Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 As 16/2015 - 12

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobce: P. Č., proti žalovanému: Obvodní soud pro Prahu 4, se sídlem 28. pluku 1533/29B, Praha 10, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesením Městského soudu v Praze ze dne 7. 1. 2015, č. j. - 30, a ze dne 19. 3. 2014, č. j. - 14,

t a k t o :

I. Kasační stížnost proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 1. 2015, č. j. - 30, s e z a m í t á .

II. Kasační stížnost proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 3. 2014, č. j. - 14, s e o d m í t á .

III. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se podanou žalobou domáhal ochrany proti nečinnosti žalovaného. V průběhu řízení podal žalobce žádost o osvobození od soudních poplatků, kterou Městský soud v Praze zamítl usnesením ze dne 19. 3. 2014, č. j. - 14. V odůvodnění tohoto usnesení soud uvedl, že o žádostech žalobce rozhoduje pravidelně. Zmínil, že poslední důvěryhodné údaje o žalobcově majetku, respektive příjmech, kterými disponuje, pocházející z roku 2011. Žalobce povinnost prokázat majetkové poměry nesplnil ani poté, co mu bylo sděleno, že soud žádné aktuální doklady nemá. Jelikož je pro posouzení žádosti stěžejní aktuální výše příjmů, nemohl se soud spokojit se tři roky starým osvědčením o příjmech žalobce. S ohledem na výše uvedené skutečnosti soud konstatoval, že bez znalosti aktuálních příjmů žalobce nemůže posouzení žádosti provést, a proto ji zamítl.

Proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 3. 2014, č. j. - 14, podal žalobce kasační stížnost, kterou Nejvyšší správní soud zamítl rozsudkem ze dne 22. 10. 2014, č. j. - 13. Městský soud v Praze následně vyzval žalobce k zaplacení soudního poplatku ve lhůtě 10 dnů od doručení usnesení ze dne 28. 11. 2014, č. j. - 26, a zároveň jej poučil, že řízení zastaví, pokud žalobce poplatek nezaplatí. Vzhledem k tomu, že tak žalobce neučinil, Městský soud v Praze řízení zastavil usnesením ze dne 7. 1. 2015, č. j. - 30, podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), za použití , o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “).

V kasační stížnosti proti usnesením Městského soudu v Praze ze dne 7. 1. 2015, č. j. - 30, a ze dne 19. 3. 2014, č. j. - 14, žalobce (dále jen „stěžovatel“) namítl, že soud měl v dané věci aplikovat , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), a nikoliv . Stěžovatel uvedl, že odkazuje výslovně na použití v otázkách poplatkové povinnosti a že správní soudy jsou ve věcech nesplnění poplatkové povinnosti, respektive jejich následků, povinny postupovat podle tohoto právního předpisu.

Nejvyšší správní soud se zabýval otázkou, zda jsou splněny všechny podmínky řízení pro projednání kasační stížnosti proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 3. 2014, č. j. - 14, a dospěl k závěru, že tato kasační stížnost trpí neodstranitelným nedostatkem podmínek řízení, neboť v téže věci již bylo pravomocně rozhodnuto. Nejvyšší správní soud proto návrh na zahájení řízení odmítl podle ve spojení s

Nejvyšší správní soud netrval na zaplacení soudního poplatku a povinném zastoupení advokátem v řízení o kasační stížnosti proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 1. 2015, č. j. - 30. Trvání na těchto požadavcích by totiž značilo jen řetězení téhož problému, jelikož předmětem přezkumu je usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku (rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 10. 2007, č. j. - 37, a ze dne 13. 9. 2007, č. j. - 77, www.nssoud.cz).

Nejvyšší správní soud přezkoumal kasační stížnost proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 1. 2015, č. j. - 30, v souladu s a 4 vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil v kasační stížnosti. Neshledal přitom vady podle , k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. Z obsahu kasační stížnosti je zřejmé, že ji stěžovatel podal z důvodu podle

Podle „[k]asační stížnost lze podat pouze z důvodu tvrzené nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu nebo o zastavení řízení.“

Kasační stížnost není důvodná.

Nejvyšší správní soud zdůrazňuje, že předmětem přezkumu je v nyní projednávané věci usnesení Městského soudu v Praze o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku, a proto se bude věnovat pouze námitkám stěžovatele směřujícím proti zákonnosti postupu Městského soudu v Praze vztahujícího se k zastavení řízení.

Ke stěžovatelově námitce Nejvyšší správní soud uvádí, že výklad, podle něhož by se na řízení o soudních poplatcích vztahoval v plném rozsahu a by nebyl vůbec použitelný, nelze považovat za správný. Již dříve zdejší soud konstatoval, že „…na řízení o soudních poplatcích ve správním soudnictví se v první řadě použije “ (viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 9. 2005, č. j. - 110, publ. pod č. 765/2006 Sb. NSS). Rovněž v rámci odborné literatury panuje ohledně uvedeného závěru shoda (srov. POTĚŠIL, Lukáš; et al. : komentář. Praha: Leges, 2014, s. 399 a JEMELKA, Luboš; et al. : komentář. 1. vyd. V Praze: C.H. Beck, 2013, s. 370). Lze uzavřít, že ve spojení se zákonem o soudních poplatcích obsahuje vlastní úplnou úpravu následků nesplnění poplatkové povinnosti a využití je z povahy věci vyloučeno.

Nejvyšší správní soud tak uzavírá, že v řízení před Městským soudem v Praze byly v důsledku nezaplacení soudního poplatku stěžovatelem po marném uplynutí lhůty stanovené projeho úhradu splněny zákonné podmínky pro zastavení žalobního řízení předpokládané v za užití zákona o soudních poplatcích.

S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost není důvodná, a proto ji podle věty druhé zamítl.

O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle věty první ve spojení s téhož zákona. Stěžovatel nebyl v tomto řízení úspěšný a žalovaný náhradu nákladů řízení nepožadoval. Proto Nejvyšší správní soud vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 12. února 2015

JUDr. Jiří Palla

předseda senátu