Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 A 32/2013 - 31

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jiřího Gottwalda a soudkyň Mgr. Barbory Berkové a JUDr. Zuzany Šnejdrlové, Ph.D., ve věci žalobce MVE Tovačov s.r.o., se sídlem Cimburkova 158, Tovačov, proti žalovanému Krajskému úřadu Olomouckého kraje se sídlem Olomouc, Jeremenkova 40a, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3.1.2013, č.j. , ve věci správního deliktu,

t a k t o :

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se žalobou podanou k soudu v zákonné lhůtě domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 3.1.2013, č.j. , jímž žalovaný rozhodl o odvolání žalobce proti rozhodnutí Magistrátu města Přerova, Odboru stavebního úřadu a životního prostředí (dále jen „MmPř“) ze dne 15.10.2012, č.j. MMPr/132103/2012/Ba, jímž tento uložil žalobci pokutu ve výši 40.000 Kč za spáchání správního deliktu podle , o vodách a o změně některých zákonů (dále jen „ “), a dále povinnost k náhradě paušální částky nákladů řízení. Správní delikt žalobce měl spočívat v porušení , a to v nakládání s povrchovými vodami k využívání jejich energetického potenciálu v Olomouckém kraji, obci Tovačov, na pozemku p.č. 225, k.ú. Tovačov, na drobném vodním toku Bolelouc, říčním km 10,500, č. hydrologického pořadí 4-12-01-024/2, č. hydrologického rajonu 16230, bez povolení vodoprávního úřadu, a to od 19.4.2010 do 17.7.2012. Žalovaný žalobou napadeným rozhodnutím věcně rozhodnutí MmPř potvrdil, změnil toliko časové vymezení doby spáchání správního deliktu žalobcem tak, že k němu mělo dojít v období od 30.5.2011, tj. ode dne, kdy žalobce podal žádost o schválení provozně-manipulačního řádu, do 24.7.2012.

Žalobce namítal, že disponuje platným povolením k nakládání s vodami, a to rozhodnutím Okresního úřadu Přerov ze dne 1.6.1995, jímž mu byla povolena rekonstrukce vodohospodářského díla a současně odběr povrchové vody pro energetické využití v malé vodní elektrárně (dále jen „MVE“). Po ukončení rekonstrukce byla elektrárna v roce 1998 zkolaudována, a současně byl schválen její provozně-manipulační řád, k čemuž následně došlo ještě v roce 1999, kdy byl provozně-manipulační řád schválen do 30.6.2004. Uložení pokuty proto žalobce považuje za nezákonné, přičemž odkázal na dle jeho názoru obdobnou věc řešenou Nejvyšším správním soudem (dále jen „NSS“) pod sp. zn. .

Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Ve vyjádření k žalobě zdůraznil, že žalobce nemá platné povolení k nakládání s vodami, což je zřejmé z obsahu spisu, neboť jím zmiňované rozhodnutí okresního úřadu bylo vydáno na časově omezenou dobu, a to na „dobu trvání zkušebního provozu vodního díla“. Kolaudací, tj. uvedením MVE do trvalého provozu, tak doba platnosti předmětného povolení k nakládání s vodami skončila. Žalobcem zmíněný rozsudek NSS sp. zn. se týkal skutkově zcela odlišné věci a na případ žalobce proto nedopadá.

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu [ , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “)].

Krajský soud předně uvádí, že správní soudnictví je ovládáno zásadou dispoziční, vyjádřenou v ve formě vázanosti soudu žalobními body. Procesní odpovědnost za vymezení hranic soudního přezkumu tedy spočívá na žalobci a soud, jakožto garant zásady rovnosti účastníků, nesmí za žalobce vyhledávat vady napadeného rozhodnutí (v podrobnostech viz rozsudek rozšířeného senátu NSS sp. zn. , publikovaný pod č. 835/2006 Sb. NSS).

Krajský soud proto po zjištění, že napadené rozhodnutí není nicotné, ani netrpí zjevnou nepřezkoumatelností, omezil svůj přezkum na vyjasnění mezi stranami sporné otázky, zda žalobce v době vydání napadeného rozhodnutí disponoval platným povolením k nakládání s vodami.

Z obsahu spisu soud zjistil, že Okresní úřad Přerov, referát životního prostředí dne 1.6.1995 vydal rozhodnutí sp. zn. ŽP/Vod. 2302/95-235/1/1-R-Hk, jímž povolil žadateli, společnosti S JUKO spol. s r.o., se sídlem v Přerově, Fügnerova 7,

a) odběr povrchové vody pro energetické využití v MVE na Bolelouckém mlýnském náhoně max. do 6 m3/s způsobem, který je určen odsouhlaseným provozním řádem po dobu rekonstrukce, a

b) rekonstrukci vodohospodářského díla pro energetické využití podle zákona , a to vodohospodářskou část malé vodní elektrárny na parc. č. 225 v k.ú. Tovačov v objektu „Přečkova mlýna“ na Bolelouckém mlýnském náhoně dle předložené a odsouhlasené dokumentace.

Dne 14.6.1998 vydal týž úřad pod sp. zn. ŽP/VH-1750/2015/98-R kolaudační rozhodnutí, jímž povolil užívání MVE na pozemku parc. č. 225 a t v k.ú. Tovačov do trvalého provozu a schválil provozní a manipulační řád předmětné MVE do 30.4.1999.

Dále soud z obsahu spisu zjistil, že dne 17.5.2011 podal žalobce u MmPř žádost o schválení provozně-manipulačního řádu předmětné MVE. Usnesením ze dne 29.7.2011, č.j. MMPr/105332/2011/Ba MmPř řízení zastavil s odůvodněním, že žalobce ani přes výzvu úřadu nepředložil manipulační řád odpovídající platné legislativě, a to , a dále z důvodu, že žalobcem předložené rozhodnutí o povolení k nakládání s vodami z 1.6.1995 bylo platné jen po dobu rekonstrukce a pozbylo platnosti pravomocným kolaudačním rozhodnutím. Odvolání žalobce proti uvedenému rozhodnutí bylo zamítnuto.

Následně MmPř dne 2.2.2012 oznámil žalobci, že zahajuje správní řízení ve věci uložení pokuty za správní delikt podle , kterou poté shora uvedeným rozhodnutím žalobci uložil. Zatímco MmPř i žalovaný v odůvodnění svých rozhodnutí shodně argumentovali, že rozhodnutím Okresního úřadu Přerov ze dne 1.6.1995, sp. zn. ŽP/Vod. 2302/95-235/1/1-R-Hk, bylo žalobci povoleno nakládat s povrchovými vodami pro energetické využití v MVE toliko po dobu rekonstrukce, žalobce v průběhu celého správního řízení, tj. i v odvolání proti rozhodnutí MmPř zdůraznil, že povolení k nakládání s vodami z 1.6.1995 je platné, neboť jeho platnost nebyla ve výroku předmětného rozhodnutí nijak časově omezena.

Z obsahu spisu tedy soud činí závěr, že jediným povolením k nakládání s vodami, kterým žalobce v době konání správního řízení disponoval, bylo rozhodnutí Okresního úřadu Přerov ze dne 1.6.1995, sp. zn. ŽP/Vod. 2302/95-235/1/1-R-Hk. Existence jiného než uvedeného povolení nebyla žalobcem tvrzena.

Podle , bod 3 je povolení k nakládání s povrchovými nebo podzemními vodami třeba, jde-li o povrchové vody a nejde-li při tom o obecné nakládání s nimi, k využívání jejich energetického potenciálu.

Podle se právnická nebo podnikající fyzická osoba dopustí správního deliktu tím, že nakládá s povrchovými nebo podzemními vodami podle bez povolení k nakládání s vodami.

Soud s ohledem na obsah jediné žalobcovy námitky podrobil výrok rozhodnutí Okresního úřadu Přerov ze dne 1.6.1995, sp. zn. ŽP/Vod. 2302/95-235/1/1-R-Hk. jazykovému výkladu a dospěl k závěru, že povolení k nakládání s vodami pro účely energetického využití bylo žalobci skutečně uděleno na dobu určitou, tj. na dobu provádění rekonstrukce. Formulace „odběr povrchové vody pro energetické využití v MVE na Bolelouckém mlýnském náhoně max. do 6 m3/s způsobem, který je určen odsouhlaseným provozním řádem po dobu rekonstrukce“ dle závěru soudu, i přes zjevnou gramatickou chybu, spočívající v chybějícím interpunkčním znaménku (čárce) za slovem „řádem“, nepřipouští jiný možný výklad, než ten, že žalobce smí pro předmětnou MVE energeticky využít povrchové vody z Bolelouckého mlýnského náhonu (ve stanoveném rozsahu 6 m3/s a způsobem určeným odsouhlaseným provozním řádem) toliko po dobu provádění rekonstrukce.

, o vodách , platný a účinný v době vydání předmětného rozhodnutí, v zjevně počítal s tím, že povolení k nakládání s vodami jsou vydávána vodohospodářským orgánem na časově omezenou dobu, tudíž ukládal vodohospodářskému orgánu stanovit v povolení účel a dobu, pro kterou je povolení vydáváno. Doba provádění rekonstrukce je tak v předmětném rozhodnutí z 1.6.1995 slovním vyjádřením doby, pro kterou je povolení vydáno. Z uvedeného zákonného ustanovení nelze dovodit, že by k určitosti časového omezení povolení bylo nezbytné, aby byla doba povolení omezena konkrétním datem. V dané situaci, kdy bylo povolení vydáváno na dobu provádění rekonstrukce, ostatně nebylo možné předem přesné datum jejího ukončení určit. Obdobná úprava časové omezenosti povolení k nakládání s vodami je obsažena i v nového .

, stejně jako nový , odlišují povolení ke zřízení vodohospodářského (vodního) díla, které je de facto speciálním stavebním povolením, tj. rozhodnutím o přípustnosti dané stavby, od povolení k nakládání s vodami, tj. povolení k užití vody z konkrétního vodního toku k zákonem vymezenému účelu, jenž jde nad rámec obecného nakládání s vodami. Zakončením procesu výstavby vodního díla je jeho kolaudace, tj. vydání povolení k trvalému užívání stavby vodního díla, při němž posuzuje příslušný stavební úřad (vodohospodářský úřad) mj. splnění podmínek stavebního povolení.

Kolaudační rozhodnutí však obsahově neřeší otázku povolení k nakládání s vodami pro účely provozování daného vodního díla. Tato je řešena samostatným rozhodnutím, tj. rozhodnutím o povolení k nakládání s vodami dle starého i nového , a k jeho vydání jsou rozhodující zejména hydrologické poměry na daném vodním toku.

V posuzované věci proto Okresní úřad Přerov v kolaudačním rozhodnutí ze dne 14.6.1998 povolil užívání předmětné MVE do trvalého provozu a schválil provozní a manipulační řád předmětné MVE do 30.4.1999, k otázce povolení k nakládání s vodami se však nevyjádřil. Dnem právní moci předmětného kolaudačního rozhodnutí (tj. dne 8.7.1998) tudíž vlastník předmětné MVE pozbyl povolení k nakládání s vodami, které bylo rozhodnutím ze dne 1.6.1995 vydáno toliko pro dobu rekonstrukce a se zohledněním tehdejších technických parametrů předmětné MVE i tehdejších hydrologických poměrů předmětného vodního toku.

Žalobce, resp. jeho právní předchůdce, byl proto povinen požádat o vydání nového povolení k nakládání s vodami dle , což však dle obsahu spisu neučinil. Skutečnost, že v dané věci pochybil i vodohospodářský orgán, který měl v případě zániku povolení k nakládání s vodami dle (a obdobně i dle nového ) rozhodnout o podmínkách dalšího trvání, popřípadě zrušení vodohospodářského díla, které umožňovalo povolené nakládání s vodou, ničeho nemění na faktu, že povolení k nakládání s vodami z 1.6.1995 zaniklo uplynutím doby, na kterou bylo uděleno, tj. dne 8.7.1998, a nové povolení vydáno nebylo.

Ze shora citovaného obsahu spisu je pak zjevné, že nejpozději usnesením ze dne 29.7.2011 upozornil MmPř žalobce na skutečnost, že jeho povolení k nakládání s vodami ze dne 1.6.1995 pozbylo kolaudací platnosti (správně zaniklo uplynutím doby – pozn. soudu), zatímco k zahájení správního řízení o uložení pokuty došlo až dne 2.2.2012. Žalobce tak měl dostatečný časový prostor k podání žádosti o vydání nového povolení. Žalobce však namísto toho trval na tom, že povolení vydané v roce 1995 jeho právnímu předchůdci v průběhu rekonstrukce MVE, bylo vydáno na časově neomezenou dobu a je tak i nadále platné.

Závěrem soud uvádí, že se zcela ztotožňuje s žalovaným v závěru, že rozhodnutí NSS sp. zn. dopadá na zcela jiný případ, tj. problematiku výkladu přechodného ustanovení , jímž byl novelizován , a které omezovalo platnost povolení k odběru povrchových vod vydaných před účinností této novely datem 1.1.2008. Ze samotného textu předmětného přechodného ustanovení však vyplývá, že se vztahovalo toliko na případy, kdy předmětná povolení nezanikla uplynutím doby, na kterou byla povolena, což je však právě posuzovaná věc.

Jelikož soud neshledal nezákonnost napadeného rozhodnutí ani vady řízení, které jeho vydání předcházelo, žalobu podle jako nedůvodnou zamítl.

O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady nad rámec běžné administrativní činnosti v řízení nevznikly.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku je m o ž n o podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od jeho doručení k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně.

V Ostravě dne 29. ledna 2015

Mgr. Jiří Gottwald

předseda senátu