Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

Nao 108/2015 - 26

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Filipa Dienstbiera v právní věci žalobce: P. Č., proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 376/1, Praha 2, v řízení o námitce podjatosti proti všem soudcům Nejvyššího správního soudu vznesené žalobcem dne 8. 4. 2015,

t a k t o :

Soudci Nejvyššího správního soudu JUDr. Lenka Matyášová, JUDr. Jakub Camrda a Mgr. Ondřej Mrákota n e j s o u vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. .

O d ů v o d n ě n í :

[1] Žalobou u krajského soudu se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného. Krajský soudu žalobu zamítl. Proti tomuto rozhodnutí žalobce podal kasační stížnost, která byla v souladu s rozvrhem práce přidělena k projednání 5. senátu Nejvyššího správního soudu. Podáním doručeným soudu dne 8. 4. 2015 žalobce uplatnil námitku podjatosti, jejímž projednáním a rozhodnutím byl rozvrhem práce určen 1. senát téhož soudu.

[2] Z obsahu námitky vyplývá, že žalobce namítl podjatost všech soudců Nejvyššího správního soudu. Námitku odůvodnil tím, že „… soudci veřejně deklarují veřejný zájem na uzavření dohody o platech s vládou …“, z čehož lze dovodit, že „… soudci, kteří jsou ve sporu s vládou, nemohou být nezaujatí ve věci směřující k orgánu vlády…“. Jelikož žalované ministerstvo je řízeno vládou, je dle žalobce důvod pochybovat o nepodjatosti soudců při rozhodování.

[3] Z judikatury Nejvyššího správního soudu vyplývá, že účastník řízení může namítat podjatost pouze u toho soudce, který bude v jeho věci rozhodovat (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 10. 2008, č. j. - 79). V předmětné věci byl stěžovatel přípisem ze dne 20. 3. 2015 informován, že v jeho věci bude rozhodovat senát složený ze soudců uvedených ve výroku. Soud se tedy zabýval námitkou podjatosti pouze ve vztahu k těmto třem soudcům.

[4] Podle soudci jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Rozhodovat o podjatosti je nutno vždy na základě existujících objektivních skutečností, které k subjektivním pochybnostem osob zúčastněných na řízení vedou. K vyloučení soudce z projednání a rozhodnutí věci může v zásadě dojít teprve tehdy, když je evidentní, že vztah soudce k dané věci, účastníkům nebo jejich zástupcům dosahuje takové povahy a intenzity, že i přes zákonem stanovené povinnosti nebude moci nezávisle a nestranně rozhodovat (srov. nález Ústavního soudu ze dne 3. 7. 2001, sp. zn. , N 98/23 SbNU 11).

[5] Žalobce má za to, že objektivní skutečnost, že soudci jednají s vládou o výši svých platů, zakládá jejich podjatost při rozhodování sporu, jehož účastníkem je ministerstvo. Podle soudu však tato skutečnost sama o sobě podjatost nezakládá.

[6] Nejvyšší správní soud se již vyjádřil v tom smyslu, že obecně formulované námitce podjatosti všech jeho soudců, která není podpořena konkrétními důvody pro vyloučení jednotlivých soudců, nelze vyhovět a není třeba se jí zabývat samostatně (v podrobnostech viz zejm. rozsudek ze dne 29. 3. 2012, č. j. - 52). V nyní projednávané věci jde zčásti o odlišnou situaci, neboť stěžovatel námitku podjatosti opírá o skutečnost, že soudci jsou ve sporu s vládou o své platy. Tento vztah soudců a vlády však není takové povahy a intenzity, aby mohl založit jakékoliv pochybnosti o jejich nepodjatosti. Vztah soudců k orgánům moci výkonné je v obecné rovině nezbytností. Všechny tři pilíře státní moci, tedy moc zákonodárná, výkonná a soudní, jsou provázány vzájemnými vztahy. Například právě soudci obecných soudů jsou do funkce ustanovováni orgány moci výkonné a jsou placeni prostředky pocházejícími ze státního rozpočtu, který navrhuje vláda a schvaluje zákonodárný orgán. Tyto vztahy, v celistvosti tvořící ústavní systém, v sobě zahrnují třeba i otázku vztahu vlády a soudců ohledně soudcovských platů.

[7] Pouze z takto právním řádem předvídaných vztahů členů moci výkonné a soudní nelze, izolovaně a bez dalších bližších indicií naznačujících možnou podjatost, dovozovat automatické vyloučení soudce z projednávání a rozhodnutí v určité věci.

[8] Pro tento závěr svědčí i judikaturou dovozený princip, že při rozhodování o vyloučení soudce je třeba mít na paměti též zachování funkčnosti soudu, resp. zákaz odepření spravedlnosti, z čehož plyne, že výklad a aplikace ustanovení o vyloučení soudců nemohou vyústit v situaci, kdy již nebudou žádní soudci, kteří by o věci mohli rozhodovat (např. v usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 8. 2013, č. j. - 56). Přistoupil-li by totiž soud k výkladu navrhovaným žalobcem, a na základě obecné námitky sporu soudců s vládou o soudcovské platy všechny soudce shledal podjatými, nebylo by v České republice jediného soudce schopného rozhodovat o žalobě proti rozhodnutím vydanými orgány moci výkonné.

[9] Vzhledem k tomu, že soud neshledal námitku podjatosti soudců uvedených ve výroku důvodnou, rozhodl tak, že tito soudci nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. .

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 30. dubna 2015

JUDr. Marie Žišková

předsedkyně senátu