Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 Afs 121/2013 - 23

pokračování - 24

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové a soudců Zdeňka Kühna a Miloslava Výborného v právní věci žalobce: KOVOSVIT MAS, a. s., se sídlem nám. Tomáše Bati 419, Sezimovo Ústí, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 31, Brno, proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Českých Budějovicích ze dne 6. 12. 2012, č. j. 8307/12-1700, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 1. 11. 2013, č. j. – 42,

takto:

I. Kasační stížnost s e o d m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

[1] Finanční ředitelství v Českých Budějovicích dne 1. 3. 2013 zamítlo odvolání žalobce proti prvostupňovému rozhodnutí o odvodu za porušení rozpočtové kázně dle , daňového řádu, a , o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen " "). V odůvodnění rozhodnutí konstatoval, že v postupu správce daně neshledal nesprávnost ani nezákonnost.

[2] Žalobce proti rozhodnutí o odvolání finančního ředitelství podal žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen "krajský soud"), ve které namítal nezákonnost rozhodnutí o uložení odvodu za porušení rozpočtové kázně. Podáním ze dne 25. 10. 2013 vzal tuto žalobu zpět. Uvedl, že po podání správní žaloby podal rovněž žádost o prominutí odvodu za porušení rozpočtové kázně, této žádosti bylo vyhověno. Navrhl, aby soud řízení o žalobě zastavil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

[3] Krajský soud usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí zastavil řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného (výrok I.), žalobci vrátil soudní poplatek ve výši 2000 Kč (výrok II.) a žalovanému uložil povinnost žalobci nahradit náklady řízení ve výši 13 342 Kč.

[4] Výrok o zastavení řízení krajský soud odůvodnil s odkazem na zpětvzetí žaloby podané žalobcem, které bylo krajskému soudu doručeno 25. 10. 2013. Žalobci byl k jeho žádosti prominut odvod za porušení rozpočtové kárně, čímž byl uspokojen a žalobu vzal zpět. Krajský soud dospěl k závěru, že byly splněny podmínky stanovené , (dále jen " "), a řízení z důvodu uspokojení navrhovatele zastavil.

[5] Žalobci byl přiznán nárok na náhradu nákladů řízení podle věta druhá Žalobce byl dle krajského soudu uspokojen postupem žalovaného, předmět řízení odpadl. Současně soud vrátil žalobci i zaplacený soudní poplatek.

[6] Proti výroku I. a III. uvedeného usnesení podalo Odvolací finanční ředitelství, jakožto nástupce původního žalovaného (dále jen "stěžovatel") kasační stížnost, neboť tyto výroky považovalo za nezákonné. Poukázal na § 44a odst. 9 zákona rozpočtových pravidlech, podle kterého o porušení daňové kázně rozhoduje platebním výměrem finanční úřad. Proti tomuto rozhodnutí se lze odvolat k Odvolacímu finančnímu ředitelství, které rozhodovalo jakožto žalovaný (stěžovatel) o oprávněnosti vyměření odvodu za porušení rozpočtové kázně; jeho rozhodnutí bylo napadeno žalobou. V mezidobí rozhodl nadřízený stěžovatele, tj. Generální finanční ředitelství, o prominutí odvodu dle § 44a odst. 10, 11 zákona o rozpočtových pravidlech. Účastníkem řízení o prominutí odvodu není stěžovatel ani finanční úřad jako prvostupňový správce daně. Prominutí odvodu jim tedy nelze přičítat a tento úkon není možné považovat za "pozdější jednání odpůrce", jak to v napadeném usnesení učinil krajský soud.

[7] Stěžovatel z uvedených důvodů namítá, že nebyly splněny podmínky , neboť žalobce nebyl uspokojen novým rozhodnutím (opatřením nebo provedením jiného úkonu) odpůrce, zde stěžovatele. Pojem "odpůrce" je v citovaném ustanovení použit v návaznosti na definici odpůrce dle , ke stejnému závěru dospěl Městský soud v Praze v rozhodnutí ze dne 30. 4. 2003, sp. zn. . Stěžovatel uvádí, že prvostupňový finanční úřad vyměřil odvod za porušení rozpočtové kázně zcela oprávněně. Generální finanční ředitelství svým rozhodnutím nenapravovalo chybu, pouze využilo své pravomoci k žádosti žalobce zaplacení odvodu prominout z důvodů zvláštního zřetele. Důvodem prominutí nemůže být zjištění, že k porušení rozpočtové kázně nedošlo, neřeší se otázka oprávněnosti vyměření odvodu. Proto nelze rozhodnutí o prominutí považovat za uspokojení žalobce dle Pokud vzal žalobce žalobu zpět, mělo být řízení zastaveno dle , čemuž měl odpovídat i výrok o nákladech řízení, tj. že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

[8] Stěžovatel odkázal na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2012, č. j. – 29, dle něhož se použije v případech, kdy ze strany správního orgánu došlo k následné nápravě vlastního pochybení či závadného stavu. Jak je uvedeno výše, Generální finanční ředitelství rozhodnutím o prominutí odvodu nenapravilo žádný závadný stav způsobený správcem daně. Napadené usnesení tedy dle stěžovatele spočívá na nesprávném posouzení právní otázky soudem, proto navrhl zrušení jeho výroku I. a III. a vrácení věci v tomto rozsahu krajskému soudu k dalšímu řízení.

[9] Žalobce se ke kasační stížnosti nevyjádřil.

[10] Kasační stížnost je opravným prostředkem proti každému pravomocnému rozhodnutí krajského soudu ve správním soudnictví, není-li stanoveno jinak ( ). Dle je nepřípustná kasační stížnost směřující jen proti výroku o nákladech řízení nebo proti důvodům rozhodnutí soudu. Nejvyšší správní soud byl při rozhodování o kasační stížnosti tedy nejprve povinen posoudit, zda je stěžovatelem podaná kasační stížnost ve smyslu přípustná.

[11] Stěžovatel v kasační stížnosti napadl kromě výroku o povinnosti žalovaného nahradit žalobci náklady řízení i zákonnost výroku o zastavení řízení. Domáhá se vydání rozhodnutí krajského soudu, kterým by řízení bylo též zastaveno, ale dle jiného ustanovení zákona.

[12] V projednávané věci je nutno zdůraznit, že krajský soud zahajuje a vede řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu výhradně na základě aktivity žalobce. Správní orgán tento typ řízení ve správním soudnictví nemůže bez jakýchkoliv výjimek zahájit. Tomu logicky odpovídá i ustanovení , dle něhož může vzít návrh zpět pouze navrhovatel, nikoliv správní orgán. Rozhodne-li krajský soud o zastavení řízení o žalobě, pak z povahy věci může toto rozhodnutí zasáhnout pouze do sféry práv žalobce, jehož návrh nebude meritorně projednán. Důsledkem rozhodnutí o zastavení řízení pro správní orgán je výhradně ukončení řízení vedeného proti jeho rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že neměl právo řízením disponovat, pak zastavením nemohlo dojít k zásahu do jeho procesních práv. Žádná jiná práva, na kterých by byl správní orgán poškozen, též nepřicházejí v dané situaci v úvahu.

[13] Jedinou újmu pro žalovaného může představovat akcesorický výrok o nákladech řízení. Obrana pouze proti nákladům řízení je však ustanovením vyloučena (shodně viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 5. 6. 2008, sp. zn. ).

[14] Nejvyšší správní soud na základě výše uvedeného dospěl k závěru, že stěžovatel v projednávané věci netvrdil, že by mu výrokem o zastavení řízení byla způsobena újma na jeho právech. Kasační stížností se domáhal vydání rozhodnutí krajského soudu se stejným výrokem o zastavení řízení. Změna, které mělo být dosaženo kasační stížností, se týkala pouze výroku o nákladech řízení a důvodům rozhodnutí. Kasační stížnost proti oběma uvedeným je však dle nepřípustná (shodně viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 12. 2012, čj. -33).

[15] Kasační stížnost byla jako nepřípustná odmítnuta dle ve spojení s

[16] Nejvyšší správní soud pro úplnost uvádí, že řízení o žalobě mělo být na základě zpětvzetí žalobce zastaveno dle , nikoliv podle , jak učinil krajský soud. Vzhledem k výše uvedenému však k tomuto nesprávnému posouzení nebylo možno v řízení o nepřípustné kasační stížnosti stěžovatele přihlédnout.

[17] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o , větu první, , ve spojení s , dle kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba (v tomto případě kasační stížnost) odmítnuta.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 23. dubna 2015

Daniela Zemanová

předsedkyně senátu