Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

Nao 135/2015 - 59

- 60

pokračování

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Průchy a soudkyň JUDr. Zory Šmolkové a Mgr. Jany Brothánkové v právní věci žalobkyně: Mgr. L. P., zastoupené Mgr. Marianem Pavlovem, advokátem, se sídlem Malé náměstí 125, 500 03 Hradec Králové, proti žalovanému: Krajský úřad Královehradeckého kraje, se sídlem Pivovarské náměstí 1245, 500 03 Hradec Králové, za účasti osoby zúčastněné na řízení: I) J. Š., zastoupený JUDr. Romanem Krmenčíkem, advokátem, se sídlem třída Míru 92, 530 02 Pardubice, a osoby zúčastněné na řízení II) Statutární město Hradec Králové, se sídlem Československé armády 408, 502 00 Hradec Králové, v řízení o žalobě proti rozhodnutí Krajského úřadu Královéhradeckého kraje, odboru územního plánování a stavebního úřadu, ze dne 16. 12. 2014, č. j. 17617/UP/2014/Kul, o námitce podjatosti,

t a k t o :

I. Soudci Krajského soudu v Hradci Králové JUDr. Jan Rutsch, JUDr. Pavel Kumprecht, JUDr. Marcela Sedmíková, Mgr. Marie Kocourková, JUDr. Magdalena Ježková a Mgr. Helena Konečná, j s o u v y l o u č e n i z projednávání a rozhodnutí věci.

II. Věc s e p ř i k a z u j e Krajskému soudu v Praze.

O d ů v o d n ě n í :

Osoba zúčastněná na řízení I, J. Š., vznesl námitku podjatosti soudců „příslušného senátu“ Krajského soudu v Hradci Králové, ve smyslu ustanovení , (dále jen „ “). Soudci senátu 30A, jemuž byla přidělena žaloba žalobkyně, jsou JUDr. Jan Rutsch, JUDr. Pavel Kumprecht a JUDr. Marcela Sedmíková, a jejich náhradníci Mgr. Marie Kocourková, JUDr. Magdalena Ježková a Mgr. Helena Konečná. Svou námitku odůvodnil tím, že žalobkyně je jejich kolegyní, působící u stejného soudu, se kterou je pojí minimálně kolegiální vztahy a je tak zde důvodná pochybnost o jejich nepodjatosti.

K námitce se vyjádřili jednotliví soudci JUDr. Jan Rutsch, JUDr. Pavel Kumprecht, JUDr. Marcela Sedmíková, Mgr. Marie Kocourková, JUDr. Magdalena Ježková a Mgr. Helena Konečná, kteří sice uvedli, že k žalobkyni nemají hlubší přátelský vztah, ale současně uvedli, že k ní mají vztah kolegiální a vztah na úrovni běžných osobních vztahů; většina soudců uvedla, že si s žalobkyní tyká. Současně se vyslovili tak, že se podjatí necítí.

Podle , (dále jen „ “) jsou soudci [v]yloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.

Podle „[ú]častník nebo osoba zúčastněná na řízení může namítnout podjatost soudce, soudní osoby, tlumočníka nebo znalce. Námitku musí uplatnit do jednoho týdne ode dne, kdy se o podjatosti dozvěděl; zjistí-li důvod podjatosti při jednání, musí ji uplatnit při tomto jednání. K později uplatněným námitkám se nepřihlíží. Námitka musí být zdůvodněna a musí být uvedeny konkrétní skutečnosti, z nichž je dovozována. O vyloučení soudce rozhodne usnesením po jeho vyjádření Nejvyšší správní soud, a je-li namítána podjatost soudní osoby, tlumočníka nebo znalce, senát po jejich vyjádření.“

Integrální součástí práva na spravedlivý proces, vymezeného v d a v Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, je garance toho, aby ve věci rozhodoval nezávislý a nestranný soudce. Nestrannost a nezaujatost soudce je jedním z klíčových předpokladů spravedlivého rozhodování a jednou z hlavních premis důvěry občanů a jiných subjektů v právo a právní stát ( y). Vyloučení soudce z projednávání a rozhodování věci má být založeno nikoliv až na skutečně prokázané podjatosti, ale již tehdy, jestliže lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti. Subjektivní hledisko účastníků řízení o podjatosti může být podnětem k jejímu zkoumání; rozhodování o této otázce se však musí dít výlučně na základě hlediska objektivního (shodně též Ústavní soud ve věci sp. zn. ). Ústavní soud ve své judikatuře dále vyslovil, že „[d]ůvodné pochybnosti o soudcově nestrannosti jsou kategorií objektivní povahy a jako takové musí být založeny skutečnostmi objektivitě soudcovského rozhodování protiřečícími, a to natolik, že nikoli z pohledu účastníků řízení, ale v objektivním smyslu ústavně chráněnou nestranností soudcovského rozhodování otřásají“ (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 3. 2000, sp. zn. ).

Při úvahách o vyloučení soudce z důvodů uvedených v ustanovení je nutno postupovat velmi obezřetně, neboť jde o výjimku z ústavní zásady, podle které nesmí být nikdo odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon ( y). Tak, jak zákon a na něj navazující rozvrh práce určuje osobu zákonného soudce (příslušného soudního oddělení, senátu), je tato příslušnost zásadně dána, a postup, kterým je věc odnímána příslušnému soudci a přikázána soudci jinému, je nutno chápat jako postup výjimečný. Vyloučit soudce z projednávání a rozhodnutí přidělené věci lze proto jen výjimečně a ze závažných důvodů, které mu, alespoň potenciálně, brání rozhodnout v souladu se zákonem, nezaujatě a spravedlivě (srov. usnesení zdejšího soudu č. j. – 16 ze dne 29. 4. 2003). Při posouzení otázky podjatosti soudce je třeba akcentovat též tzv. zdání nezávislosti a nestrannosti nejen ve vztahu k účastníkům řízení, nýbrž i ke třetím osobám (srov. nález Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2010, sp. zn. ).

V projednávané věci jde o posouzení nestrannosti soudců, z nichž většina uvádí kolegiální a běžný osobní vztah k žalobkyni.

Z vyjádření soudů je zřejmé, že se žádný z nich necítí podjatý ve vztahu k věci, k účastníkům či jejich zástupcům. To však nic nemění na tom, že skutečnost, že žalobkyně je jejich kolegyní a pojí ji s nimi vztahy kolegiální, společenské a jak lze usuzovat ze vzájemného tykání, rovněž přátelské, by mohla zavdat objektivní pochybnost o jejich nepodjatosti.

K obdobnému závěru dospěl i např. Nejvyšší soud ČR v rozhodnutí ze dne 4. 5. 1999, který objektivní pochybnost o nepodjatosti soudů dovodil i za situace, kdy kolegiální vztah na jednom pracovišti mezi soudci a účastníkem již netrval, když uzavřel, že „[d]louhodobý kolegiální vztah soudce k účastníku řízení, který působil dříve jako soudce na témže pracovišti, je skutečností způsobilou vyvolat pochybnost o nepodjatosti soudce“.

Nejvyšší správní soud proto námitce o vyloučení soudců vyhověl a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto usnesení.

Podle Nejvyšší správní soud přikáže věc jinému než místně příslušnému krajskému soudu, jestliže pro vyloučení soudců specializovaných senátů místně příslušného soudu nelze sestavit senát.

Podle rozvrhu práce Krajského soudu v Hradci Králové tvoří specializované senáty celkem osm soudců, z nichž šest je tímto usnesením vyloučeno z rozhodování, z čehož vyplývá, že sestavit tříčlenný senát nelze. Nejvyšší správní soud proto přikázal věc Krajskému soudu v Praze jako jinému než místně příslušnému soudu.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 17. června 2015

JUDr. Petr Průcha

předseda senátu