Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 As 57/2014 - 34

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jana Passera a soudců JUDr. Michala Mazance a Mgr. Davida Hipšra v právní věci žalobce: T-Mobile Czech Republic, a. s., se sídlem Tomíčkova 2144/1, Praha 4, proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje, se sídlem U Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice, za účasti: AGRO-B, spol. s r. o., se sídlem Jablonského tř. 409, Kardašova Řečice, zastoupené JUDr. Vítem Pošvářem, advokátem se sídlem Masarykovo náměstí 1, Jindřichův Hradec, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 5. 2013, čj. /OREG, o kasační stížnosti osoby zúčastněné na řízení proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. 3. 2014, čj. – 35,

t a k t o :

Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. 3. 2014, čj. - 35, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

I.

1. Městský úřad Jindřichův Hradec (dále jen „stavební úřad“) rozhodnutím ze dne 28. 1. 2013, čj. VÚP/2310/13/Bb, nařídil žalobci odstranit stavbu „Základnová stanice GSM Radiomobil včetně kabelové přípojky NN a oplocení“ na pozemku parc. č. 2117/3, 2142/2, 4226/2 v k. ú. Kardašova Řečice (dále jen „stavba“).

2. Žalovaný rozhodnutím ze dne 6. 5. 2013, čj. /OREG, zamítl odvolání žalobce proti rozhodnutí stavebního úřadu, které potvrdil.

II.

3. Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou u Krajského soudu v Českých Budějovicích, který rozsudkem ze dne 17. 3. 2014, čj. – 35, zrušil rozhodnutí správních orgánů obou stupňů a vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení. Rozsudek krajského soudu je, stejně jako všechna dále citovaná rozhodnutí správních soudů, dostupný na www.nssoud.cz a soud na něj pro stručnost zcela odkazuje.

III.

4. Osoba zúčastněná na řízení (stěžovatelka), která je vlastníkem pozemků, na nichž se stavba nachází, brojila proti rozsudku krajského soudu kasační stížností z důvodů podle a b)

5. Zpochybnila závěr soudu, že se žalovaný nezabýval existencí věcného břemene, které mělo podle a 3 , o telekomunikacích, ve znění pozdějších předpisů, umožňovat žalobci vlastnictví stavby na pozemcích stěžovatelky. Žalovaný podle stěžovatelky odkázal na pravomocné rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 13. 7. 2012, čj. VÚP/24393/12/Bb, kterým byl zamítnut návrh žalobce na vydání rozhodnutí ve sporu o rozsah oprávnění podle a 3 zákona o telekomunikacích. Krajský soud se přes poukaz stěžovatelky s existencí tohoto rozhodnutí nevypořádal.

6. Dále stěžovatelka namítla, že krajský soud nesprávně posoudil význam zákonného věcného břemene pro vydání rozhodnutí o odstranění stavby. Uplynula-li doba, na kterou byla stavba povolena, žalobce jako vlastník dočasné stavby včas nepožádal o změnu v užívání stavby spočívající v prodloužení doby jejího trvání a jeho následně podanou žádost stavební úřad pravomocně zamítl, správní orgány byly povinny nařídit odstranění stavby podle , o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění účinném do 31. 12. 2012, bez ohledu na to, zda existovalo věcné břemeno podle zákona o telekomunikacích. Nesprávné právní posouzení mělo za následek nezákonnost rozsudku krajského soudu.

IV.

7. Žalobce se ke kasační stížnosti nevyjádřil.

8. Žalovaný odkázal na odůvodnění svého rozhodnutí a na vyjádření k žalobě.

V.

9. Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti ( , 4 ).

10. Kasační stížnost je důvodná.

11. Kasační stížnost je výsledkem vleklého řízení o dalším setrvání dočasné stavby žalobce na pozemcích ve vlastnictví stěžovatelky. Stavební úřad zahájil řízení o odstranění stavby po uplynutí doby, na kterou byla povolena. Její další trvání podmínil doložením soukromoprávního titulu k pozemkům, na nichž se nachází. Žalobce se domníval, že mu na základě § 12 odst. 1 a 3 zákona o telekomunikacích vzniklo věcné břemeno, opravňující jej mít stavbu na dotčených pozemcích a že toto věcné břemeno nadále trvá. Stěžovatelka trvala na tom, že před zákonným věcným břemenem musí dostat přednost smluvní ujednání. Právní předchůdce stěžovatelky uzavřel s žalobcem smlouvu o nájmu předmětných pozemků na dobu deseti let. Tomu pak odpovídalo povolení dočasné stavby na stejně dlouhou dobu. Nájemní vztah skončil způsobem předvídaným smlouvou a doba, na kterou byla stavba povolena, uplynula. Stavební úřad měl proto podle stěžovatelky povinnost nařídit odstranění stavby.

12. V souladu s § 129 odst. 5 stavebního zákona stavební úřad přerušil řízení o odstranění stavby k žádosti žalobce o změnu v užívání stavby spočívající v prodloužení jejího trvání. Poté ve smyslu § 127 odst. 3 stavebního zákona vyrozuměl žalobce, že změna v užívání stavby podléhá rozhodnutí a vyzval jej, aby doložil vztah k pozemkům, na kterých se stavba nachází. Následovala série rozhodnutí stavebního úřadu, odvolání žalobce a rozhodnutí žalovaného. Žalobce po celou dobu setrval na názoru, že mu svědčí věcné břemeno, o jehož existenci má pravomoc rozhodnout pouze stavební úřad. Podle správních orgánů měl naopak žalobce povinnost doložit soukromoprávní titul k dotčeným pozemkům smlouvou s jejich vlastníkem nebo pravomocným rozsudkem civilního soudu, který by deklaroval existenci věcného břemene. Žalobce neprokázal požadovaným způsobem vztah k pozemkům, proto stavební úřad rozhodnutím ze dne 30. 5. 2012, čj. VÚP/18991/12/Bb, zamítl žádost o změnu v užívání stavby.

13. Správní orgány zpochybnily svou pravomoc rozhodnout o věcném břemeni. Stavební úřad rozhodnutím ze dne 13. 7. 2012, čj. VÚP/24393/12/Bb, zamítl žalobcův „Návrh na vydání rozhodnutí ve sporu o rozsah oprávnění dle a 3 z. č. “ s odůvodněním, že rozhodnutí patří do pravomoci civilních soudů.

14. Následně stavební úřad pokračoval v řízení o odstranění stavby. Řízení opět přerušil k námitce žalobce, který sdělil, že podal žalobu o určení existence zákonného věcného břemene. Okresní soud v Jindřichově Hradci usnesením ze dne 26. 10. 2012, čj. – 26, zastavil řízení o určení existence zákonného věcného břemene s tím, že ve věci není dána pravomoc soudu, a postoupil věc stavebnímu úřadu. Stavební úřad znovu pokračoval v řízení a rozhodnutím ze dne 28. 1. 2013, čj. VÚP/2310/13/Bb, nařídil žalobci odstranit stavbu. V odůvodnění uvedl, že doba, na kterou byla dočasná stavba povolena, již uplynula, žádost o změnu v užívání stavby byla pravomocně zamítnuta a žalobce neprokázal vztah k dotčeným pozemkům (nepředložil ani smlouvu, ani pravomocný rozsudek dokládající existenci věcného břemene). K usnesení Okresního soudu v Jindřichově Hradci se stavební úřad vyjádřil, že žalobce „nezískal soudní cestou věcné břemeno.“ Žalovaný potvrdil rozhodnutí stavebního úřadu.

15. Krajský soud zrušil rozhodnutí správních orgánů obou stupňů. V rozsudku vyjádřil názor, že se stavební úřad měl zabývat existencí věcného břemene, popřípadě měl vyvolat kompetenční spor podle , o rozhodování některých kompetenčních sporů. Stavební úřad pochybil, pokud usnesení Okresního soudu v Jindřichově Hradci vyložil jako rozhodnutí v neprospěch žalobce.

16. Středobodem řízení, které vyvrcholilo podáním kasační stížnosti, bylo podmínění dalšího setrvání dočasné stavby doložením soukromoprávního titulu k pozemkům pod stavbou. Soud však musel dát za pravdu stěžovatelce, že pokud stavební úřad pravomocně zamítl žádost o změnu v užívání stavby, neměl následně jinou možnost než nařídit odstranění stavby podle § 129 odst. 5 stavebního zákona.

17. Podle § 129 odst. 5 stavebního zákona stavební úřad nařídí odstranění dočasné stavby, u které uplynula stanovená doba jejího trvání. Řízení o odstranění stavby přeruší, požádá-li vlastník stavby o změnu v jejím užívání. Pokud stavební úřad žádosti vyhoví, zastaví řízení o odstranění stavby. Stejný princip byl judikaturou dovozen i ve vztahu k stavebnímu zákonu z roku 1976, přestože , o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, výslovně nestanovil možnost vlastníka dočasné stavby předejít nařízení odstranění stavby žádostí o změnu v užívání. Kasační soud uvedl v rozsudku ze dne 15. 3. 2007, čj. – 120, že pokud během řízení o odstranění dočasné stavby vlastník stavby požádal o změnu v užívání stavby, „měl stavební úřad řízení o odstranění stavby přerušit a vést řízení o podané žádosti s tím, že bylo-li by této žádosti vyhověno, řízení o odstranění stavby by se zastavilo a v opačném případě by se v něm pokračovalo.“

18. V posuzované věci stavební úřad pravomocně zamítl žalobcovu žádost o změnu v užívání stavby. Následně byl povinen pokračovat v řízení o odstranění stavby a odstranění nařídit, jednalo-li se o dočasnou stavbu, jejíž doba trvání uplynula. Stavební úřad, resp. žalovaný, nepochybil, pokud nepřihlédl k námitkám, které žalobce mohl uplatnit v řízení o žádosti o změně v užívání stavby. Ve vztahu k rozhodnutí o zamítnutí žádosti o změnu v užívání stavby musel vycházet ze zásady presumpce správnosti aktů vydaných orgány veřejné správy (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 2. 2009, čj. – 128).

19. Žalobce uplatnil v žalobě námitky týkající se věcného břemene ze zákona. Otázka existence věcného břemene byla předmětem řízení o žádosti o změnu v užívání stavby. V žalobě proti rozhodnutí o odstranění stavby by tyto námitky mohly být úspěšné, pouze pokud by rozhodnutí o zamítnutí žádosti o změnu v užívání stavby bylo subsumovaným aktem ve smyslu , nikoliv jednalo-li se o samostatné nebo řetězící se rozhodnutí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 9. 2014, čj. – 140, v části týkající se námitky nezákonnosti stanoviska EIA a SEA v žalobě proti rozhodnutí o stavebním povolení).

20. Soud vysvětlil rozdíl mezi subsumovanými a řetězícími se správními akty v rozsudku ze dne 25. 2. 2010, čj. – 509: „Za řetězící se správní akt je považován takový správní akt, kdy k zamýšlenému zásahu je třeba více navazujících rozhodnutí podle zvláštních předpisů, které jsou samostatně napadnutelné ve správním soudnictví. [...] Za subsumovaný správní akt bývá považován správní akt podmiňující vydání, resp. obsah finálního správního aktu, nepodléhající samostatně přezkumu ve správním soudnictví. Soudnímu přezkumu pak podléhá až finální správní akt / /. Oba typy správních aktů - řetězící i subsumované - mají charakter podkladového, či podmiňujícího aktu ve vztahu k dalšímu, navazujícímu rozhodnutí..“

21. Rozhodnutí o zamítnutí žádosti o změnu v užívání stavby nemělo povahu subsumovaného správního aktu ve smyslu Žalobce mohl proti tomuto rozhodnutí podat odvolání a případné potvrzující rozhodnutí napadnout žalobou ve správním soudnictví. Krajský soud pochybil, pokud nerespektoval zásadu presumpce správnosti správních aktů a vyhověl námitkám žalobce směřujícím do jiného správního rozhodnutí.

22. Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost důvodnou, proto rozsudek krajského soudu zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení ( . ). V něm tento soud rozhodne vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu ( ).

23. Krajský soud rozhodne v novém rozhodnutí rovněž o nákladech řízení o této kasační stížnosti ( ).

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně 27. května 2015

JUDr. Jan Passer

předseda senátu