Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 Ads 18/2015 - 18

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jana Passera a soudců JUDr. Michala Mazance a Mgr. Davida Hipšra v právní věci žalobkyně: PhDr. H. P., proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 1, Praha 2, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 11. 2014, čj. MPSV-UM/10643/14/4S-OLK, o kasační stížnosti žalobkyně proti výroku II. usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 1. 2015, čj. – 39,

t a k t o :

V ý r o k II. usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 1. 2015, čj. – 39, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í v t o m t o r o z s a h u krajskému soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

I.

1. Úřad práce České republiky – krajská pobočka v Olomouci rozhodnutím ze dne 13. 10. 2014, čj. 621560/14/OL, zamítl žádost žalobkyně o dávku státní sociální podpory ve formě příspěvku na bydlení.

2. Žalovaný zamítl odvolání žalobkyně rozhodnutím čj. MPSV-UM/10643/14/4S-OLK ze dne 19. 11. 2014.

II.

3. Žalobkyně napadla rozhodnutí žalovaného žalobou u Krajského soudu v Ostravě. Krajský soud usnesením ze dne 29. 1. 2015, čj. – 39, přiznal žalobkyni osvobození od soudních poplatků (výrok I.), ale zamítl její žádost o ustanovení zástupce (výrok II.).

III.

4. Žalobkyně (stěžovatelka) brojila proti výroku II. usnesení krajského soudu kasační stížností.

5. Namítla, že napadené usnesení vydala vyšší soudní úřednice. Podle , o vyšších soudních úřednících a vyšších úřednících státního zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), ve spojení s mohl ve věci rozhodnout pouze předseda senátu. Napadený výrok je protiústavní a rozporný s nálezem Ústavního soudu ze dne 22. 5. 2013, sp. zn. , č. 224/2013 Sb.

6. Dále stěžovatelka požádala o osvobození od soudního poplatku za kasační stížnost a ustanovení zástupce, pokud to je nutné.

IV.

7. Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.

V.

8. Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (, 4 ).

9. Kasační stížnost je důvodná.

10. Úvodem Nejvyšší správní soud předesílá, že opomenutí stěžovatelky podřadit důvody kasační stížnosti pod některé z ustanovení nebrání samo o sobě projednání kasační stížnosti.

11. Dále soud připomíná, že osvobození od soudních poplatků přiznané stěžovatelce před krajským soudem trvá i v řízení o kasační stížnosti ( ). Na podmínce povinného zastoupení stěžovatelky advokátem soud netrval, neboť za situace, kdy je předmětem kasačního přezkumu rozhodnutí o zamítnutí žádosti o ustanovení zástupce, by trvání na předmětné podmínce znamenalo jen další řetězení téhož problému (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 9. 2007, čj. – 77, všechna citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz). Z uvedených důvodů soud nerozhodoval o žádosti stěžovatelky o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti.

12. V kasační stížnosti stěžovatelka brojila proti skutečnosti, že krajský soud rozhodl o neustanovení zástupce stěžovatelce prostřednictvím vyšší soudní úřednice. Nejvyšší správní soud námitce přisvědčil.

13. Oprávnění vyšších soudních úředníků podílet se na rozhodovací činnosti soudů je možné pouze v rozsahu stanoveném v § 11 zákona o vyšších soudních úředních ve znění účinném od 1. 1. 2014.

14. Podle písmene l) předmětného ustanovení vyšší soudní úředník nesmí provést úkon, který je zvláštním zákonem výslovně svěřen soudci. Ostatně, shodný závěr by bylo možné dovodit již na základě návětí, podle něhož vyšší soudní úředník může provádět veškeré úkony soudu prvního stupně, „nestanoví-li zvláštní zákon jinak“.

15. Zvláštním zákonem je v posuzované věci , který v výslovně svěřuje pravomoc rozhodnout o ustanovení zástupce do rukou předsedy senátu. Vyšší soudní úředník proto není oprávněn o této otázce rozhodnout (srov. obdobně rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 10. 2013, čj. – 13, k rozhodování o žádosti o osvobození od soudních poplatků).

16. Nejvyšší správní soud zohlednil také nález sp. zn. , jímž Ústavní soud zrušil předchozí znění § 11 zákona o vyšších soudních úřednících a zároveň se obecně vyjádřil k rozsahu oprávnění vyšších soudních úředníků v řízení před soudy.

17. Ústavní soud zdůraznil, že základním pravidlem ústavního charakteru je výkon soudnictví soudcem. Podíl ostatních osob na výkonu soudnictví je výjimkou z tohoto pravidla, k níž je zapotřebí přistupovat restriktivně (odst. 41). Ústavní soud se kriticky vyjádřil k celkové koncepci § 11 citovaného zákona, která umožňovala vyšším soudním úředníkům činit obecně vše s výjimkou taxativně uvedeného výčtu úkonů: „Z podrobně popsaných ústavních východisek vyplývá, že soudnictví je činnost vykonávaná soudy a soudci, jejichž osobní a věcná nezávislost, odborná úroveň a osobní předpoklady jsou klíčovými funkčními atributy soudnictví právního státu. Zákon - jak činí ZVSÚ - nemůže toto ústavní pravidlo obracet naruby tím, že ze soudnictví učiní úřadování a soudcům zachová pouze nepatrný okruh úkonů, které vyšší soudní úředníci provádět nemohou. Není proto přijatelné návětí ZVSÚ, které místo naplněníu předpokládané výjimky z této výjimky činí v podstatě bezbřehé nekonkrétní pravidlo“ (odst. 46).

18. Nutno podotknout, že Ústavním soudem kritizované návětí § 11 zákona o vyšších soudních úřednících zůstalo zachováno i ve znění účinném od 1. 1. 2014 a oprávnění vyšších soudních úředníků je nadále upraveno prostřednictvím výjimek z obecného pravidla, že vyšší soudní úředníci mohou činit vše, co jim zákon výslovně nezapovídá. Novela provedená pouze rozšířila okruh výjimek, který pravomoci vyšších soudních úředníků omezuje. Nejvyšší správní soud ovšem neshledal důvod zvažovat postup podle y, protože v posuzované věci se jednoznačně uplatní výjimka podle písmene l) předmětného ustanovení, která bezpochyby nijak neodporujeě, ani nijak nezasahuje do práv stěžovatelky.

19. Vyšší soudní úřednice rozhodla o žádosti stěžovatelky o ustanovení zástupce v rozporu s zákona o vyšších soudních úřednících ve spojení s Krajský soud tedy rozhodl v nesprávném obsazení, což způsobilo zmatečnost řízení.

20. Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost důvodnou, proto usnesení krajského soudu zrušil v napadeném rozsahu výroku II. a vrátil věc v tomto rozsahu krajskému soudu k dalšímu řízení (. ). V něm krajský soud rozhodne vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu vysloveným v tomto rozsudku ( ).

21. Pro úplnost soud doplňuje, že nehodnotil zákonnost výroku I. usnesení krajského soudu, protože stěžovatelka napadla výslovně pouze výrok II. a v kontextu posuzované věci neumožňuje Nejvyššímu správnímu soudu překročit rozsah kasační stížnosti.

22. Krajský soud rozhodne v novém rozhodnutí rovněž o nákladech řízení o této kasační stížnosti ( ).

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně 25. března 2015

JUDr. Jan Passer

předseda senátu