Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

2 As 154/2014 - 22

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců JUDr. Karla Šimky a Mgr. Evy Šonkové v právní věci žalobce: L. F., proti žalovanému: Magistrát města Brna, se sídlem Brno Malinovského náměstí 3, za účasti osob zúčastněných na řízení: 1. Proelia s. r. o., se sídlem Brno, Cacovická 16/12, zast. Mgr. Vladimírem Enenklem, advokátem se sídlem Brno, Orlí 18, a 2. Komerční banka, a. s., se sídlem Praha 1, Na příkopě 33, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 3. 2013, č. j. MMB/0065127/2013, sp. zn. OUSR/MMB/0027092/2013/2, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 1. 8. 2014, č. j. – 141,

t a k t o :

Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 1. 8. 2014, č. j. - 141, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Včas podanou kasační stížností se žalovaný jako stěžovatel domáhá zrušení shora nadepsaného rozsudku Krajského soudu v Brně, kterým tento soud zrušil rozhodnutí stěžovatele ze dne 5. 3. 2013, č. j. MMB/0065127/2013, sp. zn. OUSR/MMB/0027092/2013/2 (dále též jen „napadené rozhodnutí“), a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Uvedeným rozhodnutím bylo zamítnuto žalobcovo odvolání a potvrzeno územní rozhodnutí č. 349 vydané Úřadem městské části města Brna, Brno – Sever, odborem stavebního úřadu (dále jen „stavební úřad“), dne 28. 11. 2012, č. j. MCBSev030546/12, ve věci umístění stavby „Bytový dům Cacovická, novostavba v proluce“ na pozemku p. č. 1429 v k. ú. Husovice, obec Brno (dále „druhé územní rozhodnutí“).

Krajský soud ve svém rozsudku dospěl k závěru o nepřezkoumatelnosti rozhodnutí stavebního úřadu, neboť tento se dle jeho názoru neřídil právním názorem vysloveným v rozhodnutí stěžovatele ze dne 24. 8. 2012, sp. zn. OUSR/MMB/0255647/2012/2 (dále též „zrušovací rozhodnutí“ nebo „první rozhodnutí o odvolání“). Tímto rozhodnutím stěžovatel k žalobcovu odvolání zrušil původní prvostupňové územní rozhodnutí o umístění stavby a věc vrátil stavebnímu úřadu k novému projednání. Zároveň v něm stavební úřad zavázal mj. k vypořádání otázky ohledně proluky, tj. zda se v daném případně jedná o zástavbu proluky a zda způsob jejího zastavení je souladný se zákonem.

Stěžovatel v kasační stížnosti explicitně uplatňuje důvody podle a d) , , ve znění pozdějších předpisů, dále jen „“ Z obsahu kasační stížnosti je však patrno, že je namítán toliko důvod podle , spočívající v jiné vadě řízení před soudem, mohla-li mít taková vada za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé.

Stěžovatel nemůže souhlasit se závěry krajského soudu, neboť nemají oporu ve vydaných rozhodnutích. V prvním rozhodnutí o odvolání stěžovatel jednoznačně konstatoval, že skutečnost, že předmětem územního řízení je umístění stavby v proluce, není důvod zpochybňovat, a v dalším odstavci se pojmem proluka náležitě zabýval. V řízení o umístění stavby tak byla tato otázka jednoznačně vyřešena. Závěr soudu je tak pro stěžovatele nepochopitelný. Žalobce navíc na nezbytnost vypořádání proluky v rozhodnutí vůbec nepoukazoval, v průběhu územního řízení ji nikterak nezpochybňoval a tuto problematiku tak otevřel až sám krajský soud. Stěžovatel se tedy domnívá, že stavební úřad postupoval zcela v souladu s jeho právním názorem a zajistil doplnění žádosti podle závěrů vyslovených ve zrušovacím rozhodnutí. Poukazuje rovněž na skutečnost, že ani stěžovatel, ani jiný účastník řízení v jeho průběhu ani v průběhu řízení o odvoláních nikdy nezpochybňoval skutečnost, že je navrhovaná stavba umísťována do proluky. Oba správní orgány v dané věci postupovaly v souladu s právními předpisy, soudem vytýkaná vada se nestala a výsledné rozhodnutí mělo všechny potřebné atributy pro konečné rozhodnutí ve věci.

S ohledem na uvedené navrhuje stěžovatel rozsudek Krajského soudu v Brně zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení.

Žalobce ani osoby zúčastněné na řízení se k věci nevyjádřili.

Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a konstatoval, že kasační stížnost je podána osobou k tomu oprávněnou, je podána včas, jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná, a za stěžovatele jedná zaměstnanec, který má vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Kasační stížnost je tedy přípustná.

Důvodnost kasační stížnosti pak zdejší soud posoudil v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů (, 4 ). Ve věci přitom rozhodl bez nařízení jednání za podmínek vyplývajících z ustanovení , věty první

Kasační stížnost je důvodná.

Jak již bylo uvedeno, napadeným rozhodnutím stěžovatele bylo potvrzeno druhé územní rozhodnutí, kterým stavební úřad umístil stavbu s názvem „Bytový dům Cacovická, novostavba v proluce“. V řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí, bylo nejprve stavebním úřadem vydáno dne 9. 5. 2012 územní rozhodnutí č. 348, č. j. MCBSev/010472/12, (dále „první územní rozhodnutí“), které bylo stěžovatelem v odvolacím řízení zrušeno, a věc byla stavebnímu úřadu vrácena k novému projednání. Následně, po doplnění chybějících listin a dokumentace záměru, bylo stavebním úřadem vydáno druhé územní rozhodnutí, které bylo stěžovatelem v odvolacím řízení potvrzeno žalobou napadeným rozhodnutím.

Pro nyní projednávanou věc je podstatná pouze jedna otázka, a to zda krajský soud správně vyhodnotil v pořadí druhé územní rozhodnutí stavebního úřadu jako nepřezkoumatelné, tudíž zda stavební úřad skutečně nedodržel závazný právní názor stěžovatele vyslovený v rozhodnutí o odvolání, kterým bylo zrušeno původní územní rozhodnutí.

Krajský soud ze zrušovacího rozhodnutí stěžovatele dovodil, že stěžovatel stavební úřad zavázal mj. k vypořádání otázky existence proluky v daném případě, tj. zda se jedná o zástavbu proluky. Poněvadž stavební úřad tento závazný právní názor nerespektoval a otázkou proluky se nezabýval, vyhodnotil krajský soud jeho rozhodnutí jako nepřezkoumatelné.

Nejvyšší správní soud z předmětných rozhodnutí zjistil, že otázkou existence proluky se nezabýval ani stavební úřad v druhém územním rozhodnutí, ani stěžovatel v žalobou napadeném rozhodnutí. Oba tyto orgány pouze konstatovaly, že se o proluku jedná, a z této skutečnosti vycházely při posuzování žádosti o umístění stavby.

Nejvyšší správní soud předně konstatuje, že podle , , platí, že dojde-li odvolací správní orgán k závěru, že napadené rozhodnutí je v rozporu s právními předpisy nebo že je nesprávné, „napadené rozhodnutí nebo jeho část zruší a věc vrátí k novému projednání správnímu orgánu, který rozhodnutí vydal; v odůvodnění tohoto rozhodnutí vysloví odvolací správní orgán právní názor, jímž je správní orgán, který napadené rozhodnutí vydal, při novém projednání věci vázán“. S krajským soudem tak lze souhlasit potud, že nedodržení právního názoru vysloveného ve zrušovacím rozhodnutí zásadně způsobuje nezákonnost, případně nepřezkoumatelnost, rozhodnutí vydaného v novém řízení. Jak již ale bylo judikováno, např. v rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 8. 2009, č. j. – 32, „[o]dvolací správní orgán může změnit svůj právní názor vyjádřený v předchozím zrušujícím rozhodnutí a potvrdit rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, jímž ten jeho dřívější právní názor nerespektoval.“

Ze spisu však Nejvyšší správní soud zjistil, že v nyní projednávané věci se vůbec o popsanou situaci nejedná.

V rozhodnutí o odvolání proti prvnímu územnímu rozhodnutí totiž nebyl vysloven názor, ze kterého krajský soud dovodil závěr o jeho nepřezkoumatelnosti. Stěžovatel na str. 6 předmětného rozhodnutí naopak výslovně uvedl, že skutečnost, že předmětem územního řízení je umístění stavby v proluce, není důvod zpochybňovat. V dalším odstavci se stěžovatel nad rámec v odvolání uplatněných námitek zabýval pojmem proluka a významem skutečnosti, že je stavba umísťována do proluky, s ohledem na požadavky na vzájemné odstupy staveb. Stěžovatel v závěru pasáže týkající se proluky uvedl, že stavební úřad musí zkoumat také řadu dalších otázek, zejména komplexně posoudit vlivy a účinky stavby na okolí apod., přičemž konstatoval, že stavební úřad těmto požadavkům v územním řízení nedostál, což byl také důvod pro zrušení prvního územního rozhodnutí. Na straně 7 stěžovatel dále pokračoval v přezkumu rozhodnutí stavebního úřadu, přičemž nadále vycházel z toho, že se jedná o stavbu umísťovanou do proluky, neboť hned v prvním odstavci na této straně předeslal, že ani proluku není možné zastavět, aniž by byly splněny normy ohledně denního osvětlení, atd. Z předmětného rozhodnutí tudíž nelze vyčíst právní názor, kterým měl stěžovatel zavázat stavební úřad k posouzení otázky existence proluky.

Nejvyšší správní soud však upozorňuje, že část odůvodnění zrušovacího rozhodnutí, v níž se stěžovatel zabýval prolukou, je nepřehledně členěná a není z ní na první pohled zřejmé, jakému úkolu stavební úřad nedostál. To byl zřejmě hlavní důvod, proč krajský soud dospěl k závěru o tom, že stěžovatel pochyboval o existenci proluky. Po podrobném prostudování této části, v kontextu celého rozhodnutí i podaného odvolání, však není pochyb o tom, že stěžovatel stavební úřad nezavázal k tomu, aby se při novém projednání věci zabýval otázkou existence proluky, protože výslovně uvedl, že o této otázce neexistuje žádná pochybnost. Bylo by ostatně velice nepravděpodobné, aby stěžovatel zavázal stavební úřad ke zkoumání skutečnosti, která nevyvolávala v průběhu územního řízení jakoukoli pochybnost; nebyla zpochybňována žádným z účastníků územního řízení v žádné jeho fázi. Sám žalobce byl až do podání žaloby přesvědčen o existenci proluky, neboť i v odvolání proti druhému územnímu rozhodnutí z této skutečnosti vycházel, když citoval mj. bod 8 části II. vyhlášky města Brna č. 4/2004 o závazných částech Územního plánu města Brna, jenž se týká mj. právě povolování výstavby v prolukách. Žalobce tuto otázku prvně vznesl až ve své žalobě. S ohledem na koncentraci řízení, která se v územním řízení uplatňuje podle o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), se však k opožděně uplatněné námitce nepřihlíží.

Z výše uvedeného vyplývá, že napadené rozhodnutí stavebního úřadu, potažmo stěžovatele, nelze považovat za nepřezkoumatelné z důvodu, že se stavební úřad neřídil právním názorem vysloveným v předchozím zrušovacím rozhodnutí stěžovatele. Krajský soud tím, že nesprávně vyhodnotil závěry zrušovacího rozhodnutí, dospěl k nesprávnému rozhodnutí ve věci; zatížil tak řízení jinou vadou řízení, která mohla mít vliv na zákonnost jeho rozhodnutí [ ].

Nejvyšší správní soud tedy shledal kasační stížnost stěžovatele důvodnou a v souladu s rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V něm bude krajský soud vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu vysloveným v tomto rozsudku ( ).

Zruší-li Nejvyšší správní soud rozhodnutí krajského soudu a vrátí-li mu věc k dalšímu řízení, rozhodne tento soud v novém rozhodnutí i o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti ( ).

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 22. ledna 2015

JUDr. Miluše Došková

předsedkyně senátu