Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (68)2 As 103/2015 - 128.pdf
PDF · 0 B
No categories available
2 As 103/2015 - 128
Legal thesis
IV. Vyjádření žalovaného k předložení věci rozšířenému senátu
[13] Žalovaný dne 22. 6. 2015 soudu sdělil, že rozhodnutím ze dne 12. 6. 2015, č. j. 12717-28/2010-ERU, udělil stěžovatelce licenci č. 111017339 na výrobu elektřiny s termínem zahájení výkonu licencované činnosti a vznikem oprávnění dnem nabytí právní moci rozhodnutí o udělení licence. Podle sdělení žalovaného toto rozhodnutí o udělení licence doposud nenabylo právní moci.
[14] Žalobce se k předložení věci rozšířenému senátu nevyjádřil.
V. Pravomoc rozšířeného senátu
[15] Rozšířený senát se nejprve zabýval otázkou, zda je dána jeho pravomoc ve věci rozhodovat. Dle § 17 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. , dospěje-li senát Nejvyššího správního soudu při svém rozhodování k právnímu názoru, který je odlišný od právního názoru již vyjádřeného v rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, postoupí věc k rozhodnutí rozšířenému senátu.
[16] V usnesení, kterým druhý senát postoupil věc rozšířenému senátu, je nastolena sporná otázka, zda má žaloba podaná nejvyšším státním zástupcem podle § 66 odst. 2 s. ř. s. s. ř. s. zvláštní procesní či hmotněprávní důsledky, konkrétně zda v situaci, kdy na základě takové žaloby krajský soud zruší napadené správní rozhodnutí, bude přiznání odkladného účinku kasační stížnosti proti takovému rozsudku zpravidla v rozporu s důležitým veřejným zájmem pouze na základě toho, že žalobu podal nejvyšší státní zástupce postupem dle § 66 odst. 2 s. ř. s. s. ř. s. V nynější věci druhý senát dospěl k odlišnému právnímu názoru, než který již byl vyjádřen v rozhodnutí šestého senátu Nejvyššího správního soudu.
[17] S ohledem na výše uvedené rozšířený senát uzavřel, že pravomoc rozhodovat ohledně předložené sporné otázky podle § 17 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. je dána.
VI. Posouzení věci rozšířeným senátem
[18] Podle § 66 odst. 2 s. ř. s. s. ř. s. je žalobu oprávněn podat nejvyšší státní zástupce, jestliže k jejímu podání shledá závažný veřejný zájem. Důvodová zpráva k § 66 odst. 2 s. ř. s. s. ř. s. k oprávnění nejvyššího státního zástupce podat žalobu, shledá-li závažný veřejný zájem, uvádí následující: „Zvláštní žalobní legitimaci zákon svěřuje nejvyššímu státnímu zástupci k tomu, aby vlastním návrhem požadoval odstranění nezákonného rozhodnutí v delší lhůtě tam, kde proto shledá závažný veřejný zájem a jiný způsob nápravy není možný. Může tu jít o případy nepříliš časté, ale veřejností citlivě vnímané, například tam, kde nezákonné rozhodnutí bylo dosaženo úplatkem a není tu již jiná právní cesta, kterou by bylo možno takové rozhodnutí odstranit.“ (důvodová zpráva k soudnímu řádu správnímu , sněmovní tisk PSP ČR č. 1080/0, 3. volební období, dostupný na www.psp.cz). Ze shora uvedeného plyne, že se jedná o zvláštní aktivní procesní legitimaci nejvyššího státního zástupce, jejímž účelem je chránit veřejný zájem (srov. § 1 odst. 1 zákona č. 283/1993 Sb. , o státním zastupitelství).
[19] Nejvyšší státní zástupce má tedy právo podat žalobu, právní úprava nicméně stanoví, že k jejímu podání musí shledat „závažný veřejný zájem“. Tím se jeho právo k podání žaloby liší od veřejného ochránce práv (§ 66 odst. 3 s. ř. s. s. ř. s. ), který musí pro podání žaloby závažný veřejný zájem před soudem tvrdit i prokázat. Touto podmínkou se nejvyšší státní zástupce odlišuje rovněž od žalobců podle § 65 odst. 1 a 2 s. ř. s. s. ř. s. , kteří hájí své vlastní zájmy proti tvrzenému zásahu do veřejných subjektivních práv, čímž není dotčeno, že co do důsledků jejich aktivita a ochrana vlastních subjektivních práv napomůže též zjednání ochrany veřejného zájmu (srov. Potěšil, L., Šimíček, V. a kol. Soudní řád správní . Komentář. Praha: Leges, 2014, str. 579).
[20] Judikatura Nejvyššího správního soudu přitom dovodila, že úvaha, zda je v konkrétní věci dán „závažný veřejný zájem“, je vyhrazena nejvyššímu státnímu zástupci, nepodléhá přezkumu správními soudy. Je tedy na žalobci, aby svého práva využíval pouze v případech, kdy to vyžaduje závažný veřejný zájem (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 11. 2007, č. j. 8 As 27/2006 - 70, publ. pod č. 1455/2008 Sb. NSS). Soud se proto věcně zabývá každou žalobou nejvyššího státního zástupce, která jinak splňuje obecné náležitosti a byla podána v tříleté žalobní lhůtě (§ 72 odst. 2 s. ř. s. s. ř. s. ).
[21] V této souvislosti rozšířený senát uvádí, že v případě žalobní procesní legitimace nejvyššího státního zástupce se jedná toliko o „procesní vstupenku“ do řízení o žalobě za situace, kdy jiné osoby nechtějí, nemohou nebo už nemohou takové řízení vyvolat. V rámci tohoto řízení však nejvyšší státní zástupce již nemá oproti jiným žalobcům zvláštní procesní postavení. Ačkoliv se tedy při podání žaloby nejvyšším státním zástupcem neuplatní obecné podmínky v podobě lhůt nebo požadavku na vyčerpání všech řádných opravných prostředků, po podání této žaloby, tj. zejména v případě rozhodování o návrhu na přiznání odkladného účinku nebo na vydání předběžného opatření, soud již postupuje podle příslušných obecných ustanovení soudního řádu správního . Jinými slovy po podání žaloby nejvyšší státní zástupce své zvláštní procesní postavení ztrácí, a v řízení mu tak svědčí stejná práva a povinnosti jako ostatním žalobcům. Obdobný závěr se uplatní i v navazujícím řízení o kasační stížnosti proti rozhodnutí, kterým krajský soud rozhodl o žalobě podané nejvyšším státním zástupcem podle § 66 odst. 2 s. ř. s. s. ř. s. I v tomto případě, rozhoduje-li Nejvyšší správní soud o návrhu na přiznání odkladného účinku (jako je tomu v projednávané věci) nebo na vydání předběžného opatření, postupuje podle obecných ustanovení soudního řádu správního .
[22] Podle § 107 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. kasační stížnost nemá odkladný účinek. Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat; přitom užije přiměřeně § 73 odst. 2 až 5 s. ř. s. s. ř. s. Podle § 73 odst. 2 s. ř. s. s. ř. s. soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[23] Z citovaných ustanovení přitom vyplývá, že zatímco § 66 odst. 2 s. ř. s. s. ř. s. hovoří o závažném veřejném zájmu pro podání žaloby nejvyšším státním zástupcem, § 73 odst. 2 s. ř. s. s. ř. s. jako jedno z kritérií pro přiznání odkladného účinku stanoví absenci rozporu s důležitým veřejným zájmem. Ve vymezení obsahu těchto pojmů přitom spočívá rozpor mezi dotčenými senáty. Šestý senát v usnesení ze dne 31. 7. 2014, č. j. 6 As 173/2014 – 90, uvádí, že zákonodárcem užitý pojem ‚závažný veřejný zájem‘ a pojem ‚důležitý veřejný zájem‘ shledal z hlediska obsahu vyjádřením téhož; v opačném případě by se dopustil přepjatého formalismu. Ohledně nastolené otázky dospěl k závěru, že přiznání odkladného účinku kasační stížnosti podané proti rozsudku krajského soudu, jímž bylo k žalobě nejvyššího státního zástupce, podané z důvodu závažného veřejného zájmu, zrušeno rozhodnutí správního orgánu, by se zpravidla ocitlo v rozporu s důležitým veřejným zájmem, z něhož nejvyšší státní zástupce podal žalobu, ledaže by došlo ke zjevnému vybočení z obsahu pojmu ‚veřejný zájem‘, anebo by byl shledán veřejný zájem jiný, stejně nebo více závažný. Oproti tomu druhý senát v předkládacím usnesení konstatuje, že ‚[z]ávažný veřejný zájem‘ ve smyslu § 66 odst. 2 s. ř. s. s. ř. s. je tak dán toliko na samotném projednání žaloby nejvyššího státního zástupce ve správním soudnictví, naopak v obsahu jeho žaloby (jejím petitu či jejích důvodech) ‚závažný veřejný zájem‘ shledat nelze. […] I kdyby nejvyšší státní zástupce reprezentoval závažný (důležitý) veřejný zájem i po podání žaloby, jak naznačuje šestý senát, nelze tento veřejný zájem automaticky přenést do následného řízení o kasační stížnosti. (srov. body 13 a 15 citovaného usnesení).
[24] Při řešení uvedené sporné otázky je podle rozšířeného senátu třeba vyjít z maximy vnitřní bezrozpornosti a konzistentnosti právního řádu. Jinými slovy je třeba předpokládat existenci tzv. racionálního zákonodárce, který použitím pojmu důležitý veřejný zájem v § 73 odst. 2 s. ř. s. s. ř. s. namísto pojmu závažný veřejný zájem, jenž je použit v § 66 odst. 2 téhož zákona, nepochybně sledoval nějaký účel. Tímto účelem pak bylo přinejmenším to, aby obsah obou uvedených pojmů byl vymezen odlišně. Nelze v této souvislosti přehlédnout, že § 73 byl oproti původnímu znění soudního řádu správního podroben změně novelou zákona č. 303/2011 Sb. s účinností od 1. 1. 2012. Ustanovení bylo zásadně přeformulováno a mimo jiné byl původně použitý pojem veřejný zájem doplněn o slovo důležitý. Stalo se tak v souladu s obecně deklarovaným záměrem zmíněné novely „rozvolnit“ podmínky pro přiznání odkladného účinku žaloby a upravit též rozhodování o předběžném opatření tak, aby byla efektivně zvýšena ochrana veřejných subjektivních práv žalobců (srov. též body 23-25 a 38 důvodové zprávy k vládnímu návrhu zákona později publikovaného pod č. 303/2011 Sb. – sněmovní tisk PSP ČR č. 319/0 a schválené znění zákona ve znění pozměňovacích návrhů Senátu Parlamentu ČR, sněmovní tisk č. 319/4, 6. volební období, jež bohužel nebyly důsledně odůvodněny). Rozšířený senát se tak (z důvodů dále uvedených) ztotožňuje s názorem druhého senátu, podle něhož obsah pojmu důležitý veřejný zájem v § 73 odst. 2 s. ř. s. s. ř. s. nelze považovat za totožný s obsahem pojmu závažný veřejný zájem v § 66 odst. 2 téhož zákona.
[25] Podle § 73 odst. 2 s. ř. s. s. ř. s. ve spojení s § 107 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. je absence rozporu s důležitým veřejným zájmem pouze jednou ze tří podmínek, jejichž splnění je pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nezbytné. Pokud by byl akceptován právní názor šestého senátu, tato zákonná podmínka by byla vyprázdněna, neboť přiznání odkladného účinku kasační stížnosti podané proti rozsudku krajského soudu, jímž bylo k žalobě nejvyššího státního zástupce, podané z důvodu závažného veřejného zájmu podle § 66 odst. 2 s. ř. s. s. ř. s. , zrušeno rozhodnutí správního orgánu, by se zpravidla ocitlo v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[26] Takový výklad by však zasáhl do účelu (§ 2 s. ř. s. s. ř. s. ) a ústavních základů správního soudnictví. Aby správní soudnictví mohlo nezávisle plnit svůj úkol, tj. poskytovat ochranu veřejným subjektivním právům fyzických a právnických osob, jsou soudy při svém rozhodování vázány toliko zákonem a mezinárodní smlouvou, která je součástí právního řádu (čl. 95 odst. 1 Ústav y), případně jinými soudními rozhodnutími, buď rozhodnutími vydanými v rámci správního soudnictví, nebo rozhodnutími soudů o tom, že byl spáchán trestný čin a kdo jej spáchal, jakož i rozhodnutím soudu o osobním stavu (§ 52 odst. 2 věta první s. ř. s. s. ř. s. ). O jiných otázkách si soud učiní úsudek sám (§ 52 odst. 2 věta druhá před středníkem s. ř. s. s. ř. s. ). Správní soudy nemohou být při svém rozhodování vázány názorem jiného, od soudu odlišného orgánu veřejné moci (úvaha nejvyššího státního zástupce o existenci závažného veřejného zájmu by navíc nebyla vyslovena ve formě přezkoumatelného rozhodnutí s jednoznačnou výrokovou částí, ale správní soudy by ji musely dovozovat z obsahu jeho žaloby). Takový postup by byl nejen proti ústavním zásadám nezávislosti a nestrannosti soudů, ale nelze pro něj najít oporu ani v žádném (podústavním) zákonném ustanovení (soudní řád správní výslovně hovoří o nejvyšším státním zástupci pouze jednou, a to právě v § 66 odst. 2 ). Dle názoru rozšířeného senátu tak není dán důvod pro to, aby byl Nejvyšší správní soud při interpretaci a aplikaci neurčitého právního pojmu důležitý veřejný zájem v § 73 odst. 2 s. ř. s. s. ř. s. jakýmkoli způsobem omezen v důsledku nedůvodné favorizace žalobce.
[27] Z povinnosti ústavně konformního výkladu § 73 odst. 2 s. ř. s. s. ř. s. navíc vyplývá, že v případě kolize práva stěžovatele s veřejným zájmem nepostačí pro zamítnutí návrhu na přiznání odkladného účinku pouhá existence kolidujícího veřejného zájmu, nýbrž je nutné vážit intenzitu hrozícího zásahu do práva svědčícího stěžovateli a poměřovat ji s intenzitou narušení veřejného zájmu (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2008, č. j. 5 As 17/2008 – 131, publ. pod č. 1698/2008 Sb. NSS).
VII. Závěr
[28] Na základě výše uvedených argumentů rozšířený senát shrnuje, že podání žaloby ve veřejném zájmu samo o sobě neodůvodňuje přiznání či nepřiznání odkladného účinku žaloby bez ohledu na splnění dalších zákonných podmínek. Obsah pojmu důležitý veřejný zájem v § 73 odst. 2 soudního řádu správního totiž nelze považovat za totožný s obsahem pojmu závažný veřejný zájem v § 66 odst. 2 téhož zákona.
[29] V závislosti na rozhodnutí krajského soudu o žalobě se pak v následném řízení o kasační stížnosti mohou role i zájmy účastníků řízení (a s nimi případně projevená procesní aktivita) změnit. Přiznání odkladného účinku kasační stížnosti může v řízení o ní navrhnout nejen osoba zúčastněná na řízení, jako je tomu v projednávané věci, ale i samotný nejvyšší státní zástupce (žalobce) nebo žalovaný.
[30] Při rozhodování o návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti podané osobou zúčastněnou na řízení podle § 107 odst. 1 ve spojení s § 73 odst. 2 soudního řádu správního proti rozhodnutí, kterým krajský soud rozhodl o žalobě podané nejvyšším státním zástupcem podle § 66 odst. 2 téhož zákona, je tedy třeba vždy zkoumat, zda výkon nebo jiné následky rozhodnutí by znamenaly pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká může vzniknout přiznáním odkladného účinku jiným osobám. Učiněná zjištění je nutno konfrontovat s (ne)existencí důležitého veřejného zájmu, a je-li shledán, poměřovat intenzitu zásahu do tohoto veřejného zájmu s intenzitou zásahu do práv stěžovatele.
[31] Rozšířený senát vyřešil spornou právní otázku. V souladu s ustanovením § 71 odst. 1 Jednacího řádu Nejvyššího správního soudu rozhodl jen o této otázce a věc vrací předkládajícímu druhému senátu k dalšímu projednání a rozhodnutí o návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti a o podané kasační stížnosti.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 24. června 2015
JUDr. Josef Baxa
předseda rozšířeného senátu