Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Afs 34/2015 - 15

- 16

pokračování

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Jana Vyklického v právní věci žalobce: Ing. J. H., proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Brno, Masarykova 31, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 9. 2013, č. j. 23384/13/5000-14402-809436, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, ze dne 16. 1. 2015, č. j. – 79,

t a k t o :

I. Návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti s e z a m í t á.

II. Návrh na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti s e z a m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Včas podanou kasační stížností napadl žalobce v záhlaví uvedené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, jímž bylo podle , (dále jen „ “), zastaveno řízení o jeho žalobě. Touto žalobou se žalobce domáhal zrušení nebo vyslovení nicotnosti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 9. 2013, č. j. 23384/13/5000-14402-809436, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Finančního úřadu pro Liberecký kraj, Územního pracoviště v Semilech, ze dne 19. 4. 2013, č. j. 656014/13/2607-05702-603498, o zastavení řízení o dodatečně podaných daňových přiznáních k dani z nemovitostí.

V kasační stížnosti žalobce navrhl, aby bylo napadené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, zrušeno. Zároveň požádal o přiznání odkladného účinku podané kasační stížnosti, o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce.

Nejvyšší správní soud se předně zabýval žádostí žalobce o osvobození od soudních poplatků. Připomněl, že v souladu s a d) , o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, je s podáním návrhu na přiznání odkladného účinku i s podáním kasační stížnosti spojen vznik poplatkové povinnosti. Žalobce přitom není od dané povinnosti osvobozen ex lege, tedy z některého z důvodů výslovně uvedených v zákona o soudních poplatcích.

V dosavadní judikatuře Nejvyššího správního soudu nebyla jednotně posuzována otázka, zda má být po stěžovateli požadováno zaplacení soudního poplatku za kasační stížnost podanou proti usnesení krajského soudu o zamítnutí návrhu na osvobození od soudních poplatků či usnesení krajského soudu, kterým bylo zastaveno řízení o žalobě poté, co usnesení krajského soudu o zamítnutí návrhu žalobce na osvobození od soudních poplatků nabylo právní moci a žalobce následně ani přes opakovanou výzvu soudní poplatek nezaplatil. V rámci řízení o kasační stížnosti vedeného pod sp. zn. byla otázka, zda je nutné trvat na splnění poplatkové povinnosti v případě, kdy stěžovatel napadá kasační stížností usnesení krajského soudu o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku, předložena rozšířenému senátu Nejvyššího správního soudu v souladu s Teprve na základě rozhodnutí rozšířeného senátu je tak možné posoudit, zda je povinností žalobce v nyní projednávané věci zaplatit soudní poplatek za kasační stížnost i za návrh na přiznání odkladného účinku, a zda je tudíž nutno o jeho žádosti o osvobození od soudních poplatků rozhodovat.

Nejvyšší správní soud se dále zabýval návrhem žalobce na přiznání odkladného účinku podané kasační stížnosti. V souladu s usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 2. 2012, č. j. – 32, tak učinil bez toho, že byl soudní poplatek spojený s tímto návrhem uhrazen, přičemž připomíná, že o povinnosti žalobce uhradit tento soudní poplatek bude rozhodnuto po právní moci rozhodnutí rozšířeného senátu ve věci sp. zn. .

Podle nemá kasační stížnost odkladný účinek; Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Přitom přiměřeně užije ustanovení až 4. Podle soud přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.

Žalobce svůj návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti neodůvodnil a soudu tak nenabídl žádné skutečnosti, na jejichž základě by mohl naplnění podmínek pro přiznání odkladného účinku zvážit. Nejvyšší správní soud však především považuje za podstatné, že by v projednávané věci neměl odklad účinku usnesení, jímž bylo zastaveno řízení o žalobě, žádný smysl. Účelem rozhodnutí o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je oddálit nastoupení nepříznivých důsledků napadeného rozhodnutí ve vztahu ke stěžovateli a to do právní moci rozhodnutí o kasační stížnosti. Ve shora popsané situaci však v důsledku samotného rozhodnutí krajského soudu žalobci žádná újma nehrozí, přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti by v jeho případě nedošlo k žádné změně. Nejvyšší správní soud proto návrh žalobce na přiznání odkladného účinku podané kasační stížnosti zamítl.

Nejvyšší správní soud konečně posuzoval otázku, zda jsou u žalobce splněny podmínky pro ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti.

Nejvyšší správní soud předně poznamenal, že za situace, kdy je předmětem kasačního přezkumu usnesení krajského soudu, kterým bylo zastaveno řízení o žalobě poté, co usnesení krajského soudu o zamítnutí návrhu žalobce na osvobození od soudních poplatků nabylo právní moci a žalobce následně ani přes opakovanou výzvu soudní poplatek nezaplatil, není podle jeho dosavadní judikatury nedostatek právního zastoupení důvodem pro odmítnutí kasační stížnosti ( ).

Podle navrhovateli, u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li nezbytně třeba k ochraně jeho práv, může předseda senátu na návrh usnesením ustanovit zástupce, jímž může být i advokát; hotové výdaje zástupce a odměnu za zastupování osoby uvedené v odstavci 2 platí v takovémto případě stát.

Pro ustanovení zástupce v řízení tedy zákon vyžaduje kumulativní splnění dvou podmínek; jednak nedostatek prostředků, který by odůvodňoval osvobození od soudních poplatků, jednak též nezbytnou potřebu takového rozhodnutí k ochraně práv účastníka. Nejvyšší správní soud má za to, že v projednávané věci především druhá podmínka pro ustanovení zástupce není splněna. Nejvyšší správní soud totiž zjistil, že kasační stížnost má v rámci daných možností požadované náležitosti a žalobce v ní dostatečně srozumitelně vysvětlil, proč považuje rozhodnutí krajského soudu za nezákonné a z jakých skutkových i právních důvodů tak dovozuje. Nejvyššímu správnímu soudu nic nebrání, aby o takto formulované kasační stížnosti věcně rozhodl, přičemž nepředpokládá žádné další procesní úkony v řízení, při nichž by mohl žalobce v důsledku své neznalosti práva utrpět nějakou újmu. Za této situace tedy Nejvyšší správní soud návrh žalobce na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti bez dalšího zamítl. Z důvodu procesní ekonomie se pak již nezabýval otázkou splnění druhé podmínky stanovené zákonem, neboť odpověď na ni by už na toto rozhodnutí nemohla mít žádný vliv.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné ( ).

V Brně dne 11. března 2015

JUDr. Jaroslav Vlašín

předseda senátu