Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

15 A 32/2015 - 55

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Markéty

Lehké, Ph.D. a soudců Mgr. Václava Trajera a Ing. Mgr. Martina Bruse v právní věci žalobce: M.

P., nar. „X“, bytem „X“, zastoupeného JUDr. Radkem K ellerem, advokátem, se sídlem Jaselská

940/23, Brno, proti žalovanému: Policejní prezidium České republiky, Ředitelství s lužby

dopravní policie, se sídlem Strojnická 935/27, Praha 7, v říze ní o žalobě proti rozhodnutí

žalovaného ze dne 23. 1. 2014, č. j. PPR-592-1/ČJ-2014-990440,

t a k t o :

I. Žaloba s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě prostřednictvím svého právního

zástupce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 1. 2014, č. j. PPR-592-1/ČJ-2014-

990440, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Krajského ředitelství p o licie

Ústeckého kraje, Odbor služby dopravní p o licie (dále jen „krajské ředitelství“), ze dne 19. 12.

2013, č. j. KRPU-270972-8/ČJ-2013-0400DP-05. Tímto rozhodnutím krajské ředitelství ve

zkráceném přezkumném řízení podle , , ve znění

pozdějších předpisů (dále jen „“), změnilo výrok rozhodnutí Krajského ředitelství p o licie

Ústeckého kraje, Odbor služby dopravní policie, Oddělení silničního dohledu, ze dne 10. 2. 2013, č.

j. KRPU-33928/PŘ-2013-040007, vydaného v blokovém řízení, ev. č. bloku na pokutu „X“, o

Pokračování 2 15A 32/2015

přestupku podle p ísm. f) bodu 4 , o provozu na pozemních

komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění účinném od 1. 8. 2011 (dále jen „zákon o

silničním provozu“), tak, že žalobce „… je vinen, že dne 10. 2. 2013 kolem 12:23 h. na silnici

I/13 v katastru obce Jirkov jako řidič silničního motorového vozidla tov. zn. BMW X3 r. z.

„X“ překročil nejvyšší dovolenou rychlost mimo obec o 22 km.h-1, resp. po odečtení tolerance

stanovené výrobcem silničního radarového rychloměru o 18 km.h-1. Tedy porušil § 4 písm. b)

zákona o silničním provozu, neboť se neřídil povinností o rychlosti jízdy upravenou v § 18

odst. 3 zákona o silničním provozu, a tím naplnil zákonné znaky skutkové podstaty přestupku

dle § 125 odst. 1 písm. f) bod 4 téhož zákona.“ Krajské ředitelství dále vyslovilo, že ostatní části

rozhodnutí se nemění. Žalobce se současně v žalobě domáhal toho, aby soud zrušil také rozhodnutí

krajského ředitelství ze dne 19. 12. 2013 a blokovou pokutu ze dne 10. 2. 2013, případně vyslovil

nicotnost všech těchto rozhodnutí, a aby soud uložil žalovanému povinnost nahradit žalobci náklady

soudního řízení.

V žalobě žalobce předeslal, že dne 10. 2. 2013 mu byla údajně uložena bloková pokuta za

přestupek podle § 125c odst. 1 p ísm. f) bodu 4 zákona o silničním provozu. Žalobce měl za to, že

přestupek nebyl řádně zjištěn, a proto inicioval přezkumné řízení, jež vyústilo v žalobou napadené

rozhodnutí.

Žalobce zdůraznil, že napadal podpis na pokutovém bloku, neboť není jeho. Správní orgán

tedy nemohl zjistit stav věci bez důvodných pochybností, ani s jistotou tvrdit, že datum převzetí bloku

uvedené spolu s podpisem je datem spáchání přestupku a že blok má veškeré náležitosti podle § 85

odst. 4 , o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o

přestupcích“). Žalobce namítal, že pověřená osoba nevyznačila v předmětném pokutovém bloku den

uložení pokuty, tudíž blok postrádá obligatorní formální náležitost rozhodnutí. Takové rozhodnutí je

podle žalobce nezákonné, resp. nicotné, a nedostatky bloku nelze zhojit dokazováním, ani doplněním

bloku ve formě rozhodnutí, neboť rozhodnutí o uložení pokuty v blokovém řízení je rozhodnutím sui

generis a nelze ho dodatečně doplňovat. K tomu žalobce odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu

sp. zn. . Podotkl, že správní orgány se snažily zhojit vadu bloku spočívající

v absenci jeho zákonné náležitosti; tato vada je však nezhojitelná a činí rozhodnutí nicotným.

Dále žalobce uvedl, že z opatrnosti žádal správní orgán také o obnovu řízení podle § 100

odst. 1 p ísm. a) , neboť to nebyl on, kdo předmětný pokutový blok podepsal.

Žalobce tedy nesouhlasil s projednáním přestupku v blokovém řízení a neakceptoval skutková

zjištění správních orgánů a jejich závěry o spáchání přestupku.

Podle žalobce jsou napadená rozhodnutí postižena vadami, které je činí nesprávnými pro

nedostatečné zjištění skutkového a právního stavu a zejména z důvodu nedodržení § 84 odst. 1, 3 a

4 a § 85 odst. 4 zákona o přestupcích. Žalobce rovněž namítal porušení § 3, § 52 a § 68 odst. 3

, neboť správní orgány neprovedly jím navržené důkazy a nevypořádaly se dostatečně

s jeho námitkami. Zkrácení na svých právech spatřoval žalobce také v tom, že v důsledku

napadených rozhodnutí byl do jeho bodového hodnocení řidiče v registru řidičů neoprávněně

zaznamenán přestupek, čímž žalobce dosáhl dvanácti bodů a byl dán důvod pro ztrátu jeho

řidičského oprávnění.

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování 3 15A 32/2015

Žalovaný k výzvě soudu předložil správní spis a písemné vyjádření k žalobě, v němž navrhl

její zamítnutí pro nedůvodnost. Uvedl, že blokové řízení je druhem přestupkového řízení a použijí se

v něm přiměřeně ostatní ustanovení zákona o přestupcích, včetně příslušných ustanovení správního

řádu ve smyslu § 51 zákona o přestupcích. Blokové řízení je pravomocně ukončeno uložením a

zaplacením blokové pokuty. Protože jde o pravomocné rozhodnutí, vztahují se na něj podle

žalovaného příslušná ustanovení o přezkumném řízení.

K jednotlivým žalobním námitkám žalovaný plně odkázal na odůvodnění napadeného

rozhodnutí. Dodal, že žalobce po celou dobu přezkumného řízení nezpochybňoval svou přítomnost

při projednání přestupku v blokovém řízení. Žalovaný upozornil na to, že žalobce ke svému tvrzení,

že pokutový blok nepodepsal, nepředložil žádný relevantní důkaz. Totožnost přestupce byla podle

žalovaného na místě přestupku ověřena podle předložených dokladů (občanský a řidičský průkaz),

zároveň byla na místě provedena lustrace přestupce v dostupných evidencích.

Žalobce v replice k vyjádření žalovaného uvedl, že žalovaný zaměňuje skutečné důvody

vedení sporu a jeho podstatu. K romě námitky, že podpis na bloku není žalobcův, je předmětem

sporu zejména skutečnost, že blok neobsahoval datum údajného spáchání přestupku, což je jeho

obligatorní náležitost. Pokud následně krajské ředitelství rozhodlo podle

o změně výroku rozhodnutí o přestupku vydaného v blokovém řízení, je podle žalobce takové

rozhodnutí nicotné a vada bloku spočívající v absenci obligatorní náležitosti je nezhojitelná.

O žalobě soud rozhodl v souladu s , soudní řád

správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), bez jednání, neboť žalobce i žalovaný s

tímto postupem výslovně souhlasili.

Napadené rozhodnutí žalovaného soud přezkoumal v řízení podle části třetí hlavy druhé

prvního d ílu , který vychází z dispoziční zásady vyjádřené v p ísm. c), p ísm. d),

odst. 2 větě druhé a třetí a v větě první Z této zásady vyplývá, že soud

přezkoumává zákonnost rozhodnutí správního orgánu pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v

žalobě nebo během dvouměsíční lhůty po oznámení napadeného rozhodnutí ve smyslu § 72 odst. 1

věty první Povinností žalobce je proto tvrdit, že rozhodnutí správního orgánu nebo jeho část

odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení, a toto tvrzení zdůvodnit. Nad rámec žalobních bodů

musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu

nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle Takové

nedostatky však v projednávané věci nebyly zjištěny.

Na tomto místě soud předesílá, že po přezkoumání skutkového a právního stavu a po prostudování obsahu předloženého správního spisu dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

Soud se nejprve zabýval námitkou nicotnosti žalobou napadeného rozhodnutí a jemu

předcházejících rozhodnutí. V této souvislosti soud podotýká, že na základě námitky žalobce

zkoumal i otázku nicotnosti rozhodnutí o přestupku vydaného v blokovém řízení dne 10. 2. 2013,

ačkoli toto rozhodnutí není předmětem soudního přezkumu v projednávané věci. Soud tak

postupoval proto, že krajské ředitelství svým rozhodnutím ze dne 19. 12. 2013 v přezkumném řízení

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování 4 15A 32/2015

změnilo původní rozhodnutí o přestupku vydané dne 10. 2. 2013. Z povahy nicotnosti jakožto

neodstranitelné vady přitom vyplývá, že nicotnost rozhodnutí nelze zhojit, přičemž na nicotné

rozhodnutí se hledí tak, jakoby vůbec nebylo vydáno. Soud proto dospěl k závěru, že nicotné

rozhodnutí nemůže být změněno. Podle názoru soudu současně platí, že rozhodnutí, jímž se jakkoli

mění nicotné (tedy neexistující) rozhodnutí, je rovněž nicotné. Soud v této souvislosti zdůrazňuje, že z

úřední povinnosti musí zkoumat případnou nicotnost pouze u žalobou napadeného rozhodnutí (§ 76

odst. 2 ), zatímco v případě jakéhokoli jiného rozhodnutí, které s žalobou napadeným

rozhodnutím nějak souvisí, zkoumá soud jeho případnou nicotnost pouze na základě žalobní námitky

uplatněné v zákonem stanovené lhůtě. V projednávané věci žalobce takovou námitku vznesl, proto

se soud mohl otázkou nicotnosti rozhodnutí o přestupku zabývat. Pokud by původní rozhodnutí o

přestupku vydané v blokovém řízení dne 10. 2. 2013 bylo nicotné, muselo by být nicotné

i rozhodnutí krajského ředitelství ze dne 19. 12. 2013, jímž bylo v přezkumném řízení původní

rozhodnutí o přestupku změněno. Stejně tak by muselo být nicotné i žalobou napadené rozhodnutí,

jímž žalovaný rozhodnutí krajského ředitelství ze dne 19. 12. 2013 vydané v přezkumném řízení

potvrdil. Nicotnost žádného z uvedených rozhodnutí však soud neshledal.

Žalobci lze přisvědčit v tom, že základní náležitosti rozhodnutí v blokovém řízení, tj.

pokutového bloku upravuje § 85 odst. 4 věta druhá zákona o přestupcích. Podle tohoto ustanovení

pověřené osoby na pokutových blocích vyznačí, komu, kdy a za jaký přestupek byla pokuta v

blokovém řízení uložena. Slovní spojení „za jaký přestupek“ zahrnuje požadavek na řádné

označení skutku, jehož se přestupce dopustil. Součástí popisu skutku přitom nepochybně musí být

také datum jeho spáchání. Absence data spáchání přestupku v popisu skutku uvedeném v

pokutovém bloku však podle názoru soudu nepředstavuje natolik závažnou vadu, která by mohla

vyvolat nicotnost rozhodnutí vydaného v blokovém řízení. Tato vada může způsobit nanejvýš

nezákonnost takového rozhodnutí. To platí tím spíše za situace, kdy pokutový blok obsahuje datum

vystavení a dále shodné datum uvedené společně s podpisem přestupce pod prohlášením, že

souhlasí s projednáním přestupku v blokovém řízení, potvrzuje, že údaje uvedené na obou částech

bloku souhlasí, a potvrzuje převzetí části A bloku. Za situace, kdy je pokutový blok řádně

podepsán, nemůže založit nicotnost rozhodnutí vydaného v blokovém řízení ani nepodložené tvrzení

žalobce, že pokutový blok nepodepsal.

Podle ustálené judikatury správních soudů je nicotný takový správní akt, který trpí natolik

intenzivními vadami, že jej vůbec za rozhodnutí ani považovat nelze. Takovými vadami jsou např.

absolutní nedostatek pravomoci, absolutní nepříslušnost rozhodujícího správního orgánu, zásadní

nedostatky projevu vůle vykonavatele veřejné správy (absolutní nedostatek formy, neurčitost,

nesmyslnost), požadavek plnění, které je trestné nebo absolutně nemožné, uložení povinnosti nebo

založení práva něčemu, co v právním smyslu vůbec neexistuje, či nedostatek právního podkladu k

vydání rozhodnutí (k tomu srov. např. rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze

dne 22. 7. 2005, č. j. - 96, publ. pod č. 793/2006 Sb. NSS, nebo rozsudek

rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 5. 2008, č. j. - 74, publ.

pod č. 1629/2008 Sb. NSS, případně usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze

dne 12. 3. 2013, č. j. - 65, publ. pod č. 2837/2013 Sb. NSS, vše dostupné na

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování 5 15A 32/2015

www.nssoud.cz). Žádnou ze shora popsaných vad, ani jinou vadu srovnatelné závažnosti však rozhodnutí v projednávané věci nevykazují.

Soud ve shodě se žalovaným upozorňuje na skutečnost, že i pro blokové řízení platí § 51

zákona o přestupcích, podle kterého „[n]ení-li v tomto nebo jiném zákoně stanoveno jinak,

vztahují se na řízení o přestupcích obecné předpisy o správním řízení.“ Použití

pro blokové řízení není žádným ustanovením zákona o přestupcích vyloučeno, proto lze i v případě

blokového řízení aplikovat ustanovení o přezkumném řízení. K tomu soud dodává, že

rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v usnesení ze dne 12. 3. 2013, č. j. - 65,

publ. pod č. 2838/2013 Sb. NSS, www.nssoud.cz, potvrdil použitelnost ustanovení

o obnově řízení pro blokové řízení podle zákona o přestupcích, není proto žádný důvod se domnívat,

že rozhodnutí v blokovém řízení nemohou podléhat řízení přezkumnému, když oba tyto instituty

shodně slouží k přezkumu pravomocných rozhodnutí správních orgánů.

S ohledem na tyto skutečnosti soud shledal, že krajské ředitelství bylo oprávněno vést

přezkumné řízení v dané věci a přezkoumat pravomocné rozhodnutí o přestupku vydané v blokovém

řízení. Rozhodnutí krajského ředitelství vydané v přezkumném řízení dne 19. 12. 2013, ani žalobou

napadené rozhodnutí, jímž bylo toto rozhodnutí potvrzeno, tudíž nejsou nicotná ve smyslu § 76 odst.

2

K námitce nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí, kterou žalobce spatřoval v tom, že

se správní orgány dostatečně nevypořádaly s jeho námitkami, soud připomíná, že žalobce uplatnil ve

správním řízení tři základní námitky. První dvě, které spočívaly v tvrzení, že věc nebyla úplně zjištěna

a podpis na pokutovém bloku není žalobcův, vznesl žalobce před vydáním rozhodnutí krajského

ředitelství ze dne 19. 12. 2013, které se jimi v odůvodnění svého rozhodnutí řádně zabývalo. Třetí

námitku, která spočívala v tvrzení, že absenci data spáchání přestupku v rozhodnutí v blokovém

řízení nelze zhojit a rozhodnutí v blokovém řízení nelze dodatečně doplňovat, uplatnil žalobce v

odvolání. Na tuto námitku reagoval žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí tím, že změna

přezkoumávaného pravomocného rozhodnutí je podle přípustná, a to

tím spíše, že nedochází k rozšíření právní odpovědnosti přestupce. Žalovaný dále uvedl, že žalobce

byl na místě přestupku ztotožněn a lustrován v dostupných evidencích. Doplnil, že datum spáchání

přestupku je přesně zaznamenáno na fotografii z radarového měřiče a odpovídá datu projednání

přestupku, které je v bloku uvedeno. Tím podle názoru soudu žalovaný řádně vypořádal všechny

námitky žalobce vznesené v odvolání i v průběhu předcházejícího řízení. Napadené rozhodnutí tudíž

není nepřezkoumatelné ve smyslu p ísm. a)

Soud poté přistoupil k posouzení věcných námitek žalobce. Soud se neztotožnil s jeho

argumentací, že vadu pokutového bloku spočívající v absenci jeho zákonné náležitosti nelze zhojit a

doplnění této náležitosti formou rozhodnutí v přezkumném řízení není možné. Vzhledem k tomu, že k

přezkoumání pravomocného rozhodnutí vydaného v blokovém řízení je přípustné vést přezkumné

řízení, jak bylo vysvětleno výše, je zcela logicky správní orgán rozhodující v přezkumném řízení

oprávněn podle přezkoumávané rozhodnutí změnit. Změna rozhodnutí

pochopitelně zahrnuje i jeho případné doplnění o chybějící náležitost. K takové změně však musí mít

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování 6 15A 32/2015

správní orgán dostatek podkladů, které mu umožní posoudit, jak má rozhodnutí vydané v blokovém řízení doplnit, aby napravil jeho nezákonnost spočívající v chybějící náležitosti pokutového bloku.

V projednávané věci správní orgány dospěly k závěru, že v pokutovém bloku v popisu

skutku absentuje datum spáchání přestupku. Toto datum bylo snadno zjistitelné z fotografie

z radarového měřiče, jehož prostřednictvím bylo zjištěno, že přestupce překročil nejvyšší dovolenou

rychlost. Datum uvedené na fotografii se shodovalo s datem projednání přestupku uvedeným v

pokutovém bloku i s datem souhlasu přestupce s projednáním přestupku v blokovém řízení (10. 2.

2013). Tyto skutečnosti žalobce nijak nezpochybňoval. Soudu tudíž nevznikly žádné pochybnosti o

tom, že přestupek popsaný v pokutovém bloku se stal dne 10. 2. 2013. Krajské ředitelství tedy

mělo podle názoru soudu dostatek podkladů k tomu, aby mohlo v přezkumném řízení změnit

rozhodnutí o přestupku vydané v blokovém řízení dne 10. 2. 2013 a doplnit do popisu skutku

datum, kdy byl přestupek spáchán.

K odkazu žalobce na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. soud uvádí, že

z tohoto rozhodnutí nevyplývá, že by rozhodnutí o uložení pokuty v blokovém řízení nebylo možné

dodatečně doplňovat. Zmíněné rozhodnutí se zabývalo otázkou vykonatelnosti rozhodnutí vydaného

v blokovém řízení a k možnosti dodatečného doplnění tohoto rozhodnutí se nikterak nevyjadřovalo.

Soud neshledal důvodnou ani námitku žalobce, že podpis na pokutovém bloku není jeho.

Správní orgány v napadeném rozhodnutí i v rozhodnutí, které mu předcházelo, jednoznačně popsaly,

že totožnost řidiče, který se dopustil přestupku, byla ověřena podle jím předloženého občanského

průkazu ev. č. 103209427. Soud zjistil, že toto číslo je uvedeno v pokutovém bloku v kolonce 4.

Totožnost ověřena, která se nachází pod kolonkami 1. Jméno a příjmení, 2. Rodné číslo/datum

narození a 3. Adresa místa pobytu, v nichž jsou vyplněny osobní údaje žalobce. Zmíněný doklad

ev. č. 103209427 vydal Magistrát města K ladna žalobci, který jej dne 29. 7. 2013 odevzdal zpět

magistrátu z důvodu ukončení jeho platnosti. Dne 10. 2. 2013 tímto dokladem žalobce disponoval a

prokázal jím svou totožnost, správní orgány proto neměly pochybnost o tom, že přestupcem byl

žalobce. Soud s tímto závěrem naprosto souhlasí a dodává, že žalobce kromě kusého tvrzení, že

podpis není jeho, neuvedl a nedoložil žádné další skutečnosti, které by jeho tvrzení zdůvodňovaly,

resp. vysvětlovaly. Vzhledem k tomu, že žalobce byl v rámci blokového řízení řádně ztotožněn jako

osoba, která spáchala přestupek, soud ve shodě se správními orgány považuje za zcela nadbytečné

provádět důkaz znaleckým posudkem z oboru písmoznalectví. Tvrzení žalobce, že podpis není jeho

a že nesouhlasil s projednáním přestupku v blokovém řízení a neakceptoval skutková zjištění

správních orgánů a jejich závěry o spáchání přestupku, vyhodnotil soud jako účelová, vedená snahou

žalobce vyhnout se ztrátě řidičského oprávnění a povinnosti odevzdat řidičský průkaz z důvodu

dosažení dvanácti bodů v registru řidičů. Vzhledem k tomu, že bylo pravomocně rozhodnuto, že se

žalobce uvedeného přestupku dopustil, nelze skutečnost, že dosáhl dvanácti bodů a bude muset

odevzdat řidičský průkaz, považovat za neoprávněné zkrácení jeho práv.

K tvrzení žalobce, že z opatrnosti žádal správní orgán také o obnovu řízení podle § 100 odst.

1 p ísm. a) , soud podotýká, že výsledné rozhodnutí Krajského ředitelství p o licie

České republiky, Odbor služby dopravní policie, Oddělení silničního dohledu, ze dne 1. 4. 2014, č.

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování 7 15A 32/2015

j. KRPU-52114-2/ČJ-2014-040007, jímž byla žádost žalobce o obnovu řízení o shora uvedeném přestupku zamítnuta, není předmětem soudního přezkumu v tomto řízení.

Soud uzavírá, že správní orgány v projednávané věci zjistily skutkový stav, o němž nejsou

důvodné pochybnosti, a nedopustily se žalobcem zmiňovaných porušení zákona o přestupcích a

. Vada rozhodnutí vydaného v blokovém řízení dne 10. 2. 2013, spočívající v absenci

data spáchání přestupku v popisu skutku, byla v řízení ukončeném žalobou napadeným rozhodnutím

řádně odstraněna, přičemž nebylo zjištěno, že by v blokovém řízení došlo k jiným porušením § 84

odst. 1, 3 a 4 a § 85 odst. 4 zákona o přestupcích. Rozhodnutí krajského ředitelství v přezkumném

řízení i žalobou napadené rozhodnutí tudíž byla vydána v souladu s právními předpisy. Žalobu

vyhodnotil soud jako zcela nedůvodnou, a proto ji podle zamítl.

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle věty první Žalobce neměl

ve věci úspěch a žalovaný, jemuž nad rámec běžné úřední činnosti žádné náklady nevznikly, ani

náhradu nákladů řízení nepožadoval, proto soud vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na

náhradu nákladů řízení.

Po uč e ní : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení.

Kasační s tížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se

sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se

dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na

sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den.

Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a kromě obecných

náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a

z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti mus í být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li

stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské

právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro

zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho

internetových stránkách: www.nssoud.cz.

V Ústí nad Labem dne 29. dubna 2015

JUDr. M arké ta Lehká, Ph.D. v.r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení:

Iva Tovarová

(K.ř.č. 1 - rozsudek)