Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

Nad 463/2014 - 53

- 54

pokračování

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové a soudců Zdeňka Kühna a Petra Mikeše v právní věci žalobce: M. K., zast. Mgr. Helenou Nutilovou, advokátkou se sídlem Vodní 231/5, České Budějovice, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 8. 2014, č. j. OAM-106/LE-LE05-LE05-2014, o nesouhlasu Městského soudu v Praze s postoupením této věci Krajským soudem v Českých Budějovicích,

t a k t o :

K projednání a rozhodnutí věci j e p ř í s l u š n ý Městský soud v Praze.

O d ů v o d n ě n í :

[1] Žalobou podanou dne 11. 9. 2014 ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích, se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 8. 2014, č. j. OAM-106/LE - LE05-LE05-2014, vydaného ve věci žádosti žalobce o mezinárodní ochranu.

[2] Krajský soud v Českých Budějovicích zjistil, že v době podání žaloby se žalobce nacházel ve Vazební věznici. Ověřil, že žalobce nemá žádný hlášený pobyt v České republice ve smyslu ustanovení ve spojení s , o azylu, ve znění platném pro projednávanou věc (dále jen „ “). Krajský soud v Českých Budějovicích proto usnesením ze dne 6. 10. 2014, č. j. – 30, věc podle ustanovení , , v platném znění (dále jen „ “), postoupil Městskému soudu v Praze, v jehož obvodu se nachází sídlo žalovaného správního orgánu, který ve věci rozhodoval v prvním stupni.

[3] Městský soud v Praze požádal přípisem ze dne 14. 11. 2014 žalovaného o sdělení místa, kde byl žalobce ke dni podání žaloby hlášen k pobytu. Ze sdělení žalovaného vyplývá, že žalobce se po celou dobu nacházel a nachází ve Vazební věznici. Dalším přípisem ze dne 27. 11. 2014 požádal Městský soud v Praze Vězeňskou službu ČR o informaci o adrese, na kterou byl žalobce hlášen v době uvalení vazby. Z odpovědi Vězeňské služby ČR vyplývá, že žalobce má trvalé bydliště na adrese v Ukrajině a přechodné bydliště na adrese B. 144, P. (čl. 43 spisu krajského soudu).

[4] Na základě shora uvedených zjištění vyslovil Městský soud v Praze nesouhlas s postoupením věci Krajským soudem v Českých Budějovicích a předložil věc Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí podle ustanovení s odůvodněním, že ke dni podání žaloby byl žalobce hlášen k pobytu na adrese B. 144, P. Podle Městského soudu v Praze je proto místně příslušným Krajský soud v Plzni.

[5] Podle ustanovení platí, že není-li soud, u něhož byl návrh podán, k jeho vyřízení místně příslušný, postoupí jej k vyřízení soudu příslušnému. Nesouhlasí-li tento soud s postoupením věci, předloží spisy k rozhodnutí o příslušnosti Nejvyššímu správnímu soudu. Rozhodnutím Nejvyššího správního soudu o této otázce jsou soudy vázány. Dle „nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak, je k řízení místně příslušný soud, v jehož obvodu je sídlo správního orgánu, který ve věci vydal rozhodnutí v prvním stupni nebo jinak zasáhl do práv toho, kdo se u soudu domáhá ochrany. Má-li tento správní orgán sídlo mimo obvod své působnosti, platí, že má sídlo v obvodu své působnosti.“ Tímto zvláštním zákonem ve smyslu věty první citovaného ustanovení je v projednávané věci , podle něhož je k řízení o žalobě „místně příslušný krajský soud, v jehož obvodu je žadatel o udělení mezinárodní ochrany (žalobce) v den podání žaloby hlášen k pobytu“ [ ]. Z ustanovení vyplývá, že místem hlášeného pobytu se rozumí azylové zařízení, do něhož je žadatel o mezinárodní ochranu umístěn, nebo místo pobytu oznámené žadatelem, s nímž Ministerstvo vnitra (žalovaný) vyslovilo souhlas. Toto místo pobytu je zaneseno v evidenci, které Ministerstvo vnitra vede v souladu s . Vznikne-li v soudním řízení o mezinárodní ochranu potřeba zjištění místa pobytu pro určení místní příslušnosti, soud vychází z údajů uvedených v této evidenci.

[6] Z databáze žadatelů o mezinárodní ochranu vedené žalovaným Nejvyšší správní soud ověřil, že žalobce v evidenční kartě před podáním žaloby ani ke dni podání žaloby (tj. ke dni 11. 9. 2014) neměl hlášeno žádné místo pobytu ve smyslu výše citovaných ustanovení .

[7] Z judikatury Nejvyššího správního soudu vyplývá, že k řízením o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ve věcech azylu je místně příslušný krajský soud, v jehož obvodu je žadatel o udělení azylu (žalobce) v den podání žaloby hlášen k pobytu, nikoliv soud, v jehož obvodu se žalobce fakticky zdržuje, či soud, v jehož obvodu uvádí žalobce v žalobě místo svého pobytu. Rozhodné je tedy místo, kde je žalobce oficiálně hlášen k pobytu podle ustanovení , pouze tato skutečnost zakládá určení místní příslušnosti dle , nikoli faktický pobyt žalobce (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 5. 2007, č. j. – 51, dostupný na www.nssoud.cz, stejně jako veškerá dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu), případně místo pobytu uvedené v jiné evidenci.

[8] Vazební věznici, jak poznamenal i Krajský soud v Českých Budějovicích, nelze považovat za místo hlášeného pobytu dle . Adresu zjištěnou Městským soudem v Praze (B. 144, P.) též nelze považovat za adresu zakládající místní příslušnost soudu dle , neboť se nejedná o adresu, kde byl žalobce k pobytu hlášen ve smyslu . V případě, kdy nelze místní příslušnost soudu určit podle ustanovení z důvodu, že žalobce na žádném místě České republiky hlášen k pobytu není, se místní příslušnost soudu řídí ustanovením V právě posuzovaném případě žalobce nemá žádný hlášený pobyt dle , kterým by se řídila místní příslušnost krajského soudu. Podle posledně uvedeného ustanovení je tedy místně příslušný k projednání žaloby a rozhodnutí soud, v jehož obvodu je sídlo správního orgánu, který ve věci vydal rozhodnutí v prvním stupni. V projednávané věci o žádosti žalobce o mezinárodní ochranu rozhodlo v jednostupňovém řízení Ministerstvo vnitra se sídlem v obvodu Městského soudu v Praze.

[9] Na základě výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud rozhodl, že v dané věci je k řízení o žalobě žalobce proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 8. 2014, č. j. OAM - 106/LE - LE05-LE05-2014, příslušný Městský soud v Praze, v jehož obvodu je sídlo žalovaného Ministerstva vnitra.

[10] Ve smyslu ustanovení jsou soudy rozhodnutím Nejvyššího správního soudu o této otázce vázány.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 14. ledna 2015

Daniela Zemanová

předsedkyně senátu