Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Afs 150/2014 - 66

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu, složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců JUDr. Jana Vyklického a Mgr. Radovana Havelce, v právní věci žalobkyně: M. K., zastoupené Mgr. Martinem Buřičem, advokátem se sídlem Praha 1, Štěpánská 643/39, proti žalovanému: Generální ředitelství cel, se sídlem Praha 4, Budějovická 7, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 10. 2013, č. j. 37256-14/2013-900000-304.3, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích, ze dne 2. 7. 2014, č. j. – 44,

t a k t o :

I. Řízení s e z a s t a v u j e .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

O d ů v o d n ě n í :

Nejvyšší správní soud obdržel dne 23. 7. 2014 kasační stížnost žalobkyně (dále „stěžovatelka“) proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích, ze dne 2. 7. 2014, č. j. – 44. Stěžovatelka poté požádala o osvobození od soudního poplatku, spojení řízení o kasačních stížnostech do jediného řízení a požádala též o změnu placení soudních poplatků, popř. o prodloužení lhůty k zaplacení soudního poplatku.

Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 31. 10. 2014, č. j. - 30, žádost stěžovatelky zamítl a v návaznosti na tento výrok stěžovatelku vyzval k zaplacení soudního poplatku za kasační stížnost ve výši 5.000 Kč. Nejvyšší správní soud v odůvodnění usnesení také uvedl, že příjem stěžovatelky ve výši 11.736 Kč za měsíc postačuje na zaplacení soudního poplatku ve výši 5.000 Kč. Nejvyšší správní soud přihlédl rovněž ke skutečnosti, že ze žádosti stěžovatelky plyne, že je spoluvlastnicí nemovitosti a má rovněž finanční úspory, které jsou zajištěny Policií ČR v souvislosti s trestním řízením proti jejímu manželovi, vedeném u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. . Stěžovatelce byla z tohoto důvodu pro úhradu soudního poplatku stanovena dostatečná lhůta, a to 2 měsíce od doručení této výzvy. Nejvyšší správní soud uzavřel, že v této lhůtě je třeba soudní poplatek zaplatit, anebo doložit podání výzvy orgánu činnému v trestním řízení, o níž dosud nebylo rozhodnuto. Usnesení ze dne 31. 10. 2014, č. j. - 30, bylo zástupci stěžovatelky doručeno dne 7. 11. 2014.

Stěžovatelka však po doručení výše zmíněného usnesení pouze dne 9. 12. 2014 doplnila kasační stížnost a současně poukázala na to, že v trestní věci S. K. a spol. vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. , a u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. , bylo pravomocně rozhodnuto rozsudkem Vrchního soudu v Praze, sp. zn. . Podle stěžovatelky z toho vyplývá, že celková škoda českého státu je vymáhána ve dvou rovinách – po odsouzeném v rámci výkonu trestu i po žalobkyni v rámci daňové exekuce.

Z odůvodnění přiloženého rozsudku Vrchního soudu v Praze sp. zn. (str. 24) Nejvyšší správní soud naopak dovozuje, že důvod k zajištění finančních prostředků na účtech vedených u ČSOB, jejichž majitelkou je stěžovatelka, právní mocí trestního rozsudku (25. 8. 2014) pominul. Stěžovatelka ke dni vydání tohoto rozhodnutí poplatek za kasační stížnost nezaplatila a ani přes poučení, které jí poskytl Nejvyšší správní soud v usnesení z 31. 10. 2014, č. j. - 30, neprokázala snahu získat zpět zajištěné finanční prostředky, z nichž by mohla soudní poplatek zaplatit. Nejvyšší správní soud proto po marném uplynutí lhůty řízení zastavil v souladu s ustanovením , o soudních poplatcích a , (dále „ “).

O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle , podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í opravný prostředek přípustný ( ).

V Brně dne 14. ledna 2015

JUDr. Jaroslav Vlašín

předseda senátu