Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

2 Afs 74/2015 - 15

- 16

pokračování

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Karla Šimky a soudkyň Mgr. Evy Šonkové a JUDr. Miluše Doškové v právní věci žalobce: RNDr. Ing. P. K., DrSc., zastoupeného JUDr. Michalem Steinerem, advokátem, se sídlem Platnéřská 88/9, Praha 1, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 31, Brno, proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Praze ze dne 17. 12. 2010, č. j. 6890/10-1100-203501, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 12. 2014, č. j. – 44, ve znění opravného usnesení ze dne 3. 3. 2015, č. j. – 52,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e o d m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 18. 12. 2014, č. j. – 44 (dále jen „městský soud“ a „napadený rozsudek“), zamítl žalobu žalobce proti v záhlaví označenému rozhodnutí Finančního ředitelství v Praze. Písemnost obsahující napadený rozsudek byla žalobci zaslána na adresu, kterou uvedl v žalobě (stejnou adresu uváděl rovněž ve všech svých následujících podáních). Protože žalobce nebyl zastižen, byla písemnost uložena na poště a připravena k vyzvednutí ode dne 20. 1. 2015. Podle údajů na doručence založené na č. l. 48 spisu městského soudu byla žalobci zanechána výzva, aby si písemnost vyzvedl. V souladu s , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), za použití , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), nastala fikce doručení desátý den lhůty, kdy byla písemnost uložena na poště. Napadený rozsudek tak byl žalobci doručen dne 30. 1. 2015. Na žádost žalobce podanou dne 26. 2. 2015 městský soud opravným usnesením ze dne 3. 3. 2015, č. j. – 52, opravil záhlaví napadeného rozsudku tak, že v označení žalobce změnil zkratku jeho akademického titulu z „CSc.“ na „DrSc.“ a za jeho jméno doplnil text „IČ: X“. Výrok ve věci samé i výrok o nákladech řízení zůstaly nedotčeny. Toto usnesení bylo žalobci doručeno rovněž fikcí doručení podle za použití dne 16. 3. 2015. Proti napadenému rozsudku podal žalobce dne 26. 3. 2015 k Nejvyššímu správnímu soudu prostřednictvím svého zástupce kasační stížnost.

Před meritorním posouzením kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud zabýval nejprve tím, zda jsou splněny všechny podmínky, za nichž může řízení o kasační stížnosti proběhnout. Jednou z podmínek řízení je i podání kasační stížnosti v zákonem stanovené lhůtě.

Podle věta první musí být kasační stížnost podána do dvou týdnů po doručení rozhodnutí, a bylo-li vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta znovu od doručení tohoto usnesení.

Podle předseda senátu opraví v rozsudku i bez návrhu chyby v psaní a počtech, jakož i jiné zjevné nesprávnosti. Týká-li se oprava výroku, vydá o tom opravné usnesení a může odložit vykonatelnost rozsudku do doby, dokud opravné usnesení nenabude právní moci.

V projednávané věci byl napadený rozsudek žalobci doručen dne 30. 1. 2015 a lhůta k podání kasační stížnosti mu tedy uplynula dne 13. 2. 2015. Zodpovědět je však třeba otázku, zda vydáním opravného usnesení ze dne 3. 3. 2015, č. j. – 52, a jeho doručením žalobci počala lhůta k podání kasační stížnosti běžet znovu. Žalobce v kasační stížnosti uvedl, že „[n]ásledně, dne 18. 3. 2015, bylo žalobci doručeno opravné usnesení č. j. – 52 ze dne 3. 3. 2015 a tato kasační stížnost proti uvedenému rozsudku je tedy v souladu s ust. podávána včas.“ Nejvyšší správní soud však dospěl k závěru, že tomu tak není. Výše citované ustanovení vyhrazuje vydání opravného usnesení pouze pro ty případy, kdy se provádí oprava výroku rozsudku. Jen na takovou situaci pak dopadá pravidlo o novém počátku běhu lhůty k podání kasační stížnosti zakotvené v Obdobnou právní úpravu obsahuje věta druhá , kde se pro účely počítání lhůt k odvolání uvádí dokonce výslovně, že bylo-li vydáno opravné usnesení týkající se výroku rozhodnutí, běží tato lhůta znovu od právní moci opravného usnesení.

V této věci učinil městský soud opravu záhlaví napadeného rozsudku spočívající ve změně zkratky akademického titulu žalobce a doplnění jeho identifikačního čísla. Takové opravy se netýkají výroku a měly by být dle prováděny pouze neformálně, zpravidla na vráceném opisu doručeného rozsudku. Krajský soud zvolil pro provedení opravy nad rámec zákona „vyšší“ formu, tj. formu opravného usnesení, což zajisté samo o sobě není zásadní chybou; opravné usnesení vydané za takovýchto okolností však nový počátek běhu lhůty k podání kasační stížnosti nezakládá. Tento právní názor je již součástí ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu (srov. např. rozsudek ze dne 21. 2. 2007, č. j. – 123, usnesení ze dne 29. 4. 2011, č. j. – 47, či usnesení ze dne 6. 11. 2013, č. j. – 38, všechna v tomto usnesení citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná z www.nssoud.cz) a prošel rovněž testem ústavnosti, např. v usnesení ze dne 12. 6. 2008, sp. zn. (všechna v tomto usnesení citovaná rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná z http://nalus.usoud.cz), se k němu Ústavní soud vyslovil takto: „Interpretace ustanovení (…) provedená Nejvyšším správním soudem v projednávané věci, nevybočuje dle názoru Ústavního soudu žádným způsobem z mezí ústavnosti, naopak představuje teleologický, ústavně konformní výklad, jenž vychází z ustálené judikatury Nejvyššího soudu vztahující se k obdobně formulované normě zakotvené v ustanovení . Vedle judikátů zmíněných v odůvodnění napadeného rozsudku je možno uvést například i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 11. 2002 ve věci sp. zn. . Ústavní soud proto konstatuje, že odmítacím výrokem neporušil Nejvyšší správní soud žádné stěžovatelovo základní právo, neboť nepostupoval nikterak svévolně či překvapivě, když aplikoval znění způsobem, jenž vychází z ustálené (a publikované) judikatury.“ K výkladu věta první se Ústavní soud vyjádřil i v usnesení ze dne 28. 1. 2014, sp. zn. : „Přijetí extenzivního výkladu, umožňujícího počítat lhůtu pro podání kasační stížnosti až od doručení opravného usnesení v případě, kdy vlastní opravou usnesení účastník řízení nemůže být dotčen ve svých právech, by umožňovalo neomezeně prodlužovat zákonem pevně stanovenou lhůtu pro podání kasační stížnosti.“

Lze tak shrnout, že lhůta k podání kasační stížnosti žalobci marně uplynula dne 13. 2. 2015 a jeho kasační stížnost dodaná do datové schránky Nejvyššího správního soudu dne 26. 3. 2015 tak byla podána po uplynutí zákonem stanovené lhůty. Nejvyšší správní soud ji proto jako opožděnou podle ve spojení s odmítl. Pro úplnost lze dodat, že pokud stěžovatel v kasační stížnosti uváděl jako datum doručení napadeného rozsudku den 4. 2. 2015 a jako datum doručení opravného usnesení den 18. 3. 2015, uvedená data se shodují se dny, kdy byly tyto písemnosti vhozeny do schránky stěžovatele. Obě písemnosti však byly městským soudem doručovány do vlastních rukou postupem dle a nepovažují se tak za doručené vhozením do schránky dle I kdyby však byly tyto písemnosti doručeny stěžovateli v jím uvedených dnech, nemohlo by to nic změnit na rozhodovacím důvodu tohoto usnesení, tedy že kasační stížnost byla podána opožděně.

O nákladech řízení Nejvyšší správní soud rozhodl podle ve spojení se , podle nichž žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 27. května 2015

JUDr. Karel Šimka

předseda senátu