Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 As 23/2015 - 53

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Jana Vyklického v právní věci žalobce Ing. Arch. M. S., proti žalovanému Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy, se sídlem Praha 1, Karmelitská 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 1. 2015, č. j. - 57,

t a k t o :

I. Žalobci s e n e u s t a n o v u j e zástupce pro řízení o kasační stížnosti.

II. Kasační stížnost s e z a m í t á .

III. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhal ochrany proti nečinnosti a nezákonným zásahům žalovaného, které mají spočívat v neposkytnutí informace ve věci akreditace studijních oborů, které žalobce absolvoval. Žalobce měl za to, že jeho žádost byla odmítnuta v rozporu su.

Současně s podáním žaloby požádal žalobce o osvobození od soudních poplatků. Usnesením ze dne 25. 8. 2014, č. j. - 21, však městský soud tuto žádost zamítl, a to jednak proto, že žalobce neprokázal, že by jeho příjmové a majetkové poměry osvobození od soudních poplatků odůvodňovaly, jednak proto, že osvobození od soudních poplatků neodůvodňovala ani povaha projednávané věci, neboť nejde o řízení, které by mělo vztah k podstatným okolnostem žalobcovy životní sféry. Žalobce nebyl úspěšný ani s kasační stížností, kterou proti uvedenému usnesení podal. Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 21. 10. 2014, č. j. - 107, plně aproboval závěr městského soudu a poukázal na množství sporů, které žalobce u správních soudů vede, což podle jeho názoru podporuje závěr, že zneužívá institutu osvobození od soudních poplatků k bezplatnému a svévolnému uplatňování práva.

Městský soud poté pokračoval v řízení a vyzval žalobce k úhradě soudního poplatku s odkazem na položku č. 18 bod 2 písm. d) Sazebníku poplatků, který tvoří přílohu k , o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), a to usnesením ze dne 18. 12. 2014, č. j. - 55. Vzhledem k tomu, že soudní poplatek nebyl ve stanovené desetidenní lhůtě a ani později zaplacen, rozhodl městský soud o zastavení řízení usnesením ze dne 14. 1. 2015, č. j. - 57 (dále též jen „napadené usnesení“).

Proti tomuto usnesení brojí nyní žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížností. V ní explicitně neodkázal na konkrétní zákonem předpokládaný stížnostní důvod, nicméně z jejího obsahu je zřejmé, že je namítán důvod podle (dále jen „“), tedy nezákonnost rozhodnutí o odmítnutí návrhu nebo o zastavení řízení. Právní subsumpce kasačních důvodů pod konkrétní písmena ustanovení je nicméně záležitostí právního hodnocení věci Nejvyšším správním soudem a nejde tak o nedostatek návrhu, který by bránil jeho věcnému projednání (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 1. 2004, č. j. - 50, publikovaný pod č. NSS; všechny rozsudky zdejšího soudu jsou dostupné z http://www.nssoud.cz).

Stěžovatel ve své kasační stížnosti především namítá, že nedostal příležitost vyjádřit se k podkladům pro vydání napadeného usnesení, ačkoli o to žádal a předpokládal, že další podklady k věci budou doplněny ustanoveným právním zástupcem. Dále namítá, že v řízení byla v rozporu se zákonem a „dalšími úrovněmi právního řádu“ popřena jeho práva garantovanáu a mezinárodními dohodami. Vedle toho požádal stěžovatel o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti. Konečně stěžovatel uplatnil také blanketní námitku porušení všech ústavních a zákonných práv a všech úrovní práva (nazvanou jako „souhrnná doložka pro uplatnění práva“).

Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti odkázal na ustanovení § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích, který upravuje následky nezaplacení soudního poplatku ve stanovené lhůtě. Uvedl, že všechny stěžovatelovy argumenty byly již vypořádány Nejvyšším správním soudem v řízení o předchozí kasační stížnosti; nové námitky přitom stěžovatel nevznáší. Ze všech výše uvedených důvodů žalovaný navrhl, aby byla kasační stížnost zamítnuta.

Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval splněním procesních podmínek pro řízení o kasační stížnosti. Stěžovatel totiž nezaplatil současně s podáním kasační stížnosti soudní poplatek, není v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem a rovněž neprokázal, že by sám měl vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie ( ). V daném typu řízení však může Nejvyšší správní soud přikročit k meritornímu přezkumu i přes tento procesní nedostatek. Jak se zdejší soud vyjádřil již dříve, pokud je cílem nyní posuzované kasační stížnosti přezkoumání rozhodnutí o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku, jemuž předcházelo rozhodnutí o nepřiznání osvobození od soudních poplatků, pak by se trváním na uhrazení soudního poplatku za kasační stížnost a povinném zastoupení jen řetězil problém, jenž má být rozhodnutím o této kasační stížnosti vyřešen (viz například rozsudky ze dne 24. 10. 2007, sp. zn. , či ze dne 13. 9. 2007, sp. zn. ).

Vzhledem tedy k tomu, že zdejší soud v nynější věci netrval na zaplacení soudního poplatku, nerozhodoval ani o stěžovatelově žádosti o osvobození od soudních poplatků pro řízení o kasační stížnosti, jelikož by takové rozhodování bylo bezpředmětné. Zabýval se proto pouze opakovanými žádostmi stěžovatele o ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti.

Podle , věty první, může být navrhovateli, u něhož jsou dány předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to nezbytně třeba k ochraně jeho práv, ustanoven zástupce, jímž může být i advokát. Z důvodu zamezení řetězení problému zdejší soud neposuzoval, zda jsou u stěžovatele dány předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a hodnotil pouze to, zda je ustanovení zástupce nezbytně třeba k ochraně práv stěžovatele v nynějším řízení. Dospěl přitom k závěru, že tomu tak není. Kasační stížnost splnila v rámci daných možností předepsané náležitosti a lze z ní seznat, z jakého důvodu stěžovatel považuje napadené usnesení městského soudu za nezákonné. Napadeným usnesením přitom bylo řízení zastaveno z jediného důvodu – pro nezaplacení soudního poplatku, a to navíc za situace, kdy usnesení městského soudu, kterým byla zamítnuta žádost stěžovatele o osvobození od soudního poplatku, bylo již přezkoumáno ze strany Nejvyššího správního soudu v jiném řízení. Je tak zřejmé, že ve vztahu k nyní napadenému usnesení nejde o složité či nepřehledné právní či skutkové hodnocení, v němž by se nemohl stěžovatel sám zorientovat a pro které by vyvstala reálná potřeba jeho zastoupení advokátem. Návrh na ustanovení zástupce byl proto zamítnut.

Nejvyšší správní soud tedy přezkoumal napadené usnesení v rozsahu podané kasační stížnosti (, věta před středníkem ) a z důvodů v ní uvedených (, věta před středníkem ). Ve věci přitom rozhodl bez nařízení jednání, za podmínek vyplývajících z , věty první

Kasační stížnost není důvodná.

Jak vyplývá z předloženého spisu, stěžovatel v žalobě, kterou zaslal městskému soudu dne 22. 4. 2014, požádal o osvobození od soudních poplatků; tuto žádost však městský soud usnesením ze dne 25. 8. 2014, č. j. - 21, zamítl. Poté, co Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 21. 10. 2014, č. j. - 107, zamítl také kasační stížnost stěžovatele proti usnesení o zamítnutí žádosti o osvobození od soudních poplatků, městský soud stěžovatele vyzval k úhradě soudního poplatku v desetidenní lhůtě, a to usnesením ze dne 18. 12. 2014, č. j. - 55, které si mohl stěžovatel u provozovatele poštovních služeb vyzvednout dne 29. 12. 2014. Stěžovatel uvedené usnesení převzal dne 4. 1. 2015, a tedy posledním dnem lhůty pro zaplacení soudního poplatku byla středa 14. 1. 2015. Stěžovatel však toho dne a ani později soudní poplatek nezaplatil, přestože byl městským soudem řádně poučen o procesních následcích. Nejvyšší správní soud kromě toho zdůrazňuje, že v případě lhůty stanovené usnesením ze dne 18. 12. 2014, č. j. - 55, se fakticky jednalo o lhůtu dodatečnou – náhradní, neboť poplatek za žalobu byl splatný okamžikem jejího podání. Právní úprava nadto umožňuje uhradit soudní poplatek i po lhůtě stanovené soudem ve výzvě, a to až do právní moci usnesení o zastavení řízení; je tak třeba uvažovat i s dobou, než městský soud vydá, respektive doručí, usnesení o zastavení řízení. Tato doba je více než dostatečná pro splnění poplatkové povinnosti.

V rámci posouzení kasační stížnosti dále Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že námitka, podle níž stěžovatel nedostal možnost vyjádřit se k věci před vydáním rozhodnutí městského soudu, není důvodná. Městský soud totiž řízení o žalobě zastavoval pro nezaplacení soudního poplatku a vůbec se v něm nevyjadřoval k věcným námitkám, které stěžovatel uplatnil ve své žalobě. Jakékoli vyjádření stěžovatele k věci samé by tak bylo irelevantní pro závěry, na kterých stojí výrok o zastavení řízení, tj. pro zjištění, že soudní poplatek ani dodatečně, přes výzvu a řádné poučení soudu, zaplacen nebyl, ačkoli zaplacen být měl. Nejvyšší správní soud dále zdůrazňuje, že předmětem řízení o nynější kasační stížnosti není přezkum usnesení, jímž městský soud zamítl stěžovatelovu žádost o osvobození od soudních poplatků a návrh na ustanovení zástupce; to, jak již bylo opakovaně konstatováno, bylo předmětem přezkumu ve věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. . Zdejší soud proto neshledal pochybení v postupu městského soudu, který zamítl žádost o osvobození od soudního poplatku, poté vyčkal rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti proti usnesení o zamítnutí dané žádosti, posléze znovu vyzval stěžovatele k zaplacení soudního poplatku a až poté, když poplatek zaplacen nebyl, řízení zastavil.

Nebylo možno přisvědčit ani námitce, podle níž byl stěžovatel zkrácen na svých právech tím, že mu nebyla dána možnost vyjádřit se k podkladům pro vydání napadeného usnesení o zastavení řízení. Nejvyšší správní soud znovu opakuje, že ve vztahu k napadenému usnesení byla podstatná pouze otázka, zda stěžovatele tížila poplatková povinnost, zda byl k jejímu splnění řádně vyzván s řádným poučením a zda svou poplatkovou povinnost splnil. O tom, že stěžovatele tato povinnost tíží, byl stěžovatel jednoznačně zpraven výzvou městského soudu k zaplacení soudního poplatku, která obsahovala příslušné poučení, a usnesením, kterým byla zamítnuta jeho žádost o osvobození od soudních poplatků. O skutečnosti, že soudní poplatek zaplacen nebyl, musel vědět nejlépe sám stěžovatel, stejně jako musel vědět o všech dalších podstatných okolnostech pro vydání napadeného usnesení. I kdyby tomu tak nebylo, nic stěžovateli nebránilo nahlédnout do spisu.

Vzhledem tedy k tomu, že Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost jako nedůvodnou, nezbylo mu, než ji za podmínek vyplývajících z ustanovení , věty druhé , rozsudkem zamítnout.

Pro úplnost Nejvyšší správní soud dodává, že samostatně nerozhodoval o návrhu stěžovatele na přerušení řízení o kasační stížnosti, který obdržel dne 10. 3. 2015. Stěžovatel svou žádost blíže neodůvodnil, přičemž samotný návrh jedné ze stran řízení není zákonem předvídaným důvodem pro možnost přerušení řízení (srov. ustanovení ); pro případnou aplikaci ustanovení , upravujících důvody a podmínky přerušení řízení, zde nebyl dán prostor (viz dikce ustanovení ).

O náhradě nákladů tohoto řízení bylo rozhodnuto ve smyslu ustanovení , věty první , ve spojení s ustanovením , dle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Vzhledem k tomu, že stěžovatel byl v řízení o kasační stížnosti procesně neúspěšný, právo na náhradu nákladů řízení mu nenáleží. Pokud jde o žalovaného, v jeho případě nelze o otázce jeho procesní úspěšnosti hovořit, neboť napadené usnesení městského soudu se týká výlučně procesního postavení stěžovatele. Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 31. března 2015

Mgr. Radovan Havelec

předseda senátu