Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
2 Ad 72/2014 - 28.pdf
PDF · 0 B
No categories available
2 Ad 72/2014 - 28
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Helenou Nutilovou v právní věci žalobce J. V., bytem X, proti žalované České správě sociálního zabezpečení v Praze 5, Křížová 25, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 23. 10. 2014 čj. X , t a k t o :
Žaloba se z a m í t á .
Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení n e p ř i z n á v á .
O d ů v o d n ě n í :
Žalobou doručenou dne 5. 11. 2014 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 8. 8. 2014 čj. X jímž byly zamítnuty námitky proti rozhodnutí žalované o žádosti žalobce o invalidní důchod pro nesplnění podmínek daných ustanovením § 38 zákona o důchodovém pojištění, neboť podle posudku lékaře oddělení lékařské posudkové služby OSSZ Tábor ze dne 30. 7. 2014 není žalobce invalidní dle § 39 odst. 1 uvedeného zákona, nejedná se u něj o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav ve smyslu ustanovení § 26 zákona o důchodovém pojištění.
Důvody nezákonnosti napadeného rozhodnutí a prvostupňového rozhodnutí spatřuje žalobce v tom, že u něho přetrvávají v důsledku úrazu zdravotní obtíže. Posudková komise při přezkoumání jeho zdravotního stavu nevzala v úvahu lékařskou zprávu od MUDr. K. s tím, že je rozhodná zpráva od MUDr. J., ohledně ortopedického vyšetření. Žalobce proto požadoval přešetření zdravotního stavu a přiznání invalidního důchodu.
Česká správa sociálního zabezpečení navrhla zamítnutí žaloby, neboť napadené rozhodnutí je věcně správné, odpovídá závěrům, které učinila posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v posudku ze dne 20. 1. 2015.
Krajský soud doplnil řízení posudkem posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR. Posudková komise zaznamenala subjektivní potíže udávané žalobcem, popsala výsledky odborných lékařských nálezů, především neurologické a ortopedické povahy, případně z rehabilitačního vyšetření. Na základě těchto podkladů byla stanovena klinická diagnóza, podle které se u žalobce jedná o zlomeninu baze II. metatarzu levé nohy bez dislokace ze dne 8. 7. 2013, kdy EMG je v normě, rezid. lehké příčné plochonoží. Z posudku vyplývá, že žalobce utrpěl dne 8. 7. 2013 při přejetí nohy autem pracovní úraz, což bylo řešeno konzervativně. Opakovaně opakoval rehabilitace, EMG vyšetření bylo bez zjištění. Ortopedické vyšetření popsalo normální konturu přednoží, bez poklesu klenby, bez otoku. Na rentgenovém vyšetření byla zachycena normální kontura přednoží bez patologického postavení metatarzů, zlomenina nebyla vidět.
Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí došla k závěru, že se jednalo o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu byl v době vydání napadeného rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení stav po zlomené baze II. metatarzu (záprstní kostí) levé nohy bez dislokace dne 8. 7. 2013, kdy rentgenové vyšetření v červenci roku 2014 bylo s normálním nálezem. EMG vyšetření bylo v normě, přetrvávalo lehké příčné plochonoží. Rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu odpovídala k datu vydání napadeného rozhodnutí zdravotnímu postižení uvedenému v kapitole XV, odd. B, položka 12a přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. ve znění platném v době vydání napadeného rozhodnutí, kde je míra poklesu pracovní schopnosti stanovena na 10-20 %, komise tento pokles stanoví na 15 %. Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí zvolila střed rozpětí míry poklesu pracovní schopnosti pro toto zdravotní postižení s přihlédnutím k tíži subjektivních udávaných potíží. Bez nich by volila dolní hranici procentního rozpětí, protože stereotyp chůze nebyl podstatně narušen, při chůzi nebyla potřeba kompenzační pomůcka ve smyslu opory (hůl, apod.). V žádném případě se nejednalo o výrazné deformity a poruchu nohy, kde by přetrvávala závažná porucha stereotypu chůze, byl by omezen dosah chůze i přes kompenzační pomůcky. K datu vydání napadeného rozhodnutí nebyl invalidní podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb. , ve znění zákona č. 306/2008 Sb.
Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 s.ř.s. v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.
Rozhodnutí o odnětí invalidního důchodu je závislé na lékařském odborném posouzení. Pro přezkumné soudní řízení je k takovému posouzení povolána podle § 4 odst. 2 zák. č. 582/1991 Sb. , o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, v novelizovaném znění, posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí. Tato komise je oprávněna k celkovému posouzení zdravotního stavu občana a jeho pracovní způsobilosti a též k zaujetí posudkových závěrů o invaliditě a jejím stupni. Posudek komise soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad obsažených v § 77 odst. 2 s.ř.s. Posudek posudkové komise je úplný a přesvědčivý, jestliže se posudková komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, s žalobcem udávanými zdravotními potížemi, obsahuje-li posudek náležité zdůvodnění posudkového závěru tak, aby ten byl přesvědčivý též pro soud, který nemá odborné medicínské znalosti a ani je mít nemůže.
Soud vyšel při svém rozhodování především z uvedeného posudku posudkové komise, která přezkoumala zdravotní stav žalobce v řádném složení za účasti odborného traumatologa. Posudková komise stanovila úplnou klinickou diagnózu, vzala zřetel jak k subjektivním potížím udávaných žalobcem, tak k těm, které vyplývají z odborných lékařských nálezů především z ortopedického vyšetření. Na základě stanovené klinické diagnózy komise označila rozhodující zdravotní postižení, jímž je stav po zlomenině baze II. metatarzu (záprstní kosti) levé nohy bez dislokace ze dne 8. 7. 2013, dle rentgenového vyšetření v červnu 2014 byl normální nález, EMG vyšetření bylo v normě, přetrvávalo pouze lehké příčné plochonoží. Z ortopedického vyšetření MUDr. R. J. vyplývá, že žalobce byl vyšetřen ortopedem v červenci 2014, kdy vyšetřením byla zjištěna normální kontura přednoží bez poklesu klenby, bez otoku, kdy i na rentgenovém vyšetření byla zachycena normální kontura přednoží, zlomenina nebyla vidět. Komise stanovila pokles 15 % s tím, že rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu odpovídala k datu vydání napadeného rozhodnutí zdravotnímu postižení uvedenému v XV, odd. B, položka 12a přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. ve znění platném v době vydání napadeného rozhodnutí. Posudková komise zvolila střed rozpětí míry poklesu pracovní schopnosti s přihlédnutím k tíži subjektivních potíží udávaných žalobcem. Komise dospěla k závěru, že se nejednalo o výrazné deformity a poruchu nohy, kde by přetrvávala závažná porucha stereotypu chůze a byl by nějak omezen dosah chůze i přes kompenzační pomůcky.
Žalobce předložil lékařskou zprávu od. MUDr. K. ze dne 30. 1. 2015, dle které u něho přetrvávají bolesti. K této zprávě nelze přihlédnout, neboť je rozhodný zdravotní stav žalobce ke dni vydání napadeného rozhodnutí.
Podle ustanovení § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb. , ve znění platném od 1. 1. 2010 je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Podle odstavce 2, jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla za a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu I. stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu
II. stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu III. stupně. Podle odstavce 3 pracovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a k předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Podle odstavce 4, při určování poklesu pracovní schopnosti se vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní činnost, zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, schopnost rekvalifikace na jiný druh výdělečné činnosti než dosud vykonával, schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvýše 69 % a v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % též, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. Za zdravotní postižení se pro účely posouzení poklesu pracovní schopnosti podle odstavce 5 téhož ustanovení považuje soubor všech funkčních poruch, které s tím souvisejí. Podle odstavce 6 je stabilizovaný zdravotní stav takový stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost za zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může přitom být podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení. Pojištěnec je adaptován na celé zdravotní postižení, jestliže nabyl, popřípadě znovu nabyl schopností a dovedností, které mu spolu se zachovanými tělesnými, smyslovými a duševními schopnostmi umožňují vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti.
Posudkem posudkové komise bylo prokázáno, že pokles pracovní schopnosti u žalobce představuje 15 %, proto žalobce invalidní není. Soud proto uzavřel, že napadené rozhodnutí nebylo vydání v rozporu s § 39 odst. 1 a § 56 odst. 1 písm. a) zákona o důchodovém pojištění, a proto žalobu jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 2 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že úspěšná žalovaná nemá ve věcech důchodového pojištění právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž
směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.
Krajský soud v Českých Budějovicích
dne 23. února 2015
Samosoudkyně: Mgr. Helena N u t i l o v á v. r.
Za správnost vyhotovení :
Prázdná Jaroslava