Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
2 Ad 2/2015 - 35.pdf
PDF · 0 B
No categories available
2 Ad 2/2015 - 35
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Marií Trnkovou v právní věci žalobce D. O. , bytem T., V. 274/4, právně zastoupeného JUDr. Ing. Miroslavem Noskem, advokátem se sídlem Tábor, Světlogorská 2765/4 proti žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem Praha 5, Křížová 25, o žalobě žalobce proti rozhodnutí žalované ze dne 2. 12. 2014, č.j. X, takto :
Žaloba se z a m í t á .
Žalované se právo na náhradu nákladů řízení n e p ř i z n á v á .
O d ů v o d n ě n í :
I. Vymezení věci.
(1) Žalobou doručenou dne 13. 1. 2015 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 2. 12. 2014, č.j. X, kterým byly zamítnuty námitky žalobce proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení č.j. X ze dne 30. 7. 2014, kterým byla zamítnuta žádost žalobce o změnu výše invalidního důchodu z důvodu zhoršení zdravotního stavu pro nesplnění podmínek stanovených v § 39 odst. 2, písm. b) a c) zákona o důchodovém pojištění, neboť žalobce je dále invalidní pro invaliditu prvního stupně a toto rozhodnutí bylo potvrzeno.
(2) Žalobce v žalobě vyslovil nesouhlas s rozhodnutím, neboť nebyl správně posouzen jeho zdravotní stav ani snížení pracovní schopnosti z důvodu jeho dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Žalobce je přesvědčen, že nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 50 %, a proto je invalidní pro invaliditu druhého stupně podle § 39 odst. 2 písm. b) zákona o důchodovém zabezpečení. Žalobce zdůraznil, že v roce 1994 byl operován výhřez meziobratlové ploténky (L4/5 vlevo) a od té doby se u něho tyto potíže opakují a prohlubují. V roce 1999 utrpěl při autonehodě komoci mozku, zlomeninu temporální kosti vlevo, zlomeninu retabula vlevo, dilaceraci zevního zvukovodu a zlomeninu nosu. Přetrvávají bolesti krční páteře, hlavy, potíže s rovnováhou, nevolností, došlo k poruše centrální části sluchové a vestibulární dráhy vlevo. Žalobci bylo indikováno a provedeno perimyelografické vyšetření, při kterém došlo ke komplikaci hnisavému zánětu mozkových plen – purulentní meningitidě. Žalobce trpí centrálním vestibulárním syndromem a postencefalitickým syndromem. Dle lékařské zprávy nemocnice by nepřítomnost reflexů svědčila pro CC syndrom či whiplash injury. Zdravotní stav žalobce se zhoršuje, trpí bolestmi rukou, nohou, ramen a kyčlí, pociťuje brnění dolních končetin. Nevydrží dlouho stát ani sedět, má závratě a pro bolest neujde delší vzdálenost. Podle žalobce je dále třeba zvýšit 50 % pokles jeho pracovní schopnosti o dalších 10 procentních bodů, tudíž je míra poklesu jeho pracovní schopnosti minimálně 60 %. Z těchto důvodů navrhl zrušení rozhodnutí a vrácení věci žalované k dalšímu řízení. Žalobce přiložil lékařskou zprávu – MR nález z 3. 7. 2010, zprávu o ambulantním vyšetření v Neurochirurgické klinice 1. Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze z 16. 6. 2011 a zprávu z ORL ambulance Nemocnice České Budějovice z 1. 6. 2000.
II. Stručné shrnutí vyjádření žalovaného správního orgánu.
(3) Žalovaná k věci uvedla, že rozhodnutí bylo vydáno na základě dostatečně posouzeného zdravotního stavu, což je zřejmé z posudků, které byly k dispozici. Z důvodu zpochybnění objektivnosti posouzení žalobce je navrhováno provést nové posouzení zdravotního stavu novým posudkem u příslušné posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR, která znovu dostatečně objektivně posoudí zdravotní stav žalobce. Rozhodnutí ve věci žalovaná ponechala na úvaze soudu v závislosti na výsledku posudkového zhodnocení.
III. Obsah správních spisů včetně důkazů doplněných soudem.
(4) Z připojeného posudkového spisu soud zjistil, že žalobce byl posuzován lékařem Okresní správy sociálního zabezpečení v Táboře dne 10. 7. 2014 se závěrem, že dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav žalobce odpovídá invaliditě prvního stupně podle § 39 odst. 2 písm. a) zákona o důchodovém pojištění. Lékař Okresní správy sociálního zabezpečení zařadil rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce pod kapitolu XIII oddíl E, položka c) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. , pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 40 %. U žalobce byl diagnostikován polytopní algický syndrom vertebrogenní, převážně krční a bederní páteře, porucha statiky a dynamiky celé páteře, levostranná iritace intermitentně, operace urinace disku vlevo L4/5 v roce 1994, operace krční páteře pro dorsální posun C4/C5 a diskopatii dne 9. 12. 2010, trauma při autonehodě v roce 1999, kontuze mozková, fraktura temporální kosti vlevo, lacerace tymp. membrány vlevo a zevního zvukovodu, fraktura nosních kůstek, fraktura zadní hrany retabula vlevo, distorze C páteře v.s., posttraumatická koxartróza vlevo I. stupně, purulentní meningitida v roce 2000, postencefalitický syndrom, cervikokraniální a cervikobrachiální syndrom anamnesticky. Česká správa sociálního zabezpečení dne 30. 7. 2014 vydala rozhodnutí, kterým žalobci nadále náleží invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce dne 6. 8. 2014 námitky. Žalobce byl nově posouzen dne 26. 11. 2014, kdy byl vysloven závěr, že jednalo se o invaliditu prvního stupně, neboť pracovní schopnost z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla o 40 %. O námitkách bylo rozhodnuto žalovanou dne 2.12.2014 pod č.j. 5610096415/43091 tak, že se námitky zamítají a rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 30. 7. 2014 č.j. 5610096415 se potvrzuje. Při novém posouzení zdravotního stavu žalobce a vypracování lékařského posudku bylo vycházeno z podkladů doložených lékařem okresní správy sociálního zabezpečení, zdravotnické dokumentace ošetřujícího lékaře MUDr. L. a dalších odborných lékařů MUDr. V., zprávy z neurologického vyšetření ze dne 12. 3. 2012, MUDr. O Nemocnice Tábor, neurologické vyšetření z 24. 3. 2014 a 4. 3. 2014, zprávy z magnetické rezonance mozku ze dne 17. 6. 2014 a zprávy z vyšetření ze dne 11. 3. 2014. Předložena byla nová další zpráva Ústřední vojenské nemocnice, a to zpráva z elektromyografického vyšetření ze dne 5. 11. 2014. Ani po novém posouzení zdravotního stavu žalobce nedošlo k přehodnocení míry poklesu pracovní schopnosti, neboť lékař se shodl s hodnocením lékaře okresní správy sociálního zabezpečení. Bylo uzavřeno, že k datu vydání napadeného rozhodnutí bylo rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII, oddíl E, položka 1, písm. c) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. , pro které se stanovuje míra pracovní schopnosti 30 – 40 %, přičemž lékař volil horní hranici taxace, to je 40 %. Procentní míra poklesu pracovní schopnosti se ve smyslu § 3 vyhlášky o posuzování invalidity dále nemění. Lékař výslovně uvedl, že klinický nález vertebropatický neodpovídá položce pro těžké funkční postižení s taxací vyšší. U žalobce totiž není přítomen stav s těžkým poškozením nervů s přítomností závažné parézy svalových atrofií, s poruchami hybnosti končetin se závažnými poruchami svěračů. Ostatní poruchy zdravotního stavu, stav po havárii s frakturou acetabula s mozkovou komocí v roce 1999 či purulentní meningitidě v roce 1999, mírná atrofie mozku frontálně a octipitoparientálně drobné glyové jizvy vpravo temporálně postkontuzní léze, diskrétní změny i vlevo temporobazálně prvního stupně, pracovní potenciál limitují a na dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu se podílí a byly zohledněny. Žádná z těchto vedlejších diagnóz však nemá takový funkční dopad, aby sama o sobě byla určena jako rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu a zdůvodnila použití takového posudkového kritéria, které odpovídá invaliditě vyššího stupně. Navíc, je-li příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu více zdravotních postižení, určí se rozhodující zdravotní postižení a ostatní procentní míry poklesu pracovní schopnosti pro další jednotlivá zdravotní postižení se sčítat nemohou.
(5) Soud doplnil důkazní řízení o posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích. Posudková komise ve svém posudku ze dne 8. 4. 2015 určeném pro krajský soud uvedla, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce je chronický vertebrogenní algický syndrom polytopní s převahou postižení krční a bederní páteře s poruchou statiky a dynamiky celé páteře s intermitentní kořenovou iritací. Anamnesticky operace bederní páteře s odstraněním výhřezu disku, operace krční páteře s odstraněním výhřezu disku a fixací. Funkční stav je hraničně považován za postižení středně těžké, neboť klinický neurologický nález je minimální. Komise hodnotila dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav podle kapitoly XIII, oddíl E, položka 1c) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. , kde je uvedeno rozmezí poklesu pracovní schopnosti 30 – 40 %. Pro míru funkčního postižení by komise volila dolní hranici, využitím hranice horní postihuje dělnickou profesi posuzovaného a všechny další zdravotní obtíže. K navýšení této hranice komise neshledala další posudkový důvod. Toto hodnocení je adekvátní situaci, neboť žalobce dosud pracuje v plném pracovním úvazku ve třísměnném provozu v dělnické profesi na pozici fyzicky nenáročné. Žádný z četných objektivních nálezů ani zjištění při jednání komise neopravňuje k použití položky 1d) přílohy, neboť se u žalobce nejedná o postižení těžké, projevy kořenového dráždění nejsou trvalé, není přítomno těžké postižení nervů (ani klinicky, ani dle EMG), nejsou atrofie, porucha hybnosti končetin ani poruchy funkce svěračů. K datu vydání napadeného rozhodnutí se jednalo o invaliditu prvního stupně. Žalobce je schopen vykonávat výdělečnou činnost s podstatně menšími nároky na tělesné schopnosti, a sice alespoň o 1/3. Není vhodná práce s velkou fyzickou námahou s nutností zvedat a přenášet těžká břemena, pracovat dlouhodobě v setrvalé nepřirozené poloze, v nepříznivých klimatických podmínkách. Zdravotní stav žalobce nevylučuje rekvalifikaci. Výsledek posouzení je shodný se závěrem okresní správy sociálního zabezpečení i s posudkem České správy sociálního zabezpečení. Komise uzavřela, že žalobce byl k datu vydání napadeného rozhodnutí invalidní podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Jednalo se o invaliditu prvního stupně podle § 39 odst. 2 písm. a) téhož zákona.
(6) Komise měla při posuzování zdravotního stavu žalobce za účelem vypracování posudku spisovou dokumentaci okresní správy sociálního zabezpečení včetně lékařských zpráv praktického lékaře MUDr. R.L., Tábor ze dne 25. 12. 2013 a odborných zpráv (MR mozku ze dne 17. 6. 2014, MRL páteře ze dne 26. 2. 2014, MRC páteře ze dne 16. 9. 2013, infekčního vyšetření MUDr. V.Ch. ze dne 19. 1. 2000, ORL stabilometrie z 11. 3. 2014, Neurologie MUDr. M. F. ze dne 24. 3. 2014, Neurologie MUDr. M.V. ze dne 12. 3. 2012, Neurologie MUDr. E. N. ze dne 10. 12. 2013, Neurologie MUDr. A. V. ze dne 7. 1. 2014, Neurologie MUDr. D. K. ze dne 30. 9. 2013, Neurochirurgie MUDr. J.P. ze dne 13. 11. 2013). Žalobce byl vyšetřen v komisi odbornou neuroložkou MUDr. D. T. na jednání komise byla žalobcem předložena zpráva z Neurologie MUDr. J. K. ze dne 22. 1. 2015. Komise měla k dispozici i starší dokumentaci, a to z let 1999 a 2000 a rovněž informace o předchozích posudkových řízeních.
IV. Právní názor soudu.
(7) V dané záležitosti soud postupoval podle § 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb. , soudního řádu správního ve znění pozdějších předpisů (dále jen s.ř.s. ), při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Napadené výroky rozhodnutí soud přezkoumal podle odstavce druhého téhož ustanovení v mezích žalobních bodů a dospěl k závěru, že žaloba důvodná nebyla, a proto ji zamítl.
(8) Podle § 39 odst. 1 písm. b) zákona č.155/1995 Sb. , ve znění platném od 1. 1. 2010 je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Podle odst. 2, jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu I. stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu II. stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu III. stupně. Podle odstavce 3 pracovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a k předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Podle odstavce 4 při určování poklesu pracovní schopnosti se vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnosti, než dosud vykonával, schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce 69 % a v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % též o to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. Za zdravotní postižení pro účely posouzení poklesu pracovní schopnosti podle odstavce 5 téhož ustanovení, se považuje soubor všech funkčních poruch, které s ním souvisejí. Podle odstavce 6 je stabilizovaný zdravotní stav takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení. Pojištěnec je adaptován na své zdravotní postižení, jestliže nabyl, popřípadě znovu nabyl schopností a dovedností, kterému mu spolu se zachovanými tělesnými, smyslovými a duševními schopnostmi umožňují vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti.
(9) Posouzení míry poklesu pracovní schopnosti a stanovení dne vzniku invalidity je otázkou odbornou, tudíž medicínskou, neboť důchod je podmíněn dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem a rozhodnutí soudu z toho důvodu závisí na odborném lékařském posouzení. Správní soudy nemohou učinit úsudek o této otázce samy. To vyplývá z § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb. , o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, kdy posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění Ministerstvo práce a sociálních věcí. To za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. Ty jsou vybaveny oprávněním k posuzování poklesu pracovní schopnosti a k zaujmutí posudkových závěrů o invaliditě (vznik, trvání, zánik). Posudkové řízení proto představuje specifickou formu správní činnosti spočívající v posouzení zdravotního stavu občana a některých důsledků z něj vyplývajících pro oblast sociálního zabezpečení a důchodového pojištění. Posudková činnost vyžaduje vedle odborných lékařských znalostí zároveň znalosti z oboru posudkového lékařství Soud tyto posudky hodnotí jako každý jiný důkaz ve smyslu § 77 odst. 2 s.ř.s. a u posudku se zabývá otázkou úplnosti, přesvědčivosti posudku, který se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi a bývá zpravidla rozhodujícím důkazem pro posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí. Posudkový závěr musí být zdůvodněn, avšak nemůže být soudem měněn v důsledku toho, že soud nemá potřebné odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení invalidity závisí.
(10) Jinými slovy řečeno, soud sám zdravotní stav žadatele o invalidní důchod neposuzuje a nepřezkoumává. Ověřuje pouze, zda je posudek úplný a přesvědčivý. Zároveň se zabývá správností posudku a případně otázkou řádného složení komise. Bere přitom v úvahu, že úloha posudkových komisí Ministerstva práce a sociálních věcí se opírá o stanovenou zákonnou úpravu. Komise jednají ve složení předseda, tajemník a vždy ještě alespoň jeden přísedící odborný lékař klinického oboru. Posudkový závěr se přijímá komisionálně. Požadavek úplnosti, přesvědčivosti a správnosti posudku spočívá v tom, že posudková komise se musí vypořádat se všemi rozhodujícími skutečnostmi, zvláště pak s těmi, které posuzovaná osoba namítá a musí své posudkové závěry náležitě a srozumitelně odůvodnit. Z posudku musí být zřejmé, že zdravotní stav byl posouzen komplexně na základě úplné zdravotnické dokumentace a s přihlédnutím ke všem tvrzeným obtížím, aby nevznikly pochybnosti o úplnosti a správnosti klinické diagnózy.
(11) V dané záležitosti žalobce podal námitky proti rozhodnutí ze dne 30. 7. 2014 č.j. 5610096415, kterým byla zamítnuta jeho žádost o změnu výše invalidního důchodu. Námitky žalobce byly rozhodnutím ze dne 2. 12. 2014 č.j. 5610096415/43091-ŘT zamítnuty. Rozhodnutí české správy sociálního zabezpečení prvního stupně bylo potvrzeno. Stalo se tak s odůvodněním, že podle posudků, které byly lékařskými orgány vypracovány, poklesla pracovní schopnost žalobce o 40 %, což odpovídá invaliditě prvního stupně.
(12) Ke shodnému závěru, který byl vysloven i v novém posudku o invaliditě vypracovaném lékařem České správy sociálního zabezpečení ze dne 26. 11. 2014, dospěla i posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích ve svém posudku ze dne 8. 4. 2015. Komise uzavřela, že žalobce nebyl k datu vydání napadeného rozhodnutí invalidní ve druhém stupni, ale byl invalidní pro invaliditu stupně prvního podle § 39 odst. 2 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Komise hodnotila dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav žalobce shodně jako lékař v námitkovém řízení a vysvětlila, že podkladovou dokumentaci včetně vlastního vyšetření považuje za plně dostačující pro posouzení zdravotního stavu žalobce k datu 2. 12. 2014. Podkladová dokumentace obsahuje mnohá vyšetření různými odborníky z oboru neurologie s prakticky shodnými závěry, obsahuje i aktuální zprávy z neurochirurgických kontrol. V roce 2013 a 2014 bylo provedeno vyšetření magnetickou rezonancí mozku, krční i bederní páteře, bylo i provedeno vyšetření elektrofyziologické, EMG. Byla doložena i operace bederní páteře, krční páteře a proběhla meningitida a polytrauma v roce 1999, kdy žalobce utrpěl zlomeninu spánkové kosti a dle nálezů starších pokontuzních změn na MR v roce 2014 i kontuzi mozku, nyní již bez patrných klinických následků. Lékařskými nálezy, které žalobce k žalobě doložil a jsou datovány z let 2000 až 2011, se komise nezabývala, neboť pro dlouhý časový odstup již nejsou aktuelní a byly zhodnoceny v předchozích posudcích. V úvahu byl vzat žalobcem předložený neurologický nález MUDr. J. K. ze dne 22. 1. 2015. Komise uvedla, že aktuální a objektivní nálezy odborníků poruchy rovnováhy, mozečkový či vestibulární syndrom nepopisují. Zobrazovací metody posledně provedené nepopisují známky myelopatie. Wiphlas injury syndrom a cervikokraniální syndrom byl v minulosti zvažován a obtíže s krční páteří byly řešeny operací v roce 2010. Odborné kontroly neprokázaly žádnou progresi. Pro posouzení zdravotního stavu je rozhodující nález klinický, nikoli nálezy zobrazovacích metod (MR, RTG, CT), které nemohou vystihnout míru postižení funkce. Klinické nálezy se shodují v tom, že se jedná o polytopní vertebrogenní algický syndrom s převahou páteře krční a bederní, intermitentně je popisována kořenová irritace, v současné době nebyly kořenové příznaky patrné, je porušena statika a dynamika celé páteře. Z toho důvodu byl stav hraničně zařazen jako postižení středně těžké, přestože pro toto zařazení nebyla přítomna všechna kritéria této položky. Proto není odůvodněné horní hranici této položky dále navyšovat. Zdravotní postižení žalobce proto nelze zařadit ani jako postižení těžké, neboť tam patří stavy s trvalými projevy kořenového dráždění, trvalým funkčně významným neurologickým nálezem (u žalobce je neurologický nález téměř normální) nemá parézy, atrofie, poruchy hybnosti končetin ani závažné poruchy funkce svěračů. Žalobce se dožadoval opakovat veškerá vyšetření včetně vyšetření MR. Opakování těchto vyšetření komise považuje za neúčelné, neefektivní a neekonomické, neboť při bohaté dokumentaci, která je k dispozici, není nutné tato vyšetření opakovat. Indikovat MR je v kompetenci klinika, má-li k tomu důvod, posudkově je magnetická rezonance jako jiné zobrazovací metody nepřínosná, nepostihuje míru omezení funkce. O závěrech vyslovených při odborných vyšetřeních nemá komise pochybnosti. Žalobce při jednání zmiňoval také mozkový nádor, o tom však v dokumentaci nebyla žádná informace a tuto skutečnost vyloučilo poslední vyšetření MR mozku. Komise proto uzavřela, že k datu vydání napadeného rozhodnutí byl žalobce invalidní podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Jednalo se o invaliditu prvního stupně podle § 39 odst. 2 písm. a) téhož zákona.
(13) Soud zhodnotil důkazy podle § 77 odst. 2 s.ř.s. jím provedené jednotlivě i v jejich souhrnu i s důkazy, které byly doloženy a zhodnoceny před správním orgánem. Z těchto důkazů (především podrobného posudku posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích, který soud žalobci zaslal) bylo zhodnoceno, že se u žalobce jednalo o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, který odpovídá stavům uvedeným v kapitole XIII, oddíl E, položka 1c, kde komise zvolila horní hranici rozpětí 40 %. Posudek, který hodnotil zdravotní stav žalobce, považuje soud za dostatečný, srozumitelný, úplný, objektivní a přesvědčivý. Byl vypracován v řádném složení komise za přítomnosti odborné neuroložky. Komise vypracovala posudek po studiu a vyhodnocení veškeré dostupné zdravotní dokumentace, lékařských nálezů a tyto nálezy a zprávy jsou v posudku citovány. V posudku vypracovaném na základě požadavku soudu byl vysloven závěr, že zdravotní stav žalobce odpovídal prvnímu stupni invalidity. Soud proto uzavřel, že na základě podkladů, které jsou k dispozici, lze vyslovit závěr, že lékařské orgány se zprávami z odborných lékařských vyšetření žalobce zabývaly a svůj závěr vyslovily na základě dostupné zdravotní dokumentace, která byla shromážděna a vyslovený závěr koresponduje s těmito zprávami odborných lékařských vyšetření v dokumentaci založených. Zdravotní stav žalobce je tedy dlouhodobě nepříznivý, avšak odpovídá invaliditě prvního stupně tak, jak bylo v dané věci rozhodnuto a nikoliv žalobcem požadované invaliditě druhého stupně. V tomto závěru se shodly všechny posudkové orgány, které se zdravotním stavem žalobce zabývaly. Soud z těchto posudků je povinen vycházet a nemůže sám závěry posudkových orgánů měnit. Pokud by v další době (po vydání rozhodnutí žalované) došlo ke zhoršení zdravotního stavu žalobce, ať již pro onemocnění základní, případně pro jiné zdravotní potíže, lze nárok znovu uplatnit jen nově podanou žádostí.
V. Závěr, náklady řízení.
(14) Soud proto uzavřel, že žaloba žalobce důvodná nebyla, a proto ji podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl. Všechny posudkové orgány, které se zdravotním stavem žalobce zabývaly, dospěly totiž k závěru, že pokles pracovní schopnosti žalobce odpovídal 1. stupni invalidity.
(15) Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 a 2 s.ř.s. , podle kterého má právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů účastník, který měl ve věci úspěch, přičemž správnímu orgánu ve věcech důchodového pojištění, důchodového zabezpečení, nemocenského pojištění, nemocenské péče v ozbrojených silách a sociální péče tato náhrada nenáleží. V souzené záležitosti žalobce ve věci úspěch neměl. Úspěšné žalované ve smyslu výše citovaného ustanovení náhradu nákladů řízení přiznat nemohl, navíc se poznamenává, že žalovaná ani žádné náklady nad rámec své běžné činnosti nevynaložila.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.
Krajský soud v Českých Budějovicích
dne 25. května 2015
Samosoudkyně:
JUDr. Marie T r n k o v á v.r.
Za správnost vyhotovení:
Zdeňka Soukupová