Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

62 Af 121/2013 - 103

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy

JUDr. Davida Rause, Ph.D. a soudců Mgr. Kateřiny Kopečkové, Ph.D. a Mgr. Petra Šebka v právní věci žalobce: JACKO, projekty & vozovky s.r.o., se sídlem Ostrava – Moravská Ostrava, Ženíškova 2313/1, zastoupený JUDr. Oldřichem Benešem, advokátem se sídlem Ostrava – Mariánské Hory, Mojmírovců 41, proti žalovanému: Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, se sídlem Brno, třída Kpt. Jaroše 7, o žalobě proti rozhodnutí předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 31.10.2013, č.j. ÚOHS-R173/2013/VZ-21147/2013/310/MMl,

t a k t o :

I. Rozhodnutí předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 31.10.2013, č.j. ÚOHS-R173/2013/VZ-21147/2013/310/MMl, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 28.5.2013, č.j. ÚOHS-S179/2010/VZ-6524/2013/511/MOn, se zrušuje.

III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 15 342 Kč do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Oldřicha Beneše, advokáta se sídlem Ostrava – Mariánské Hory, Mojmírovců 41.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce brojí žalobou proti rozhodnutí předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 31.10.2013, č.j. ÚOHS-R173/2013/VZ-21147/2013/310/MMl, kterým byl zamítnut žalobcův rozklad a potvrzeno předchozí prvostupňové rozhodnutí (usnesení) Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 28.5.2013, č.j. ÚOHS-S179/2010/VZ-6524/2013/511/MOn.

I. Podstata věci

Žalovaný zastavil správní řízení o přezkoumání postupu zadavatele při zadávání veřejné zakázky „Diagnostiky vozovek silnic II. a III. třídy ve Zlínském kraji v letech 2010 – 2013“ ve zjednodušeném podlimitním řízení podle , o veřejných zakázkách (dále jen „ “), které vedl na návrh žalobce.

Žalobce podal u žalovaného svůj návrh dne 3.6.2010. Žalovaný nejprve dne 10.9.2010 vydal rozhodnutí č. j. ÚOHS-S179/2010/VZ-11953/2010/510/MOn, které bylo potvrzeno rozhodnutím jeho předsedy ze dne 16.2.2011, č. j. ÚOHS-R143/2010/VZ-1353/2011/310/JSl. Zdejší soud rozsudkem ze dne 22.3.2012 ve věci sp. zn. rozhodnutí předsedy žalovaného ze dne 16.2.2011 zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Tento rozsudek byl potvrzen rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 17.10.2012 ve věci sp. zn. . Následně předseda žalovaného rozhodnutím ze dne 14.3.2013, č. j. ÚOHS-R143/2010/VZ-4611/2013/310/JHr, prvostupňové rozhodnutí žalovaného ze dne 10.9.2010 zrušil a věc byla nadále u žalovaného projednávána v prvním stupni správního řízení. V něm žalovaný zjistil, že zadavatel v zadávacím řízení již uzavřel smlouvu; stalo se tak dne 30.3.2011. Z tohoto důvodu žalovaný správní řízení se podle , (dále jen „ “), zastavil, neboť žalobcův návrh se stal žádostí zjevně bezpředmětnou.

Tento závěr žalobce nyní napadá podanou žalobou.

II. Shrnutí žaloby

Žalobce argumentuje tak, že žalovaný se měl držet závazného právního názoru, jak plynul z dříve vydaných rozsudků zdejšího a Nejvyššího správního soudu, což neučinil, a namísto toho, aby se zabýval důsledky pochybení, jež soudy deklarovaly, z pohledu a , správní řízení zastavil.

Žalobce se domáhá zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení, navrhuje zrušení i prvostupňového rozhodnutí žalovaného. Žalobce na svém procesním stanovisku setrval po celou dobu řízení před zdejším soudem.

III. Shrnutí vyjádření žalovaného

Žalovaný považuje žalobu za nedůvodnou a setrvává na svých závěrech, které prezentoval v napadeném rozhodnutí. Podle žalovaného poté, co bylo zjištěno uzavření smlouvy v zadávacím řízení, byl dán důvod správní řízení podle zastavit.

Žalovaný tedy navrhuje žalobu jako nedůvodnou zamítnout. I žalovaný setrval na svém procesním stanovisku po celou dobu řízení před zdejším soudem.

IV. Posouzení věci

Žaloba byla podána osobou oprávněnou ( , , ve znění pozdějších předpisů – „ “) a včas ( ). Napadáno je rozhodnutí, kterým bylo potvrzeno prvostupňové rozhodnutí (usnesení) o zastavení řízení zahájeného na návrh. Tímto rozhodnutím bylo skončeno řízení ve věci návrhu na přezkoumání úkonů zadavatele, jde tedy o rozhodnutí meritorní povahy (byť prvostupňové rozhodnutí bylo vydáno ve formě usnesení o zastavení řízení) a žádná z výluk jeho přezkoumatelnosti podle se v posuzované věci neuplatní. Žaloba je tedy přípustná ( , , ).

Zadávací řízení bylo zahájeno dne 6.4.2010. Řízení o žalobcově návrhu bylo zahájeno dne 3.6.2010. Uplatní se tedy právní úprava podle ve znění zákona

č.

Podle se řízení o přezkoumání úkonů zadavatele zahajuje na písemný návrh stěžovatele (dále jen „navrhovatel“) nebo z moci úřední. Podle lze návrh podat proti všem úkonům zadavatele, které vylučují nebo by mohly vyloučit zásady stanovené v a v jejichž důsledku hrozí nebo vznikla újma na právech navrhovatele, a to zejména proti a) zadávacím podmínkám, b) obsahu oznámení nebo výzvy o zahájení zadávacího řízení, c) vyloučení uchazeče ze zadávacího řízení, d) rozhodnutí o výběru nejvhodnější nabídky, e) použití druhu zadávacího řízení.

Podle nedodrží-li zadavatel postup stanovený pro zadání veřejné zakázky nebo pro soutěž o návrh, přičemž tento postup podstatně ovlivnil nebo mohl ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky nebo návrhu, a dosud nedošlo k uzavření smlouvy, žalovaný zruší zadávací řízení nebo soutěž o návrh nebo jen jednotlivý úkon zadavatele.

Podle žalovaný návrh zamítne, pokud nebyly zjištěny důvody pro uložení nápravného opatření (mimo jiné) podle .

Přestože zdejší soud dává žalobci zapravdu, že žalovaný byl zdejším soudem (rozsudkem ze dne 22.3.2012 ve věci sp. zn. ) a Nejvyšším správním soudem (rozsudkem ze dne 17.10.2012 ve věci sp. zn. ) zavázán právním názorem pro další postup ve správním řízení, tato vázanost byla nutně omezena případnými novými skutkovými zjištěními, která žalovaný v dalším průběhu správního řízení učiní. Přestože se oba soudy vyslovily k postupu zadavatele v zadávacím řízení a k jeho kvalifikaci podle , za nové skutkové zjištění, které žalovaný nemohl ponechat při svém rozhodování ohledně naplnění podmínek pro uložení nápravného opatření podle bez povšimnutí, bylo třeba pokládat uzavření smlouvy. To, že k uzavření smlouvy na veřejnou zakázku dne 30.3.2011 došlo, nečiní ani žalobce sporným, nadto to plyne ze správního spisu.

Bylo-li tedy (dne 3.6.2010) zahájeno správní řízení o přezkoumání úkonů zadavatele v zadávacím řízení (zahájeném dne 6.4.2010), pak žalovaný v něm podle

mohl zrušit zadávací řízení nebo jen jednotlivý úkon zadavatele za kumulativního splnění tří podmínek: 1. nedodržel-li zadavatel postup stanovený pro zadání veřejné zakázky, 2. tento postup podstatně ovlivnil nebo mohl ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, 3. dosud nedošlo k uzavření smlouvy. Pokud kterákoli z těchto podmínek nebyla splněna, nebyly dány důvody pro uložení nápravného opatření podle a žalovaný měl postupovat způsobem, který (v jeho znění na věc aplikovatelném) pro takovou situaci výslovně předvídá, a sice v .

Žalovaný měl tedy za situace, kdy měl najisto postaveno, že v zadávacím řízení již došlo k uzavření smlouvy, žalobcův návrh zamítnout; jasně jej k tomu vedlo pravidlo podle .

Žalovaný tedy neměl použít zkratkovitou (a blíže nijak neodůvodněnou) konstrukci, jak plyne z bodů 28. – 30. prvostupňového rozhodnutí, ani dovozovat, že návrhu žalobce po uzavření smlouvy již nebylo možno vyhovět, a vést navazující disputaci ohledně změny skutkových okolností případu vyvolávajících bezpředmětnost žalobcova návrhu, jak plyne z bodů 11. – 16. napadeného rozhodnutí, nýbrž měl se zaměřit na splnění tří podmínek podávaných z , jejichž splnění (či nesplnění) nutně vyvolá jednu z variant rozhodnutí: buď podle nebo podle . Za situace, kdy žalovaný v průběhu správního řízení zjistil, že uzavřením smlouvy není naplněna jedna ze tří podmínek, za nichž může rozhodnout o nápravném opatření podle , měl se jasně vyslovit k otázce, které ze tří podmínek podle splněny jsou a které nikoli, a nesplněním některé (byť jen jediné) z nich odůvodnit svůj závěr směřující k rozhodnutí podle .

Podle zdejšího soudu tedy žalovaný správně reflektoval skutkové zjištění, že již došlo k uzavření smlouvy v zadávacím řízení, nesprávně je však z pohledu důsledků právně vyhodnotil. To nutně vede k závěru o nesprávné aplikaci práva na zjištěný skutkový stav; žalovaný neměl aplikovat obecné pravidlo podávané z a správní řízení zastavovat, nýbrž měl-li za to, že pro nesplnění některé z podmínek podle nemůže žalobcovu návrhu vyhovět, měl aplikovat (s dostatečným odůvodněním) .

Tato nesprávná aplikace práva na zjištěný skutkový stav nutně vede k důvodnosti žaloby a ke zrušení napadeného rozhodnutí pro nezákonnost podle a k vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení podle

Ze shora uvedených důvodů je nezákonným i prvostupňové rozhodnutí, jež také nemůže obstát, a tedy zdejší soud podle zrušil i toto rozhodnutí.

V dalším průběhu správního řízení, bude-li žalovaný i nadále vycházet ze skutkového zjištění, že v zadávacím řízení již došlo k uzavření smlouvy, toto skutkové zjištění správně právně vyhodnotí v souladu se shora uvedeným závazným názorem zdejšího soudu ( ). V dalším řízení bude žádoucí, aby žalovaný vyšel též z názoru zdejšího soudu, že v rozhodnutí, kterým je zamítán návrh na zahájení řízení o přezkoumání úkonů zadavatele podle , je v souladu s principem dobré správy vedle uvedení těch podmínek podle , pro jejichž nesplnění nelze nápravné opatření uložit, uvést i ty z podmínek tam uvedených, které by pro uložení nápravného opatření splněny byly. Tím spíše se takový postup jeví jako procesně korektním za situace, kdy návrh podle

a je podán v době běžícího zadávacího řízení (tj. před uzavřením smlouvy na veřejnou zakázku), a nesplnění podmínky „dosud neuzavřené smlouvy“ nastane až v průběhu správního řízení poté, co není ze strany žalovaného předběžným opatřením rozhodnuto o zákazu uzavření smlouvy (do doby ukončení správního řízení podle ).

Zdejší soud rozhodně nepřehlédl, že pro zamítnutí návrhu podle postačí, není-li splněna byť jen jedna z podmínek pro uložení nápravného opatření uvedených v (a už při nesplnění jediné z tam uvedených podmínek tedy rozhodnutí o zamítnutí návrhu podle obstojí), avšak stačilo-li by vždy po uzavření smlouvy vyslovit se v odůvodnění rozhodnutí o zamítnutí návrhu podle toliko k tomu, že smlouva již byla uzavřena, pak fakticky každé správní řízení před žalovaným zahájené na návrh podle a , bylo-li by bez vydání předběžného opatření zakazujícího smlouvu uzavřít vedeno „dostatečně dlouhou dobu“, by mohlo být ukončeno unifikovaným rozhodnutím, navrhovateli fakticky jen sdělujícím, že se žalovanému („bohužel“) nepodařilo správní řízení ukončit dříve, než byla uzavřena smlouva; to by bylo podle zdejšího soudu tristní pojetí přezkumné činnosti žalovaného v oblasti zadávání veřejných zakázek.

Zahájení samostatného správního řízení o podezření ze spáchání správního deliktu podle z moci úřední a jeho vedení (a závěr,

k němuž v takovém řízení žalovaný případně dospěje) je pak samostatnou otázkou, která míjí přezkum nyní napadeného rozhodnutí.

V. Náklady řízení

O nákladech řízení účastníků soud rozhodl podle Žalobce byl ve věci procesně úspěšným, proto mu náleží náhrada nákladů řízení proti žalovanému.

Žalobci byla přiznána náhrada nákladů za zaplacený soudní poplatek (3 000 Kč) a za právní zastoupení - za tři úkony právní služby, převzetí věci a příprava zastoupení, podání žaloby, podání repliky, společně se třemi režijními paušály podle a d/ a , advokátního tarifu (3 x 3 100 Kč + 3 x 300 Kč s navýšením o částku odpovídající DPH). Celkem na nákladech řízení tedy žalobci přísluší částka 15 342 Kč (3 000 Kč + 12 342 Kč), k jejímuž zaplacení soud žalovanému stanovil přiměřenou lhůtu.

P o u č e n í :

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Brně dne 10. dubna 2015

David Raus

předseda senátu