Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 As 61/2015 - 40

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Jana Vyklického v právní věci žalobce: Befacoal s. r. o., se sídlem Praha 2, Sokolská 46/1795, zastoupen JUDr. Annou Horákovou, advokátkou, se sídlem Praha 1, Žitná 47, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Brno, Masarykova 427/31, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 8. 2014, č. j. 20255/14/5000-14304-605186, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 2. 2015, č. j. - 52,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žádnému z účastníků s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce (dále též „stěžovatel“) se kasační stížností domáhá zrušení shora označeného usnesení, kterým Městský soud v Praze (dále jen „městský soud”) zamítl žádost o osvobození od soudních poplatků.

Stěžovatel v kasační stížnosti tvrdí, že na výzvu soudu doložil výpisy z účtů u tří bank, z nichž vyplývá, že k prosinci roku 2014 byl na těchto účtech záporný zůstatek, z čehož je zřejmá jeho nemajetnost a absence jakýchkoli příjmů. Stěžovatel uvedl, že soudní poplatek nemohl zaplatit, protože nedisponuje žádným majetkem a nebylo v jeho silách výzvě vyhovět. Prohlašuje, že v jeho případě nejde o předstíranou nemajetnost, což má plynout i ze žalob u městského soudu. Rovněž podotýká, že pokud se jedná o vytýkaný nedostatek doložení dalších dokladů, vycházel stěžovatel z obsahu výzvy městského soudu, přičemž v případě potřeby by na základě další výzvy městského soudu doložil i jiné údaje. Jelikož však žádnou další výzvu neobdržel, předpokládal, že jím poskytnuté doklady jsou dostatečné. Stěžovatel je toho názoru, že jestliže takto postupováno nebylo, rozhodl soud o žádosti o osvobození od soudních poplatků na základě nedostatečně zjištěného stavu věci a předmětnou otázku nesprávně právně posoudil.

Stěžovatel v dané věci nezaplatil za řízení o kasační stížnosti soudní poplatek. S ohledem na ustálenou praxi Nejvyššího správního soudu, dle které by trvání na zaplacení soudního poplatku v řízení o kasační stížnosti mohlo znamenat řetězení téhož problému v situaci, kdy krajský soud žádost o osvobození od soudních poplatků zamítl (viz například rozhodnutí ze dne 25. 11. 2014, č. j. – 12, ze dne 20. 3. 2014, č. j. – 19, či ze dne 13. 9. 2007, č. j. – 77; všechna rozhodnutí zdejšího soudu jsou dostupná z www.nssoud.cz), Nejvyšší správní soud na zaplacení soudního poplatku netrval a přistoupil tak k věcnému posouzení námitek obsažených v kasační stížnosti.

Dle ustanovení platí, že účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu zčásti osvobozen od soudních poplatků. Přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Dospěje-li však soud k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný, takovou žádost zamítne. Přiznané osvobození kdykoliv za řízení odejme, popřípadě i se zpětnou účinností, jestliže se do pravomocného skončení řízení ukáže, že poměry účastníka přiznané osvobození neodůvodňují, popřípadě neodůvodňovaly. Přiznané osvobození se vztahuje i na řízení o kasační stížnosti.

Nejvyšší správní soud z obsahu spisového materiálu městského soudu zjistil, že stěžovatel požádal v řízení před městským soudem o osvobození od soudních poplatků podáním ze dne 3. 12. 2014. Stěžovatel žádným způsobem důkazně nepodložil tvrzený nedostatek prostředků k uhrazení poplatku za žalobu a ani takové důkazy neoznačil, městský soud jej proto na základě ustanovení správně vyzval k doložení jeho majetkových poměrů pro účely rozhodnutí o žádosti o osvobození od soudních poplatků, a k tomu mu stanovil přiměřenou lhůtu. Výzvu pak zakončovalo poučení o následcích nedoplnění předmětné žádosti, jež jsou představovány zamítnutím takového návrhu.

Podle názoru Nejvyššího správního soudu nelze po městském soudu požadovat, aby žadatele o osvobození od soudních poplatků vyzýval k doplnění jeho žádosti opakovaně až do té doby, kdy bude jeho majetková situace objasněna. Nejvyšší správní soud například v usnesení ze dne 25. 1. 2005, č. j. – 50, publikovaném pod č. NSS, vyslovil názor, že „povinnost doložit nedostatek prostředků je jednoznačně na účastníkovi řízení, který se domáhá osvobození od soudních poplatků ( ). Pokud účastník tuto povinnost nesplní, soud výdělkové a majetkové možnosti sám z úřední povinnosti nezjišťuje.“ Z uvedeného tedy vyplývá, že je to stěžovatel, kdo má povinnost doložit nedostatek prostředků k zaplacení soudního poplatku, respektive zvlášť závažné důvody pro plné osvobození od soudních poplatků. Je to tedy právě žadatel, kdo nese břemeno tvrzení a břemeno důkazní a je na něm, jak obsáhlé pensum tvrzení a jim odpovídajícího důkazního materiálu soudu předloží.

Uvádí-li stěžovatel až v rámci řízení o kasační stížnosti, že městský soud měl přihlédnout ke skutečnostem vyplývajícím z dalších soudních řízení před ním vedených, v nichž stěžovatel vystupuje jako účastník řízení, nezbývá Nejvyššímu správnímu soudu než poukázat na výše vyslovený názor, dle nějž není povinností soudu při posuzování žádosti o osvobození od soudních poplatků zjišťovat majetkovou situaci žadatele z úřední povinnosti. Stěžovatel byl v řízení před městským soudem navíc zastoupen advokátkou, tedy profesionálem, který má svým klientům zajistit odbornou pomoc, a měl by tedy být nepochybně obeznámen i s náležitostmi správní žaloby, respektive s náležitostmi žádosti o osvobození od soudních poplatků. Samotný účel zastoupení je totiž zřejmý: profesionál má garantovat kvalifikované uplatňování práv účastníka řízení (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 21. 5. 1996, sp. zn. ).

Z podkladů, které městskému soudu předložil stěžovatel, vyplývají následující skutečnosti:

Z výpisu z účtu stěžovatele vedeného u Komerční banky, a.s., je patrné, že na tomto účtu bylo počátkem listopadu 2014 38.329,39 Kč a koncem prosince 2014 185,44 Kč. Na účtu vedeném u GE Money Bank, a.s., bylo ke dni 3. 10. 2014 – 2.878,07 Kč a koncem prosince 2014 - 728,90 Kč. Na účtu vedeném u Československé banky, a. s, bylo počátkem října 2014 500,01 Kč a koncem prosince 2014 – 3.499,10 Kč. Tyto údaje však zjevně nejsou dostatečné pro vyhodnocení majetkových poměrů stěžovatele. Z pohybu na uvedených bankovních účtech lze dovodit, že stěžovatel byl v době před podáním žaloby ekonomicky aktivní a až ke konci roku 2014 disponoval na těchto účtech zápornou finanční bilancí. Nijak ovšem nebyly osvětleny všechny relevantní aspekty činnosti stěžovatele a majetkové poměry. Není zřejmé, jakým majetkem stěžovatel disponuje, jakým způsobem podniká a jaké konkrétní důvody brání poplatkovou povinnost splnit. Rovněž z přiznání k dani z přidané hodnoty je zřejmé, že stěžovatel byl v době před podáním žaloby ekonomicky aktivní a dále, že hlavní ekonomickou činností je výroba a rozvod tepla. Jakým způsobem tyto ekonomické aktivity stěžovatel zajišťuje, není z předložených dokumentů patrné. Ani doložená přiznání k dani z přidané hodnoty za měsíce srpen, září a říjen 2014 neosvědčují nic více, než že stěžovatel byl povinen za tato daňová období odvést daň z přidané hodnoty s tím, že nadměrný odpočet daně tvořil 31 Kč, 20 Kč a 19 Kč z daně na výstupu ve výši 33.843 Kč, 7.841 Kč a 17.164 Kč. Ani z těchto údajů není možné dovozovat majetkové poměry stěžovatele.

Městský soud v napadeném usnesení uvedl, že ze stěžovatelem předložených dokladů pouze vyplývá, že na třech jeho účtech je záporný zůstatek, a dále lze ze předložených daňových přiznání usuzovat na výši jeho daňové povinnosti na dani z přidané hodnoty. Dle názoru městského soudu nejsou tyto údaje způsobilé k přijetí jakéhokoliv závěru o objektivní majetkové situaci žalobce, přičemž zdůraznil, že stěžovatel ani konkrétní skutečnosti o své majetkové situaci neuvedl. Z kontextu vytržené dílčí údaje tak při absenci těchto tvrzení nepostačují k závěru o danosti objektivní žalobcovy nemajetnosti.

S tímto názorem se Nejvyšší správní soud ztotožnil. Stěžovateli nic nebránilo v doložení relevantnějších důkazů jako například daňového přiznání k dani z příjmů, účetní závěrky a rozvahy, přehledu svého majetku, či podrobnějšího popisu své aktuální podnikatelské činnosti a jejich výsledků. Naopak jím předložené důkazy nevypovídají dostatečnou měrou o jeho majetkové situaci, neboť zejména daň z přidané hodnoty není způsobilá dokumentovat majetkové poměry poplatníka, nýbrž spíše jeho podnikatelskou aktivitu; veškeré finanční prostředky nemusí být nevyhnutelně na předmětných bankovních účtech stěžovatele.

Nejvyšší správní soud tedy dospěl k závěru, že městský soud za uvedených okolností správně posoudil žádost o osvobození od soudních poplatků a správně ji zamítl. Nejvyšší správní soud neshledal kasační námitky stěžovatele důvodnými, a proto kasační stížnost zamítl jako nedůvodnou podle in fine

O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle věty první , za použití Stěžovatel nebyl v řízení o kasační stížnosti úspěšný, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Procesně úspěšnému žalovanému, kterému by jinak právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti příslušelo, soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, protože mu v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nevznikly.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné ( ).

V Brně dne 20. května 2015

Mgr. Radovan Havelec

předseda senátu