Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
15 A 32/2015 - 55.pdf
PDF · 0 B
No categories available
15 A 32/2015 - 55
ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Markéty
Lehké, Ph.D. a soudců Mgr. Václava Trajera a Ing. Mgr. Martina Bruse v právní věci žalobce: M.
P., nar. „X“, bytem „X“, zastoupeného JUDr. Radkem K ellerem, advokátem, se sídlem Jaselská
940/23, Brno, proti žalovanému: Policejní prezidium České republiky, Ředitelství s lužby
dopravní policie, se sídlem Strojnická 935/27, Praha 7, v říze ní o žalobě proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 23. 1. 2014, č. j. PPR-592-1/ČJ-2014-990440,
t a k t o :
I. Žaloba s e z a m í t á .
II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Žalobce se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě prostřednictvím svého právního
zástupce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 1. 2014, č. j. PPR-592-1/ČJ-2014-
990440, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Krajského ředitelství p o licie
Ústeckého kraje, Odbor služby dopravní p o licie (dále jen „krajské ředitelství“), ze dne 19. 12.
2013, č. j. KRPU-270972-8/ČJ-2013-0400DP-05. Tímto rozhodnutím krajské ředitelství ve
zkráceném přezkumném řízení podle § 97 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), změnilo výrok rozhodnutí Krajského ředitelství p o licie
Ústeckého kraje, Odbor služby dopravní policie, Oddělení silničního dohledu, ze dne 10. 2. 2013, č.
j. KRPU-33928/PŘ-2013-040007, vydaného v blokovém řízení, ev. č. bloku na pokutu „X“, o
Pokračování 2 15A 32/2015
přestupku podle § 125c odst. 1 p ísm. f) bodu 4 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních
komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění účinném od 1. 8. 2011 (dále jen „zákon o
silničním provozu“), tak, že žalobce „… je vinen, že dne 10. 2. 2013 kolem 12:23 h. na silnici
I/13 v katastru obce Jirkov jako řidič silničního motorového vozidla tov. zn. BMW X3 r. z.
„X“ překročil nejvyšší dovolenou rychlost mimo obec o 22 km.h-1, resp. po odečtení tolerance
stanovené výrobcem silničního radarového rychloměru o 18 km.h-1. Tedy porušil § 4 písm. b)
zákona o silničním provozu, neboť se neřídil povinností o rychlosti jízdy upravenou v § 18
odst. 3 zákona o silničním provozu, a tím naplnil zákonné znaky skutkové podstaty přestupku
dle § 125 odst. 1 písm. f) bod 4 téhož zákona.“ Krajské ředitelství dále vyslovilo, že ostatní části
rozhodnutí se nemění. Žalobce se současně v žalobě domáhal toho, aby soud zrušil také rozhodnutí
krajského ředitelství ze dne 19. 12. 2013 a blokovou pokutu ze dne 10. 2. 2013, případně vyslovil
nicotnost všech těchto rozhodnutí, a aby soud uložil žalovanému povinnost nahradit žalobci náklady
soudního řízení.
V žalobě žalobce předeslal, že dne 10. 2. 2013 mu byla údajně uložena bloková pokuta za
přestupek podle § 125c odst. 1 p ísm. f) bodu 4 zákona o silničním provozu. Žalobce měl za to, že
přestupek nebyl řádně zjištěn, a proto inicioval přezkumné řízení, jež vyústilo v žalobou napadené
rozhodnutí.
Žalobce zdůraznil, že napadal podpis na pokutovém bloku, neboť není jeho. Správní orgán
tedy nemohl zjistit stav věci bez důvodných pochybností, ani s jistotou tvrdit, že datum převzetí bloku
uvedené spolu s podpisem je datem spáchání přestupku a že blok má veškeré náležitosti podle § 85
odst. 4 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o
přestupcích“). Žalobce namítal, že pověřená osoba nevyznačila v předmětném pokutovém bloku den
uložení pokuty, tudíž blok postrádá obligatorní formální náležitost rozhodnutí. Takové rozhodnutí je
podle žalobce nezákonné, resp. nicotné, a nedostatky bloku nelze zhojit dokazováním, ani doplněním
bloku ve formě rozhodnutí, neboť rozhodnutí o uložení pokuty v blokovém řízení je rozhodnutím sui
generis a nelze ho dodatečně doplňovat. K tomu žalobce odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu
sp. zn. 21 Cdo 775/2000. Podotkl, že správní orgány se snažily zhojit vadu bloku spočívající
v absenci jeho zákonné náležitosti; tato vada je však nezhojitelná a činí rozhodnutí nicotným.
Dále žalobce uvedl, že z opatrnosti žádal správní orgán také o obnovu řízení podle § 100
odst. 1 p ísm. a) správního řádu, neboť to nebyl on, kdo předmětný pokutový blok podepsal.
Žalobce tedy nesouhlasil s projednáním přestupku v blokovém řízení a neakceptoval skutková
zjištění správních orgánů a jejich závěry o spáchání přestupku.
Podle žalobce jsou napadená rozhodnutí postižena vadami, které je činí nesprávnými pro
nedostatečné zjištění skutkového a právního stavu a zejména z důvodu nedodržení § 84 odst. 1, 3 a
4 a § 85 odst. 4 zákona o přestupcích. Žalobce rovněž namítal porušení § 3, § 52 a § 68 odst. 3
správního řádu, neboť správní orgány neprovedly jím navržené důkazy a nevypořádaly se dostatečně
s jeho námitkami. Zkrácení na svých právech spatřoval žalobce také v tom, že v důsledku
napadených rozhodnutí byl do jeho bodového hodnocení řidiče v registru řidičů neoprávněně
zaznamenán přestupek, čímž žalobce dosáhl dvanácti bodů a byl dán důvod pro ztrátu jeho
řidičského oprávnění.
(K.ř.č. 1 - rozsudek)
Pokračování 3 15A 32/2015
Žalovaný k výzvě soudu předložil správní spis a písemné vyjádření k žalobě, v němž navrhl
její zamítnutí pro nedůvodnost. Uvedl, že blokové řízení je druhem přestupkového řízení a použijí se
v něm přiměřeně ostatní ustanovení zákona o přestupcích, včetně příslušných ustanovení správního
řádu ve smyslu § 51 zákona o přestupcích. Blokové řízení je pravomocně ukončeno uložením a
zaplacením blokové pokuty. Protože jde o pravomocné rozhodnutí, vztahují se na něj podle
žalovaného příslušná ustanovení správního řádu o přezkumném řízení.
K jednotlivým žalobním námitkám žalovaný plně odkázal na odůvodnění napadeného
rozhodnutí. Dodal, že žalobce po celou dobu přezkumného řízení nezpochybňoval svou přítomnost
při projednání přestupku v blokovém řízení. Žalovaný upozornil na to, že žalobce ke svému tvrzení,
že pokutový blok nepodepsal, nepředložil žádný relevantní důkaz. Totožnost přestupce byla podle
žalovaného na místě přestupku ověřena podle předložených dokladů (občanský a řidičský průkaz),
zároveň byla na místě provedena lustrace přestupce v dostupných evidencích.
Žalobce v replice k vyjádření žalovaného uvedl, že žalovaný zaměňuje skutečné důvody
vedení sporu a jeho podstatu. K romě námitky, že podpis na bloku není žalobcův, je předmětem
sporu zejména skutečnost, že blok neobsahoval datum údajného spáchání přestupku, což je jeho
obligatorní náležitost. Pokud následně krajské ředitelství rozhodlo podle § 97 odst. 3 správního řádu
o změně výroku rozhodnutí o přestupku vydaného v blokovém řízení, je podle žalobce takové
rozhodnutí nicotné a vada bloku spočívající v absenci obligatorní náležitosti je nezhojitelná.
O žalobě soud rozhodl v souladu s § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád
správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), bez jednání, neboť žalobce i žalovaný s
tímto postupem výslovně souhlasili.
Napadené rozhodnutí žalovaného soud přezkoumal v řízení podle části třetí hlavy druhé
prvního d ílu s. ř. s., který vychází z dispoziční zásady vyjádřené v § 71 odst. 1 p ísm. c), p ísm. d),
odst. 2 větě druhé a třetí a v § 75 odst. 2 větě první s. ř. s. Z této zásady vyplývá, že soud
přezkoumává zákonnost rozhodnutí správního orgánu pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v
žalobě nebo během dvouměsíční lhůty po oznámení napadeného rozhodnutí ve smyslu § 72 odst. 1
věty první s. ř. s. Povinností žalobce je proto tvrdit, že rozhodnutí správního orgánu nebo jeho část
odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení, a toto tvrzení zdůvodnit. Nad rámec žalobních bodů
musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu
nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle § 76 odst. 2 s. ř. s. Takové
nedostatky však v projednávané věci nebyly zjištěny.
Na tomto místě soud předesílá, že po přezkoumání skutkového a právního stavu a po prostudování obsahu předloženého správního spisu dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.
Soud se nejprve zabýval námitkou nicotnosti žalobou napadeného rozhodnutí a jemu
předcházejících rozhodnutí. V této souvislosti soud podotýká, že na základě námitky žalobce
zkoumal i otázku nicotnosti rozhodnutí o přestupku vydaného v blokovém řízení dne 10. 2. 2013,
ačkoli toto rozhodnutí není předmětem soudního přezkumu v projednávané věci. Soud tak
postupoval proto, že krajské ředitelství svým rozhodnutím ze dne 19. 12. 2013 v přezkumném řízení
(K.ř.č. 1 - rozsudek)
Pokračování 4 15A 32/2015
změnilo původní rozhodnutí o přestupku vydané dne 10. 2. 2013. Z povahy nicotnosti jakožto
neodstranitelné vady přitom vyplývá, že nicotnost rozhodnutí nelze zhojit, přičemž na nicotné
rozhodnutí se hledí tak, jakoby vůbec nebylo vydáno. Soud proto dospěl k závěru, že nicotné
rozhodnutí nemůže být změněno. Podle názoru soudu současně platí, že rozhodnutí, jímž se jakkoli
mění nicotné (tedy neexistující) rozhodnutí, je rovněž nicotné. Soud v této souvislosti zdůrazňuje, že z
úřední povinnosti musí zkoumat případnou nicotnost pouze u žalobou napadeného rozhodnutí (§ 76
odst. 2 s. ř. s.), zatímco v případě jakéhokoli jiného rozhodnutí, které s žalobou napadeným
rozhodnutím nějak souvisí, zkoumá soud jeho případnou nicotnost pouze na základě žalobní námitky
uplatněné v zákonem stanovené lhůtě. V projednávané věci žalobce takovou námitku vznesl, proto
se soud mohl otázkou nicotnosti rozhodnutí o přestupku zabývat. Pokud by původní rozhodnutí o
přestupku vydané v blokovém řízení dne 10. 2. 2013 bylo nicotné, muselo by být nicotné
i rozhodnutí krajského ředitelství ze dne 19. 12. 2013, jímž bylo v přezkumném řízení původní
rozhodnutí o přestupku změněno. Stejně tak by muselo být nicotné i žalobou napadené rozhodnutí,
jímž žalovaný rozhodnutí krajského ředitelství ze dne 19. 12. 2013 vydané v přezkumném řízení
potvrdil. Nicotnost žádného z uvedených rozhodnutí však soud neshledal.
Žalobci lze přisvědčit v tom, že základní náležitosti rozhodnutí v blokovém řízení, tj.
pokutového bloku upravuje § 85 odst. 4 věta druhá zákona o přestupcích. Podle tohoto ustanovení
pověřené osoby na pokutových blocích vyznačí, komu, kdy a za jaký přestupek byla pokuta v
blokovém řízení uložena. Slovní spojení „za jaký přestupek“ zahrnuje požadavek na řádné
označení skutku, jehož se přestupce dopustil. Součástí popisu skutku přitom nepochybně musí být
také datum jeho spáchání. Absence data spáchání přestupku v popisu skutku uvedeném v
pokutovém bloku však podle názoru soudu nepředstavuje natolik závažnou vadu, která by mohla
vyvolat nicotnost rozhodnutí vydaného v blokovém řízení. Tato vada může způsobit nanejvýš
nezákonnost takového rozhodnutí. To platí tím spíše za situace, kdy pokutový blok obsahuje datum
vystavení a dále shodné datum uvedené společně s podpisem přestupce pod prohlášením, že
souhlasí s projednáním přestupku v blokovém řízení, potvrzuje, že údaje uvedené na obou částech
bloku souhlasí, a potvrzuje převzetí části A bloku. Za situace, kdy je pokutový blok řádně
podepsán, nemůže založit nicotnost rozhodnutí vydaného v blokovém řízení ani nepodložené tvrzení
žalobce, že pokutový blok nepodepsal.
Podle ustálené judikatury správních soudů je nicotný takový správní akt, který trpí natolik
intenzivními vadami, že jej vůbec za rozhodnutí ani považovat nelze. Takovými vadami jsou např.
absolutní nedostatek pravomoci, absolutní nepříslušnost rozhodujícího správního orgánu, zásadní
nedostatky projevu vůle vykonavatele veřejné správy (absolutní nedostatek formy, neurčitost,
nesmyslnost), požadavek plnění, které je trestné nebo absolutně nemožné, uložení povinnosti nebo
založení práva něčemu, co v právním smyslu vůbec neexistuje, či nedostatek právního podkladu k
vydání rozhodnutí (k tomu srov. např. rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze
dne 22. 7. 2005, č. j. 6 A 76/2001 - 96, publ. pod č. 793/2006 Sb. NSS, nebo rozsudek
rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 5. 2008, č. j. 8 Afs 78/2006 - 74, publ.
pod č. 1629/2008 Sb. NSS, případně usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze
dne 12. 3. 2013, č. j. 7 As 100/2010 - 65, publ. pod č. 2837/2013 Sb. NSS, vše dostupné na
(K.ř.č. 1 - rozsudek)
Pokračování 5 15A 32/2015
www.nssoud.cz). Žádnou ze shora popsaných vad, ani jinou vadu srovnatelné závažnosti však rozhodnutí v projednávané věci nevykazují.
Soud ve shodě se žalovaným upozorňuje na skutečnost, že i pro blokové řízení platí § 51
zákona o přestupcích, podle kterého „[n]ení-li v tomto nebo jiném zákoně stanoveno jinak,
vztahují se na řízení o přestupcích obecné předpisy o správním řízení.“ Použití správního řádu
pro blokové řízení není žádným ustanovením zákona o přestupcích vyloučeno, proto lze i v případě
blokového řízení aplikovat ustanovení správního řádu o přezkumném řízení. K tomu soud dodává, že
rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v usnesení ze dne 12. 3. 2013, č. j. 1 As 21/2010 - 65,
publ. pod č. 2838/2013 Sb. NSS, www.nssoud.cz, potvrdil použitelnost ustanovení správního řádu
o obnově řízení pro blokové řízení podle zákona o přestupcích, není proto žádný důvod se domnívat,
že rozhodnutí v blokovém řízení nemohou podléhat řízení přezkumnému, když oba tyto instituty
shodně slouží k přezkumu pravomocných rozhodnutí správních orgánů.
S ohledem na tyto skutečnosti soud shledal, že krajské ředitelství bylo oprávněno vést
přezkumné řízení v dané věci a přezkoumat pravomocné rozhodnutí o přestupku vydané v blokovém
řízení. Rozhodnutí krajského ředitelství vydané v přezkumném řízení dne 19. 12. 2013, ani žalobou
napadené rozhodnutí, jímž bylo toto rozhodnutí potvrzeno, tudíž nejsou nicotná ve smyslu § 76 odst.
2 s. ř. s.
K námitce nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí, kterou žalobce spatřoval v tom, že
se správní orgány dostatečně nevypořádaly s jeho námitkami, soud připomíná, že žalobce uplatnil ve
správním řízení tři základní námitky. První dvě, které spočívaly v tvrzení, že věc nebyla úplně zjištěna
a podpis na pokutovém bloku není žalobcův, vznesl žalobce před vydáním rozhodnutí krajského
ředitelství ze dne 19. 12. 2013, které se jimi v odůvodnění svého rozhodnutí řádně zabývalo. Třetí
námitku, která spočívala v tvrzení, že absenci data spáchání přestupku v rozhodnutí v blokovém
řízení nelze zhojit a rozhodnutí v blokovém řízení nelze dodatečně doplňovat, uplatnil žalobce v
odvolání. Na tuto námitku reagoval žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí tím, že změna
přezkoumávaného pravomocného rozhodnutí je podle § 97 odst. 3 správního řádu přípustná, a to
tím spíše, že nedochází k rozšíření právní odpovědnosti přestupce. Žalovaný dále uvedl, že žalobce
byl na místě přestupku ztotožněn a lustrován v dostupných evidencích. Doplnil, že datum spáchání
přestupku je přesně zaznamenáno na fotografii z radarového měřiče a odpovídá datu projednání
přestupku, které je v bloku uvedeno. Tím podle názoru soudu žalovaný řádně vypořádal všechny
námitky žalobce vznesené v odvolání i v průběhu předcházejícího řízení. Napadené rozhodnutí tudíž
není nepřezkoumatelné ve smyslu § 76 odst. 1 p ísm. a) s. ř. s.
Soud poté přistoupil k posouzení věcných námitek žalobce. Soud se neztotožnil s jeho
argumentací, že vadu pokutového bloku spočívající v absenci jeho zákonné náležitosti nelze zhojit a
doplnění této náležitosti formou rozhodnutí v přezkumném řízení není možné. Vzhledem k tomu, že k
přezkoumání pravomocného rozhodnutí vydaného v blokovém řízení je přípustné vést přezkumné
řízení, jak bylo vysvětleno výše, je zcela logicky správní orgán rozhodující v přezkumném řízení
oprávněn podle § 97 odst. 3 správního řádu přezkoumávané rozhodnutí změnit. Změna rozhodnutí
pochopitelně zahrnuje i jeho případné doplnění o chybějící náležitost. K takové změně však musí mít
(K.ř.č. 1 - rozsudek)
Pokračování 6 15A 32/2015
správní orgán dostatek podkladů, které mu umožní posoudit, jak má rozhodnutí vydané v blokovém řízení doplnit, aby napravil jeho nezákonnost spočívající v chybějící náležitosti pokutového bloku.
V projednávané věci správní orgány dospěly k závěru, že v pokutovém bloku v popisu
skutku absentuje datum spáchání přestupku. Toto datum bylo snadno zjistitelné z fotografie
z radarového měřiče, jehož prostřednictvím bylo zjištěno, že přestupce překročil nejvyšší dovolenou
rychlost. Datum uvedené na fotografii se shodovalo s datem projednání přestupku uvedeným v
pokutovém bloku i s datem souhlasu přestupce s projednáním přestupku v blokovém řízení (10. 2.
2013). Tyto skutečnosti žalobce nijak nezpochybňoval. Soudu tudíž nevznikly žádné pochybnosti o
tom, že přestupek popsaný v pokutovém bloku se stal dne 10. 2. 2013. Krajské ředitelství tedy
mělo podle názoru soudu dostatek podkladů k tomu, aby mohlo v přezkumném řízení změnit
rozhodnutí o přestupku vydané v blokovém řízení dne 10. 2. 2013 a doplnit do popisu skutku
datum, kdy byl přestupek spáchán.
K odkazu žalobce na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 775/2000 soud uvádí, že
z tohoto rozhodnutí nevyplývá, že by rozhodnutí o uložení pokuty v blokovém řízení nebylo možné
dodatečně doplňovat. Zmíněné rozhodnutí se zabývalo otázkou vykonatelnosti rozhodnutí vydaného
v blokovém řízení a k možnosti dodatečného doplnění tohoto rozhodnutí se nikterak nevyjadřovalo.
Soud neshledal důvodnou ani námitku žalobce, že podpis na pokutovém bloku není jeho.
Správní orgány v napadeném rozhodnutí i v rozhodnutí, které mu předcházelo, jednoznačně popsaly,
že totožnost řidiče, který se dopustil přestupku, byla ověřena podle jím předloženého občanského
průkazu ev. č. 103209427. Soud zjistil, že toto číslo je uvedeno v pokutovém bloku v kolonce 4.
Totožnost ověřena, která se nachází pod kolonkami 1. Jméno a příjmení, 2. Rodné číslo/datum
narození a 3. Adresa místa pobytu, v nichž jsou vyplněny osobní údaje žalobce. Zmíněný doklad
ev. č. 103209427 vydal Magistrát města K ladna žalobci, který jej dne 29. 7. 2013 odevzdal zpět
magistrátu z důvodu ukončení jeho platnosti. Dne 10. 2. 2013 tímto dokladem žalobce disponoval a
prokázal jím svou totožnost, správní orgány proto neměly pochybnost o tom, že přestupcem byl
žalobce. Soud s tímto závěrem naprosto souhlasí a dodává, že žalobce kromě kusého tvrzení, že
podpis není jeho, neuvedl a nedoložil žádné další skutečnosti, které by jeho tvrzení zdůvodňovaly,
resp. vysvětlovaly. Vzhledem k tomu, že žalobce byl v rámci blokového řízení řádně ztotožněn jako
osoba, která spáchala přestupek, soud ve shodě se správními orgány považuje za zcela nadbytečné
provádět důkaz znaleckým posudkem z oboru písmoznalectví. Tvrzení žalobce, že podpis není jeho
a že nesouhlasil s projednáním přestupku v blokovém řízení a neakceptoval skutková zjištění
správních orgánů a jejich závěry o spáchání přestupku, vyhodnotil soud jako účelová, vedená snahou
žalobce vyhnout se ztrátě řidičského oprávnění a povinnosti odevzdat řidičský průkaz z důvodu
dosažení dvanácti bodů v registru řidičů. Vzhledem k tomu, že bylo pravomocně rozhodnuto, že se
žalobce uvedeného přestupku dopustil, nelze skutečnost, že dosáhl dvanácti bodů a bude muset
odevzdat řidičský průkaz, považovat za neoprávněné zkrácení jeho práv.
K tvrzení žalobce, že z opatrnosti žádal správní orgán také o obnovu řízení podle § 100 odst.
1 p ísm. a) správního řádu, soud podotýká, že výsledné rozhodnutí Krajského ředitelství p o licie
České republiky, Odbor služby dopravní policie, Oddělení silničního dohledu, ze dne 1. 4. 2014, č.
(K.ř.č. 1 - rozsudek)
Pokračování 7 15A 32/2015
j. KRPU-52114-2/ČJ-2014-040007, jímž byla žádost žalobce o obnovu řízení o shora uvedeném přestupku zamítnuta, není předmětem soudního přezkumu v tomto řízení.
Soud uzavírá, že správní orgány v projednávané věci zjistily skutkový stav, o němž nejsou
důvodné pochybnosti, a nedopustily se žalobcem zmiňovaných porušení zákona o přestupcích a
správního řádu. Vada rozhodnutí vydaného v blokovém řízení dne 10. 2. 2013, spočívající v absenci
data spáchání přestupku v popisu skutku, byla v řízení ukončeném žalobou napadeným rozhodnutím
řádně odstraněna, přičemž nebylo zjištěno, že by v blokovém řízení došlo k jiným porušením § 84
odst. 1, 3 a 4 a § 85 odst. 4 zákona o přestupcích. Rozhodnutí krajského ředitelství v přezkumném
řízení i žalobou napadené rozhodnutí tudíž byla vydána v souladu s právními předpisy. Žalobu
vyhodnotil soud jako zcela nedůvodnou, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.
O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. Žalobce neměl
ve věci úspěch a žalovaný, jemuž nad rámec běžné úřední činnosti žádné náklady nevznikly, ani
náhradu nákladů řízení nepožadoval, proto soud vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na
náhradu nákladů řízení.
Po uč e ní : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení.
Kasační s tížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se
sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se
dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na
sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den.
Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných
náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a
z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti mus í být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li
stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské
právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro
zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho
internetových stránkách: www.nssoud.cz.
V Ústí nad Labem dne 29. dubna 2015
JUDr. M arké ta Lehká, Ph.D. v.r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení:
Iva Tovarová
(K.ř.č. 1 - rozsudek)