Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

Nad 63/2015 - 44

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

- 45

pokračování

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové a soudců JUDr. Tomáše Foltase a JUDr. Jaroslava Hubáčka v právní věci žalobce: ELEKTROTRANS, a. s., se sídlem Ringhofferova 115/1, Praha 5, zastoupený Mgr. Ing. Markem Jochem, advokátem se sídlem Za Poříčskou bránou 382/16, Praha 8, proti žalovanému: Státní úřad inspekce práce, se sídlem Kolářská 451/13, Opava, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 11. 2014, č. j. 4060/1.30/14-1, o určení místní příslušnosti soudu,

t a k t o :

K projednání a rozhodnutí věci j e m í s t n ě p ř í s l u š n ý Krajský soud v Brně.

O d ů v o d n ě n í :

Rozhodnutím Státního úřadu inspekce práce ze dne 5. 11. 2014, č. j. 4060/1.30/14-1, bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Oblastního inspektorátu práce pro Jihomoravský kraj a Zlínský kraj v Brně ze dne 20. 6. 2014, č. j. 5265/09-30/14/14.3-RZ, kterým byla žalobci uložena pokuta ve výši 20.000 Kč za správní delikt v oblasti bezpečnosti práce [ , o inspekci práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o inspekci práce“].

Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného u Krajského soudu v Ostravě žalobu. Usnesením ze dne 8. 1. 2015, č. j. - 34, Krajský soud v Ostravě postoupil věc Krajskému soudu v Brně jako soudu místně příslušnému.

Krajský soud v Brně předložil věc Nejvyššímu správnímu soudu s vyjádřením nesouhlasu s postoupením věci podle ust. S odkazem na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 2. 2014, č. j. Nad 23/2014 - 19, dovozuje krajský soud, že se jedná o věc zaměstnanosti ve smyslu ust. , přičemž s ohledem na skutečnost, že sídlo žalobce je v Praze, je místně příslušným Městský soud v Praze.

Podle ust. nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak, je k řízení místně příslušný soud, v jehož obvodu je sídlo správního orgánu, který ve věci vydal rozhodnutí v prvním stupni nebo jinak zasáhl do práv toho, kdo se u soudu domáhá ochrany. Má-li tento správní orgán sídlo mimo obvod své působnosti, platí, že má sídlo v obvodu své působnosti.

Podle ust. ve věcech důchodového pojištění, úrazového pojištění a dávek podle zvláštních předpisů vyplácených spolu s důchody a ve věcech zaměstnanosti, ochrany zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele, dávek státní sociální podpory, dávek pro osoby se zdravotním postižením, průkazu osoby se zdravotním postižením, příspěvku na péči a dávek pomoci v hmotné nouzi je k řízení příslušný krajský soud, v jehož obvodu má navrhovatel bydliště nebo sídlo, popřípadě v jehož obvodu se zdržuje.

Pojmem „zaměstnanost“ ve smyslu ust. se opakovaně zabýval Nejvyšší správní soud. Např. v usnesení ze dne 13. 3. 2013, č. j. - 43, vyslovil, že „Zákonodárce novelou (č. – pozn. soudu) vyjádřil vůli založit nově místní příslušnost „ve věcech zaměstnanosti“, tj. ve věcech spadajících do kompetence správních soudů v oboru působnosti Ministerstva práce a sociálních věcí a jemu podřízených správních úřadů (srov. , o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, v platném znění) ve věcech reglementovaných , o zaměstnanosti, v platném znění. Tento zákon podle upravuje zabezpečování státní politiky zaměstnanosti, jejímž cílem je dosažení plné zaměstnanosti a ochrana proti nezaměstnanosti, kam nepochybně spadá též otázka zaměstnávání osob se zdravotním postižením a povinnosti zaměstnavatelů s tím spojené ( a 82 zákona o zaměstnanosti). Pokud by zákonodárce hodlal rozlišovat „různé věci“ zaměstnanosti pro účely stanovení místní příslušnosti správních soudů a omezit např. případy založení místní příslušnosti dle jen na některé typy rozhodování dle zákona o zaměstnanosti, jak naznačuje Krajský soud v Brně, nepochybně tak mohl učinit (například tak, jak podrobněji vymezil místní příslušnost v jiných věcech dle ). Neučinil-li tak ve věcech zaměstnanosti, je nutno s použitím obvyklých interpretačních postupů, zejména s využitím doslovného jazykového výkladu, dospět k závěru, že upravuje místní příslušnost správních soudů ve všech věcech zaměstnanosti, nejen ve věcech zaměstnanců, resp. uchazečů o zaměstnání, ale též ve věcech zaměstnavatelů, tj. i ve věcech odvodů do fisku jakožto jedné z forem povinnosti zaměstnavatelů zaměstnávat osoby se zdravotním postižením.“

Tyto závěry pak přebírá i pozdější judikatura Nejvyššího správního soudu. Např. v usnesení ze dne 18. 7. 2013, č. j. - 35, se uvádí, že „Nejvyšší správní soud z předloženého soudního a správního spisu zjistil, že správní žaloba byla iniciována rozhodnutím, kterým byla žalobci uložena pokuta za správní delikt dle zákona o zaměstnanosti. (…) Místní příslušnost správních soudů „ve věcech zaměstnanosti“ ( ve znění účinném od 1. 1. 2013) pokrývá agendu v oboru působnosti Ministerstva práce a sociálních věcí a jemu podřízených správních úřadů ve věcech reglementovaných zákonem o zaměstnanosti“. Vzhledem k tomu, že předmět žaloby spadá pod problematiku řešenou zákonem o zaměstnanosti, bude se (v souladu s výše citovaným ve znění ) místní příslušnost krajského soudu řídit bydlištěm žalobce.“ Stejně tak lze poukázat na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 8. 2013, č. j. - 18, ve kterém se uvádí, že „místní příslušnost správních soudů „ve věcech zaměstnanosti“ ( ve znění ) pokrývá agendu v oboru působnosti Ministerstva práce a sociálních věcí a jemu podřízených správních úřadů ve věcech reglementovaných zákonem o zaměstnanosti.“

Z citované judikatury tedy vyplývá, že pod „věci zaměstnanosti“ lze podřadit věci reglementované , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “). V daném případě se však nejedná o věc upravenou . Jak vyplývá ze správních rozhodnutí, žalobci byla uložena pokuta za porušení ust. zákona o inspekci práce, podle něhož se právnická osoba dopustí správního deliktu na úseku bezpečnosti práce tím, že poruší povinnost týkající se organizace práce a pracovních postupů stanovených v zákoně č. , o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ve znění pozdějších předpisů. Citovaný zákon upravuje v návaznosti na další požadavky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v pracovněprávních vztazích a zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při činnosti nebo poskytování služeb mimo pracovněprávní vztahy.

V daném případě tedy správní orgány při ukládání pokuty postupovaly podle zákona o inspekci práce a nikoliv podle . Zákon o inspekci práce upravuje zřízení a postavení orgánů inspekce práce jako kontrolních orgánů na úseku ochrany pracovních vztahů, pracovních podmínek a služby péče o dítě, působnost a příslušnost orgánů inspekce práce, práva a povinnosti při kontrole a sankce za porušení stanovených povinností ( zákona o inspekci práce), zatím co upravuje zabezpečování státní politiky zaměstnanosti, jejímž cílem je dosažení plné zaměstnanosti a ochrana proti nezaměstnanosti. Předmět, resp. účel citovaných předpisů je tedy odlišný. Nejvyšší správní soud si je přitom vědom toho, že orgány inspekce práce mohou v některých případech dohlížet i na dodržování povinností ve smyslu (viz např. ), v daném případě se ale o takový případ nejedná.

Pokud pak Krajský soud v Brně ve svém nesouhlasu poukazoval na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 2. 2014, č. j. Nad 23/2014 - 19, je třeba uvést, že tento případ se od nyní posuzovaného případu skutkově i právně liší. V uvedené věci se totiž jednalo o pořádkovou pokutu uloženou Oblastním inspektorátem práce pro Moravskoslezský kraj a Olomoucký kraj v rámci kontroly plnění povinností na úseku výkonu nelegální práce, přičemž umožnění výkonu nelegální práce je správním deliktem podle ust. . Jednalo se tedy sice o kontrolu prováděnou orgánem inspekce práce, ale předmětem kontroly byl výkon nelegální práce upravený v . V nyní posuzovaném případě však provázanost se absentuje. Žalobci byla uložena pokuta za spáchání správního deliktu na úseku bezpečnosti práce (nezajištění dostatečných opatření proti pádu zaměstnanců z výšky), a to výlučně podle zákona o inspekci práce.

Nyní posuzovanou věc proto nelze podřadit pod „věc zaměstnanosti“ ve smyslu ust. , jak dovozuje Krajský soud v Brně. Místní příslušnost je proto nutno určit podle obecného pravidla stanoveného v ust.

Pro podporu výše uvedeného závěru odkazuje Nejvyšší správní soud i na své usnesení ze dne 5. 2. 2015, č. j. Nad 32/2015 – 28, ve kterém uvedl, že „V posuzované věci však nejde o „věc zaměstnanosti“ ve smyslu ust. (…) Ze žaloby napadeného správního rozhodnutí a z obsahu žaloby vyplývá, že žalobkyni byla uložena pokuta za (…) správní delikty spáchané způsobem uvedeným v ust. a , o inspekci práce. V posuzované věci tedy jde o právní povinnosti zaměstnavatelů a o skutkové podstaty správních deliktů, které jsou reglementované zákonem o inspekci práce a a nikoliv či jinými právními předpisy, které také reglementují další věci popsané v ust. Nejvyšší správní soud má za to, že nezbývá, než postupovat podle ust. “

S ohledem na výše uvedené proto Nejvyšší správní soud rozhodl tak, že soudem místně příslušným k projednání a rozhodnutí věci je Krajský soud v Brně, neboť v jeho obvodu je sídlo správního orgánu, který ve věci vydal rozhodnutí v prvním stupni ( ).

Rozhodnutím Nejvyššího správního soudu o otázce místní příslušnosti jsou soudy vázány ( věta třetí ).

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 2. dubna 2015

JUDr. Eliška Cihlářová

předsedkyně senátu