Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 A 53/2014 - 42

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Veberové

a soudců Mgr. Marka Bedřicha a JUDr. Jitky Hroudové v právní věci žalobce GREEN-

SWAN PHARMACEUTICALS CR, a.s., IČ 25688600, se sídlem v Praze 4, Pod

Višňovkou 1662/27, zastoupeného JUDr. Vladany Zemanové, advokátky se sídlem v Praze 2,

Svobodova 7, proti žalované Radě pro rozhlasové a televizní vysílání, se sídlem V Praze 2,

Škrétova 44/6, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 17.12.2013, č. j. : had/8/2014,

sp.zn./Ident.: 2013/415/had/GRE

t a k t o :

I.

Rozhodnutí Rady pro rozhlasové a televizní vysílání ze dne 17.12.2013, č.j.:

had/8/2014, sp.zn.: /Ident.:2013/415/had/GRE, s e z r u š u j e a věc se vrací žalované

k dalšímu řízení.

II.

Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 14.628,-Kč

do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobce JUDr.

Vladany Zemanové, advokátky.

Odůvodnění

Žalobce se žalobou, podanou u Městského soudu v Praze, domáhal přezkoumání a

zrušení rozhodnutí žalované, kterým mu byla uložena pokuta ve výši 800.000,-Kč za

odvysílání reklamy propagující produkt žalobce GS Condro v rámci teleshoppingového

pokračování 2

bloku Nedělní receptář EXTRA dne 31.3.2013 na programu Prima family, čímž žalobce

podle názoru žalovaného správního úřadu porušil ustanovení § 5d odst. 2 písm. d) zákona č.

, kterým se zakazuje uvádět v omyl přisuzováním potravině vlastností prevence

a ošetřování, léčby nebo vyléčení lidských onemocnění, neboť v předmětné reklamě jsou

užity prvky a tvrzení, které deklarují léčebné účinky při onemocnění artrózou v kontextu

prezentace doporučení přípravku Společností pro léčbu bolesti způsobené artrózou při

Národním centru medicínských informací. Podle názoru Rady použité výrazové prostředky

pro spotřebitele demonstrují léčebné účinky a tím dochází k uvádění v omyl přisuzováním

potravin vlastností prevence ošetřování, léčby nebo vyléčení lidských onemocnění.

Žalobce v podané žalobě namítá, že pro toto správní řízení existuje překážka v podobě

dalšího správního řízení, vedeného žalovanou Radou proti žalobci pod sp.zn.

2013/874/had/GRE pro stejnou reklamu, kterým žalovaná dne 30.7.2013, tedy až po té, co

došlo k jednání žalobce, za které mu byla uložena pokuta v řízení, proti kterému směřuje

tato žaloba, uložila pokutu ve výši 400.000,- Kč za totéž jednání. Proti tomuto dřívějšímu

rozhodnutí žalobce též podal správní žalobu, ohledně níž před Městským soudem v Praze

dosud probíhá řízení. Podle názoru žalobce zde dochází k porušení ustanovení § 48 odst.2

, kde je jasně stanoveno, že uložit tutéž povinnost lze z téhož důvodu téže

osobě pouze jednou. Žalobce je navíc přesvědčen, že ve správním řízení, které předcházelo

vydání napadeného rozhodnutí, došlo ze strany správního úřadu k naprosto chybnému

posouzení skutečností, které během řízení vyšly najevo a k vytvoření konstrukce, která nemá

oporu v provedeném dokazování. Vůbec přitom nebyla šetřena práva žalobce jako účastníka

řízení.

Žalobce namítl, že skutečnost, že odborník doporučí určitou potravinu, rozhodně není

dnešním průměrným spotřebitelem vnímána jako návod k vyléčení choroby postihující

orgán, na něž předmětná potravina příznivě působí. Současný rozumný a zkušený průměrný

spotřebitel dobře ví, že nemoci léčí lék, ale že může udělat něco přínosného pro své zdraví

různými způsoby, k nimž kromě správné životosprávy neodmyslitelně patří i doplněk stravy,

tedy potraviny s příznivým fyziologickým účinkem. Průměrný spotřebitel tak dobře ví i to,

že doplněk stravy není lékem. Po doplňku stravy tak nesahá rozhodně v případě, kdy jeho

obtíže dosáhnou té míry, že splňují příznaky onemocnění, ale v případě, že chce něco

prospěšného udělat pro své zdraví v dané oblasti, které se ten který doplněk stravy týká.

Tím, že Společnost pro léčbu bolesti při Národním centru medicínských informací

doporučuje předmětný doplněk stravy, neporušuje žádné ustanovení právního předpisu,

pouze doporučuje prezentovaný přípravek. Nikde není uvedeno, ani naznačeno, že by

doplněk stravy GS Condro Forte mohl vyléčit nemoc, zdravotní poruchu či postižení.

Prezentace je tedy v naprostém souladu s požadavky platných právních předpisů. Průměrný

spotřebitel nemůže být podceňován, neboť jako člověk informovaný a v rozumné míře

pozorný a opatrný spolehlivě rozliší, že reklama se týká doplňku stravy a nikoli léčivého

přípravku.

Pokud jde o grafické znázornění kloubu, žalobce se již ve svém vyjádření k zahájení

správního řízení vyjádřil k vývoji názoru soudní praxe na prezentaci bolesti v reklamě na

kloubní přípravky a trvá přitom na tom, že znázornění příznivého účinku není jednáním

protiprávním. Definice doplňku stravy podle ustanovení § 2 písm. i) zákona o potravinách č.

předpokládá, že doplněk stravy je potravinou, jejímž účelem je doplňovat

běžnou stravu a která je koncentrovaným zdrojem vitamínů a minerálních látek či dalších

pokračování 3

látek s nutričním nebo fyziologickým účinkem. Účinek je tedy nezbytným předpokladem,

aby výrobek mohl být doplňkem stravy. Z povahy věci lze předpokládat, že onen účinek má

být příznivý. Pokud by prezentace doplňku stravy nemohla deklarovat příznivý účinek, pak

by se jednalo o popření samotného smyslu existence doplňků stravy jako kategorie potravin.

Je zcela najisto postaveno, že příznivý fyziologický účinek není léčením. Doplněk stravy

tedy účinek mít musí a v tom případě nemůže mít zakázáno o účinku informovat

spotřebitele. Informace o oblasti působení doplňku stravy a o účinku doplňku stravy tedy

nemůže být chápáno jako deklarace léčení. Není tedy jasné, z čeho vyplývá závěr žalované,

že posuzovaná reklama může být posouzena jako výrazový prostředek, který je

spotřebitelem jednoznačně vnímán jako demonstrace léku.

K posouzení reklamní věty „víc už vaše klouby dostat nemohou“ žalobce uvedl, že jde

o nadsázku, která je určena široké spotřebitelské veřejnosti a není cílena na lidi s kloubními

onemocněními. Tito lidé jsou lépe informováni než běžní spotřebitelé, to oni jsou nemocní a

předpokládá se, že své onemocnění léčí, že jsou v péči odborného lékaře, který jejich léčbu

řídí a který jim na nemoc předepisuje léky a doporučuje způsob stravování a životosprávy.

Lidé, kteří již na klouby užívají léky, rozhodně nebudou kupovat doplňky stravy a zejména

ne bez případné porady se svým lékařem. V daném případě je tedy možnost omylu

vyvolaného předmětnou reklamou nemožná. Žalovaný správní úřad fabuluje i v tom, že

tvrdí, že pokud se jedná o obtíže, ty nejsou nemocí, dokonce ani sama bolest není nemocí.

Žádné jiné změny v předmětné reklamě totiž deklarovány a demonstrovány nejsou. Správní

úřad tak při hodnocení nevychází ze skutečnosti, ale jednostranně a podle svého přání

přetváří realitu. Z provedených důkazů tak žalovaný dospěl k nesprávným skutkovým

zjištěním. V odůvodnění rozhodnutí navíc nevychází z výroku rozhodnutí. Jestliže je

předmětná věta shledána v rozporu s ustanoveními zákona o regulaci reklamy, pak se měla

objevit ve výroku rozhodnutí. Jestliže v rozporu se zákonem není a je reklamní nadsázkou,

pak nemá být její protiprávnost rozebírána v odůvodnění rozhodnutí.

Podle názoru žalobce se jedná o běžný reklamní slogan, drobnou a zcela obyčejnou

reklamní nadsázkou a žalobce si neumí představit spotřebitele, který by z takového sdělení

vyvodil závěr, že se jedná o lék.

Pokud jde o jednotlivá tvrzení žalovaného v kontextu, pak v kapitole věnované

správnímu uvážení žalovaná rozebírá a připouští, že jednotlivá sdělení (deklarace účinnosti

od Společnosti pro léčbu bolesti způsobené artrózou při Národním centru medicínských

informací, grafické znázornění účinku na kloub) pokud by byla uvedena samostatně, by

teoreticky obstála optikou regulace reklamy. Avšak obchodní sdělení v podobě, v jaké bylo

zpracováno a předloženo divákovi, jednoznačně deklaruje léčebné účinky přípravku.

Uvedené závěry žalovaného podle názoru žalobce znamenají popření možnosti jakékoliv

reklamy na předmětný doplněk stravy.

Žalobce poukazuje opakovaně na fakt, že doplněk stravy již tím, jak je zákonem o

potravinách definován, určitý a logicky příznivý fyziologický účinek mít musí, protože

kdyby ho neměl, nebyl by doplňkem stravy a pak by rozhodně spotřebitele klamal. V daném

případě však není možné žalobci upřít možnost příznivý fyziologický účinek doplňku stravy

v reklamě prezentovat. Žalovaný však v odůvodnění rozhodnutí rozebírá zcela jiný kontext,

než jaký shledává ve výroku svého rozhodnutí. Nikoli totiž ve výroku, ale dále v textu

odůvodnění (včetně správního uvážení) se žalovaný správní úřad poměrně obsáhle zaobírá

větou „víc už vaše klouby dostat nemohou“, když tuto větu vnímá jako sdělení, které lze

pokračování 4

vnímat jako nadsázku, avšak v kontextu reklamy ji jako nadsázku či humorné zveličování

nevidí. Žalovaný vidí v předmětné reklamě deklarování účinku přípravku, spojeného

s odstraněním poruch pohybového aparátu, konkrétně bolesti. Žalobce však žalovanému

doložil, že odstraňování bolesti není v současné době soudní praxí chápáno jako protiprávní

deklarování léčivých či léčebných účinků. S právním názorem v judikatuře mu předložené

se žalovaný vypořádal velmi vyhýbavě a žalobci nezbývá než se důrazně ohradit proti

závěru, že by předmětná reklama slibovala zbavení obtíží spojených s degenerativním

onemocněním kloubů, zejména pak bolestí. Zde žalovaný správní úřad opět žalobci

podsouvá něco, co se v předmětné reklamě neříká ani nenaznačuje. Na pomoc zdůvodnění

své konstrukce si žalovaný bere větu „ víc už vaše klouby dostat nemohou“, kterou však

nijak nezahrnul do výroku předmětného rozhodnutí. Odůvodnění rozhodnutí se tak netýká

toho samého, co je žalobci kladeno za vinu ve výroku rozhodnutí.

K otázce výše uložené pokuty žalobce namítl, že žalovaný žalobci čtyři měsíce po

odvysílání předmětné reklamy za tutéž reklamu uložil pokutu ve výši 400.000,- Kč jiným

rozhodnutím, proto se jedná o reklamu, u které se předpokládá, že není vysílání pouze

jednou a žalobce je přesvědčen o tom, že není možné jednání žalobce rozkouskovat tak, že

v jednom řízení správní úřad uloží pokutu za celou reklamní kampaň a následně z této

reklamní kampaně vyčlení jednu odvysílanou reklamu, za kterou uloží pokutu ještě zvlášť

v jiném řízení a ve dvojnásobné výši oproti pokutě uložené za celý zbytek reklamní

kampaně. A to vše ještě se zdůvodněním, že fakt, že reklama byla odvysílána jen jednou,

shledává polehčující okolností. Takové tvrzení je naprosto rozporné a nelogické, které spolu

s ostatními nedostatky činí předmětné správní rozhodnutí nelogickým, vnitřně rozporným,

svévolným, nepřesvědčivým a stojící mimo zásady správního řízení. Žalovaný vůbec

nezdůvodnil, co konkrétně považuje za přitěžující okolnost, která by odůvodňovala uložení

takto vysoké pokuty. Přitom žalobce se cítí poškozen i tím, že pokuty ukládané správními

úřady v oblasti potravinového práva za závažná pochybení, které mají skutečný dopad na

zdraví spotřebitelů, jsou nižší a v žalobci tak sílí přesvědčení, že jde o zcela svévolné,

nezákonné a nespravedlivé rozhodnutí žalované.

Žalovaný správní úřad ve vyjádření k podané žalobě uvedl, že žalobce atomizuje

jednotlivá sdělení bez provázání kontextu v rámci celé reklamy. Dopad celé odvysílané

reklamy na diváka je zřejmé – existuje tu přípravek, který je určen na obtíže s klouby,

konkrétně na bolesti spolu s odstraněním změn na kloubech, což deklaruje animace.

Účinnost je pak potvrzena formou doporučení od instituce, která se zabývá léčbou bolestí

způsobenou artrózou. Z tohoto rozboru je podle názoru žalované jasně odvoditelné, jaké

očekávání u spotřebitele vyvolá tímto způsobem zpracovaná reklama. Spotřebitel – osoba

s kloubními obtížemi - sezná, že zde existuje preparát, který má účinek na bolavé klouby,

pomáhá od bolesti a mimo to je doporučován společností, která pod přízviskem „národní“ se

věnuje léčbě artrózy a odstraňování bolesti s artrózou spojenou. Vše je navíc graficky

znázorněné s pečetí kvality a účinku od zmíněné společnosti a s provoláním, že více již

klouby opravdu získat nemůžou. V předmětném obchodním sdělení jsou tak užity prvky a

tvrzení, které deklarují léčebné účinky při onemocnění artrózou v kontextu doporučení

přípravku Společností pro léčbu bolesti způsobené artrózou při Národním centru

medicínských informací. Tímto mediálním sdělením dochází podle názoru žalované

k uvádění v omyl přisuzováním potravině vlastnosti prevence, ošetřování, léčby nebo

vyléčení lidských onemocnění.

pokračování 5

V rámci vydaného rozhodnutí byly podle názoru žalované splněny veškeré procesní

náležitosti. V rámci řízení, na které žalobce odkazuje (řízení ve věci 2013/4874/had/GRE –

poznámka soudu) byla uložena sankce za reklamu, zatímco v nyní posuzované věci se jedná

o teleshopping. V důsledku jsou to dvě zcela rozdílné kategorie segmentu obchodních

sdělení, odlišné nejen formou a účelem, ale v daném případě i obsahem. Není proto pravdou,

že by Rada uložila opětovně sankci za tutéž reklamu.

Pokud jde o námitky, týkající se judikatury zmíněné žalobcem v podané žalobě, pak

Rada se neodchýlila od závěrů vyslovených těmito soudy, neboť posuzovanou reklamu bylo

v daném případě nutno posuzovat ve všech intencích, typických pro televizní

(audiovizuální) reklamu. Údaje, týkající se bolesti, nebyly v předmětné reklamě

prezentovány izolovaně a bylo nutno přihlížet ke všem okolnostem, za jakých byla tato

tvrzení prezentována.

Ochrana zdraví, potažmo ochrana spotřebitele, patří mezi základní pravidla

evropského i tuzemského práva. Pokud jde o výši uložené pokuty, liberalizace, jakou nabízí

či jak ji interpretuje žalobce, není z pohledu správního úřadu konformní se zásadami

evropského práva a jeho judikaturou. Neuložit sankci v případě předmětného obchodního

sdělení by ze strany Rady znamenalo rezignovat na kontrolu obchodních sdělení a upustit od

ochrany spotřebitele a jeho zdraví.

Při ústním jednání u Městského soudu v Praze dne 24.3.2015 zástupkyně žalobce

odkázala na písemné vyhotovení žaloby a dodala, že žalobce považuje za nutné vyjádřit se

zejména k otázce vedení dvojího řízení. Pro správní řízení platí zásady řízení, podle nichž by

pro téže jednání téhož subjektu nemělo být týmž orgánem vedeno další řízení. Uvedená

zásada nebyla v posuzované věci splněna, proto nebylo správné zahajovat v rámci

původního řízení řízení ve věci nyní posuzované, nic nebránilo správnímu úřadu, aby

rozhodl v jediném řízení například souhrnným trestem. Rada připouští, že jednotlivá tvrzení

reklamy sama o sobě požadavkům zákona neodporují či přímo vyhovují, nicméně v jejich

kontextu shledává reklamu škodlivou. V rámci správního uvážení žalovaného úřadu byly

některé věci zdůrazněny a jiné naopak zcela vypadly, žalobce shledává rozpor mezi

obsahem výroku rozhodnutí a jeho odůvodněním. Žalobce dostál své povinnosti výslovně

uvést, že jde o doplněk stravy, proto je třeba kontext reklamy posuzovat z hlediska

průměrného spotřebitele, který by k závěru o tom, že se nabízí léčivo, neměl v žádném

případě dojít a žalobci je rozhodnutím podsouváno něco, co podle jeho názoru obsahem

dané reklamy vůbec nebylo. K tíži žalobce byla hodnocena otázka nadsázky reklamního

sdělení, která se však vůbec neobjevuje ve výroku rozhodnutí a pokud jde o popis výroků

obou rozhodnutí Rady, jedná se o totožné jednání.

Zástupce žalované Rady pro rozhlasové a televizní vysílání rovněž odkázal na obsah

svého písemného vyjádření k žalobě. Ze specifikace sankčního jednání správním úřadem je

zřejmé, že se o stejný skutek nemůže jednat. Rada prokázala, že v odvysílané reklamě byly

uvedeny takové údaje, které mohou v průměrném spotřebiteli vyvolat nesprávný dojem, že

jde o léčivý přípravek a nikoli o doplněk stravy.

Z obsahu spisového materiálu, který byl soudu předložen žalovaným správním úřadem, byly zjištěny následující, pro rozhodnutí ve věci samé, podstatné skutečnosti:

pokračování 6

V rámci analýzy obchodního sdělení, která byla provedena Radou pro rozhlasové a

televizní vysílání dne 2.5.2013, byly zjištěny následující skutečnosti:

Žalobce jako zadavatel reklamy – teleshoppingu, propagující produkt GS Condro

Forte, odvysílané jako druhé v pořadí v rámci teleshoppingového bloku Nedělní receptář

EXTRA od 13.10 hodin dne 31.3.2013 na programu Prima family, podle názoru správního

úřadu porušil ustanovení , kterým se zakazuje

uvádět v omyl přisuzováním potravině vlastnosti prevence a ošetřování, léčby nebo vyléčení

lidských onemocnění tím, že v předmětné reklamě užil prvky a tvrzení, které deklarují

léčebné účinky při onemocnění artrózou v kontextu prezentace doporučení přípravku

Společností pro léčbu bolesti způsobené artrózou při Národním centru medicinských

informací.

Dne 28.5.2013 zahájil správní úřad se žalobcem správní řízení ve věci uložení pokuty

za uvedené porušení zákona. Žalobce podal písemné vyjádření k zahájenému správnímu

řízení dne 24.6.2012. Správní úřad provedl dokazování zhlédnutím audiovizuálního

záznamu obchodního sdělení dne 17.9.2013 a dne 30.9.2013 oznámil právnímu zástupci

účastníka řízení, že ukončil dokazování před vydáním rozhodnutí ve věci samé.

Rozhodnutím ze dne 17.12.2013, č.j.: had/8/2014, sp.zn. Ident.:2013/415/had/GRE,

Rada pro rozhlasové a televizní vysílání uložila žalobci pokutu ve výši 800.000,- Kč podle

ustanovení a podle ustanovení

Sb. s tím, že porušil povinnost podle ustanovení

odvysíláním reklamního sdělení propagujícího produkt GS Condro, dne 31.3.2013 na

programu Prima family, když toto mediální sdělení obsahuje prvky a tvrzení, která deklarují

léčebné účinky při onemocnění artrózou v kontextu prezentace doporučení přípravku

Společností pro léčbu bolesti způsobené artrózou při Národním centru medicínských

informací a grafickou formou prezentuje kolenní kloub se zdůrazněnými změnami a

následně jsou graficky demonstrovány pozitivní účinky přípravku na kloub. Mediální

sdělení je dále podpořeno zmínkou, že uvedený přípravek doporučuje společnost, která se

zaobírá léčbou bolesti způsobené artrózou, což podle správního úřadu vyvolá u diváka

oprávněné spotřebitelské očekávání, že výrobek má účinek vztahující se k projevům

onemocnění artrózou a zejména k bolesti, to vše v kontextu doporučení odborníka na

kloubní výživu a lékaře. Podle názoru správního úřadu tyto výrazové prostředky pro

spotřebitele demonstrují léčebné účinky a dochází tak k uvádění v omyl přisuzováním

potravině vlastnosti prevence, ošetřování, léčby nebo vyléčení lidských onemocnění.

Z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že Rada došla k závěru, že jednáním

žalobce došlo k porušení ustanovení tím, že

v reklamě jsou užity prvky a tvrzení, které deklarují léčebné účinky při onemocnění artrózou

v kontextu doporučení přípravku společností pro léčbu bolesti způsobené artrózou, kdy toto

doporučení je uvedeno nejen graficky, ale i verbálně. Současně je v reklamě prezentován

grafickou formou kolenní kloub se zdůrazněnými změnami a následně jsou opět graficky

demonstrovány pozitivní účinky přípravku na kloub. Podle správního úřadu tyto výrazové

prostředky vyvolávají u spotřebitele demonstraci léčebných účinků a oprávněné

spotřebitelské očekávání, že výrobek má léčivý účinek vztahující se k projevům onemocnění

artrózou, zejména k bolesti. Tím dochází uvádění v omyl přisuzováním potravině vlastnosti

prevence, ošetřování, léčby nebo vyléčení lidských onemocnění. Za porušení uvedeného

ustanovení může Rada uložit zadavateli reklamy v rozporu s tímto ustanovením pokutu do

[OBRÁZEK]pokračování 7

výše 2.000.000,- Kč. Při určení výše pokuty Rada přihlédla k tomu, že program Prima

family patří dlouhodobě ke komerčně nejúspěšnějším provozovatelům televizního vysílání,

což je odrazem zejména jeho divácké sledovanosti. Rada však nepřihlížela k hledisku

sledovanosti, neboť v případě teleshoppingového bloku Nedělní receptář EXTRA se nejedná

o objektivizovatelný údaj, který by reálně vyhodnotil možné dopady na spotřebitele. Jako

k polehčující okolnosti přihlédla Rada ke skutečnosti, že uvedené obchodní sdělení bylo

odvysíláno pouze jednou, jako přitěžující pak hodnotila Rada skutečnost, že v případě

uvedení obchodního sdělení došlo k prezentaci přípravku, určeného ke zlepšení lidského

zdraví. Jde-li o otázky lidského zdraví, je nutno porušení zákonných pravidel v oblasti

regulaci reklamy chápat vždy jako závažné.

Městský soud v Praze dále při úvahách o důvodnosti jednotlivých žalobních bodů

vycházel z toho, že rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 22.4.2014, č.j.

– 30, byla zamítnuta žaloba žalobce proti rozhodnutí žalované ze dne 30.7.2013, č.j.

had/4041/2012, sp.zn. 2013/874/had/GRE. Tímto rozhodnutím byla žalobci uložena pokuta

ve výši 400.000,- Kč podle ustanovení § 8a odst. 2 písm. g) a § 8a odst. 6 písm. b) zákona o

regulaci reklamy, neboť zadáním reklamy na produkt GS Condro Forte, odvysílané

v premiéře dne 2. 10. 2012 od 9:22:40 hod. na programu Nova, porušil žalobce ustanovení §

5d odst. 2 písm. d) téhož zákona. Kasační stížnost žalobce proti tomuto rozsudku městského

soudu byla zamítnuta rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 9.7.2014, č.j. 1As

82/2014 – 38, dostupným na www.nssoud.cz.

Městský soud v Praze přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí a jemu předcházející

řízení před správním úřadem z hlediska žalobních námitek, uplatněných v podané žalobě

podle ustanovení , , ve znění pozdějších

předpisů – dále jen , a při přezkoumání vycházel ze skutkového a právního stavu, který

tu byl v době vydání napadeného rozhodnutí. Věc soud posoudil takto:

Podle ustanovení § 5d odst. 2 písm. d) zákona o regulaci reklamy reklama na

potraviny nesmí uvádět v omyl zejména přisuzováním potravině vlastností prevence,

ošetřování, léčby nebo vyléčení lidských onemocnění nebo takové vlastnosti naznačovat; to

však nesmí bránit u potravin pro zvláštní lékařské účely23) uvádění informací nebo

doporučení určených výhradně osobám kvalifikovaným v oboru lékařství, výživy nebo

farmacie; rovněž tak u minerální vody nesmí tato omezení bránit uvádění údajů o tom, že

minerální voda podporuje nebo usnadňuje určité životní funkce lidského organismu,

Podle ustanovení § 8a odst. 2 písm. g) zákona o regulaci reklamy právnická nebo

podnikající fyzická osoba se dopustí správního deliktu tím, že poruší podmínky stanovené

pro obsah reklamy mimo jiné v ustanovení § 5d tohoto zákona.

Podle ustanovení § 8a odst. 6 písm. b) zákona o regulaci reklamy) se za správní delikt

podle odstavce 2 uloží pokuta do 2.000.000,- Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 2

písm. b), e), f), g) nebo h).

Interpretací ustanovení § 5d odst. 2 písm. d) zákona o regulaci reklamy se Nejvyšší

správní soud zabýval v rozsudku ze dne 25. 9. 2008, č.j.: -72, publikovaném

pod č. 1772/2009 ve Sbírce rozhodnutí NSS, ve věci Varixinal. V tomto rozsudku Nejvyšší

správní soud uvedl, že „si je vědom náročnosti, kterou zákon o regulaci reklamy v oblasti

ochrany spotřebitele klade na zadavatele reklamy na doplňky stravy, ovšem za daných

[OBRÁZEK]pokračování 8

zákonem stanovených pravidel je nezbytné zdůraznit ochranu spotřebitele jako subjektu,

jemuž jsou mnohá reklamní sdělení adresována především za účelem zvýšení prodeje

výrobku, a nikoliv za účelem zlepšení zdravotního stavu či fyzické kondice adresátů. Proto

nelze přijmout argumentaci účastníka řízení, že sdělované informace jsou pravdivé. Doplněk

stravy je v souladu s platnou právní úpravou potravinou, a proto nelze akceptovat reklamní

sdělení, které tuto potravinu způsobem prezentace a charakteristikou přiblíží léčivům, až

dokonce vyvolá dojem, že v podstatě jedná o léčivo. Zadavatel reklamy je samozřejmě

oprávněn uvádět pravdivé informace ohledně vlastností nabízeného doplňku stravy, avšak je

zároveň především povinen spotřebitele zřetelně a jasně informovat o tom, že jde pouze o

doplněk stravy a nikoliv o léčivo, které by v případě onemocnění mělo léčivý účinek. Tuto

podmínku účastník řízení nesplnil, neboť spotřebitele dostatečně neinformoval, že o léčivo

nejde. Tento právní názor Nejvyšší správní soud potvrdil a dále rozvinul v rozsudku ze dne

23. 9. 2009, č.j. -45, ve věci Lipovitan. Zde se uvádí: „[P]ro naplnění skutkové

podstaty správního deliktu podle ustanovení § 5d odst. 1 písm. d) zákona o regulaci reklamy

není rozhodné, zda byly v reklamě na doplněk stravy uváděny pravdivé informace o

účincích užívání prezentovaného přípravku, ale zda kombinace obsahu reklamního sdělení a

jejího grafického zpracování může vzbuzovat v adresátech reklamy dojem, že prezentovaný

doplněk stravy je lékem nebo přípravkem schopným lidské choroby léčit nebo jim

předcházet. Nejvyšší správní soud proto dospěl ve shora jmenovaném rozhodnutí k závěru,

že pro naplnění skutkové podstaty je dostačující, pokud je na takové schopnosti přípravku

obsahem reklamního sdělení pouze odkazováno. V návaznosti na výše uvedené se Nejvyšší

správní soud v nyní projednávané věci zabýval tím, zda kombinace obsahu reklamního

sdělení a jeho grafického zpracování může vzbuzovat v adresátech reklamy dojem, že

prezentovaný doplněk stravy Lipovitan je lékem nebo přípravkem schopným lidské choroby

léčit nebo jim předcházet (…)“.

Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 17.1.2014, č. j. – 88,

dostupného na www.nssoud.cz, a citovaného oběma účastníky řízení, zákaz reklamy

připisující doplňkům stravy vlastnosti vyléčení lidské nemoci ve smyslu ustanovení § 5d

odst. 2 písm. d) zákona o regulaci reklamy je v souladu s právem Evropské unie, zejména s

článkem 2 odst. 1 Směrnice č. 2000/13/ES a s Nařízením Evropského parlamentu a Rady

(ES) č. 1924/2006, o výživových a zdravotních tvrzeních při označování potravin. Pokud je

postihováno reklamní tvrzení týkající se předcházení vzniku lidské nemoci, je nutné ověřit,

zda se nejedná o zdravotní tvrzení povolené dle citovaného nařízení.

Průměrný spotřebitel, který je průměrně informovaný, pozorný a rozumný, který je

obecně měřítkem při posuzování reklamy, není natolik kritický, že by byl ve svém chování

vůči účinkům reklamy zcela imunní. Pokud jsou cílovou skupinou reklamy nemocné osoby,

je třeba zohlednit nižší kritičnost a větší důvěřivost vůči reklamě slibující vyléčení nemoci u

takových spotřebitelů [článek 5 odst. 3 Směrnice Evropského parlamentu a Rady

2005/29/ES, o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu a o

změně Směrnice Rady 84/450/EHS, Směrnic Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES,

98/27/ES a 2002/65/ES a Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004

(směrnice o nekalých obchodních praktikách)].

Pokud žalobce v podané žalobě namítal, že Společností pro léčbu bolesti způsobené

artrózou při Národním centru medicínských informací tím, že doporučuje předmětný

doplněk stravy, neporušuje žádné ustanovení právního předpisu, a doporučí-li odborníci

určitou potravinu, rozhodně není dnešním průměrným spotřebitelem vnímána jako návod

[OBRÁZEK]pokračování 9

k vyléčení choroby postihující orgán, na nějž předmětná potravina příznivě působí, protože

působení na projevy bolesti není v kategorii doplňků stravy chápáno jako protiprávní

přisuzování vlastnosti léčby, dospěl Městský soud v Praze k závěru o nepatřičnosti a

nedůvodnosti této námitky.

Podle ustanovení žaloba kromě

obecných náležitostí podání (ustanovení a 3 ) musí obsahovat žalobní

body, z nichž musí být patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje žalobce

napadené výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné. Podle rozsudku rozšířeného senátu

Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 8. 2010, č.j. – 78, www.nssoud.cz,

smyslem uvedení žalobních bodů podle ustanovení § 71 odst. 1 písm. d) soudního řádu

správního je jednoznačné ustavení rámce požadovaného soudního přezkumu ve lhůtě

zákonem stanovené k podání žaloby. Zákonný požadavek je proto naplněn i jen zcela

obecným a stručným - nicméně srozumitelným a jednoznačným - vymezením skutkových i

právních důvodů tvrzené nezákonnosti nebo procesních vad správního aktu tak, aby bylo

zřejmé, v jaké části a z jakých hledisek se má soud věcí zabývat. Žalobcova námitka

nesplnila zákonný požadavek ve smyslu , a

proto se jí soud nemohl zabývat.

Podle ustanovení pro účely tohoto zákona se

rozumí doplňkem stravy potravina, jejímž účelem je doplňovat běžnou stravu a která je

koncentrovaným zdrojem vitaminů a minerálních látek nebo dalších látek s nutričním nebo

fyziologickým účinkem, obsažených v potravině samostatně nebo v kombinaci, určená k

přímé spotřebě v malých odměřených množstvích.

Žalobce namítal, že znázornění příznivého účinku není protiprávním jednáním a že

sama definice doplňku stravy, obsažená v ustanovení ,

předpokládá, že doplněk stravy je potravinou, jejímž účelem je doplňovat běžnou stravu, a

která je koncentrovaným zdrojem vitamínů a minerálních látek nebo dalších látek

s nutričním nebo fyziologickým účinkem.

Soud shledal tuto námitku nedůvodnou. Audiovizuální mediální obsah televizní

reklamy je totiž nutno vždy hodnotit jako celek, neboť jako celek takovouto reklamu vnímá i

průměrný spotřebitel. Z odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí je zřejmé, že žalovaná

Rada sankcionovala žalobce nikoliv za jednotlivá tvrzení, za jednotlivé prvky reklamy,

nýbrž za celou reklamu ve všech jejích souvislostech v kontextu toho, jak byla odvysílána.

Prezentace doplňku stravy může zajisté deklarovat jeho příznivý účinek, nicméně

reklama v té podobě, v jaké byla zpracována a předložena televiznímu diváku, jednoznačně

deklaruje léčebné účinky přípravku, což je v inkriminované věci porušením ustanovení § 5d

odst. 2 písm. d) zákona o reklamě.

Pokud žalobce namítal, že odůvodnění rozhodnutí je v rozporu a nevychází z výroku

rozhodnutí, byla-li věta „Víc už Vaše klouby dostat nemohou“ byla shledána v rozporu se

zákonem, měla se objevit ve výroku rozhodnutí, musel soud tuto námitku odmítnout jako

neodůvodněnou. Je pravdou, že výrok žalobou napadeného rozhodnutí sice neobsahuje

slogan „Víc už Vaše klouby dostat nemohou“, nicméně s ohledem na skutečnost, že výrok

obsáhle popisuje sankcionovaný skutek, nelze tento nedostatek považovat za nezákonnost

rozhodnutí způsobující. Žalobci lze jistě přisvědčit, že slogan „Víc už Vaše klouby dostat

pokračování 10

nemohou“ lze považovat za běžný reklamní slogan, o běžnou reklamní nadsázku, ovšem

pouze za předpokladu, kdy by nebyl užit za takových okolností, jako v inkriminované věci.

Spotřebiteli je nabízen přípravek nejen tímto reklamním sloganem, ale současně s

doporučením Společností pro léčbu bolesti způsobené artrózou při Národním centru

medicínských informací, jakož i grafickou formou je znázorněn účinek přípravku na kloub

tím, že dochází k eliminaci postižených míst. V tomto celkovém kontextu reklamní

nadsázka přestává být podle názoru soudu nadsázkou, ale stává se tvrzením deklarujícím

léčebné účinky při onemocnění artrózou a to v kontextu doporučení přípravku Společností

pro léčbu bolesti způsobené artrózou při Národním centru medicínských informací.

V inkriminované věci se jedná doplněk stravy, nikoliv o léčivou látku, a proto je závěr

žalované o spáchání správního deliktu v souladu se zákonem.

Nedůvodnou shledal Městský soud v Praze rovněž námitku, která se s odkazem na

usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. domáhá odlišného výsledku posouzení

reklamy při užití kritéria průměrného spotřebitele, který je tzv. průměrně informovaný,

pozorný a rozumný.

Je nesporné, že kritérium pomyslného průměrného spotřebitele je skutečně na

posuzování reklamy včetně reklamy na doplňky stravy nutno použít. Model průměrného

spotřebitele jakožto měřítka pro aplikaci předpisů EU na ochranu spotřebitele vyvinul

Soudní dvůr EU ve své rozsáhlé judikatuře. K posouzení toho, zda je reklama klamavá z

pohledu průměrného spotřebitele, jsou soudy členských států (respektive zde žalovaná)

zpravidla kompetentní i bez zadávání znaleckých posudků či zpracovávání průzkumů trhu,

přičemž ohledně vnímání reklamy průměrným spotřebitelem berou v úvahu tzv. rozumnou

míru pravděpodobnosti. Reklama je přitom považována za klamavou, pokud je

pravděpodobné, že (by) zavádějící sdělení podstatně ovlivnilo chování značného počtu

spotřebitelů (viz např. rozsudek Soudního dvora EU ve věci C-210/96 Gut Springenheide

GmbH, body 27 až 37). To, že se kritérium průměrného spotřebitele použije i na posuzování

reklamy na doplňky stravy, vyplývá jak z odůvodnění nařízení č. 1924/2006 (bod 15), tak i z

rozsudku Soudního dvora EU ve věci C-299/2012 Podle rozsudku Soudního dvora EU ze

dne 18. 7. 2013 ve věci C-299/12 Green – Swan Pharmaceuticals CR, a. s. v. Státní

zemědělská a potravinářská inspekce, ústřední inspektorát, v němž Soudní dvůr EU

výslovně uvedl, že pro kvalifikaci tvrzení jakožto zdravotního tvrzení ve smyslu nařízení č.

1924/2006 je rozhodující výsledný dojem průměrného spotřebitele, resp. u běžně

informovaného a přiměřeně pozorného a obezřetného průměrného spotřebitele.

V inkriminované věci je potom nutno míti na paměti, že takovýmto spotřebitelem budou

především starší osoby a důchodci. Tedy spotřebitelé, jejich pozornost a obezřetnost

přiměřeně klesají.

Pokud se žalobce dovolával zásady právní jistoty a předvídatelnosti soudního

rozhodnutí a odkazoval na rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci, a to sp. zn. 7 Cmo

338/2011 a sp. zn. , musel Městský soud v Praze odmítnout tuto námitku jako

nepatřičnou a přisvědčit stanovisku žalované Rady, že namítaná rozhodnutí jednak opomíjí

tuzemskou právní úpravu, a jednak je není možno aplikovat.

Vrchní soud v Olomouci usnesením č. j. -26, usnesení soudu prvního

stupně ve výroku II. potvrdil. Uvedl v podstatě následující: "...jádro problému tkví v tom,

zda se žalovaný při prezentaci svého výrobku Colafit dopouští jednání vykazujícího všechny

znaky skutkové podstaty klamavé reklamy (§ 45 ObchZ). Jestliže žalovaný při reklamě

svého výrobku Colafit používá slovní spojení "Klinická studie", aniž by odkazoval na

pokračování 11

konkrétní klinickou studii, neporušuje ustanovení § 5d odst. 2 písm. e) zákona, neboť toto

ustanovení se vztahuje na potraviny, nikoli na doplňky stravy, na což lze usuzovat ze

skutečnosti, že v odst. 1 a 2 tohoto ustanovení se hovoří o reklamě na potraviny, naproti

tomu v odst. 3 jsou výslovně uvedeny požadavky na reklamu na doplněk stravy. Pro

reklamu na doplněk stravy pak dle ustanovení § 5d odst. 3 zákona žádná zvláštní kritéria

stanovena nejsou; výrobky musí pouze obsahovat zřetelný a čitelný text "doplněk stravy",

což žalovaný neporušil, ostatně žalobce ani takovou skutečnost netvrdil. Reklamní sdělení o

zmírnění bolesti nemůže být kvalifikováno jako sdělení přisuzující výrobku Colafit léčebné

účinky, neboť slovní spojení "zmírnění bolesti" není synonymem slova "léčení". Bolest

sama o sobě není chápána jako onemocnění, nýbrž jako pocit či vjem onemocnění

signalizující, jak vyplývá z definice bolesti, na niž žalobce odkazuje. Jestliže tedy žalovaný

v rámci reklamy, jež představuje stručné a na první pohled upoutávající sdělení, které se

může vyznačovat i určitou mírou nadsázky či přehánění, svému výrobku Colafit přisuzuje

schopnost zmírnit bolest, nejedná se o reklamu klamavou, neboť průměrný spotřebitel na

základě tohoto sdělení nemůže nabýt dojmu, že inkriminovaný doplněk stravy je schopen

léčit či vyléčit jeho kloubní onemocnění. V tomto ohledu nelze podceňovat schopnost

průměrného spotřebitele rozlišit, které přípravky mají charakter léčebný a které pouze

podpůrný."

Taková námitka však podle názoru Městského soudu v Praze nemůže obstát, neboť

v inkriminované věci obsahuje reklamní tvrzení jednoznačné doporučení přípravku

Společností pro léčbu bolesti způsobené artrózou při Národním centru medicínských

informací. Tato informace prezentovaná současně s grafickou formou kolenního kloubu se

zdůrazněnými změnami a následně opět graficky demonstrovanými pozitivními účinky

přípravku na kloub, může být skutečně průměrným spotřebitel vnímána jako demonstrace

léku, resp. léčebného účinku. Jedná se tedy o zcela rozdílná reklamní sdělení. Kromě toho je

nutno poukázat na skutečnost, že usnesením Ústavního soudu ze dne 25.

července 2012 byla ústavní stížnosti stěžovatele GREEN - SWAN PHARMACEUTICALS

CR, a. s. proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci č. j. -26 odmítnuta.

Pokud žalobce dále namítal, že neporušil ustanovení § 5d odst. 2 písm. d) zákona o

regulaci reklamy, neboť v předmětný reklamní spot je v souladu s požadavky stanovenými

příslušnými právními předpisy a reklamní sdělení je nutno interpretovat v souladu s

hlediskem průměrného spotřebitele, který je informovaný a obezřetný, musel soud tuto

námitku odmítnout jako neodůvodněnou s tím, že nelze samostatně interpretovat pouze

některé části, jak činí žalobce ve svém podání, nýbrž je nutno posoudit reklamní spot jako

celek.

Podle citovaného ustanovení § 5d odst. 2 písm. d) zákona o regulaci reklamy reklama

na potraviny nesmí uvádět v omyl zejména (…) přisuzováním potravině vlastností prevence,

ošetřování, léčby nebo vyléčení lidských onemocnění nebo takové vlastnosti naznačovat.

Shodná úprava je obsažena v unijním právu, konkrétně ve Směrnici č. 2000/13/ES, v jejíž

preambuli (bod 14) se uvádí, že pravidla pro označování musí rovněž zakázat používání

údajů, které by kupujícího uváděly v omyl nebo které připisují potravinám léčebné

vlastnosti. Má-li tento zákaz být účinný, musí se vztahovat také na obchodní úpravu potravin

a na související reklamu. V ustanovení čl. 2 odst. 1 této směrnice se uvádí, že použité

způsoby označování nesmějí: b) s výhradou předpisů Společenství, které se vztahují na

přírodní minerální vody a na potraviny určené pro zvláštní výživu, připisovat potravině

vlastnosti umožňující předcházet určité lidské nemoci, léčit ji nebo ji vyléčit, nebo tyto

vlastnosti uvádět. Uvedené zákazy týkající se označování a reklamy na potraviny ve vztahu

pokračování 12

k léčivým vlastnostem podle unijních předpisů se výslovně vztahují k doplňkům stravy,

upraveným Směrnicí Evropského parlamentu a Rady č. 2002/46/ES, o sbližování právních

předpisů členských států týkajících se doplňků stravy, jejíž preambule (bod 17) stanoví, že

obecná ustanovení a definice pro označování jsou uvedeny ve Směrnici 2000/13/ES a není je

třeba opakovat.

Interpretace předmětného spotu vychází z obsahu tohoto obchodního sdělení a podle

názoru soudu mu ani nic nepodsouvá, ani jej nezkresluje. V reklamním spotu jsou užity

prvky a tvrzení, deklarující léčebné účinky při onemocnění artrózou, a to v kontextu

doporučení přípravku Společností pro léčbu bolesti způsobené artrózou při Národním centru

medicínských informací, kdy toto doporučení je uvedeno nejen graficky, ale i verbálně,

Současně je pak v reklamě prezentován grafickou formou kolenní kloub se zdůrazněnými

změnami a následně jsou opět graficky demonstrovány pozitivní účinky přípravku na kloub.

Tyto výrazové prostředky pro spotřebitele demonstrují léčebné účinky.

V inkriminované věci je nesporné, že žalovaná hodnotila použité výrazy nikoliv

samostatně, ale právě v celé komplexnosti a závěry, k nimž dospěla, jsou tedy výsledkem

komplexního vyhodnocení předmětného reklamního sdělení, tedy jeho jak slovní složky,

tak složky grafické, resp. obrazové. Žalobce byl postižen za porušení ustanovení § 5d odst.

2 písm. d) část věty před středníkem zákona o regulaci reklamy, podle něhož reklama na

potraviny nesmí uvádět v omyl zejména přisuzováním potravině vlastností prevence,

ošetřování, léčby nebo vyléčení lidských onemocnění nebo takové vlastnosti naznačovat.

Vzhledem k tomu, že žalovaná konstatovala, že předmětná reklama takto v omyl uvádí, byla

již tím naplněna skutková podstata deliktu, a skutečně nebylo nutno zabývat se tím, zda

předmětný doplněk stravy má anebo nemá deklarované účinky. Tvrzení obsažená v

předmětném reklamním spotu tedy byla závadná už tím, že doplněk stravy prezentovala jako

léčebný přípravek. Otázka, zda je tento doplněk stravy skutečně zdraví prospěšný, zda

skutečně působí na projevy bolesti, či nikoliv, tu tedy byla nadbytečná, a tudíž bezpodstatná.

Pokud žalobce v podané žalobě poukazoval na údajný nesoulad mezi výrokem a

odůvodněním rozhodnutí žalované, jejíž rozhodnutí má být proto považováno za

nesrozumitelné, protože ve výroku rozhodnutí absentuje odkaz na některé prvky posuzované

reklamy, které jsou následně rozebírány v odůvodnění, pak je třeba vycházet z toho, že k

nárokům na formulaci výroků ve věcech správního trestání lze odkázat zejména na usnesení

rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 1. 2008, č. j. – 73,

podle nějž v „rozhodnutí trestního charakteru, kterým jsou i rozhodnutí o jiných správních

deliktech, je nezbytné postavit najisto, za jaké konkrétní jednání je subjekt postižen – to lze

zaručit jen konkretizací údajů obsahující popis skutku uvedením místa, času a způsobu

spáchání, popřípadě i uvedením jiných skutečností, jichž je třeba k tomu, aby nemohl být

zaměněn s jiným (…) jednotlivé skutkové údaje jsou rozhodné pro určení totožnosti skutku,

vylučují pro další období možnost záměny skutku a možnost opakovaného postihu za týž

skutek a současně umožňují posouzení, zda nedošlo k prekluzi možnosti postihu v daném

konkrétním případě.“ Rozšířený senát tak odmítl právní názor (dříve judikaturou správních

soudů akceptovaný), že postačí, aby tyto náležitosti byly uvedeny v odůvodnění rozhodnutí,

a dovodil, že jejich absence ve výroku rozhodnutí představuje podstatné porušení ustanovení

o řízení ve smyslu ustanovení

V nyní posuzovaném případě Městský soud v Praze neshledal, že by výrok rozhodnutí

žalované postrádal uvedené náležitosti. Ve výroku je jasně uvedeno, že žalovaná postihuje

žalobce za odvysílání reklamy na produkt GS Condro Forte, dále kdy a na jakém kanálu byla

pokračování 13

tato reklama v premiéře odvysílána a specifikovány jsou klíčové prvky a tvrzení reklamy,

které podle názoru žalované naznačují léčebné účinky produktu (doporučení Společnosti pro

léčbu bolesti způsobené artrózou a grafické ztvárnění pozitivních účinků přípravku na kloub).

Skutek, za nějž byl žalobce sankcionován, tak zcela jistě nelze zaměnit s jiným skutkem.

Neobstojí ani námitka, podle níž žalobci nebylo zřejmé, kterým prvkům dané reklamy

přisuzovala žalovaná při svém hodnocení jakou váhu (tj. za co přesně je vlastně trestán). Jistě

by bylo vhodnější, kdyby žalovaná ve výroku popsala předmětnou reklamu podrobněji, než

jak učinila, avšak skutečnost, že některé prvky reklamy, které následně v odůvodnění

rozhodnutí rovněž hodnotila, ve výroku nezmínila, nepředstavuje podstatné porušení

ustanovení o řízení. Důležité je, že ve výroku jsou jasně uvedeny hlavní prvky reklamy, na

kterých hodnocení žalované stojí. Že těmito hlavními prvky jsou právě doporučení

Společnosti pro léčbu bolesti způsobené artrózou a grafické ztvárnění pozitivních účinků

přípravku na kloub, muselo být žalobci zřejmé i z odůvodnění rozhodnutí žalované, v němž je

tato skutečnost opakovaně zdůrazňována. Odkaz na sdělení „Víc už Vaše klouby dostat

nemohou“ a na další prvky reklamy uvádí žalovaná v odůvodnění spíše podpůrně.

Žalobce v podané žalobě namítal, že žalovaný žalobci čtyři měsíce po odvysílání

předmětné reklamy za tutéž reklamu uložil pokutu ve výši 400.000,- Kč jiným rozhodnutím.

Žalobce namítal, že správní úřad nesprávně posoudil otázku možného porušení zásady ne bis

in idem žalovanou právě v důsledku skutečnosti, že žalobce byl potrestán za stejnou reklamu

již dřívějším rozhodnutím Rady ze dne 30.7.2013, č.j. had/4041/2012 a byla mu uložena shora

uvedená pokuta ve výši 400.000,- Kč.

Touto zásadou, zakotvenou na ústavní rovině v článku 40 odst. 5 y základních

práv a svobod a vyplývající i z článku 4 Protokolu č. 7 Úmluvy o ochraně lidských práv a

základních svobod, kterou je nesporně nutné aplikovat i v oblasti správního trestání, se

Nejvyšší správní soud zabýval v souvislosti s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva

(zejména rozsudek tzv. velkého senátu ESLP ze dne 10. 2. 2009 ve věci Zolotukhin proti

Rusku (číslo stížnosti 14939/03) v rozsudku ze dne 11. 1. 2012, č. j. – 163,

dostupným rovněž na www.nssoud.cz. Klíčová je interpretace pojmu idem, tj. totožného

skutku, pro který nesmí být pachatel opakovaně trestán. V citovaném rozsudku k tomu

Nejvyšší správní soud uvedl: „Inherentní součástí systému správního trestání je v (nejen)

českém právním řádu skutečnost, že k řízení o jednotlivých správních deliktech jsou mnohdy

věcně příslušné různé správní orgány. Shodným jednáním pachatele tak může dojít k vyvolání

různých právních následků (a potažmo k porušení či ohrožení zcela odlišných zájmů a

hodnot), a tedy ke spáchání správních deliktů stanovených různými právními předpisy a

sankcionovaných různými správními orgány. V takových případech je to právě konstrukce

skutku de iure, která umožňuje postižení pachatele za všechny právně relevantní následky

jeho jednání. Pokud by tomu tak nebylo a uložení sankce jedním z dotčených správních

orgánů by znamenalo založení překážky ne bis in idem, docházelo by k situacím, kdy by

určitým zájmům a hodnotám nemohla být ze strany správních orgánů poskytována ochrana,

byť jsou právě k jejich ochraně zákonem povinovány. Nepřípustnost takového stavu by byla

patrná zejména v momentu, kdy by byl pachatel nejprve postižen jedním správním orgánem

za určitý nepříliš závažný následek svého jednání, čímž by bylo znemožněno jeho potrestání

za jiný, daleko závažnější následek.

Nejvyšší správní soud shrnul, že článek 4 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě zakazuje

stíhání pro druhý trestný čin (včetně deliktu trestněprávní povahy), pokud je tento druhý

trestný čin založen na totožném či v podstatných rysech totožném skutku. Podstatou skutku je

pokračování 14

přitom právně relevantní jednání pokračování pachatele a jím zapříčiněný právně významný

následek. K tomu, aby bylo možné postihnout pachatele na základě totožného jednání za dva

různé delikty, tedy nestačí samotná existence dvou nominálně odlišných skutkových podstat

deliktu. Teprve odlišnost v právně významném následku jednání konstituuje existenci dvou

samostatných skutků, o nichž je možné vést samostatná řízení.“

V nyní posuzované věci došlo k tomu, že Rada pro rozhlasové a televizní vysílání

žalobci uložila rozhodnutím ze dne 30. 7. 2013 pokutu za zadání reklamy, odvysílané

v premiéře dne 2.10.2012 na programu NOVA, zatímco napadeným rozhodnutím žalovaná

uložila žalobci pokutu za odvysílání obdobné reklamy v rámci teleshoppingového bloku (s

doprovodnými komentáři a diskuzí komentátorky s odborníkem) v rámci televizním vysílání

Nedělního receptáře EXTRA dne 31. 3. 2013 na programu PRIMA FAMILY. Již z tohoto

popisu je patrné, že žalobce nebyl postižen za stejné jednání ani za jednání totožné v

podstatných rysech. Postižené jednání žalobce vykazuje v obou případech podstatnou

odlišnost a shodným prvkem je pouze předmětný reklamní spot, jehož výroba přitom sama o

sobě není nijak postihována. Postihováno je pouze její zadání k šíření v médiích - v jednom

případě přímo jako reklama, v druhém případě pak jako součást teleshoppingového bloku v

televizním vysílání. Zadavatel tak nechal reklamní spot odvysílat na jiné televizní stanici,

jedná se sice o shodné obchodní sdělení, ale podle názoru soudu se jedná o dva samostatné

skutky, které bylo možno postihnout uložením dvou různých sankcí ve dvou samostatných

řízeních. Žalovaná neporušila zásadu ne bis in idem, neboť uložila žalobci pokutu za jednání v

podstatných rysech odlišné od jednání již dříve postiženého, žalobní námitka je tedy

nedůvodná.

S uvedenou argumentací souvisí i žalobní námitka, v níž žalobce tvrdí, že jedná-li se o

reklamu, u které se předpokládá, že není vysílání pouze jednou, není možné jednání žalobce

rozkouskovat tak, že v jednom řízení správní úřad uloží pokutu za celou reklamní kampaň a

následně z této reklamní kampaně vyčlení jednu odvysílanou reklamu, za kterou uloží pokutu

ještě zvlášť v jiném řízení a ve dvojnásobné výši oproti pokutě uložené za celý zbytek

reklamní kampaně. V nyní posuzovaném případě se tak stalo podle názoru žalobce ještě navíc

se zdůvodněním, že fakt, že reklama byla odvysílána jen jednou, shledává správní úřad

polehčující okolností. Takové tvrzení je naprosto rozporné a nelogické, které spolu s ostatními

nedostatky činí předmětné správní rozhodnutí nelogickým, vnitřně rozporným, svévolným,

nepřesvědčivým a stojící mimo zásady správního řízení. Žalovaný podle názoru žalobce

vůbec nezdůvodnil, co konkrétně považuje za přitěžující okolnost, která by odůvodňovala

uložení takto vysoké pokuty. Přitom žalobce se cítí poškozen i tím, že pokuty ukládané

správními úřady v oblasti potravinového práva za závažná pochybení, které mají skutečný

dopad na zdraví spotřebitelů, jsou nižší a v žalobci tak sílí přesvědčení, že jde o zcela

svévolné, nezákonné a nespravedlivé rozhodnutí žalované.

Tuto námitku Městský soud v Praze shledal částečně důvodnou. Podle ustanovení §

8b odst. 2 zákona o regulaci reklamy při určení výměry pokuty právnické osobě se přihlédne

k závažnosti správního deliktu, zejména ke způsobu jeho spáchání a jeho následkům a k

okolnostem, za nichž byl spáchán.

Jestliže žalovaná dospěla k závěru, že předmětný doplněk stravy byl prezentován

způsobem, který v potenciálním zákazníkovi mohl vyvolat dojem, že se jedná o přípravek

s léčebnými účinky při onemocnění artrózou, s grafickou demonstrací pozitivního účinku na

kloub, tedy o lék - s tímto závěrem se městský soud zcela ztotožnil – pak bylo zcela na místě,

pokračování 15

pokud při úvaze o výši pokuty přihlédla právě k tomu, že způsob prezentace předmětného

produktu vyvolává u diváka dojem o vyšší kvalitativní hodnotě výrobku, v divákovi je tedy

vytvořena představa, že není pouhým doplňkem stravy, ale že se jedná o léčivo, tedy o

přípravek jiné, vyšší úrovně.

Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 29.6.2005, č.j. 8As 5/2005 – 53,

jakkoliv má správní orgán při ukládání pokuty volnost správního uvážení, je vázán

základními principy správního rozhodování, včetně povinnosti rozhodovat v obdobných

případech obdobným způsobem.

Městský soud v Praze shledal žalobou napadené rozhodnutí zčásti nepřezkoumatelné

pro nedostatek odůvodněn úvah, které vedly správní úřad k uložení pokuty právě ve výši

800.000,- Kč. V souladu s již konstantní judikaturou správních soudů žalovaná v odůvodnění

svého rozhodnutí uvedla, že nehodnotí zákonné hledisko následků jednání žalobce z hlediska

sledovanosti sporné reklamy z důvodů, že v případě teleshoppingového bloku není tento údaj

sledovanosti objektivizovatelný. Judikatura správních soudů směřuje k tomu, aby i v případě,

kdy správní úřad nepřihlíží k některému ze zákonných kritérií, musí tuto skutečnost

v odůvodnění svého rozhodnutí vyjádřit. Pokud jde o výši pokuty, je z napadeného rozhodnutí

zřejmé, že důvodem uložení pokuty ve výši 800.000,- Kč byla závažnost protiprávního

jednání žalobce, protože se jedná o zdraví a průměrný spotřebitel je – zjednodušeně řečeno –

citlivější a vnímavější k otázkám ochrany zdraví a zdravotní prevence. Nelze přisvědčit

žalobci, že v odůvodnění rozhodnutí zcela absentuje hodnocení následků jednání žalobce. S

kritériem následků jednání se žalovaná vypořádala úvahou, že prezentace výrobku a jeho

doporučení společností, která se zabývá léčbou bolesti způsobené artrózou, vyvolává u diváka

očekávání, že výrobek je schopen léčit onemocnění artrózou a zejména bolesti. Soud s tímto

závěrem souhlasí a doplňuje jej s tím, že spotřebitel tak může být uveden v omyl a zanedbávat

skutečné léčení tohoto onemocnění. Je však nutno zároveň poukázat na zjištěnou a mezi

účastníky řízení nespornou okolnost, totiž že žalobce byl za skutkově obdobné jednání

sankcionován žalovanou a byla mu uložena sankce v poloviční výši. Žalovaný v odůvodnění

nyní napadeného rozhodnutí žádnými skutkovými ani právními okolnostmi neodůvodnil, proč

se takto výrazně odlišil při uložení pokuty za týž správní delikt u téhož účastníka řízení a proč

uložil právě ve druhém rozhodnutí v pořadí pokutu dvojnásobnou. Rozhodnutí správního

úřadu je proto z tohoto pohledu nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, když neobsahuje

žádnou argumentaci ohledně razantního zvýšení sankce na rozdíl od obdobného případu

předchozího, na který žalobce v této souvislosti poukazoval.

Na základě všech shora uvedených skutečností Městský soud v Praze dospěl k závěru,

že žaloba byla podána zčásti důvodně a proto podle ustanovení zrušil

žalobou napadené rozhodnutí pro nezákonnost, spočívající v částečné nepřezkoumatelnosti

rozhodnutí. Současně vyslovil, že se věc vrací žalovanému k dalšímu řízení (ustanovení § 78

odst. 4 ). Žalovaný správní úřad je právním názorem, vysloveným soudem ve zrušujícím

rozsudku, v dalším řízení, vázán (ustanovení ).

Žalobce měl ve věci samé úspěch, proto mu soud podle ustanovení ,

podle kterého má žalobce, který byl ve sporu úspěšný, právo na náhradu účelně vynaložených

nákladů proti neúspěšnému žalovanému, přiznáno právo na náhradu těchto nákladů, které jsou

tvořeny zaplacenými soudními poplatky z podané žaloby v částce 3.000,-Kč a náklady

právního zastoupení žalobce JUDr. Alešem Zemanem, advokátem a JUDr. Vladanou

Zemanovou, za tři úkony právní služby po 3.100,- Kč a třikrát režijní paušál po 300,- Kč

(převzetí zastoupení, podání žaloby a účast u jednání soudu) podle ustanovení § 7, § 9 odst.3

pokračování 16

písmeno f), písmeno a) a d) , advokátního tarifu, a dva

režijní paušály po 300,-Kč podle ustanovení § 13 odstavce 3 téže vyhlášky. Dále byla právní

zástupkyni žalobce přiznána 21% daň z přidané hodnoty z přiznané odměny právního

zastoupení dvou úkonů činěných JUDr. Alešem Zemanem v částce 1.428,- Kč, neboť tento –

v pořadí první zástupce žalobce - předložil soudu osvědčení o tom, že je plátcem DPH.

Celková výše nákladů řízení tedy činí 14.628,-Kč.

P o u č e n í

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho

doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního

soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní

soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením

shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední

den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující

pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v ustanovení

a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž

směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo

rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li

stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské

právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol

pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho

internetových stránkách: www.nssoud.cz.

V Praze dne 24.března 2015

JUDr. Hana V e b e r o v á ,

předsedkyně senátu