalobce označil exekuční příkaz ze dne 17. 6. 2014 a navrhl, aby soud vyslovil nezákonnost zásahu správce daně v souvislosti s nařízením exekuce dle exekučního příkazu 17. 6. 2014.

(17) Podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen ), odstavce 1 žaloba musí být podána do dvou měsíců ode dne, kdy se žalobce dozvěděl o nezákonném zásahu. Nejpozději lze žalobu podat do dvou let od okamžiku, kdy k němu došlo. Podle odstavce 2 zmeškání lhůty nelze prominout.

(18) Soud zdůrazňuje, že časové omezení práva podat předmětnou žalobu příslušnou zákonnou lhůtou není samoúčelné, představuje spravedlivou rovnováhu mezi ochranou práv žalobce na jedné straně a ochranou právní jistoty na straně druhé.

(19) Žalobce v žalobě uvedl, že objektivní lhůta byla dodržena tím, že dosud neuplynuly dva roky od nezákonného zásahu. Subjektivní lhůtu dokládal v návaznosti na rozhodnutí o zamítnutí odvolání ve věci žádosti o posečkání s úhradou daně a žalobu podal do dvou měsíců ode dne, kdy se poslední instance v řízení před správcem daně dozvěděl o nezákonném zásahu.

(20) Soud z písemností založených ve spise zjistil, že žalobce podal žádost o posečkání s úhradou daně z přidané hodnoty dne 28. 4. 2014, kdy jeho žádost byla rozhodnutím ze dne 23. 5. 2014 zamítnuta. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce dne 19. 6. 2014 odvolání. V odvolání poukazoval na to, že unesl své důkazní břemeno v souvislosti s ekonomickou transakcí, kterou v dané souvislosti popsal, kdy doložil správci daně fakturu PF 12 na koupi zboží vozidla Mercedes Benz, z níž je zřejmé, že kupní cena vozidla byla včetně německé daně z přidané hodnoty uhrazena. Poukázal na to, že činí kroky k vymožení daně, která byla neoprávněně inkasovaná. Žalobce odkázal na svou ekonomickou situaci, kterou dokládal, že v dané chvíli nemá disponibilní finanční zdroje na úhradu dlužné daně. Exekuční příkaz na přikázání pohledávky z účtu byl správcem daně vydán dne 17. 6. 2014. žalobci byl doručen dne 19. 6. 2014 a na exekuční příkaz žalobce reagoval žádostí o odložení daňové exekuce, které bylo rozhodnutím správce daně ze dne 17. 7. 2014 vyhověno a exekuce byla ve výši nedoplatku daně odložena. Žalobci bylo rozhodnutí doručeno dne 18. 7. 2014 a žalobce reagoval žádostí o použití přeplatku na dani z přidané hodnoty na úhradu splatného závazku. Současně reagoval dne 25. 7. 2014 tak, že vzal žádost o odložení daňové exekuce zpět, na základě které správce daně vydal dne 31. 7. 2014 rozhodnutí o zastavení daňové exekuce. Stalo se tak s odůvodněním, že nedoplatky žalobce byly zcela uhrazeny včetně příslušenství daně, a proto správce daně daňovou exekuci zastavil.

(21) Subjektivní lhůta pro podání žaloby žalobce proto marně uplynula ve vztahu k zásahu do práv žalobce exekučním příkazem dne 19. 8. 2014.

(22) Soud nesdílí názor žalobce, že lze dvouměsíční lhůtu pro podání žaloby proti případnému nezákonnému zásahu správního orgánu ve vztahu k vydání exekučního příkazu, respektive určení, že v této souvislosti se jednalo o nezákonný zásah, odvozovat od doručení rozhodnutí odvolacího finančního ředitelství o zamítnutí odvolání žalobce proti rozhodnutí prvostupňového správce daně, kterým byla zamítnuta žádost žalobce o posečkání úhrady podle § 156 odst. 1 daňového řádu. Důvodem je skutečnost, že žalobce žádost o posečkání s úhradou daně podal v návaznosti na podání svého daňového přiznání dne 25. 4. 2014 a nikoliv na vydání exekučního příkazu. Navíc je zřejmé, že rozhodnutí, kterým nebylo žalobci vyhověno v jeho žádosti o posečkání úhrady daně, mohl podrobit soudnímu přezkumu ve smyslu a násl. a nikoliv se bránit formou nezákonného zásahu ve vztahu k zcela jinému úkonu správce daně.

(23) Soud proto uzavřel, že vzhledem k tomu, že žaloba byla podána dne 2. 3. 2015, žalobce nedodržel subjektivní dvouměsíční lhůtu pro podání žaloby proti nezákonnému zásahu ve vztahu k vyslovení nezákonnosti zásahu správce daně nařízením exekuce dle exekučního příkazu ze dne 17. 6. 2014. Tato lhůta marně uplynula dne 19. 8. 2014, tedy dva měsíce od právní moci předmětného exekučního příkazu.

(24) Nad rámec nutného krajský soud uvádí, že žalobce využil možnosti a proti exekučnímu příkazu podal jednak stížnost na nezákonný postup správce daně a zároveň podal žádost o odložení daňové exekuce ve smyslu § 181 odst. 1 daňového řádu. Správce daně žádosti žalobce o odložení daňové exekuce ze dne 19. 6. 2014 vyhověl rozhodnutím ze dne 17. 7. 2014. V návaznosti na toto rozhodnutí požádal žalobce o použití přeplatku na dani z přidané hodnoty na úhradu splatného závazku a zároveň dne 25. 7. 2014 reagoval zpětvzetím žádosti o odložení daňové exekuce, na což reagoval správce daně dne 31. 7. 2014 vydáním rozhodnutí o zastavení daňové exekuce. Pokud žalobce v žalobě uvedl, že byl nezákonným postupem správce daně zkrácen na svých právech náklady daňové exekuce u správce daně a bankovníhou, případně nemateriálně poškozen zejména u svého bankovníhou, pak i v tomto případě by subjektivní lhůta pro podání žaloby uplynula nejpozději dne 1. 10. 2014, neboť daňová exekuce byla ke dni 31. 7. 2014 na základě úkonu (zpětvzetí) žalobce zastavena. Byla-li daňová exekuce v souvislosti s exekučním příkazem ze dne 17. 6. 2014 č.j. 1560928/14/2201-25201-302602 zastavena ke dni 31. 7. 2014, nelze se dovolávat zachování subjektivní dvouměsíční lhůty pro podání žaloby na ochranu před nezákonným zásahem proti exekučnímu příkazu v souvislosti s vydáním rozhodnutí o zamítnutí odvolání ve věci posečkání s úhradou daně, neboť v tomto případě má žalobce zcela jiný nástroj obrany, a to podání žaloby proti správnímu rozhodnutí podle ustanovení a násl. Navíc, jak bylo vysvětleno pod bodem 22 tohoto usnesení, žádost o posečkání s úhradou daně nebyla podána v návaznosti na vydaný exekuční příkaz. Zastává-li žalobce názor, že mu postupem správních orgánů vznikla škoda, je na místě řešení formou uplatnění náhrady škody v souvislosti s případným nezákonným postupem správního orgánu a nikoliv formou, kterou zvolil žalobce.

(25) Podle ustanovení nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh, jestliže byl podán předčasně nebo opožděně.

(26) Soud uzavřel, že žaloba žalobce byla podána po uplynutí subjektivní dvouměsíční lhůty ode dne, kdy se žalobce dozvěděl o jím tvrzeném nezákonném zásahu, tak jak je stanovena v Zmeškání lhůty nelze ve smyslu prominout.

V. Závěr, náklady řízení.

(26) Soud proto v dané věci postupoval podle a žalobu jako opožděnou odmítl.

(27) Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení , podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li žaloba odmítnuta.

(28) Žalobci byl posledním výrokem tohoto usnesení vrácen soudní poplatek ve výši 2.000 Kč s odkazem na ustanovení , o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, dle něhož soud vrátí z účtu soudu zaplacení soudní poplatek, byl-li návrh na zahájení řízení před prvním jednáním odmítnut.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Krajský soud v Českých Budějovicích

dne 31. července 2015

Předsedkyně senátu

JUDr. Marie T r n k o v á v.r.

Za správnost vyhotovení:

Zdeňka Soukupová