Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 As 262/2014 - 13

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové a soudců JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., a JUDr. Radana Malíka v právní věci žalobce: P. Č., proti žalované: Česká advokátní komora, se sídlem Národní 16, Praha 1, ve věci ochrany před nečinností žalované a proti rozhodnutím žalované ze dne 20. 5. 2013, č. j. 1671/12, č. j. 1677/12, č. j. 1678/12, č. j. 1679/12, č. j. 1680/12, č. j. 1681/12, a č. j. 1682/12, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 8. 2014, č. j. – 67,

takto:

I. Kasační stížnost se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Předmět řízení

[1] Kasační stížností brojí žalobce (dále jen „stěžovatel“) proti v záhlaví uvedenému usnesení Městského soudu v Praze, jímž bylo zastaveno řízení a žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení (dále jen „usnesení o zastavení řízení“).

[2] Žalobou ze dne 3. 6. 2013 podanou ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích se stěžovatel domáhal určení, že vydání v záhlaví uvedených rozhodnutí žalované o jeho žádostech o určení advokáta „je svévolné, tedy nezákonné“, a zároveň zrušení těchto rozhodnutí. Mimo to požadoval určení, že nevydání rozhodnutí o dvou jeho žádostech „je svévolnou nečinností, tedy nezákonností“.

[3] Krajský soud v Českých Budějovicích postoupil tuto věc k projednání místně příslušnému soudu – Městskému soudu v Praze (dále jen „městský soud“).

[4] Stěžovateli vznikla s podáním žaloby poplatková povinnost ve smyslu , o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), kterou nesplnil, a proto jej městský soud po postoupení věci opakovaně vyzval k zaplacení soudního poplatku. Městský soud následně obdržel jeho žádost o osvobození od soudního poplatku, o níž bylo negativně rozhodnuto, a to usnesením ze dne 12. 3. 2014, č. j. - 49. Proti tomuto usnesení podal kasační stížnost, která byla zamítnuta rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 6. 2014, č. j. – 12 (dostupným z www.nssoud.cz, stejně jako další zde citovaná rozhodnutí zdejšího soudu). Následně mu byla zaslána výzva k úhradě soudního poplatku ze dne 16. 7. 2014, č. j. – 63. Na tu reagoval svým oznámením doručeným soudu 18. 8. 2014, ve kterém městskému soudu sdělil, že neuhradí „ani jedinou českou korunu za jedinou žalobu“. V souladu s tímto svým sdělením soudní poplatek neuhradil, a to ani v soudem určené lhůtě, ani později.

[5] Městský soud proto napadeným usnesením zastavil řízení o žalobě z důvodu, že stěžovatel soudní poplatek nezaplatil.

II. Obsah kasační stížnosti

[6] Zmíněné usnesení napadl stěžovatel kasační stížností. Z množství uplatněných námitek je zřejmé, že považuje rozhodnutí soudu o zastavení řízení za chybné. Namítl nepřiměřenost lhůty k zaplacení soudního poplatku a vytknul městskému soudu, že neuvažuje o finančních možnostech osob v hmotné nouzi, resp. o podmínkách, za kterých si mohou obstarat finanční prostředky. Správní soudy mají dle jeho názoru v záležitostech poplatkové povinnosti aplikovat , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), nikoliv , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), protože to vyjadřuje . Část uplatněných kasačních námitek se vztahuje k otázce jeho neosvobození od soudního poplatku. V kasační stížnosti dále uvedl další své výhrady, jimiž se snaží zvrátit usnesení městského soudu o zastavení řízení.

[7] Žalovaný nevyužil svého práva vyjádřit se ke kasační stížnosti.

III. Posouzení důvodnosti kasační stížnosti

[8] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a konstatoval, že kasační stížnost je podána osobou k tomu oprávněnou, je podána včas, jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná. Důvod kasační stížnosti odpovídá důvodu podle Zdejší soud přezkoumal napadené usnesení městského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů. Zároveň zkoumal, zda netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti ( a 4 ), a dospěl k závěru, že kasační stížnost je nedůvodná.

[9] Nejvyšší správní soud jen krátce zmiňuje, že netrval na zaplacení soudního poplatku a povinném zastoupení advokátem v řízení o kasační stížnosti. Trvání na těchto požadavcích by totiž značilo jen řetězení téhož problému, jelikož předmětem přezkumu je usnesení městského soudu, jímž bylo zastaveno řízení pro nezaplacení soudního poplatku. K danému srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 10. 2007, č. j. - 37, a ze dne 13. 9. 2007, č. j. – 77.

[10] Zdejší soud se neztotožnil s námitkou nepřiměřenosti lhůty k zaplacení soudního poplatku. Při posuzování přiměřenosti lhůty k zaplacení soudního poplatku soud nepřihlíží jen k délce lhůty, která byla k jeho zaplacení výslovně ve výzvě k zaplacení stanovena (zde šlo v poslední zaslané výzvě o 30 dní), ale též k době, která uplynula mezi doručením výzvy k zaplacení soudního poplatku a nabytím právní moci usnesení o zastavení řízení pro jeho nezaplacení. Je to z toho důvodu, že až do nabytí právní moci usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku může být soudní poplatek zaplacen. Dle § 9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích totiž usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku zruší soud, který usnesení vydal, je-li poplatek zaplacen ve věcech správního soudnictví dříve, než usnesení nabylo právní moci. Obdobným způsobem přistupuje k posuzování přiměřenosti lhůty k zaplacení soudního poplatku ve správním soudnictví i Ústavní soud (viz např. jeho nález ze dne 13. 11. 2007, sp. zn. , publikovaný jako N 193/47 SbNU 539, dostupný z http://nalus.usoud.cz).

[11] V nynější věci nabylo usnesení městského soudu o zastavení řízení právní moci dne 3. 9. 2014. Městským soudem určená třicetidenní lhůta k zaplacení soudního poplatku se tak fakticky prodloužila na více než jeden měsíc a jeden týden (od 22. 7. 2014, kdy stěžovateli byla doručena výzva k zaplacení soudního poplatku, do 3. 9. 2014, kdy bylo řízení pravomocně zastaveno), v nichž bylo možno zaplatit soudní poplatek. Zároveň je nutno zmínit dobu, která uplynula od podání žaloby dne 24. 6. 2013. Lhůta pro zaplacení soudního poplatku tak trvala více jak rok a dva měsíce. Takovou dobu k zaplacení soudního poplatku nelze zdaleka považovat za nepřiměřenou (za nepřiměřenou není podle judikatury Nejvyššího správního soudu považována ani lhůta sedmi dní), jelikož v jejím rámci je možné reálně provést všechny kroky spojené se zaplacením soudního poplatku (k tomu např. viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 4. 2012, č. j. – 12).

[12] Pokud je městskému soudu vytýkáno, že neuvažuje o finančních možnostech osob v hmotné nouzi, lze k této námitce odkázat na rozsudek zdejšího soudu ze dne 11. 4. 2013, č. j. – 10, v němž bylo konstatováno: „Při stanovení lhůty k zaplacení soudního poplatku není soud povinen přihlížet k majetkovým poměrům účastníka řízení, neboť tyto poměry zásadně hodnotí pouze ve vztahu k případné žádosti o osvobození od soudních poplatků. Délku lhůty přitom soud nemusí podrobněji zdůvodňovat; postačí, jestliže stanoví lhůtu přiměřenou.“ Jak uvádí i stěžovatel, právní předpisy předpokládají, že soudcovská lhůta bude přiměřená a soud ji nebude muset následně prodlužovat. Lhůta k zaplacení soudního poplatku v délce jednoho týdne je dostatečná, celková doba, po kterou mohl zaplatit soudní poplatek, je jednoznačně přiměřená a nijak nevybočuje z běžné praxe soudů.

[13] Co se týče námitky aplikaci nesprávného procesního předpisu, Nejvyšší správní soud je v této otázce vázán usnesením rozšířeného senátu ze dne 20. 5. 2014, č. j. – 43, podle kterého není správný závěr, že i ve správním soudnictví mají soudy při rozhodování o soudních poplatcích použít a v otázkách neupravených tímto zákonem . Stěžovatelovu nesouhlasu se závěry vyslovenými v tomto usnesení proto zdejší soud nepřisvědčil.

[14] Pokud jde o kasační námitky týkající se neosvobození od soudních poplatků, lze uvést, že tyto námitky nemůžou být předmětem přezkumu v nyní projednávané věci, a jako takové jsou irelevantní. O kasační stížnosti stěžovatele proti rozhodnutí krajského soudu o neosvobození od soudního poplatku bylo totiž již Nejvyšším správním soudem rozhodnuto.

[15] K dalším tvrzením uplatněným v kasační stížnosti zdejší soud konstatuje, že šlo dílem o nekonkrétní tvrzení, z nichž nebylo možno identifikovat projednatelné námitky proti napadenému usnesení městského soudu, dílem šlo o vyjádření stěžovatelových názorů k postupu soudu či povinnostem účastníků bez užší vazby k předmětu nynějšího řízení.

IV. Závěr a náklady řízení

[16] Nejvyšší správní soud ze všech shora uvedených důvodů dospěl k závěru, že kasační stížnost je nedůvodná, proto ji dle , věty poslední, zamítl. O věci rozhodl bez jednání postupem podle , dle kterého o kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud zpravidla bez jednání.

[17] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o , větu první, , ve spojení s , dle kterých nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Stěžovatel v soudním řízení úspěch neměl, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalované, která by jinak měla právo na náhradu nákladů řízení, nevznikly v řízení o kasační stížnosti žádné náklady.

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 8. ledna 2015

JUDr. Barbara Pořízková

předsedkyně senátu