Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

61 Az 1/2014 - 46

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Indráčkem v právní věci žalobce: M. J., státní příslušnost Pákistánská islámská republika, t.č. PoS Kostelec nad Orlicí, Rudé armády 1000, Kostelec nad Orlicí, zastoupeného JUDr. Athanassiosem Pantazopoulosem, advokátem se sídlem Slavíkova 19, Praha 2 – Vinohrady, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6.12.2013 č.j. OAM-1-371/VL-10-K03-R2-2007, o udělení mezinárodní ochrany,

t a k t o :

I. Rozhodnutí žalovaného v části, jíž žalobci nebyla udělena mezinárodní ochrana podle ust. , a , o azylu a o změně o policii ČR ve znění pozdějších předpisů, s e pro nezákonnost z r u š u j e.

II. V části, jíž nebyla žalobci udělena mezinárodní ochrana podle ust. § 14a a ust. § 14b téhož zákona, s e rozhodnutí žalovaného pro vady řízení z r u š u j e a věc se v tomto rozsahu žalovanému vrací k dalšímu řízení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 14.278,- Kč k rukám advokátka JUDr. Athanassiose Pantazopoulose, a to do 60-ti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

O d ů v o d n ě n í :

Rozhodnutím ze dne 6.12.2013 č.j. OAM-1-371/VL-10-K03-R2-2007 žalované Ministerstvo vnitra České republiky (dále jen ČR) rozhodlo o neudělení mezinárodní ochrany žalobci podle ust. , a , , o azylu a změně , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “). Po provedeném dokazování vzal žalovaný správní orgán za objasněno, že tvrzeným důvodem žádosti o udělení mezinárodní ochrany žalobce je obava z uvěznění až zabití v důsledku své politické angažovanosti ze strany pákistánské vlády. Žalobce rovněž poukázal na absenci svobodného vyjadřování a demokracie ve své vlasti. K neudělení azylu podle ust. , a odkázal žalovaný na své rozhodnutí ze dne 18.11.2010 a na rozsudek Krajského soudu v Ostravě č.j. -88 ze dne 23.11.2012, kterým byla žaloba žalobce směřující do výroku o neudělení mezinárodní ochrany podle těchto zákonných ustanovení zamítnuta. K neudělení doplňkové mezinárodní ochrany podle ust. téhož zákona žalovaný uvedl, že má vážné pochybnosti o okolnostech obvinění a možném odsouzení žalobce s ohledem na velké množství rozporů v jeho výpovědích. Pro posouzení otázky, zda žalobci hrozí v případě jeho návratu do země původu nebezpečí mučení nebo nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestání, považuje správní orgán zhodnocení aktuální politické situace v Pákistánu. Žalovaný v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že je přesvědčen, že v případě návratu žalobce do Pákistánu je téměř vyloučeno jeho trestní stíhání pouze za jeho příslušnost ke straně PML-N s poukazem na to, že kandidát vládní strany Pákistánská muslimská liga (PML) byl zvolen novým prezidentem. S poukazem na informaci MV Velké Británie ze srpna 2013 žalovaný dále v odůvodnění uvedl, že v Pákistánu není možné odsouzení osoby v nepřítomnosti. Žalovaný z toho dovodil, že pokud by žalobce byl v Pákistánu skutečně odsouzen, má při svém návratu do země původu reálnou možnost se takovému obvinění účinně bránit i velmi vysokou šanci na zrušení takového rozsudku. V závěru odůvodnění svého rozhodnutí pak žalovaný poukázal opětovně na nevěrohodnost tvrzení žalobce ohledně jeho zadržení v únoru roku 2007 i na informace, které žalobce uvedl ohledně okolností, za kterých opustil vlast.

Žalobce proti uvedenému rozhodnutí podal včasnou žalobu, ve které namítal, že žádost o udělení azylu podal z důvodu své reálné obavy o nemožnosti svobodně vyjadřovat své názory v rámci novinářské činnosti na území Pákistánu. Vytýkal žalovanému, že si neshromáždil dostačující podklady pro své rozhodnutí. Zdůraznil, že se na území České republiky nachází již od roku 2007 a udělení azylu se domáhá z důvodu své novinářské profese, kterou nemůže vykonávat v Pákistánu zcela svobodně. V případě výkonu této profese bude vystaven pronásledování, nelidskému ponižujícímu a nedůstojnému zacházení ze strany státních úřadů. V žalobě žalobce dále poukázal na politickou situaci v Pákistánu, která je stále velmi nepřehledná a kritická co do dodržování lidských práv a svobod s odkazem na jednotlivé zdroje informací o této zemi.

Žalovaný ve svém písemném vyjádření k žalobě navrhoval její zamítnutí jako nedůvodné. Odkázal na výše uvedený rozsudek Krajského soudu v Ostravě, jímž byla žaloba směřující proti výroku o neudělení mezinárodní ochrany žalobci podle ust. , a zamítnuta. Proti uvedenému rozsudku žalobce opravný prostředek nepodal a žalovaný proto jen odkázal na své dřívější rozhodnutí ze dne 18.11.2010, které je nedílnou součástí správního spisu. V nynějším rozhodnutí žalovaný pečlivě posoudil žalobcův návrat do vlasti ve smyslu non-refoulement dle ust. . V tomto směru žalovaný odkázal na odůvodnění svého rozhodnutí a má za to, že žalobci nehrozí v případě návratu vážná újma a jeho vycestování rovněž nepředstavuje porušení mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána. Navrhoval proto zamítnutí žaloby jako nedůvodné.

Krajský soud provedl důkaz napadeným rozhodnutím žalovaného ze dne 6.12.2013 č.j. OAM-1-371/VL-10-K03-R2-2007, připojeným správním spisem žalovaného téhož čísla jednacího, připojeným spisem Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 61Az 1/2011 a poté dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Při řízení o žalobě žalobce vycházel přitom krajský soud z ust. a násl. a ze skutkového a právního stavu, který tu byl dán v době rozhodování žalovaného (ust. ).

Z hlediska skutkových zjištění podstatných pro posouzení nynější žaloby žalobce považuje především krajský soud za potřebné uvést, že žalobce podal žádost o mezinárodní ochranu dne 28.4.2007 a že o této žádosti rozhodl žalovaný dne 18.11.2010 tak, že žalobci mezinárodní ochranu podle ust. , , , a neudělil. Žalobce proti tomuto rozhodnutí podal žalobu, o které krajský soud rozsudkem ze dne 23.11.2012 č.j. -88 rozhodl tak, že rozhodnutí žalovaného v části o neudělení mezinárodní ochrany podle ust. a pro vady řízení zrušil a v části, jíž nebyla žalobci udělena mezinárodní ochrana podle ust. , a téhož zákona zamítl. V dalším řízení zůstala tedy otevřena otázka doplňkové ochrany žalobce podle ust. . Protože proti uvedenému rozsudku krajského soudu účastníci řízení nepodali opravný prostředek – kasační stížnost, tento rozsudek nabyl právní moci dne 6.12.2012. Řízení ve věci neudělení azylu žalobci podle ust. , a bylo tedy pravomocně ukončeno a žalovaný proto v tomtéž řízení nemohl opětovně rozhodovat o neudělení mezinárodní ochrany žalobci podle těchto zákonných ustanovení. Protože v nyní přezkoumávaném rozhodnutí tak učinil, je v této části jeho rozhodnutí nezákonné a muselo být krajským soudem zrušeno.

K neudělení doplňkové ochrany žalobci podle ust. odkazuje krajský soud na svůj rozsudek ze dne 23.11.2012. Poukázal v něm na obsah zpráv o zemi původu žalobce v Pákistánu, které pro odůvodnění svého dřívějšího rozhodnutí žalovaný použil a rovněž nad rámec těchto informací citoval podstatný obsah zprávy Ministerstva zahraničí USA ze dne 8.4.2011 o dodržování lidských práv za rok 2010 a informace Human Rights Watch z ledna 2011. Krajský soud v tomto rozsudku tehdy citoval i závěry rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, podle něhož lze připustit, že některá rozporná tvrzení žalobce týkající se časových údajů nebo popisu jednání, z něhož byl obviněn a jež uvedl v průběhu správního řízení, mohou do jisté míry zpochybňovat jeho věrohodnost, jak na to poukázal žalovaný i krajský soud. Tyto nepřesnosti ve výpovědích žalobce však nejsou natolik podstatné a závažné, aby zásadně vyvracely věrohodnost azylového příběhu žalobce a převážnou většinu těchto nepřesností lze vysvětlit časovým odstupem od doby, kdy žalobcem popisované skutečnosti nastaly do doby konání pohovorů před orgány žalovaného, jakož i časovým odstupem několika let mezi jednotlivými pohovory. Podstatné ovšem je, že žalobce byl v zemi původu členem politické strany, a že působil jako novinář a že v důsledku této politické orientace a profesního zaměření měl problémy a konflikty se státními orgány, pro které byl dokonce trestně obviněn či stíhán. Jestliže žalovaný i krajský soud dospěly k tomu, že tyto problémy nedosahovaly intenzity pronásledování taxativně vymezeného ust. , pak zůstalo otázkou, zda nejde o důvody opravňující udělení doplňkové ochrany. S přihlédnutím k nejaktuálnějším zprávám o zemi původu žalobce vyslovil Nejvyšší správní soud názor, že celkový stav dodržování lidských práv v zemi původu žalobce je velmi neutěšený, že státní moc není způsobilá zajistit dodržování lidských práv a právních předpisů na celém území, přičemž nelze vyloučit, že za situace, kdy žalobce před opuštěním země původu měl konflikty s orgány činnými v trestním řízení, mu taková vážná újma hrozí v případě návratu do vlasti. Nejvyšší správní soud je proto přesvědčen, že za tohoto stavu je třeba, aby žalovaný znovu vyhodnotil situaci žalobce ve světle zpráv o zemi původu opatřených krajským soudem, event. dalších aktuálních zpráv o této zemi, které si žalovaný opatří. S ohledem na situaci v zemi původu žalobce nelze vyloučit, že mu může hrozit nebezpečí vážné újmy ve smyslu ust. . U žalobce nelze vyloučit jeho případné trestní stíhání či uvěznění, kdy by s ohledem na obsah zpráv o stavu dodržování lidských práv v zemi jeho původu mohlo dojít k nežádoucím a velmi tíživým důsledkům pro sféru jeho základní osobních práv. Nelze také vyloučit, že hrozba trestního stíhání či přímo již uvěznění v případě žalobce nadále trvá.

V nyní přezkoumávaném rozhodnutí žalovaný odůvodňuje neudělení mezinárodní ochrany, jak již bylo výše uvedeno, tím, že o samotném obvinění a následném odsouzení žalobce do vězení, navíc v jeho nepřítomnosti, má vážné pochybnosti a to vzhledem k mnoha rozporům, které v jeho výpovědích nalezl (tyto rozpory žalovaný blíže specifikuje s odvoláním na pohovory provedené s žalobcem v časovém rozmezí 9.5.2007 až 26.4.2013). To, že žalobci nehrozí v případě návratu vážná újma podle ust. § 14a odst. 2 písm. b) zdůvodňuje žalovaný tím, že považuje za téměř vyloučeno, aby v zemi původu došlo k trestnímu stíhání žalobce s ohledem na výsledek prezidentských voleb dne 30.7.2013 a na to, že podle dostupných informací MV Velké Británie ze srpna 2013 není v Pákistánu možné odsouzení osoby v nepřítomnosti a že to odporuje -A y. K tomu žalovaný dodává, že v téže zprávě se uvádí, že výrokem 17ti členného soudcovského sboru bylo „odsouzení v nepřítomnosti prohlášeno za neplatné od samého počátku, což bylo neústavní a nezákonné, s dodatkem, že to odporovalo také výnosu o národní zodpovědnosti, který jako prostředek nápravy dává takto odsouzené osobě možnost podat odvolání“. Z toho žalovaný vyvodil, že pokud by byl žalobce v Pákistánu skutečně odsouzen, má reálnou možnost se takovému obvinění účinně bránit a vzhledem k jím zmíněnému (polickému) podtextu i velmi vysokou šanci na zrušení takového rozsudku.

Ze správního spisu žalovaného krajský soud zjistil, že jeho součástí jsou následující zdroje informací o politické situaci a dodržování lidských práv a svobod v Pákistánu. Z těchto zpráv vyplývají, mimo jiné se zřetelem k žalobním bodům, následující informace:

- z výňatku zprávy o dodržování lidských práv za rok 2012 MZ USA ze dne 19.4.2013, že ve sledovaném období se vyskytovalo šikanování novinářů, cenzurní zásahy a autocenzura. K nejzávažnějším problémům v oblasti lidských práv, které zasahovaly tisíce obyvatel ve všech místech země, patřilo cílené zabíjení, nucené mizení osob a mučení;

- z výroční zprávy Amnesty International ze dne 23.5.2013, že novináři byli i nadále objektem vážných výhrůžek ze strany bezpečnostních sil, ozbrojené opozice a dalších skupin, zejména v provinciích Balúčistán a Sindh a v severovýchodních kmenových oblastech. V průběhu sledovaného roku bylo zabito nejméně 8 novinářů. Několik novinářů tvrdilo, že jim bylo vyhrožováno kvůli reportážím o armádě, politických stranách nebo ozbrojených silách;

- ze zprávy Freedom House z ledna 2013, že otevřeně píšící pákistánské deníky a soukromé televizní stanice přinášejí paletu rozdílných zpráv a názorů. Mocné osobnosti, včetně armádních důstojníků a členů vyšších pater soudnictví se však pokoušejí kritické zpravodajství umlčovat a míra kritiky v roce 2012 byla vůči novinářům vysoká. Podle výboru na ochranu novinářů bylo kvůli své práci zabito v roce 2012 nejméně 7 novinářů a tato skutečnost zařadila Pákistán v celosvětovém seznamu zemí, kde jsou novináři nejvíce ohroženi smrtí, na třetí místo. Tato zpráva se zmiňuje i tom, že v roce 2012 byli mnozí reportéři píšící o konfliktu mezi armádou a islamistickými radikály vězněni, dostávali výhrůžky, byli vypovídáni nebo jim byly kladeny další překážky a to jak vládními silami, tak radikály;

- z výroční zprávy Human Rights Watch z ledna 2013, že v Pákistánu bylo ve sledovaném roce zabito nejméně 8 novinářů, jen v květnu to byli 4. V atmosféře strachu novináři málokdy psali o porušování lidských práv, kterých se armáda dopouštěla během protiteroristických operací. Talibán a další ozbrojené skupiny jim kvůli zpravodajství běžně vyhrožovaly;

- z informace Ministerstva vnitra Velké Británie ze dne 9.8.2013, že v části pojednávající o odsouzení v nepřítomnosti se uvádí, že list The Daily Times v článku ze dne 8.6.2010 uvedl: „Vláda tvrdila, že odsouzení v nepřítomnosti nemá v Pákistánském právu žádné místo a dodávala, že se jedná o zásahu zavedenou v zákonech země v době od vzniku státu. Odsouzení v nepřítomnosti odporuje -A y, který stanoví, že osoba musí mít nárok na spravedlivý a řádný proces...“. Portál One Pakistan News ze dne 21.1.2010 uváděl, že výrokem 17ti členného soudcovského sboru „...bylo odsouzení v nepřítomnosti prohlášeno za neplatné od samého počátku, což bylo neústavní a nezákonné...“.

Z pohledu výňatků ze shora citovaných informací o zemi původu žalobce dospěl krajský soud opětovně k závěru, že žalovaný ani v nynějším rozhodnutí nezhodnotil dostatečně situaci žalobce se zřetelem k těmto zprávám. Nebezpečí vážné újmy podle ust. vyloučil toliko opětovným poukázáním na nevěrohodnost jeho výpovědí, na výsledek prezidentských voleb v roce 2013 a na to, že v Pákistánu není možné odsouzení osoby v nepřítomnosti. Posledně tvrzenou skutečnost dovodil žalovaný citovanou zprávou MV Velké Británie, přičemž se informace ohledně odsouzení v nepřítomnosti podle obsahu této zprávy neopírá o objektivní zjištění, ale uvádí se v ní, že tyto informace byly zveřejněny pákistánskými deníky. V nynější žalobě žalobce především poukázal na to, že uplatňoval právo na udělení azylu v České republice z důvodu svého přesvědčení a s ohledem na svou novinářskou profesi v zemi původu. V této souvislosti poukázal na další zprávy ohledně dodržování základních lidských práv a svobod a situaci a postavení novinářů v Pákistánu. Znovu připomíná, že pochází z oblasti Pañdžáb správní jednotka Jehelum, kde jsou specifické poměry co se týče správy a soudnictví a která je neustále terčem otevřených ozbrojených konfliktů. Ke shora uvedeným informacím, zejména ohledně postavení žalobce s přihlédnutím k jeho profesi pak žalovaný neodůvodnil přesvědčivě svůj závěr o neudělení doplňkové mezinárodní ochrany žalobci z důvodu vážné újmy ve smyslu ust. . Za této situace krajskému soudu nezbylo, než v této části jeho rozhodnutí pro vady řízení zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení.

V souladu s ust. byl žalovaný zavázán zaplatit žalobci náklady řízení spočívající v nákladech jeho právního zastoupení advokátem v rozsahu tří úkonů právní pomoci po 3.100,- Kč, tří režijních paušálů po 300,- Kč a v náhradě za ztrátu času ve výši 1.600,- Kč v souladu s ust. , , a , v platném znění. Připočtením 21% daně z přidané hodnoty ve výši 2.478,- Kč činí celkem náklady právního zastoupení žalobce 14.278,- Kč. Ve zbytku se práva náhrady nákladů řízení žalobce i jeho právní zástupce vzdali.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně ve lhůtě dvou týdnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to písemně, ve dvojím vyhotovení. Podmínkou řízení o kasační stížnosti je povinné zastoupení stěžovatele advokátem, pokud stěžovatel sám nemá vysokoškolské právnické vzdělání.

V Ostravě dne 14. května 2015

JUDr. Petr Indráček

samosoudce