Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 As 298/2014 - 18

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové a soudců JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., a JUDr. Radana Malíka v právní věci žalobce: J. B., proti žalovaným: 1) Městská část Praha 8, se sídlem Zenklova 1/35, Praha 8, a 2) Magistrát hl. m. Prahy, se sídlem Mariánské náměstí 2/2, Praha 1, proti rozhodnutí žalovaného 1) ze dne 4. 11. 2013 č. j. MCP8 146601/2013, SZ MCP8 099413/2013/8, OSO R 920/13 a rozhodnutí žalovaného 2) ze dne 9. 1. 2014 č. j. S-MHMP 1558436/2013, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 11. 2014, č. j. – 40,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 11. 2014, č. j. - 40, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

[1] Kasační stížností žalobce (dále jen „stěžovatel“) brojí proti shora označenému usnesení Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), jímž byla zamítnuta jeho žádost o osvobození od soudních poplatků.

[2] Podanou žalobou se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalovaného 1), kterým bylo podle , o přestupcích, ve znění účinném v posuzované době, zastaveno řízení vedené proti němu pro přestupek proti občanskému soužití dle uvedeného zákona. Podáním ze dne 4. 3. 2014 svou žalobu rozšířil i proti rozhodnutí žalovaného 2), které je taktéž specifikováno v záhlaví tohoto rozsudku, kterým bylo podle , , ve znění pozdějších předpisů, zamítnuto odvolání proti rozhodnutí žalovaného 1). Současně s podáním žaloby požádal stěžovatel o osvobození od soudních poplatků. Výzvou ze dne 6. 1. 2014 byl proto vyzván k vyplnění formuláře Potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech pro osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce (dále jen „Potvrzení“) a k doložení tvrzených poměrů. Vyplněné Potvrzení bylo soudu ve stanovené lhůtě doručeno.

[3] V Potvrzení uvedl stěžovatel své osobní údaje a jmenoval osoby na něm finančně závislé (manželka a dcera). Sdělil, že pobírá důchod ve výši 10 367 Kč, jiné příjmy dle Potvrzení nemá. Manželka pobírá důchod ve výši 3 746 Kč. Společně s manželkou vlastní nemovitost (chalupu) a manželka je spoluvlastníkem i další nemovitosti – řadového rodinného domu, v němž žije její nevlastní otec. Mezi výdaje zařadil nájemné ve výši 15 850 Kč. Potvrzení doplnil přílohami, kterými doložil tvrzené skutečnosti – konkrétně šlo o oznámení dokládající výši důchodu stěžovatele ze dne 5. 12. 2013, oznámení dokládající výši důchodu jeho manželky ze dne 13. 12. 2013 a oznámení o jednostranném zvýšení nájemného v roce 2012 ze dne 22. 8. 2011.

[4] V napadeném usnesení městský soud konstatoval, že nejsou splněny podmínky pro osvobození od soudních poplatků, protože stěžovateli svědčí vlastnické právo (byť ve formě společného jmění manželů) k nemovitosti, ve které nebydlí, a jeho manželka je spoluvlastníkem další nemovitosti. V takovém případě nelze dospět k závěru, že je bez prostředků. Na tom nic nemění ani uváděná výše důchodu. Pod termín „dostatečné prostředky“ ve smyslu ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), nelze zahrnovat jen prostředky ve formě peněz, ale i další majetkové hodnoty ocenitelné v penězích bez ohledu na jejich formu prezentované v tomto případě vlastnickým právem k nemovitostem.

II. Obsah kasační stížnosti

[5] Proti usnesení městského soudu podal stěžovatel kasační stížnost z důvodu nesprávného právního posouzení. Má za to, že vlastnictví nemovitosti určené k bydlení, která není zdrojem příjmů (jako chalupa, kterou má ve společném jmění manželů s manželkou a ze které nemá žádný příjem, jelikož ji využívá jeho rodina k osobní rekreaci), není důvodem pro nepřiznání osvobození od soudních poplatků. Vycházet se má především z příjmů. Svůj názor odvodil z judikatury Nejvyššího správního soudu, konkrétně cituje z rozsudku ze dne 21. 12. 2007, č. j. - 154, který podporuje jeho názor. Jelikož se městský soud odchýlil od právního názoru Nejvyššího správního soudu, neposoudil majetkové poměry stěžovatele především podle jeho příjmů a za rozhodující považoval naopak vlastnictví nemovitosti, je právní posouzení v napadeném usnesení nesprávné. Požaduje zrušení napadeného usnesení a vrácení věci městskému soudu k dalšímu řízení.

III. Posouzení Nejvyšším správním soudem

[6] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a konstatoval, že kasační stížnost je podána osobou k tomu oprávněnou, je podána včas, jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná, důvody kasační stížnosti odpovídají důvodům podle Zdejší soud přezkoumal napadené usnesení městského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů, zkoumal při tom, zda netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti ( a 4 ), a dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.

[7] Nejvyšší správní soud jen krátce zmiňuje, že netrval na zaplacení soudního poplatku ani na povinném zastoupení advokátem v řízení o kasační stížnosti. Trvání na těchto požadavcích by totiž značilo jen řetězení téhož problému, jelikož předmětem přezkumu je usnesení, jímž nebylo přiznáno osvobození od soudního poplatku. K danému srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 10. 2007, č. j. - 37, a ze dne 13. 9. 2007, č. j. - 77.

[8] Městský soud vyšel z předpokladu, že pokud žadatel o osvobození od soudních poplatků vlastní nemovitost, nelze dospět k závěru, že by byl ve smyslu bez prostředků. Dle stěžovatele naopak není vlastnictví nemovitosti důvodem pro nepřiznání osvobození od soudních poplatků.

[9] Nejvyšší správní soud se touto problematikou podrobně zabýval v usnesení rozšířeného senátu ze dne 24. 8. 2010, č. j. - 95. Do té doby existoval v judikatuře zdejšího soudu ohledně nastolené otázky rozpor – některé senáty rozhodovaly obdobně jako v nynější věci městský soud (viz například rozsudky ze dne 24. 6. 2004, č. j. – 63 či ze dne 30. 5. 2008, č. j. – 122), naopak v dalších rozhodnutích se objevil názor obdobný tomu stěžovatelovu (viz například usnesení ze dne 13. 10. 2008, č. j. - 177, nebo rozsudky ze dne 22. 9. 2006, č. j. - 59, ze dne 24. 7. 2007, č. j. - 105, ze dne 23. 10. 2006, č. j. - 59 či v kasační stížnosti citovaný rozsudek ve věci sp. zn. ).

[10] Ve výše uvedeném usnesení ve věci sp. zn. - 95 rozšířený senát zdejšího soudu vyslovil: „Obecně lze uzavřít, že nemá-li účastník řízení dostatečné prostředky k úhradě poplatku, lze přihlížet i k jeho ostatnímu majetku včetně vlastnictví nemovitostí. Prohlášení žadatele o vlastnictví nemovitosti však samo o sobě ještě není dostatečným podkladem pro závěr o schopnosti uhradit soudní poplatek. Znamenalo by to totiž, že prostředky k úhradě poplatku mohou být „prostřednictvím“ těchto nemovitostí získány. Tak tomu ovšem může být jen u osob, které nemovitosti vlastní za účelem obchodování s nimi, či za účelem jejich pronájmu. Plní-li však nemovitost účel nezbytného rodinného bydlení či rekreace, nelze po účastníku řízení spravedlivě žádat, aby zpeněžil či zastavil nemovitost kvůli zaplacení poplatku ve výši např. 2000 Kč s tím, že v případě úspěchu ve sporu mu bude tato částka v rámci nákladů řízení přiznána. Zpeněžení i zadlužení konkrétní nemovitosti je navíc úkonem časově náročným, ve vztahu k výši soudního poplatku neadekvátním a zpeněžení pak i nevratným.“ A dále: „Z vlastnictví nemovitosti či více nemovitostí však na druhé straně lze soudit na to, že účastník má prostředky, z nichž tyto nemovitosti udržuje, či dokonce, že z těchto nemovitostí má určitý výnos. Vlastnictví nemovitosti, stejně jako jiných hodnotných věcí, tedy je jedním z hledisek, z nichž lze usuzovat na majetkové poměry, jakož i na prostředky, jimiž účastník disponuje. To však bude vždy záležet na konkrétních okolnostech, které nelze obecně kategorizovat.“

[11] Vlastnictví nemovitostí lze jistě při posuzování podmínek pro osvobození zohlednit, pokud jde o nemovitosti k bydlení či k rodinné rekreaci, nepostačuje pouhé zjištění vlastnictví takových nemovitostí k závěru, že podmínky pro osvobození od soudních poplatků nejsou dány. V posuzovaném případě je třeba vzít v potaz, že se má jednat o nemovitosti užívané k bydlení resp. k rekreaci členů rodiny stěžovatele. Takové zjištění může být pouze jedním z faktorů, které je třeba při posuzování žádosti o osvobození od soudních poplatků vzít v úvahu, nikoli však faktorem rozhodujícím.

[12] Dalšími údaji uvedenými v Potvrzení se městský soud v napadeném usnesení vůbec nezabýval, proto ani Nejvyšší správní soud není v tuto chvíli oprávněn k jejich hodnocení. Městský soud měl ve svém rozhodnutí nejen zohlednit vlastnictví nemovitostí, ale posoudit i výši příjmů a výdajů a věrohodnost či dostatečnost uplatněných tvrzení a k nim předložených důkazů. Těmito skutečnostmi, a tedy majetkovou situací v celkovém rozsahu se bude městský soud zabývat v dalším řízení.

IV. Závěr a náklady řízení

[13] Nejvyšší správní soud dospěl vzhledem k výše uvedenému k závěru, že kasační stížnost je důvodná. Napadené usnesení proto dle věty první zrušil a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení, ve kterém bude muset zohlednit celkovou majetkovou situaci stěžovatele a na základě takového posouzení znovu rozhodnout o osvobození či neosvobození od soudních poplatků. V souladu s ustanovením je městský soud závěrem uvedeným v tomto rozsudku vázán.

[14] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne v souladu s větou první městský soud v novém rozhodnutí.

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 5. února 2015

JUDr. Barbara Pořízková

předsedkyně senátu